Lucius a Kevin s kotětem v náručí neklidně přešlapovali před budovou. „Kde tak dlouho vězí?“ chodil Lucius sem a tam. Severus byl pryč už kolem hodiny. „Uklidni se.“ „Myslí si, že tu na něj budeme čekat celý den?“ vztekal se teď už ostříhaný blonďák. „Mohli jsme si ještě zajít naproti do cukrárny.“ Lucius mávl rukou. „Měl jsem tam jít za ním.“ „Proč?“ podivil se Kevin. „Protože Tobias je na módu úplný levák. Tohle nevěstí nic dobrého.“ „Je tam s ním kadeřnice. Ta mu přece poradí.“ Lucius opět mávl rukou. Kevin se usmál. Ti dva mu přišli jako dvojčata. Jeden jako druhý. Jednou vyvádí Toby, jindy zase Larry. Úsměv mu ale zmrzl na rtech. Někdo právě vykročil z budovy. Kevin několikrát překvapeně zamrkal, jako by nemohl uvěřit svým očím. Severus zachytil jejich překvapené pohledy. Sám vypadal, že je v rozpacích. Zastrčil si pramen černých zastřižených vlasů za ucho. „Pojedeme domů?“ zeptal se, aby odvedl od svého zevnějšku pozornost. „To jsou tvoje vlasy nebo je to paruka?“ zeptal se Lucius a natáhl se po jeho bujné načechrané černé hřívě. Severus ho pleštil přes ruku. „Co ti udělala s vlasy?“ podivil se blonďák. Nepoznával toho černého netopýra. Severusovy vlasy nebyly mastné a zplihlé kolem obličeje. Byly husté, objemné a dokonce i něčím voněly. V záři slunce se dokonce nepatrně leskly. „Vypadáš…“ hledal Kevin ta správná slova. „…úžasně.“ „Díky,“ zatěkal Severus pohledem od Kevinových očí k zemi a pak zpátky ke Kevinovi. Oba se na sebe rozpačitě usmáli. „Hele, co kdybyste s tím vaším cukrováním přestali?“ vložil se mezi ně Lucius. Severus se zamračil a uraženě se vydal vpřed k autu. Když byl tři metry od nich, otočil se, aby zkontroloval ty dva. „Tak jdete nebo ne?“ A pak se beze slova vydal k autu. Měl Luciuse až po krk. Musel ten aristokrat všechno komentovat? Navíc ty jeho poznámky nebyly kolikrát ani příhodné. Severus si to spěšným a jistým krokem rázoval ulicí k parkovišti, kde nechali auto, a tak se musel Kevin rozeběhnout, aby ho dohnal. Zrovna procházeli kolem květinářství. „Počkej, Toby, mám nápad.“ Severus se zastavil. Stáli přímo před květináči s kaktusy. „Co kdybychom ti pořídili domů nějaké květiny? Myslím, že tvůj dům by potřeboval takové oživení.“ „Květiny?“ podivil se Severus, jako kdyby nevěděl, co ta slova znamenají. „Ano, květiny,“ přikývl Kevin. „Samozřejmě nic náročného na pěstování.“ Severus zaváhal. Znal spoustu bylinek, ze kterých se vařil nespočet lektvarů, ale nikdy je nepěstoval. Nebyl ten typ člověka, který by chodil po skleníku, zaléval kytky, hnojil je a zastřihával. Tohle pro něj nebylo. „A co tyhle kaktusy? Nelíbí se ti? Podívej, jak nádherně kvetou. A to nejsou skoro vůbec náročné na pěstování. Nemusí se zalévat každý den, dokonce ani týden a nic se nestane.“ „O čem se tu bavíte?“ nachomýtl se k nim Lucius, ale Severus ho ignoroval. „A ty máš doma nějaké květiny?“ zeptal se Kevina. Kevin přikývl. „A jaké?“ „Kaktusy,“ přiznal Kevin s úsměvem a Severusovi to přišlo taky legrační. „A taky ještě nějaké pokojové rostliny, ale názvy po mě prosím tě vážně nechtěj.“ „Květiny?“ podivil se Lucius, aby na sebe upoutal pozornost. Ale nedařilo se mu to. Severus pohlédl na kaktusy u svých nohou. Všechny zrovna kvetly. Vypadaly úchvatně. „Já bych koupil od každého něco,“ navrhoval Kevin. „Asi jsem do kaktusů blázen, mám jich doma hodně. Podívej, tenhle žlutý je pěkný. A tenhle s červeným květem.“ „Kaktusy?“ opakoval Lucius, třebaže ho oba ignorovali. „No, já bych vzal tenhle,“ natáhl se blonďák po jednom květináči a zvedl ho ze země. „A pak…“ „Larry, je to můj dům,“ zavrčel Severus. „A moje kaktusy, takže se do toho laskavě nemíchej. Copak se budeš o ně starat?“ „No, třeba…“ zaváhal blonďák. „Co je tak složitého na zalévání?“ Severus si povzdechl. „Musíš mi do všeho mluvit? Taky bych se chtěl někdy rozhodnout sám.“ „Jasně, chápu,“ zatvářil se Lucius uraženě a dotčeně sledoval, jak ti dva spolu vybírají kaktusy. Na truc jim pak odmítal pomoci s jejich nákupem. Měli totiž kopu květináčů s kaktusy.“ „Tak já vezmu, Suzi,“ ozval se nakonec. Věděl, že tím naštve Severuse. Viděl, jak se Severus nadechuje k odpovědi, nakonec ale zřejmě usoudil, že bude lepší, když jim Lucius aspoň s něčím pomůže, i kdyby to měla být Suzi. Luciusovi se ale koťátko tolik zalíbilo, že Severuse začal prosit, aby ho mohl mít celou cestu u sebe. Severus chvíli váhal. Zdálo se, že se mu to příliš nezamlouvá. Lucius věděl, že za celou dobu k Suzi neukázal žádné sympatie, takže má o ni Severus strach, když ji vydá do jeho rukou. Jemu se to roztomilé kotě ale začínalo líbit. Byla jako miminko. Celý následující den trávil Severus velmi stereotypní a nudnou prací, kterou ale vykonával s veškerou trpělivostí. Od Luciuse dokonce sklidil pobavený úšklebek. Učil totiž Suzi chodit. Ano, přesně tak, učil chodit malé kotě! Kdykoli se Suzi pohnula, strčil jí ty její malé nožky pod tělo tam, kam patří. Několikrát jí demonstrativně předvedl, jak se chodí, když ji chytil za zadní nohy a začal jimi pohybovat krůček za krůčkem. Zdálo se, že Suzi na to reaguje. Když jí postavil na zadní, byla schopná na nich ustát, takže měla nohy v naprostém pořádku. Jakmile ale udělala krok, zůstaly zadní nohy za ní. Po několika Severusových pokusech ale začínala své zadní nohy používat správně a snažila se je správně dávat pod své kulaté tělíčko. Severus měl z ní radost. Z čeho ale neměl radost, byl fakt, že Kevin začínal plánovat zítřek. Bude to totiž jejich poslední den před tím, než Kevin opět odjede. Vlastně se rozloučí až v neděli, ale protože vyjede brzy dopoledne, sotva ten den stihnou ještě něco podniknout. Severus byl z toho sklíčený a odmítal se zapojit do jeho plánování. Nechtěl na ten den raději ani pomyslet. Nejraději by byl, kdyby tu Kevin mohl s nimi zůstat. S Kevinem bylo všechno v pořádku. Bez něj ale ztrácel život smysl a všechno kolem bylo černější a pochmurnější. Nedokázal si představit svůj život bez něj. Nešlo to. Život bez Kevina neexistoval. Jenom smrt. Nejhorší asi bylo přesvědčit Severuse, že Suzi to bez nich přežije, když ji nechají celý den samotnou. Ujistil ho, že jí tu nechají dostatek mléka a žrádla a že si tu malá Suzi poradí i sama. Musel Severuse přesvědčit o tom, že Suzi je kočka a ne malé dítě. Poukazoval na to, že Suzi musela přežít i horší věci než den bez lidské společnosti. Nakonec Severus s výletem svolil, ale měl výčitky svědomí, že tu nechá Suzi bez dozoru. V sobotu ráno Severus nakrmil Suzi a pak všichni posnídali. Sbalili si věci. Severus seděl v kuchyni a povídal si se Suzi. Vysvětloval jí, že teď musí odjet a že tu bude sama a musí být statečná. Sliboval, že se vrátí brzy. Asi by tam seděl celý den, kdyby tam nepřišel Kevin a odtrhl jej od toho kotěte. Severus měl strašné výčitky. Měl pocit, jako kdyby Suzi opouštěl aspoň na celý měsíc. Slunce svítilo vysoko na obloze. Dnes byl opět jeden z těch teplých, slunečných letních dní. Prostě perfektní den. Perfektní den na výlet s přáteli. Báječný den. Mohl konečně zapomenout na všechny své starosti, protože byl od nich najednou míle daleko. Ale nebylo to tou fyzickou vzdáleností. S Kevinem, jakoby vše odplavalo neznámo kam. Mohou strávit víkend společně. Aspoň tuhle krásnou sobotu. Jen oni dva. Ne, tentokrát to nemohl Lucius pokazit. Nechtěl si ten den pokazit tím blonďákem. Ale tentokrát se mu zdálo, že je Lucius mnohem snesitelnější. Dokonce se spolu i hodně nasmáli. Věřili byste tomu? On se opravdu smál blonďákovým vtipům. Najednou se necítil jako ten Severus Snape, neoblíbený bradavický profesor, nenáviděný člověk, přerostlý netopýr, zatrpklý samotář, Smrtijed a Brumbálův vrah. Cítil se jako někdo úplně jiný. Někdo nový. Někdo dobrý. Lepší člověk, než jaký byl ten předtím. Neexistovalo nic lepšího než strávit takový hezký den zrovna s Kevinem. Po boku toho muže, který ho dokázal změnit. Který mu ukázal, že může pokračovat dál. Že ještě není všem dnům konec. Něco se možná končí, ale hned nato zase začíná něco úplně nového. Jejich kroky směřovaly do místní zoologické zahrady. Severus ani Lucius nikdy v ZOO nebyli. A byli tím místem naprosto uchvácení. Tolik nádherných zvířat pohromadě snad nikdy neviděli. Měli tu spoustu exotických ptáků i savců. Lucius asi nejvíce obdivoval žirafy, zatímco Severus propadl kouzlu mravenečníků. Kráčel po Kevinově boku. Ruce měli svěšené podél těla. Skoro se jimi dotýkali. Severus měl nesmírně nutkání posunout svou ruku jenom kousek k té Kevinově a vsunout svou ruku do jeho dlaně. Lucius si jich příliš nevšímal. Chodil sám vepředu, zastavoval se u jednotlivých výběhů, četl si tabulky a pak je informoval o tom, co zjistil. Severus byl neskutečně šťastný. Chtěl, aby to tak zůstalo napořád. V ZOO strávili podstatnou část dne. A protože se jim ještě nechtělo domů, vyrazili si do města. Kevin vybral příhodný bar. Seděli venku na zahrádce a každý upíjel ze svého drinku. Kevin si jako řidič objednal nealko, ale dvěma svým přátelům objednal pořádné pití. Just a Perfect day drank Sangria in the Park And Later, when it gets dark we go Home Just A Perfect day feed animals in the Zoo And Later, a movie too and then Home It's such a Perfect day I'm glad I spent it with you Such a Perfect day You Just keep me hanging on You Just keep me hanging on Just a perfect day problems all left alone Weekenders on our own such fun Just a perfect day you made me forget myself I thought I was someone else someone new It's such a Perfect day I'm glad I spent it with you Such a Perfect day You Just keep me hanging on You Just keep me hanging on (You're gonna reap just what you sow) Severus seděl vedle něj a nemohl z něj spustit oči. Tohle byl ten nejkrásnější den v jeho životě. A když pak ještě Kevin navrhl kino, nedalo se protestovat. Severus tajně doufal, že to opět znamená, že se budou držet za ruce. A nemýlil se. Tentokrát to byl on, kdo převzal iniciativu. Jakmile se setmělo už po pár minutách trvání filmu, to nevydržel. Přemáhal svou touhu, ale po pár scénách mu bylo jasné, že to až do konce filmu nevydrží. Rozhodl se, že to prostě riskne. Natáhl svou ruku ke Kevinově, který jeho signál ihned pochopil. Stihl jeho ruku tak pevně, jak to jen šlo. Severus se celou dobu díval do Kevinovy tváře a odmítal se soustředit na film před nimi. Kevin měl ale očividně podobný názor, protože místo toho, aby se věnoval filmu, se věnoval svému společníkovi. Drželi se dobrých deset minut, když najednou Kevin jeho ruku pustil. Severusovi bylo skoro do breku. Ne, prosím, nepouštěj se. Chtěl bych, abys mě takhle držel až do mé smrti. Najednou se lekl a po celém těle mu naskočila husí kůže. Kevinova ruka sice pustila jeho dlaň, ale jen proto, aby mohla putovat výš po Severusově těle. Po jeho zápěstí k předloktí. Severusovi z toho běhal mráz po zádech. To bylo tak neskutečně vzrušující. Sám natáhl druhou volnou ruku ke Kevinovi. Přiložil svou dlaň k jeho tváři. Srdce se mu málem rozskočilo. Mohl se Kevina dotýkat. Ještě nikdy nikoho nehladil po tváři. Kevinovy vousy mu vůbec nevadily. Příjemně šimraly a píchaly. Zajel svými prsty až k uchu a jeho ruka putovala až ke Kevinovým vlasům, které byly jemné a nakrátko střižené. „Co vy dva tam děláte?“ ozval se Lucius po Severusově pravici. Severus se okamžitě vrátil do původní pozice. „Nic,“ řekl ledabyle. „Jo, to vidím,“ nevěřil blonďák, ale opět směřoval svou pozornost k filmu. Severus ho napodobil. Tedy aspoň v tom, že se vrátil k předchozí činnosti. Tou ale nebylo sledování plátna jako v případě Luciuse, ale osahávání Kevina. Pohladil jeho silnou paži. Bylo neskutečně vzrušující dotýkat se těch svalů. Cítil každý jednotlivý sval v Kevinově paži. Nikdy by ho nenapadlo, že svalovci mají takové kouzlo. Najednou se mu uhnízdila v hlavě vtíravá myšlenka ohledně Kevinova hrudníku. Dokázal si ho představit, protože ho již několikrát viděl, ale nikdy si nesáhl. Musel toho okamžitě využít. Měl velký rozložitý hrudník. Věděl také, že je chlupatý. Mohl cítit svaly pod tričkem. Ani si nevšiml, že Kevinova ruka, která ho ještě před chvílí držela za předloktí, se někam vytratila. Uvědomil si to teprve ve chvíli, kdy Kevinova ruka dala o sobě znovu vědět. Zrovna Severusova ruka putovala nahoru po Kevinově těle až k jeho krku. Najednou ale sebou silně trhl a zůstal naprosto paralyzovaně sedět. Ucítil Kevinův pevný stisk asi někde uprostřed svého stehna. Nedokázal se ani o milimetr pohnout. Už si ani nedokázal představit ty hrůzostrašné katastrofické scénáře, které by překonaly kdejaký americký filmový trhák, co by se stalo, kdyby se teď Kevinova ruka posunula ještě o něco výše. Nejprve si myslel, že se mu srdce úplně zastavilo, ale najednou cítil všude po svém těle, jak jeho srdce pumpuje. Tlouklo tak hlasitě a mocně, jako kdyby chtělo zásobovat obrovské tělo a nekonečně dlouhé cévy žirafy. Nevěděl, co má dělat. Zatímco Kevin očividně ano. Tím se ale vyplnily Severusovy nejhorší obavy. Kevinova ruka se posunula o něco blíž k Severusově rozkroku. Severusovo srdce bilo na poplach, ale ačkoli mozek ten signál zachytil, nebyl schopen situaci správně analyzovat a dojít ke konečnému závěru, jak nastalou situaci řešit. S panikou v očích si uvědomil, že místo toho, aby stiskl nohy pevně k sobě, aby zabránil Kevinovi v dalším postupu, dává nohy od sebe, aby měl Kevin lepší přístup. Nechápal to. Copak jeho tělo chce něco jiného než jeho mozek? Z jeho úst byl vypuštěn slabý sten. Lucius rozzuřeně uhodil do opěrky svého křesla. „Ale tady se už fakt něco děje!“ vykřikl. Severus se konečně mohl vrátit do reality. Ale jenom částečně. Kevin ho nehodlal očividně pustit. „Ticho!“ ozval se někdo za nimi. „Vy dva si to tady nejspíš s něčím pletete,“ zlobil se Lucius. „Jestli jste si nevšimli, tak já na rozdíl od vás ten film sleduji.“ „Myslím, že…“ koktal Severus a nevěřil vlastním uším, když slyšel, jak se mu třese jeho vlastní hlas. „Půjdu… Odskočím si.“ Začal se zvedat z křesla a Kevin jeho signál pochopil a konečně ho pustil. Severus se začal okamžitě prodírat uličkou na čerstvý vzduch. Měl pocit, že se mu nedostává kyslíku. Těžko se mu dýchalo. Konečně vtrhl na záchodky. Opřel se o umyvadlo a se zděšením sledoval, jak se mu třesou ruce. Tohle snad není možné. Pohlédl do zrcadla a ani sebe nepoznal. Zavřel oči a zhluboka se nadechl a vydechl. Odhodil si vlasy z tváře a snažil se soustředit jenom na své dýchání. Potřeboval se uklidnit. Ale to nebylo jediné, co potřeboval. Nejspíš by teď udělal nejlíp, kdyby si vlezl pod studenou sprchu. Ne. Přímo pod ledovou sprchu. Ano, to by teď zřejmě potřeboval. Začínal počítat minuty. Věděl, že by se měl vrátit, ale jeho nohy se nechtěly pohnout z místa. Neskutečně dlouho musel bojovat sám se sebou, než vyšel z toalety. S obrovským sebezapřením se vracel zpátky na své místo. Ale nedokázal se tam zpátky posadit. „Lucius..“ odkašlal si. „Larry, nemohl by sis se mnou přeměnit místo?“ „Cože?“ vzhlédl k němu blonďák, který se soustředil na plátno před sebou. „Nevyměníš si se mnou prosím místo?“ zopakoval a chtěl ještě dodat nějaký důvod svého počínání, ale byl přerušen. „Sakra, nestůj tam a uhni,“ křikl někdo na něj. Lucius tedy jeho žádosti vyhověl. A taky nechtěl rušit lidi kolem sebe. Severus tam zavazel ve výhledu lidem, kteří seděli za nimi. Úlevně se posadil na Luciusovo místo. Tady se cítil mnohem pohodlněji a bezpečněji. Po chvíli mu začaly docházet důsledky jeho jednání. Co si teď bude o něm vůbec Kevin myslet? Co když je tohle špatně? Co když se teď na něj naštve? Začal panikařit. Měl strach, že to všechno pokazil. Celá situace s Kevinem se mu začínala poněkud vymykat z rukou. A/N: Je zde použitý text skladby Perfect Day. Jejím autorem je Lou Reed a skladba pochází z roku 1972. Tato píseň má několik cover verzí. Osobně se mi líbí její cover verze od skupiny Duran Duran z roku 1995.