Setinu sekundy se Cowley obával, že mu ta panteří maminka přistane přímo
na hlavě. Vzápětí se vrhnul prudce dozadu a strhnul i své dva společníky.
House a Margaret pro ten okamžik přestali do sebe rýt a místo toho jen
upírali oči na prskající šelmu. Ta stála asi metr od nich, za ní
vykukovala mláďata. Cowley odjistil zbraň a zamířil. V ten moment na něj
panter zaútočil.

Třeskla rána. Vedle... Šelma byla nezraněná, ale zdálo se, že ji hluk na
chvíli zastrašil. Pořád stála před svými mladými a nejspíš uvažovala,
jestli si nemá vybrat jiný cíl než toho malého chlapíka s rámusící věcí v
ruce.

"Zbláznila jste se, ženská pitomá?" zařval Cowley na Margaret, která mu
strhla revolver stranou.
"Snad jste ji nechtěl zabít?!?" obořila se na něj na oplátku.
"Takovou milou kočičku? Jak by mohl..." ozval se s ironií jemu vlastní
House.

Odvážnější z koťat se propletlo své mámě pod nohama a vydalo se zblízka
prozkoumat ty podivné živočichy. Cowley konsternovaně pozoroval, jak si
Margaret dřepla a pomaloučku k němu natáhla ruku, jako kdyby ho chtěla
pohladit. Kromě naprosté absence pudu sebezáchovy na straně Margaret ho
fascinovala taky skutečnost, že velká šelma zatím znovu nezaútočila. Byla
sice naježená a výhrůžně vrčela, ale to bylo vše.

"No ty jsi nádherné koťátko," broukala Margaret.
"Já mám asi halucinace," zašeptal House a uvažoval, jestli to může
souviset s tím, že už skoro týden nebere Vicodin.

Cowley si povšiml, že Margaret sice na kotě infantilně šilhá, ale dává si
pozor, aby se ho nedotkla, a celou dobu taky upírá oči na panteří samici.
Ta na oplátku zírala na Margaret. Neklidně švihala ocasem, ale vrčení
pozvolna ustávalo.

"Co kdybyste si přestali hrát na solné sloupy a vydali se na ústup?"
Margaret promluvila stejným tónem, jakým si do té doby ´povídala´ s
kotětem, takže oběma pánům chvíli trvalo si uvědomit, že to platilo na ně.
"Hrajete si s ohněm, ta panteřice může každým okamžikem zaútočit,"
varoval ji Cowley.
"Nezaútočí, když ji nebudete dráždit."
"Ale..."
"Zatraceně, přestaňte mě štvát a prostě zmizněte."

Kombinace těch slov a mroukavého tónu, který Margaret stále používala,
byla tak úžasná, že House měl co dělat, aby se nerozesmál na celé kolo.
Oba se postupně vzdalovali od panteří rodinky. Margaret za nimi
pomaloučku couvala v podřepu. Máma panteřice se rozhodla, že ti dvojnožci
nejsou nebezpeční. Žďuchla čumákem do kotěte, které se chystalo za nimi,
a ukázala mu, kde je jeho místo. Vzápětí celá trojice zvířat zmizela v
džungli.

"Ufff," vydechla Margaret a opřela se o nejbližší strom. "Nemáte tu
nějakou kořalku?"
"Můžete mi vysvětlit, na co jste si tam hrála?" vyštěkl na ní Cowley.

Když ji viděl, jak klidně se tváří v tvář nebezpečné šelmě chová,
domníval se, že má se zacházením s divokými zvířaty zkušenosti. Jen proto
ji nechal řídit tu situaci. Teď, když se málem zhroutila, mu ale došlo,
že to celé byla prostě jen improvizace a že rozhodně žádné zkušenosti
neměla. Zpětně se vyděsil při představě, co všechno se tam mohlo stát.

"Prostě jsem nechtěla, abyste to nádherný zvíře odstřelil jen proto, že
brání vlastní mláďata. Je tak těžký to pochopit?"
"Mohla Vás zabít..."

Cowley se zjevně nadechoval k delšímu proslovu, jenže House ho zarazil.

"Ale nezabila. Takže je zbytečné o tom dál mluvit."
A pak udělal něco... nečekaného. Něco čím šokoval nejenom sám sebe.
Otočil Margaret k sobě a položil jí ruce kolem ramen.
"Jste v pořádku?" zeptal se jemně.
Místo odpovědi se roztřásla. Chytla se ho jako klíště a po prožitém
napětí jí začaly téct z očí slzy.
"Už je to dobrý..." zabručel nejistě House.

"Poslyšte, omlouvám se," ozval se i Cowley, "neměl jsem na Vás tak vyjet."
Rozpačitě se odtáhla od House.
"Díky," špitla.
Pak se obrátila na Cowleyho a v očích jí zablýskalo.
"Ne, to jste neměl. Dělala jsem, co jsem považovala za správné. A
fungovalo to!"
"Ale jak jste to mohla vědět?" nechápal Cowley.
"Ty zvířata tady asi lidi neznají, ne? Kdo ví, co je ten ostrov vlastně
zač. Proč by na nás měla chtít útočit, vždyť pro ni nejsme nepřátelé.
Skočila po Vás nejdřív jen proto, že jste se prudce pohnul. Stačilo se
chovat pokojně a dali nám pokoj. Na kořist jsme moc velcí a na soupeře
zase moc bezzubí."
"A kdyby na Vás přece jen zaútočila?"
"Jo, bylo to vážně dost riskantní," připojil se i House.
"Tak byste ji odstřelil, předpokládám. Nebo ne?"

Oba muži na ni hleděli se směsicí obdivu, nevíry a rezignované
pobavenosti. Margaret si jejich výrazy přeložila po svém. Už byla zase v
ráži, předešlý moment slabosti pominul jako zázrakem.

"Chlapi!" vyprskla. "Jak typické... Nejdřív se budou prát a střílet a
potom teprv přemýšlet, jestli by to náhodou nešlo vyřešit nějak jinak."
"Podívejte," snažil se ji uklidnit Cowley, "dopadlo to dobře, takže to
nemusíme dál rozmazávat. Ale snad uznáte, že to vážně nebylo zrovna
standardní řešení."
"Jak pro koho!" odsekla nabroušeně.
"Jistě... Pro profesionálního krotitele šelem je to naprosto obvyklý a
bezpečný postup," ušklíbl se House.

Margaret po něm šlehla naštvaným pohledem. Ale uvědomovala si, že před
chvílí, když to opravdu potřebovala, k ní byl milý. Takže se ovládla a
spolkla kousavou odpověď, kterou už měla na jazyku. Však co, nemusí mít
poslední slovo vždycky. Tak nějak tušila, že brzy dojde k další zajímavé
slovní přestřelce.