Po večeři Becka Hope požádala, aby se vrátila za Ally. Ona sama musela zajít ještě do laboratoře. Hope přikývla a spěchala za dívkou, i když měla strach z toho, že s ní bude sama s těmi přístroji, co pípaj a blikaj a ona neví proč. Vešla do pokoje a zarazila se. U lůžka Ally stála nějaká žena. Vždyť… sem by se nikdo dostat neměl, ví o tom jen Brumbál. „Kdo jste a co tu děláte?“ optala se chladně. Oslovená žena byla navlečená v mudlovském oblečení - světle modré kalhoty, halenku stejné barvy a přes to modrý svetr s kapucí. Mohlo jí být kolem pětatřiceti let. Zvedla hlavu a zadívala se na ženu, která ji oslovila. „Dobrý večer,“ usmála se zeširoka. „Jsem doktorka Janoušková,“ představila se a levou rukou si přitiskla dekurz k sobě. Postoupila pár kroků k ženě a podávala jí ruku. Hope od ní rychle odstoupila s výrazem naprostého pohrdání. „Doktorka? To snad ne. Opovaž se na mě sáhnout!“ zakřičela. „Špinavá mudlo!“ Podle toho, jak se označila, jak držela to, kam předtím něco zapisovala Becka, i podle toho, jak sledovala přístroje u Ally, už neměla pochyb, kdo před ní stojí. „Jak ses sem dostala, mudlo? Vypadni od té holky! Nepřibližuj se k ní! Kdo ví, co bys jí udělala.“ Hope měla velké problémy udržet se a nevytáhnout hůlku. „Řekla jsem, ať od ní vypadneš, tak táhni,“ křičela. Začínala být nepříčetná vzteky. Nesnesla, že by u Ally měla být v blízkosti ta podřadná forma života. Žena chvíli nic neříkala a vypadala, že přemýšlí. Jak jí docházely souvislosti, neubránila se úsměvu. „Já,“ nadechla se, ale pak se zadívala směrem k lůžku. Jeden z přístrojů začal nebezpečně blikat a změnil zvuk. Hope byla rozzuřená. Tak ta mudla jí ani neodpoví? A ještě… se jí bude smát do obličeje? Chystala se jí opět vynadat, ale pak ji zarazil ten zvuk a blikání přístroje. Nyní se neovládla už vůbec. „Ty zatracená mudlo, cos to s ní udělala?! Proč ses tu motala? Chceš ji zabít? Napíchlas do ní místo mudlovskýho lektvaru jed, že to působí až po chvíli? Sakra! To nemohl Severus ty kouzla pořádně zkontrolovat, aby se sem žádná mudlovská chamraď nedostala? Cos jí provedla? Mluv!“ zahřměla na ni, a když viděla, že se k ní chce žena opět přiblížit, odstrčila ji tak silně, že mudla letěla až ke dveřím. Pak se Hope sklonila k Ally, vytáhla hůlku a začala pomocí diagnostických kouzel zkoumat její stav. Nemohla čekat na Becky, až se vrátí. Blikání a pípání ji znepokojovalo. Navíc zvuk, který označila dříve Becka jako tep jejího srdce, byl povážlivě rychlý. Nenechá ji zemřít! Netušila, co s ní mudla provedla, ale zemřít ji nenechá. Žena se lehce oklepala a vstala ze země. Takové přivítání vskutku nečekala. Opřela se o stěnu a sledovala nastalou situaci. Alespoň, že Ally nebyla v ohrožení života. „Dívka je v pořádku, pouze má zvýšenou tepovou frekvenci. Přístroje pouze,“ zdůraznila klidným, přesto pevným hlasem, „hlásí, že je potřeba vyměnit…“ zarazila se, nemohla si vzpomenout na správné anglické slovo. „Vyměnit co?!“ křikla na ni popuzeně Hope. Trošku se zklidnila, když její diagnostická kouzla nic výjimečného nezaznamenala. Žádné stopy otravy, žádné zhoršení stavu, pouze rychlý tep. Měřila si mudlu nevraživým pohledem. „Nemůžu si vzpomenout, jak bych to mohla říct anglicky,“ pousmála se žena a ukázala na přístroj s infuzí. „Vydrží bez toho pár minut?“ zeptala se odměřeně Hope. „Ano,“ přisvědčila a sebrala ze země desky, které jí vypadly z rukou. „V tom případě na to sahat nebudeš. Udělá to Becka, až se vrátí. Ona,“ zdůraznila, „Ally neublíží. A pošli sem to, co máš v prackách, to patří Rebecce. Ale neodvažuj se přiblížit, zůstaň tam, kde jsi,“ řekla výhružně. „Pevně věřím, že k ní se chováš jinak, než ke mně.“ Úsměv jí zmizel z obličeje, ale hlas měla stále příjemný. „Jinak by mě to mrzelo,“ dodala. „Becka není žádná mudla,“ odvětila nepříčetně a vytáhla hůlku. Použila na desky přivolávací kouzlo. Když k ní desky dolétly, štítivě je uchopila a použila čistící kouzlo, než je chytla pořádně. Nebude se dotýkat něčeho, čeho se dotýkala mudla. Pak jí došel význam jejích slov. „Ty… ty… Rebeccu Potterovou znáš?“ „Jsem tu na pozvání jejího přítele. Ano,“ odsouhlasila žena a tvářila se neustále vyrovnaně. „Chceš říct, že to, že jsi tu, není náš nedostatek ochrany, ale je to proto, že tě přivedl Samuel Snape?“ ptala se a lapala po dechu. „Myslím, že jsou ta kouzla až moc důkladná,“ usmála se žena. „Chybělo málo a nedostali bychom se sem.“ „Becka se Samuelem chodit nezačne, já jí ho totiž zabiju,“ špitla Hope tiše. „To je od něj milé, že tu ani nenechá vzkaz,“ řekla pak ironicky nahlas. Takže tahle mudla zná Becku, Samuela, je tu na pozvání a očividně ví o kouzelnickým světě. Hope začala být velmi rozladěná z neustálého pípání přístroje. Dokonce natolik, že se rozhodla udělat něco, na co by jindy ani nepomyslila. Když už ví, že ta mudla asi nebude nepřátelská. „Víš, jak ten zvuk zastavit?“ otočila se na mudlu a pokynula jí směrem k přístroji, od kterého poodstoupila. „Ano, to tlačítko úplně vlevo, stačí ho pouze zmáčknout.“ Zůstala stát, kde je, protože nechtěla ženu ještě více provokovat. Hope jí gestem pokynula, aby to šla udělat. Začala se cítit trapně, že tak vyjela na známou Becky a Samuela. „Vyměníš to?“ řekla s prosbou v hlase. Sváděla vnitřní boj, cítila se ve společnosti mudly neskutečně nepříjemně. Ale vědomí, že je známou jejích přátel, ji nutilo se k ní chovat jako k člověku, žádat ji však o něco bylo pro ni velmi těžké. Zvlášť, když sama vůbec netušila, k čemu je ta věc, kterou chtěla vyměnit, dobrá. Když jí však věřil Samuel natolik, aby ji s Ally nechal v místnosti samotnou, bude jí muset věřit taky. A pro Ally bude asi lepší, když to, co má dostat, bude mít co nejdříve. „Prosím,“ dořekla Hope a tázavě se na ženu zadívala. Pavla přikývla a nenuceně zamířila k přístroji, který vypnula a pak vzala již připravenou infuzi a začala ji vyměňovat. V jednu chvíli se zadívala tázavě na ženu. „Vy jste Hope?“ Hope se zarazila - jak to ví? Co to? No jasně, Samuel. S ním si to vážně vyřídí. Pak se zadívala na ženu a přikývla. „Hope Castawayová.“ „Super,“ usmála se na ni a pak opět nastavila přístroj. Následně zkontrolovala dívce místo vpichu jehly, aby se přesvědčila, že není porušené a pevně sedí. Na to se Hope dívat nedokázala a raději přešla k oknu. V kapse nahmatala Allyin křížek od Alexe. Chvíli po něm přejížděla prstem. Pak se otočila zpět k mudle. „Omlouvám se za své chování, neměla jsem s vámi jednat tímto způsobem,“ špitla a opět se otočila k oknu. Žena nestačila odpovědět, protože se vrátila Rebecca. „Pavlo?“ vytřeštěně na ni hleděla. Žena se na ni zářivě usmála. Přešla k ní a objala ji. „Co tu děláš, Pavlo?“ zeptala se Becka. „Samuel mi volal,“ odpověděla. „Samuel? Proč?“ třeštila na ni oči. Pavla se mírně zamračila. „Myslím, že odpověď znáš,“ řekla klidně. „Samuel mi pověděl, jak se trápíš a zmínil se o dívce,“ osvětlila a ukázala na Ally. Becky byla na rozpacích a mírně sklonila hlavu. Pak si všimla Hope. „Hope, omlouvám se za zdržení, v laborce to trochu vázlo,“ přešla k ní. „V laborce?“ zadívala se na ni nechápavě. „No, to je jedno. Doktorka Janoušková mezitím vyměnila Ally tamto,“ ukázala na infuzi. „Jinak je na tom Ally pořád stejně. Krom toho, že jí chvíli bušilo srdce ještě rychleji. A - obávám se, že tu bude trošku problém … se zákonem o utajení,“ ušklíbla se. Becka se zmateně zadívala na svoji přítelkyni a pak na Hope. Musela se usmát. „Nebude to problém,“ ujistila ji. „Pavla ví o našem světě ode mě celkem mnoho - ví o mně vše,“ usmála se. „Takže jste se už seznámily?“ odhadovala Becky a dívala se na obě dvě. „Ano, přátelským pošťuchováním,“ usmála se Pavla. „Pavlo, nemůžeš cizí lidi pošťuchovat,“ vrtěla Becka nevěřícně hlavou a neubránila se pobavenému úsměvu. „Obávám se, že … pod pojmem přátelské pošťuchování chtěla paní Janoušková skrýt mé ryze smrtijedské chování,“ řekla Hope tiše a sklopila zrak, „které ani s přátelským pošťuchováním nic společného nemělo.“ Pavla se zadívala na Rebeccu. „Smrtijedské chování?“ tázavě na ni pohlédla. Nevěděla, co ten termín znamená. Rebecca její otázku pochopila a přešla do češtiny, aby jí vysvětlila význam těchto slov. „Chápu,“ hlesla zpět Pavla již v angličtině, „ale… takhle se chovají smrtijedi?“ Znávala to z vyprávění od Becky, ale nedovedla si to představit. „Většina smrtijedů nemá mudly… lidi bez magických schopností… v oblibě a nechovají se k nim příliš přátelsky. Někteří je spíše však ryze nenávidí. Ať už čistě z přesvědčení čistokrevných… promiňte, ryze kouzelnických… rodin, nebo protože jim mudlové udělali něco zlého. Já… patřím k té druhé skupině smrtijedů, ale to jste již jistě poznala,“ přiznala Hope. O oblíbené zábavě vraždění mudlů a jejich mučení se raději nezmínila. „Vím, o co se jedná… o zabíjení ani nemluvě,“ přikývla Pavla. „Jen těžko to můžu plně pochopit, protože v tom nežiju. Ten styl jsem dnes slyšela poprvé.“ pousmála se. „Ještě jednou se omlouvám, nevěděla jsem, že jste přítelkyní Becky a Samuela.“ „Samuela skoro neznám,“ uvedla na pravou míru Pavla. „Nemusíte se mi stále omlouvat,“ dodala spěšně a vzala dívku, u které byla nejblíže, za ruku. Hope se mírně zachvěla, když viděla, jak uchopila Ally, ale nic neřekla. Pak se otočila k Becky. „Dozvěděla ses něco v té laboratoři? A… tam, kde ses zdržela?“ Becky se pousmála. „Laboratoř a laborka je jedno a to samé místo. Jen má dva výrazy. Omlouvám se. V laboratoři udělali akorát krevní obraz a pár základních testů.“ Otevřela desky, které přinesla. „Vypadá to, že je Ally po fyzické stránce naprosto v pořádku, i když je očividné, že její tělo s něčím jistě bojuje. Tomu nasvědčují horečky.“ „Becky, víš…“ začala Hope rozpačitě, „já chápu, že po tom, co jsem tu před chvílí předvedla vůči tvé kamarádce, si další tvrdou lekci zasloužím, ale… aspoň trošičku bys pamatovat na to, že jsem čarodějka, mohla. Prosím… aspoň, pokud jde o Ally…“ zadívala se provinile. „Jinak na mě klidně mudlovský termíny chrl, nebudu se za lekci zlobit...“ Becky se zatvářila velmi smutně. „Nedělám to schválně,“ zahleděla se stranou a v očích měla slzy. Hope ji objala. „Promiň, špatně jsem to pochopila. Co tedy zkoumá ta krevní kresba?“ optala se. Cítila se čím dál tím hůře. Nechtěla Becku rozrušovat. „Důležitější jsou poznatky, nikoli metody.“ Přešla k nim Pavla. „Je vidět, že je dívka nemocná, ale žádné testy nic takového nenaznačují. Navíc, teplota Ally zase prudce poklesla,“ dodala. „Díky,“ usmála se na ni Hope a pak se zadívala k Ally. „Tajemná dívko, kdybych jen tušila, jaké tajemství v sobě skrýváš,“ povzdechla si a slzy jí zkropily tvář. „Tajemství života,“ usmála se na Hope Pavla. „Ať se s ní děje cokoliv, je poznat, že nechce zemřít,“ otočila se k dívce. „Napadlo mě něco, když jsem pročítala záznamy. Změna teploty a výsledky z laboratoře mě přivedly k myšlence utlumení životních funkcí Ally.“ Becky vzhlédla a tázavě se na svou kamarádku zadívala. „Utlumení životních funkcí? Máš na mysli… podchlazení, nebo to mudlové dělají nějak přes přístroje?“ optala se Hope, ale pak jí v hlavě blikla myšlenka na Rediety. „Becky, je to dobrý nápad? Co myslíš? Ty moje teorie… já nevím… bojím se.“ „Nedovedu to taky odhadnout,“ přiznala Becky a zeptala se Pavly, jak to přesně myslí. „Při podchlazení dochází ke zpomalení nejen životních funkcí, ale i metabolismu, tělo je celkově zpomaleno. Domnívám se, že bychom tím mohly Ally pomoci. Už jsem slyšela o tom, že v tomto stavu je díky magii a to není oblast, které bych rozuměla.“ „Pokud… bude tělo utlumené, magie… sakra, jak mám vědět, jestli tohle můžu říkat před mudlou?“ rozbrečela se Hope. Becky se pootočila od Hope a Pavly se slzami v očích. Pavla k Becky přistoupila a mluvila s ní chvíli v cizím jazyce. Hope jim nerozuměla, ale tón jejich hlasu byl na obou stranách naléhavý a vážný. Nakonec Pavla Becku chytila za ruku a beze slova se pousmála na Hope. Následně odešla z pokoje. „Becky… nemyslela jsem to špatně, jen jsem z té situace zmatená. Když nepočítám matku a trochu i strýce, nikdy jsem o našem světě s mudly nemluvila. Chápu, že tvoje přítelkyně o našem světě ví, ale nevím, jak moc před ní smím zmínit. Nemyslela jsem to tak, že o tom před ní mluvit odmítám, protože je mudla. Já… naopak si myslím, i když je to těžké přiznat, že by mohl být její pohled přínosem,“ hlesla Hope. Becky se usmála. „Neboj, není naštvaná nebo tak,“ vzala ji kolem ramen a odváděla k Allyinu lůžku. „Sama si uvědomuju, že jen těžko se bude orientovat v tom, co říkáme o magii, i když o ní ví. Přirovnala bych to k tomu, že ty zas nerozumíš nám, když hovoříme o medicíně,“ pustila ji. „Hope, Pavla je… bojí se o mě a já nejsem moc nadšená, že ji tu vidím, protože se tím vystavuje riziku. Navíc vím, že Pavla dokončila vzdělání v oblasti, která se zabývá vnitřním fungováním člověka, to já ne,“ cítila vnitřní rozpor. „Máš pravdu, riziko je, ale ochráníme ji,“ povzbudivě se na Becku usmála. „Pavla je blázen,“ zamumlala Becky. „Byla by schopna s klidem pozvat Raddlea i na čaj,“ povzdychla si a zadívala se na Ally. „Nedivím se, že vy dvě jste přítelkyně. Na tvoje slova o mejdanu nezapomenu,“ ušklíbla se. Becka mírně zčervenala a zavedla řeč jinam. „Pavla měla zajímavý postřeh,“ pokývala hlavou. „Myslíš, že když bude tělo utlumené, bude Allyina magie silnější?“ Vzhlédla k ní s otázkou. „Pokud její tělo utlumíme, magie se na něj nejspíš nebude muset vázat, brát na něj ohledy, a měla by zesílit. Řekla bych, že by pak lépe mohla bojovat s magií Redietů. Když Ally byla… po zvrácených hrách Voldemorta v komatu, nebo v různých stavech netečnosti, a nevnímala nic kolem sebe, magie v ní urputně bojovala. Zejména po Znamení Zla. Proto se přikláním k tomu, že utlumení by její magii mohlo osvobodit, aby plnou silou proti magii Redietů vyrazila. Jen nevím, co udělá její případné vítězství s… tvým synovcem,“ špitla velmi tiše Hope. Becky zavrtěla hlavou. „To neví nikdo z nás, Hope.“ Měla co dělat, aby odehnala slzy. „Můžeme jen předpokládat, že to nejspíš ovlivní nejen Harryho, ale i Raddlea. Myslíš, že bys kolem Ally mohla utvořit chladné prostředí? Po mudlovsku to jde, ale je to komplikované.“ „Vím, že to nikdo neví, jen jsem to chtěla zdůraznit, abys na tuto možnost byla dopředu připravená. Samozřejmě doufám, že to přežijou oba… ne, všichni tři,“ zlověstně Hope zablýsklo v očích. „Voldemorta zabiju vlastnoručně já osobně!“ Z hlasu jí čišel opět známý chlad a nenávist. Pak se vzpamatovala a podívala se k Ally. „Jdu na to kouzlo, to nebude problém. Dělala jsem ho mnohokrát, když bylo třeba trvalejší podchlazení, nejen dočasné ochlazovací kouzlo. Jen, ty se budeš potřebovat dostat k některé části jejího těla?“ optala se. „Ano, myslím, že ano. Hlavně kdyby byla v ohrožení života, budu muset mít k Ally přístup.“ „A… pokud v ohrožení nebude? Jakou část těla potřebuješ přístupnou? Ptám se, protože udělám kolem jejího těla bublinu, na kterou aplikuji silné ochlazující kouzlo, tím, že bude v bublině uzavřená, tak účinek nevyprchá, jako by tomu bylo normálně. Jenže pokud bys ji přerušila, kouzlo pomine. A pro tělo Ally bude špatné, když nízká teplota okolí bude náhle přerušena skokem k normálu. Pokud Ally půjde o život, samozřejmě to risknu. Ale pokud víš o něčem, kvůli čemu by se bublina musela přerušovat už nyní, řekni mi to. Dá se udělat kolem části těla a kousek nechat mimo. I když pak občas budu muset ochlazovací kouzlo posílit. Bude to však lepší řešení. Ještě jedna věc… odolávají vaše přístroje chladu?“ „Díky za vysvětlení,“ usmála se Becka. „Horní část těla by měla zůstat mimo bublinu, nebo alespoň ruce a hlava. Snad přístroje vydrží, tohle jsem ještě nezkoušela,“ přiznala. „Celou horní část ti nenechám, to by kouzlo nemělo význam. Ukaž mi u rukou, odkud je chceš volné,“ otočila se na ni. „Čím míň bude mimo, tím líp.“ „Rozumím,“ ukázala na dívčinu paži. „Kvůli infuzi je ji třeba čas od času zkontrolovat.“ „Dobře,“ přitakala Hope. „Ustup prosím a neznepokojuj se, chvíli to potrvá. Toto kouzlo patří k hodně náročným,“ řekla a začala kolem dívky dělat hůlkou složité pohyby. Přitom pronášela velmi dlouhou latinskou formuli. Kolem Ally se postupně vytvářela mlhavá bublina, která dostávala pevný tvar a ohraničení. Hope asi po dvaceti minutách skončila. „Pokud kouzlo budeme muset přerušit a následně obnovit, už to bude rychlejší, musela jsem dělat ochlazení postupně,“ usmála se na Becku. „Vše šlo ale dobře.“ „Jsi báječná,“ usmála se na ni. Ochlazení a jejího účinku si všimla ale dříve, než Hope promluvila. Přístroje ukazovaly pomalou tepovou frekvenci. „Musíme počkat,“ otočila se ke dveřím. „Zkus si, prosím, odpočinout. Celé tohle oddělení je pod kouzly, takže nemusíš být jen tady, v pokoji Ally. Pokud by se něco dělo, přístroje nás na to upozorní takovým velmi nepříjemným kraválem,“ dodala Becka. „Dobře,“ kývla Hope, „hlavně si odpočiň ty. A - Becky? Myslíš, že by se tu našla nějaká kniha, které bych mohla porozumět a pomohla by mi přiblížit stav Ally? Nebo alespoň těmto přístrojům? Prostě cokoli, čím se mohu zabavit,“ otázala se. „Určitě se ti po nějaké podívám,“ pousmála se. „Můžu to zkusit třebas hned,“ navrhla. „Ne, to nespěchá, běž si odpočinout, měla jsi náročný den,“ usmála se na ni. „To všichni,“ naposledy se usmála Rebecca a zmizela ve dveřích. Slíbila Pavle, že za ní přijde.