Ráno vyrazila na runy a v polovině cesty si vzpomněla, že se kdo ví proč připravila na formule… vracela se zpátky, a potom se udýchaná pokoušela dorazit včas. Na jedné z chodeb si přišlápla hábit, zakopla a pustila všechno, co ve spěchu posbírala do náruče místo toho, aby to dala do brašny. Narovnala se a nešťastně pozorovala pergameny, které se rozletěly na všechny strany. Tedy – pozorovala je nešťastně, ale nevypadala tak, protože se úplně automaticky dotkla svého šperku, jako by se potřebovala ujistit, že ho má na krku. Ve chvíli, kdy se pohnula, uslyšela za zády hlas, který rozhodně nepotřebovala slyšet. Byl to Sirius, otáčel se – asi za tou brunetkou ze společenské místnosti, ještě snad spolu nebyli tak dlouho, aby ho omrzela, ne? – a něco na ni volal. Christina si rychle klekla a začala sbírat, co jí přišlo pod ruku. Kdyby se Sirius díval před sebe, nemuselo se stát, co se stalo. Christina už jen viděla, jak ten kluk vymykající se jejímu chápání šlape na ležící knihu, NIČÍ JI, a pak padá tak obratně, že se všechny jeho věci rozlétají úplně stejně jako její. Neuvěřitelné. Sirius zvedl hlavu, chvíli vypadal překvapeně, a potom, sotva zahlédl Christinu pobaveně ho pozorující, podezíravě. "Mohl jsem si zlomit nohu," promluvil nevrle. "Co je na tom k smíchu?" "Cizí neštěstí vždycky potěší," pokrčila Christina rameny. "Obzvlášť to tvoje." Ušklíbl se a začal si nedbale strkat rozházené věci do tašky. Christina zaslechla, jak si mumlá: "Nikdy jsem si nevšiml, že jsi takové nemehlo.", ale předstírala, že je plně zaujatá sbíráním svých věcí. Skončili současně a každý se vydal na opačnou stranu. Runy byly stejně jako vždycky zajímavé a dokonce na ně dorazila včas. Už se pomalu začínala bát, že si v předposledním ročníku vypěstuje sklony k pozdním příchodům… Po runách se vydala na přeměňování a posadila se do své obvyklé lavice, před Lily a Remuse. Remus ale chyběl… Christina si vzpomněla, že jí Lily už před pár dny říkala, jak vypadá Remus špatně. Naneštěstí byl z těch, co hrozně snadno onemocněli a letošní podzim se i tak vyznačoval zvýšeným množstvím chřipkou nakažených. Lily na Christinu zamrkala a usmála se. Lucy, se kterou seděla ona sama, si zatím srovnávala učebnice. Úplně nahoře měla položené cosi do obrany, která ten den určitě nebyla… bože, že by Christina nebyla jediná, kdo se dneska za žádnou cenu ne a ne nachystat? "Vaše pojednání, prosím," začala McGonagallová hodinu a sebrala pergamen z Pettigrewovy lavice. Christina sáhla do brašny a zjistila, že má samozřejmě všechno smíchané dohromady… vyndala učebnice, potom se znovu ponořila do nitra brašny. Našla nějaké pomačkané pergameny a rozložila je na stole v naději, že jeden z nich je McGonagallovou požadované pojednání. Nicméně víc překvapená by být nemohla, ani kdyby zjistila, že se jí z pergamenu všechno záhadně vymazalo… Skoro nic z toho, co vytáhla, nebylo její. Mimo to, že všechno bylo nehorázně pomačkané, bylo to taky popsané jakýmsi škrabopisem, kterým ona rozhodně nepsala! Netrvalo jí dlouho, než pochopila, že ve zmatku sesbírala část Siriusových věcí, zatímco její pojednání musel mít u sebe on. Otočila se a potichu na něj zavolala: "Siriusi!" Předstíral, že je zaneprázdněný přerovnáváním JEJÍCH věcí. Samozřejmě, jeho nic nepálilo, mohl McGonagallové odevzdat, cokoliv se mu zlíbilo. Pokaždé by za to dostal mnohem lepší známku, než kdyby to psal on sám... a to i kdyby do přeměňování odevzdal esej z péče o kouzelné tvory. "Siriusi," pokusila se znovu upoutat jeho pozornost. Potom si všimla, že se v učebně rozhostilo zvláštní ticho. Obrátila se a uviděla McGonagallovou, která nad ní stála se rty semknutými a rukou nataženou. "Teď, když jste konečně přestala věnovat svou pozornost panu Blackovi, mohla bych vás požádat o vaši esej, slečno Rutherfordová?" Lucy se na Christinu zvláštně podívala… Že by to nebyla ta žába z pohovky, s kým se Sirius ráno loučil? Každopádně by to mnohé vysvětlovalo… třeba ten její pohled. Christina se podívala se na pergameny rozprostřené po stole. "My jsme si asi ráno se Siriusem vyměnili věci," přiznala potom. McGonagallová pozvedla obočí, ale nijak to nekomentovala, na rozdíl od jedné havraspárské studentky, která se okamžitě naklonila ke své sousedce. Že by si v Havraspáru ještě nevšimly, že mezi ní a Siriusem je na jedné straně opovržení, na druhé straně nenávist? Lucy zrudla… záhada odhalena! Nicméně na to teď Christina neměla ani čas, ani chuť. Sirius podle všeho zatím odevzdal i její esej a podle všeho se dobře bavil… samozřejmě, ON měl u sebe její poznámky, které byly vynikající, zatímco ona měla jeho pergameny, ze kterých nemohla nic přečíst a navíc se na jejich okrajích pohybovaly jakési obrázky… zlatonka, obří pes… McGonagallová? Najednou ji napadlo – nemohl Sirius na tu její esej před odevzdáním taky něco… přikreslit?! Potom si ale uvědomila, že McGonagallová už začala mluvit. Využila chvíle, kdy se profesorka otočila k tabuli, a sama se obrátila k Siriusovi. Posměšně si ji prohlížel. Samozřejmě, tak kdo se směje teď, Rutherfordová? "Vrať mi moje poznámky!" zašeptala pokud možno tak, aby neupoutala pozornost McGonagallové. Sirius se zadíval ke stropu a předstíral, že si píská. Samozřejmě že si ani nepsal, co McGonagallová říkala... Lehce se dotkla svého šperku – hrozící nával vzteku okamžitě pominul. Otočila se zpátky, zmačkala jeden papír, na kterém bylo naškrábáno cosi z obrany, a ve chvíli, kdy se McGonagallová otočila ke stolu, smotek po Siriusovi hodila. Protože házela děsně, trefila Pottera, a i to byl úspěch, protože měla pocit, že papír letí na Lily. Lily se zaškaredila. "Au," zasténal Potter, kterého papír zasáhl doprostřed čela. "Pane Pottere, slečno Rutherfordová," oslovila je McGonagallová ledově, "uklidněte se nebo připravíte svou kolej o další body." "Už jsme je o nějaké připravili?" neorientoval se Potter. Christina zaslechla Lily, jak na Blacka s Potterem něco syčí, ale valnou váhu to asi nemělo, protože její poznámky spočívaly dál na cizím stole. McGonagallová se znovu otočila a ve chvíli, kdy se Christina už už chystala obrátit, zasáhl smotek papíru do ramene tentokrát ji. Byly to její poznámky do lektvarů. Ani nevěděla, že si je ráno brala… to nemohl hodit něco z přeměňování? K čemu jí jako budou perličky o Felix felicitas? Rychle se otočila a znovu zašeptala: "Okamžitě mi vrať moje věci." "Odebírám Nebelvíru pět bodů za každého a upřímně doufám, že vás to konečně uklidní," pronesla McGonagallová, aniž se otočila od tabule. Christina se zastyděla, ale znát to samozřejmě nebylo, stejně jako její vztek. "Za každého?" zopakoval Sirius trochu zaraženě. "Vrať mi ty poznámky nebo -" využívala chvíle, kdy dozníval šum nespokojených nebelvírů, ale doříct to už nestačila. Rezignovaně si začala zapisovat tam, kde skončil ten děsivý škrabopis. Ať Black nepočítá s tím, že mu ty poznámky vrátí. Zakouzlí je tak, aby se jich už nikdy nemohl dotknout bez toho, aby mu upadly ruce. Chvíli uvažovala, jestli by se to dalo hodnotit jako černomagické kouzlo. Potom ji do hlavy zasáhl další moták, a když ho rozbalila, zjistila, že je na něm namalovaná ona, jak líbá Snapea. Pod divoce se pohybujícím obrázkem bylo napsáno: "Když ti je nevrátím, vyřídí si to se mnou tvůj kluk?" Chvíli papír pozorovala, uvažovala nad tím, jestli je Sirius adoptovaný, a nakonec na obrázek lehce poklepala hůlkou. Potom ho poslala zpátky stejnou cestou, jakou přišel. Tentokrát už Lily káravě zasyčela i na ni. "Slečno Evansová, nepoučila jste se z toho, jak vaši spolužáci připravili kolej o dvacet bodů?" zeptala se jí McGonagallová a vypadalo to, že už se opravdu zlobí. Lily zahanbeně sklopila hlavu. "Dvacet bodů?"zeptal se Sirius a Christina dodala: "Vrátit my ty poznámky, mlčela bych." "Tak mlč aspoň teď!" rozzlobila se Lily. V té chvíli Potter rozbalil vzkaz určený Siriusovi. Na obrázku byl Snape, tentokrát ale divoce líbaný Siriusem, dole bylo připsáno: "Ty snad žárlíš!" Potter vyprskl smíchy. "Tak to by stačilo," došla McGonagallové trpělivost. "Nejen že jste společnými silami připravili Nebelvír o dvacet bodů, ale ještě jste si svým chováním vysloužili školní trest. V příštích dnech vám sdělím, kdy a kde si ho odbudete." "I já?" zeptal se Sirius zaraženě. Lily nešťastně obrátila oči v sloup.