Dost jsem váhala, jestli půjdu dolů. Nakonec jsem si ale vzala jiné kalhoty – ty, o nichž ráno mluvila mamka – a šla jsem. Nebyly moc pohodlné a bylo na ně trochu horko, ale chtěla jsem jí udělat radost, když jsem tak pokazila naše první setkání. Tyhle světle fialové džíny jsem na sobě měla dnes poprvé – hlavně protože se mi zdály strašně těsné přes zadek – a věděla jsem, že také naposledy. Cítila jsem se jako bych měla nohy ve svěráku, ale chodit jsem mohla. Připomínala jsem si, že musím mamku požádat, aby mi je nahoře trochu zvětšila, jestli se ještě někdy odhodlám je vzít na sebe. V jídelně už stůl nestál, takže se někdo postaral o to, aby se celý oběd přesunul na zahradu. Když jsem vešla, zjistila jsem, že už jedí. Maminka seděla vedle Mortimera a zaníceně se s ním bavila o naší první společné dovolené, kterou chtěla uskutečnit na začátku srpna. Nemohla se rozhodnout, jestli bychom měli jet kempovat k nějakému jezeru, nebo si zaplatit hotel u moře. Mí noví trýznitelé si něco špitali, hádala jsem však, že s dovolenou to nemá co dělat. Najednou se James usmál jako andílek a zadíval se na mou mamku. Něco chtěl! „Mamčo?“ oslovil ji. Překvapilo mě to, nedokázala jsem si totiž představit, že bychom byli skutečná rodina. A tohle znělo, jako by má maminka byla i jeho. Nelíbilo se mi to, ale stejně tak by se mi nelíbilo, kdyby jí říkal Cecilia. „Ano?“ Vůbec se nad tím nepozastavila, zřejmě byli domluvení, že ji tak smějí oslovovat. Zajímalo by mě, zda Sirius říká Mortymu tati. „Říkali jsme si tady se Siriusem, jestli bychom si mohli na zahradě postavit branky...“ začal. Jistě, famfrpál! Už jsem viděla, jak mi do okna střílí camrálem a mají z toho hroznou legraci. Mou mamku to však ani ve snu nenapadlo. „Jistě, klidně si hrajte,“ usmála se. Došlo mi, že bych možná nemusela stát mezi dveřmi a sledovat je. Tohle byl především můj byt a má mamka, takže jsem měla největší právo se roztahovat, kde se mi zachtělo. Odsunula jsem židli po mámině pravici a posadila jsem se. Nevnímala jsem ty dva vysmáté puberťáky, kteří seděli naproti. „Annabeth, kluci mají skvělý nápad. Postaví si tu branky, aby mohli hrát famfrpál. Nepřidáš se k nim?“ obrátila se na mě mamka. „Ne, ani ne,“ zavrtěla jsem hlavou. Maminka moc dobře věděla, že tohle není má vášeň, asi ale chtěla, abychom se víc sblížili. Bylo mi líto jí prozradit, že James má místo mozku zlatonku a Sirius běžně ložnici plnou holek. „Dobrá, a co kdybys zítra kluky vzala na koupaliště? Mohla bys je seznámit se svými přáteli,“ zkusila jinou sbližovací taktiku. Děsila jsem se toho, co horšího by mohla vymyslet. Tohle se ještě zdálo přijatelné. Při troše štěstí tam budou nějaké pěkné dívky a oni s nimi budou celou dobu flirtovat. Takže já budu mít klid, budu se moct opalovat, pokojně si plavat a nebudu muset poslouchat ty jejich řeči. Nezajímalo mě, kdo vyhrál v jakém zápase, ani která dívka má hezčí prsa, případně kdy asi tak Lily Evansová prozře a zjistí, že je James nejlepší kluk na téhle planetě. „Tak jo,“ přikývla jsem nakonec. Kluci se na sebe otráveně podívali, zřejmě plánovali, že budou hrát famfrpál. „Annabeth jistě zná spoustu hezkých děvčat. Určitě vás s nimi ráda seznámí.“ Morty upřel pohled na svého znuděně se tvářícího syna. Sirius se hned začal tvářit spokojeněji. Naklonil se k Jamesovi a něco mu rychle šeptal do ucha. Hrozná představa, že s nimi mám sdílet jeden dům. Nezdálo se mi možné, jak pomalu čas najednou utíkal. Po obědě jsem se vrátila k dělání úkolů. Jasnovidectví jsem odložila, protože jsem nebyla schopná se soustředit ani na to, abych si vymyslela nějakou lež. Vzala jsem tedy do ruky runy. Jejich překládání mi šlo téměř samo, měla jsem ten předmět ráda. Nemusela jsem u toho příliš myslet, znaky se mi v hlavě překládaly, aniž bych to vnímala. Přepisovala jsem tedy na pergamen jakýsi starodávný příběh. Sotva jsem však mohla sledovat, co vlastně píšu. Z vedlejšího pokoje se ozývala hudba – nebyla hlasitá, přesto tenhle rock zrovna dnes nebyl to, co jsem chtěla slyšet – a také James se Sirusem. Něčemu se smáli, potom – pravděpodobně to bylo nad nějakým časopisem – hodnotili jakési dívky a nakonec hráli Řachavého Petra. Když jsem už po šesté uslyšela tu příšernou ránu, chtěla jsem se zvednout a jít je slušně požádat, aby to nacpali někam hluboko do kufru a nikdy to už nevytahovali, ale naštěstí se objevil Morty. Řekl jim, že pokud ihned nedají pokoj, půjdou dolů plenit záhonky a to bez hůlek. Žádná další rána se pak už neozvala. Nečekala jsem, že by mě ještě něco mohlo ten den vyvést z míry, to jsem se ale opravdu hodně pletla. Kolem desáté večer jsem se rozhodla, že se půjdu koupat. Vzala jsem za kliku a vešla – ostatně tak jsem to dělala vždy, nebylo na tom nic zvláštního. Naskytl se mi naprosto nechutný pohled na Jamese ve vytahaném pyžamu s kartáčkem v puse a zubní pastou na bradě. „To snad ne!“ zaúpěla jsem. Máme společnou koupelnu? Máme společnou mou koupelnu?! „Co je? Jen dodržuju hygienu,“ ohradil se James trochu dotčeně. Vůbec nepochopil, co jsem tím myslela. „Proč jsi v mé koupelně?“ zeptala jsem se naprosto zbytečně. Chtěla jsem slyšet, že jim mamka do pokoje nějak dostala jejich vlastní a pouze jim dočasně neteče voda. Bylo by ale naivní v to opravdu věřit. „Teď je to naše koupelna,“ zubil se. „Tak už padej, chci se taky vykoupat,“ povzdechla jsem si, v hlase poraženecký tón. Vypláchnul si pusu – vydával u toho opravdu nechutné zvuky – otřel se do svého ručníku s velkým rudým J vyšitým v rohu a s neidentifikovatelným mručením se kolem mě protáhl. Myslím, že mi přál dobrou noc. Zamkla jsem sice dveře, nebyla jsem si však jistá, jestli to k něčemu bylo. Sirius už totiž mohl kouzlit, což značně komplikovalo situaci. Rozhodla jsem se, že zítra musím vyrobit cedulku, která by jasně říkala, že je v koupelně zrovna obsazeno. Říkala jsem si, jestli je vůbec bezpečné se koupat, pokud jsou ti dva v domě, ale co jiného mi zbývalo? Velice rychle jsem se vysvlékla a vlezla si do vany. Osprchovala jsem se během pěti minut a bleskově jsem se nasoukala do kraťasů a tílka. Tohle pyžamo bylo rozhodně bezpečnější, než košile, která se mi kdykoliv mohla zcela „náhodou“ zvednout. Po té, co jsem si vyčistila zuby a sčesala si vlasy do copu, jsem opustila koupelnu. Všude byl klid. Na prázdninách byl klid vždy to nejlepší, teď jsem si však nebyla jistá, jestli je to dobré, nebo špatné znamení. Probuzení bylo velmi příjemné. Slastně jsem se protáhla – do okna mi totiž svítilo slunce a to bylo velmi uklidňující – a pak jsem skopala peřinu do neforemného útvaru, který spadl z postele. Zapřemýšlela jsem, co bych tak dnes mohla dělat a v tom se mi vrátil celý včerejšek. Sirius Black, James Potter a já jsme měli jít na koupaliště! Velice zoufale jsem se překulila na břicho a zaúpěla jsem do polštáře. Toužila jsem po tom, aby už začal další školní rok a já s nimi nemusela být v tak malém prostoru. Znaveně jsem se posadila. Koukla jsem na budík, bylo něco málo po desáté. Znamenalo to, že mám ještě čas začít úkol na přeměňování nebo lektvary. Vylezla jsem z pokoje s oblečením, které jsem nosila jen doma, a potichu jsem se vplížila do koupelny. Naštěstí byla prázdná. Zapadla jsem dovnitř, zamkla dveře a zase jsem se rychle osprchovala a upravila. Pak jsem opět v tichosti odešla do pokoje. Svázala jsem si vlasy do drdolu, trochu jsem si namalovala oči, abych nebyla jako králík a vytáhla jsem učebnici na přeměňování. Vůbec jsem neměla hlad, tak jsem si řekla, že snídani s Potterem a Blackem oželím. V půl jedenácté se přišla ohlásit mamka. Zaťukala a pak vešla. Vzhlédla jsem k ní zpoza tlusté knihy. „Ty ještě nejsi oblečená? Kluci už na tebe čekají dole,“ podivila se. „Jak čekají?“ „Jdete přeci na koupaliště, ne?“ nevycházela z údivu. „Už teď?“ povzdechla jsem si. Jistě, jak šlo o holky – a zvlášť pokud na sobě ty holky měly mít jen plavky – tak to byl Black všude první. Já se tedy také ráda dívala na hezké kluky – mezi které tedy bohužel ti dva patřili – ale určitě bych se kvůli nim v půl jedenácté nehnala na koupaliště. Napřed bych si dala oběd a pak bych tak tři hodiny ležela na dece a trávila. „No tak, Beth! Zabalila jsem vám s sebou něco k snědku,“ přesvědčovala mě. Nešťastně jsem sklapla knihu a odložila ji na polštář. „Fajn, tak mi dej pár minut.“ Přešla jsem ke skříni a s hlasitým povzdechem jsem se začala přehrabovat mezi svými věcmi. Když jsem přijela z Bradavic, hodila jsem své školní oblečení na to, co jsem s sebou nevozila, takže jsem se tím teď musela prohrabat až na dno. Napadlo mě, jak by bylo skvělé, kdyby mé jediné plavky prostě zmizely a já měla výmluvu, ale bohužel jsem je našla. Děkovala jsem však bohu, že jsou jednodílné. Záda měly sice úplně vykrojené, ale to už nebyl problém. Bleskově jsem na sebe ten nic neodhalující hadr natáhla, přehodila přes něj po kolena dlouhé šaty a zmučeně jsem opustila svůj pokoj. Museli jsme projít celou Bublavou lhotkou, protože koupaliště bylo až na opačném konci kouzelnické vesničky. Trvalo nám to patnáct minut – šli jsme ovšem vcelku pomalu – než se před námi objevil otevřený plácek. Tráva byla na krátko posekaná a místa tu bylo dost. Čeho tu také bylo dost, byli mladí lidé. Většinou se tedy jednalo o dívky, ale to mě nepřekvapovalo, protože tu moc chlapců nebydlelo. Místa kolem bazénu už byla zabraná, tak jsem si deku rozhodila asi o pět metrů dál a doufala jsem, že ti dva půjdou do vody, abych se na ně nemusela dívat. Úplně mi stačilo, že šli celou cestu za mnou a bavili se o tom, kdy bude mít Anglie zápas s Walesem, a jestli by se jim podařilo na něj sehnat lístky. James svému věrnému příteli líčil různé finty, které jeho oblíbený anglický tým používal, a má hlava se nafoukla do velikosti pátracího balónu. „Hej, ségra, zahraješ si?“ James mi skočil na deku a před obličej mi nacpal míč. „Jako, že bych si s vámi házela míčkem?“ ujišťovala jsem se, zda jsem to správně pochopila. „Seženeme ještě nějaké holky,“ zubil se Sirius, zatímco rozkládal svou a Jamesovu deku. Představila jsem si takovou situaci. Vyvodila jsem z toho však jen to, že s nimi ony dívky budou flirtovat a já budu páté kolo u vozu – zkrátka budu běhat pro míč a omlouvat se všem, do kterých při tom vrazím. „Možná později. Teď se jděte seznamovat,“ mávla jsem rukou směrem k ostatním lidem. „Jak chceš,“ pokrčili oba naráz rameny. Pak se rychle vysvlékli do plavek a i s míčem si to zamířili k okraji bazénu, kde leželo nejvíc děvčat. Doufala jsem, že jim bratříčkování s nimi dlouho vydrží a já nebudu muset hrát. Nechtěla jsem být omlácená míčem a ještě zesměšněná – řekněme, že můj hod rozhodně není nijak daleký. Mé přání se vyplnilo. Tři hodiny jsem v klidu ležela na dece. Vypadala jsem spíš asi jako vyvržená velryba, protože jsem projevovala přesně takovou aktivitu, jaké je velryba na souši schopná. Občas jsem koutkem oka sledovala, co ti dva dělají, ale vždy to bylo to samé. Buď si se svými čtyřmi úlovky házeli s míčem, nebo pořádali kohoutí zápasy. Divila jsem se, že je to ještě baví. A asi jsem se divit neměla, protože jen co jsem to udělala, vylezli z bazénu, rozloučili se s dívkami a zamířili si to přímo na deku. „Ještě jsi neumřela?“ zeptal se sarkasticky Sirius, načež si přímo nade mnou prodrbal mokré vlasy. „A vám ještě neupadli pindíci?“ oplatila jsem mu stejnou a převalila jsem se na břicho. Schválně jsem otočila hlavu na druhou stranu a předstírala jsem spánek. „Nebuď drzá, jo?“ James mě šťouchnul do zad. Přistálo na mě několik dalších kapek vody. Copak se nemohli jít sklánět nad někoho jiného? „Scvrklouši,“ sykla jsem. Ve skutečnosti jsem naštvaná nebyla – copak bych mohla, když jsem předem věděla, že budou jak malí? – ale nechtěla jsem v nich do budoucna vypěstovat pocit, že si ze mě můžou dělat legraci, protože jsem teď jejich malá sestřička. A fakt, že jsem byla nejmladší, na tom nic neměnil! „Hele, co kdybychom tady příjemné sestře našli nějakou zábavu?“ ozval se zase Sirius. „Vůbec se nenamáhejte, bratři,“ odsekla jsem ihned. Rozhodně jsem nehodlala podstoupit nějaké jejich seznamování se bůhví, s jakými existencemi. Absolutně jsem neměla zájem o to mít kluka. Znamenalo by to totiž, že by se s ním tihle dva spřátelili a pak by ze mě měli legraci. A já jim nechtěla dávat záminky, aby si ze mě stříleli. A/N: Připadá mi, že si tady z toho dělám takovou menší "Kecárnu", ale co. Celý dnešek jsem zasvětila četbě oglosovaných povídek, především MS. Byla to zábava, téměř jsem se udusila na gumovém medvídkovi a rodina mě má po tolika záchvatech smíchu asi za blázna. Tak si říkám, jestli takhle oglosovanou jednou nenajdu Annabeth, nebo nějakou jinou svou povídku... Ale došla jsem k názoru, že Valeriana (povídka ještě nezveřejněna) bude dobrá Mary Sue. Tím myslím, že by mohla být vcelku kvalitní MS, takže doufám, že přežijete nejen tuhle "Kecárnu", ale také Valerianu - pochopitelně, až ji přidám.