Užanku nepřinesli, na rozdíl od Lily a Pottera, pro které bylo divoké sbírání jediné, na čem se dokázali shodnout. Kdyby Christina nebyla tak rozrušená, všimla by si po příchodu k Hagridovi, že se Lily červená a kupodivu se lehce usmívá. Ona ale rozrušená byla, a tak si toho nevšimla, a když Potter začal hláškovat, už se Lily jenom ošklíbala, jako ostatně pokaždé, když se rozhodl předvést všem a jí především, jak je úžasný. Hagrid musel být podobně mimo, protože přehlédl, že Christina se Siriusem nedonesli nic, od Lily si užanku převzal s nepřítomným výrazem, a pak je všechny poslal zpátky na hrad, aniž by se o ně dál zajímal. Christina se postavila vedle Lily tak, aby byla co nejdál od Siriuse – jak se zdálo, neochota k vzájemné blízkosti byla tentokrát oboustranná. Christina cítila, jak se v prosincovém chladu červená, dílem hanbou, dílem vzteky, ale nedokázala pochopit, co to mělo znamenat. To, že by to Sirius zkusil na ni, aby se pak mohl po Bradavicích chlubit, že dostal Rutherfordovou, ji ale ani nenapadlo – jednak by se něčím takovým rozhodně nechlubil, jednak by to nikdo nebral vážně, ani kdyby se zachoval nesiriusovsky chlubit by se tím pokusil. Takže se na ni jednoduše vrhl v chvilkovém pomatení, dost možná si už zvykl na to, že se sem tam do někoho zakousne, a zapomněl, že ji nenávidí. Nic jiného v tom být nemohlo, pro Christinu to ale nebyla žádná omluva. Kdyby se místo sledování toho, jak se přímo před ní laskají dva jednorožci, což se nepoštěstí jen tak někomu, rozhodla líbat, se Siriusem by to nebylo, ani kdyby jí přitom držel na krku přiloženou – Při vzpomínce na letmý polibek si v šeru před sebou kupodivu nevybavila Siriusovu, ale Regulusovu tvář a to ji vytočilo ještě víc. Ze společenské místnosti se rozešli přešlí mrazem, tedy až na Pottera, který jako jediný popřál ostatním dobrou noc. Lily se převlekla, aniž si všimla Christininy zamlklosti, ale když si lehala, otočila se k ní a zašeptala: "Něco se stalo, že? Zase." Christina zatoužila otočit se k Lily zády, ale ta si to od ní nezasloužila… Zhluboka se nadechla. "Jako obvykle, jen tentokrát… to zkusil jinak." "Jak jinak?" nepochopila Lily. Lucy se ve spánku převalila na záda. Christina se na Lily chvíli dívala, a potom jí to řekla. Doufala, že se přitom nečervená, protože se bála, aby si to Lily špatně nevyložila. I když to by musela být i ona úplně mimo, aby mohla za červenáním se ze studu a vzteku hledat něco jiného… Napadlo jí, že tím Lily buď pobaví, nebo ji Siriusova pomatenost vytočí podobně jako rána pod vrbou mlátičkou. Protože pro Christinu to bylo to samé v bledě modrém, obojí bylo neskutečně ponižující. Domluvila a Lily dlouho nepromluvila. Nakonec se pobaveně usmála. "Nenapadlo tě někdy…" Lucy se znovu pohnula, a tak Lily ztišila hlas do sotva slyšitelného šepotu. "Víš, vzpomínám si, jak jsi hned ze začátku tvrdila, že se ke mně James chová tak, jak se chová, protože… no, protože se mu líbím." "To je snad očividné," přerušila ji Christina. Lily uhnula pohledem. "Na tom teď přece nezáleží. Jen mě tak napadlo, když se na to díváš takhle, jestli to celé není o tom, že… že se Siriusovi vážně líbíš, jen má strach si to přiznat." "Cože?" zvedla Christina obočí. "To snad nemyslíš vážně?" Chvíli se na Lily dívala, a potom konečně pochopila, že to vážně myslí. Pokud ale neviděla rozdíl mezi chováním Pottera a Blacka, musela být slepá. Potter Lily neurážel, Potter Lily nebil… Potter Lily nepohrdal, to především. "To je nesmysl," namítla potom. Lilyina slova ji kupodivu vytočila. Mezi ní a Blackem šlo o čistou, sice na předsudcích, ale na pevných a neměnných předsudcích založenou nenávist. Hledat za tím utajovanou náklonnost by to celé… až moc zjednodušovalo. O tom jejich vztah nebyl. "Sirius a já se ve všem naprosto míjíme. On má jenom potřebu dávat mi to neustále najevo." Lily pokrčila rameny. "Jak myslíš. Jen mě napadlo, že by se to tím mohlo vysvětlit." "Nemohlo. Abys mohla mít někoho ráda, musíš mu věřit. Black si myslí, že ukázat mi záda, poslala bych mu do nich Kedavru." "Což bys neudělala," zašeptala Lily. "Dobrou noc." Christina jí dobrou noc nepopřála. Sáhla na noční stolek a prudce stiskla odložený šperk. Nával rozčarování okamžitě pominul. Ani tak ale nedokázala usnout bez převalování. Ráno se vzbudila rozlámaná a rozmrzelá, připravená až do Vánoc Siriuse naprosto přehlížet. Ne tak ale on. Jako by sobě a jí především potřeboval dokázat, že nic z toho, co se stalo, se ve skutečnosti nestalo, a pokud, tak to byla ne jeho, ale její vina, posměšky si neodpustil a přidal líbačky s obdivovatelkami na chodbách pokud možno ve chvílích, kdy procházela kolem. Kdyby to k něčemu bylo, řekla by mu, aby si s tím nelámal hlavu, protože ji jeho pokusy vyvést ji z míry nechávají naprosto chladnou. Kromě jednoho, kdy chtěla prolézt do společenské místnosti, ale zavazel jí přitom Sirius opřený o… o rok mladší nebelvírku. Pokusila se kolem nich protáhnout a Sirius se na ni posměšně podíval: "Tohle je jen pro dva, Rutherfordová." Zvedla ruku, aby mu naznačila, že jediné, co v ní pohled na něho vyvolává, je nutkání ke zvracení, a pak odsekla: "Ale portrét chcou používat všichni, Blacku." Naštěstí Vánoce přišly tak rychle, že si s tím nemusela dlouho lámat hlavu. Na nádraží na ni čekal strýček, a když se s ním přemístila do domu, konečně z ní všechno spadlo. Doma se cítila sama sebou, nemusela si na nic hrát. Všechno bylo známé, milé a nadýchané, skřítci se oháněli, aby pro ni připravili to nejlepší uvítání. První večer po návratu do Londýna strávili se Samuelem Carlylem povídáním, o Voldemortovi a jeho přisluhovačích se přitom nezmínili ani slovem. Pod stromečkem našla Christina úžasné dárky, překonala se Lily i Val, nezapomněla Narcissa a kupodivu, což nepotěšilo ani ji, ani strýčka, si na ni vzpomněl i Lucius. Strýček prohlásil, že za tím dárkem cítí spíš než Luciuse jeho otce, a že to bude nenápadná připomínka toho, že všichni čistokrevní musí v budoucnu táhnout za jeden provaz. Přitom Abraxase měl Samuel Carlyle dost v oblibě, zamlada toho spolu prožili... Ještě něco ale leželo mezi knihami a oblečením od strýčka a balíčky od Rutherfordových, které skrývaly dárky dílem neosobní, dílem nezajímavé… malá dřevěná krabička, která, když ji Christina otevřela, obsahovala šest droboučkých lahviček. Na každé z nich byl přilepený malý štítek s názvem lektvaru. Na dně krabičky ležel lístek s naškrábaným přáním… nebo aspoň tím, co se za přání dalo považovat. Abys viděla, jak se to dělá, stálo na něm a Christina opravdu koukala. Nenapadlo ji, že se Snape překoná natolik, aby jí na Vánoce něco dal… ne proto, že byl chudý a se svými rodiči, jak kdysi dávno zaslechla, zrovna moc nevycházel. Nečekala nic takového už proto, že ani nevalné přání nemohlo zakrýt, že si na ni vzpomněl, že jí chtěl udělat radost. Víc než kdy jindy ji potěšilo, že překonala pýchu a bez ohledu na to, jestli dostane něco na oplátku, koupila na Obrtlé nádhernou knihu o lektvarech, z nichž některé… řekněme nebyly příliš v souladu s tím, co se běžně vyučovalo. Knihu zabalila, na papír napsala První splátka, a sovu s balíčkem poslala Snapeovi. Dřevěná krabička s lektvary ji potěšila ze všeho nejvíc, možná proto, že křehké – s oběma očima přivřenýma by se dalo říct - přátelství se Snapem se pro ni nečekaně stalo… důležitým. Překvapením ale neměl být konec. Poslední dny Vánoc pokaždé trávila u Rutherfordových, neodpustili by jí, kdyby se u nich neukázala, a ona se už naštěstí dokázala přetvařovat tak dobře, že když je po Novém roce opouštěla, zdáli se s ní být spokojení. Než se ale vrátila do Bradavic, ohlásila se u Samuela Carlyla návštěva – Abraxas Malfoy. Samuel Carlyle něco takového čekal už delší dobu, zdánlivě nezávazný rozhovor o tom, co by, kdyby… Skřítci Abraxase uvedli do haly zrovna ve chvíli, kdy Christina scházela po schodech. Úplně samozřejmě vysekla drobné pukrlátko, což Malfoy odměnil spokojeným pokývnutím. "Dlouho jsem vás neviděl." "Krásné Vánoce a všechno nejlepší do nového roku," popřála mu. "Zdá se, že bude víc než dobrý," nepřestával se usmívat. "Být lepší než loňský už by snad ani nemohl," zalhala. "Vidíte, a já přitom doufám, že by mohl být." Položil jí ruku na rameno, a když k němu zvedla hlavu, lehce ji uchopil za bradu. "Vyrostla z vás půvabná žena." Christina se dokázala usmát, ale ve skutečnosti ji to nijak nepotěšilo. Taková lichotka nic nestála a získat si ji nemohla. Ale aspoň pochopila, odkud vítr vane… a stačil k tomu jeden zahloubaný, hodnotící pohled. "Omluvte mě," donutila Malfoye ruku stáhnout. Ustoupil. "Samozřejmě." Prošla kolem něho a cítila jeho pohled v zádech. Že hádala správně, pochopila ve chvíli, kdy se chodbou vracela a zaslechla z pokoje hlas svého strýčka. "Samozřejmě jsem o tom už uvažoval, Abraxasi," mluvil pomalu, jako by se zatím nerozhodl… ale Christina doufala, že ano. "A nepovažuješ to za oboustranně výhodné spojení?" "Nejsi jediný, kdo přišel s podobnou nabídkou." "Ale my dva jsme přece přátelé, Samueli… že?" "Samozřejmě že jsme," nezaváhal Samuel Carlyle ani na okamžik – nelhal, skutečně Abraxase považoval za přítele. "Proto doufám, že pochopíš, co ti chci říct." "Že jsem přišel pozdě?" zeptal se Malfoy a zněl přitom částečně pobaveně, částečně zklamaně. "Že už si tvou neteř zamluvili Blackovi?" "Blackovi?" Christina se bezděčně zachvěla. Blackovi? BLACKOVI? Že by na tom zasnoubení s Regulusem přece jen něco bylo… ale o tom by snad ona musela vědět. Vybavila si vysokého, bledého Reguluse… a víc než kdy jindy doufala, že jediné, co si Malfoy z návštěvy odnese, bude jednoduché a rozhodné NE. Samuel Carlyle se na okamžik odmlčel, a když znovu promluvil, zněl i on pobaveně. "Je pravda, že jsem o tom už zaslechl. Pravdou je, že něco jako zámluva mělo proběhnout před pár lety, ale Christina si se Siriusem příliš do oka nepadla a sám víš, jak to s ním nakonec dopadlo." "Prý už se v létě k Blackovým nevrátí. Tím z našich čistokrevných škatulí nenávratně vypadává. Na tom každopádně nezáleží… myslel jsem spíš na Reguluse." Christina zpozorněla. To, že její první mimobradavické setkání se Siriusem, mělo vyzkoušet, jak se k sobě hodí, ji pobavilo i znechutilo současně. Bezděčně se zaškaredila, potom si vzpomněla, že to bylo před nástupem do Bradavic… před vší tou nebelvírskou nenávistí k ní. Kdyby to dopadlo tak, jak mělo, jak by se mu asi líbilo mít v bradavickém sklepení nevěstu? Ta představa ji nepatrně rozveselila. "V tomhle ohledu nevím víc než ty. A kdyby s takovým návrhem Blackovi přišli, odpověděl bych jim to samé, co odpovím tobě. Tvé nabídky si vážím, a kdybych se Christinu chystal zasnoubit, bylo by mi ctí přijmout nabídku Malfoyových. Ale ona je ještě příliš mladá. Chci, aby poznala, co je život, a i ona si pro sebe představuje něco jiného." "Vychováváš si z ní syna?" "Ne, vychovávám z ní samostatnou a schopnou ženu. Po Bradavicích má v úmyslu pokračovat ve studiu jako ostatně téměř všichni členové naší rodiny." "Co si o tom myslí Rutherfordovi?" "Až Christina dostuduje, bude plnoletá a Rutherfordovi do toho nebudou mít co mluvit. Nečekám ale, že by byli proti dlouho. Jednou – a bude to brzy – bude mít všechno, co se Christina naučí, obrovskou cenu." Zase se odmlčeli. Zacinkaly sklenice. Christina se na schodech pomalu narovnala. Tak Abraxas Malfoy přišel opravdu požádat o její ruku pro svého syna. Úžasné. Nikdy si samozřejmě nemyslela, že se lidé jako oni berou z lásky. Jestli se měla vdát, aby zachovala své postavení a spojila rodinné jméno s podobně váženým, byla ochotná hledat lásku až v manželství… časem se mohla naučit mít ráda i Luciuse. Lidé, kteří spolu žili a sdíleli každodenní radosti a starosti, se přece museli začít mít rádi. Možná až na ni a na Siriuse… v jeho případě si ani nedokázala představit, na co by musel myslet, aby s ní dokázal Rutherford Blacky rozmnožit. Možná na Pottera. Malfoy vstal. "No, aspoň jsem to zkusil. Tvoje neteř by byla skvělá manželka pro mého syna." "Narcissa Blacková bude stejně dobrá, ne-li lepší. A naše přátelství to nijak nepoznamená." "To jsem rád…" Christina potichu vyšla po schodech a schovala se za ohybem. Proti manželství z povinnosti ve své podstatě nic neměla. Ale nesmírně… nesmírně se jí ulevilo.