„OK, ale Ty první,“ přikývla Ginny. „Očekávám exkluzivní ukázku hysterického záchvatu. Když se mi bude líbit, přeměním se zase na poštolku.“ Ray se zhluboka nadechl. Vypadalo to, že se z téhle drobné provokace nevykecá. No, když záchvat, tak záchvat… „Aaaaaa!!!“ vydal mohutný pokřik a švihnul sebou do písku, kde začal máchat rukama i nohama. Ginny ho se zájmem sledovala a tvářila se nečitelně. „Hm… To byl sice spíš epileptický než hysterický záchvat, ale co už. Stejně mě napadlo, že si ve své zvěromágské podobě něco ověřím. Takže chvilku vydrž, vrátím se za pár minut.“ Na setinu vteřiny se soustředěně zamračila a pak už zamávala křídlama a odletěla směrem k ohništi. Napadlo ji totiž, že by se mohla ujistit, jestli Snape vaří opravdu jen neškodné čistící lektvary. Nějak jí jeho chování a podivně dobrá nálada nešly na rozum a blesklo jí hlavou, jestli si pro ně nechystá nějaké překvapení. Uměla si představit, že Mistr lektvarů jako on by je dokázal řádně potrápit, kdyby chtěl. A že jeho sebeovládání je místními vtipálky napínáno na maximum, o tom taky ani v nejměnším nepochybovala… Ray s blaženým úsměvem zíral na vzdalující se poštolku. Výraz tváře se mu ale záhy změnil. Z lesa se totiž vynořil Severus, rázoval si to k němu a z očí mu létaly blesky. „Můžete mi vysvětlit, co tu vyvádíte?!? Ten Váš řev byl slyšet přes půl ostrova.“ „Tohle je svobodný ostrov. Můžu si volně zařvat, kdykoli mám zrovna chuť,“ odbyl ho netrpělivě. Severus se ještě víc zamračil a jeho hlas přešel ve velice nebezpečný šepot. „No jistě… Vy vůbec děláte spoustu věcí, na které máte zrovna chuť. Bez ohledu na ostatní, že?“ Rayovi okamžitě došlo, že zase naráží na tu proklatou sázku. Neměl ale v úmyslu se zrovna jemu zpovídat. „Zato Vy jste vzor milého a zdvořilého chování, co?“ poznamenal s úšklebkem. Severus stiskl rty do nepatrné čárky a měl sto chutí se na toho drzého šmejda vrhnout. V té chvíli se ale ozval jiný zvuk. Ne tak hlasitý, ale o to pronikavější a úpěnlivější. Nářek zraněného dravce… „Ginny!“ zařval Ray a vystartoval k ohništi. ………………………… Ginny ve své zvěromágské podobě doplachtila k ohništi a udiveně zjistila, že Snape není nikde v dohledu. Co bylo ale ještě divnější, Alison seděla skloněná nad bublajícím lektvarem a vůbec se nehýbala. Ginny slétla níž a do zobáku ji udeřila prudká vůně. Vůně která rozhodně nepatřila do žádného přípravku z hygienické lektvarové řady. Omamná vůně… Jako pták měla pochopitelně daleko prudší reakce. Cítila, jak ji ta vůně obklopuje a mysl jí obestírá sladká mlha nevědomosti. Už se viděla, jak padá do vroucí tekutiny v hrnci. Snad v posledním momentu se vzpamatovala a s vypětím všech sil mávla křídly. Bublající směsi se tak vyhnula, ale přistála v žhavých uhlících na okraji ohniště a ošklivě si popálila levé křídlo. Vypískla, poskočila mimo nebezpečnou zónu a instinktivně se ihned proměnila zpátky do své lidské podoby. …………………… „Ginny! Jsi v pořádku? Co se stalo?“ Tryskem se k ní řítil Ray a za ním kráčel rychlým krokem Snape, kterému zřejmě taky došlo, že se tu děje něco podezřelého… „Já mám jen trochu připálenou ruku. Ale Alison vypadá, že se důkladně přiotrávila,“ odpověděla Ginny a už druhou dívku tahala od zdroje té nebezpečně omamné vůně. Alison byla jako hadrová panenka, vůbec nereagovala, skelný pohled a rozšířené zorničky. Ginny ji plácala po tvářích, nejprve jemně, to se ale nesetkalo s odezvou, takže musela přitvrdit. Severus mezitím odstavil osudný lektvar z ohně a hlavou se mu míhaly úvahy o tom, kde se stala chyba. Ray přinesl plný hrnec čisté chladivé vody a vychrstnul ho Alison na hlavu. Teprve potom se pohnula, zamrkala a vypadalo to, že začíná vnímat. „Severusi…“ vydechla slabě s nepřítomným úsměvem na tváři. „Je pořádně zfetovaná,“ konstatoval Ray. „Už jste zjistil, co je v té sračce navíc?!?“ vyštěkla Ginny na Snapea, když se jí zdálo, že nevyvíjí dostatek aktivity. „Nebuďte na Severuse tak zlí,“ zaškemrala Alison a snažila se otočit hlavu, aby na něho lépe viděla. Něco bylo katastrofálně špatně. To bylo Severusovi jasné okamžitě. Jenže ho nenapadalo, co mohlo vyvolat takovou prudkou odezvu. Lektvar voněl mírně po tymiánu… Kde by se ale vzal tymián v kopřivové směsi? Přiklekl k ležící Alison, která se na něho zasněně usmála. On s ní na oplátku zatřásl… „Co si pamatujete naposled?“ zeptal se důrazně. „Proč jsi tak nervózní, Severusi?“ vyzvídala Alison. Ginny a Ray se na sebe podívali ve stejném okamžiku. A pak už měli co dělat, aby se nesložili do písku a nechechtali se jako dva cvoci. Situace sice nebyla zrovna veselá, ale Alisonino ťuťání a zhrozený Severusův výraz… to byla neodolatelná kombinace. Navíc to nevypadalo, že by Alison byla přímo v ohrožení života. Tedy… pokud ji Snape nezavraždí… Ginny se zahihňala. Kdo by kdy řekl, že uvidí obávaného profesora v rozpacích… „Bavíte se dobře?!?“ zasyčel vztekle Severus. „Co kdybyste radši dala vařit vodu na neutralizační výluh?“ „A už víte, co budeme neutralizovat?“ otázala se se zájmem a mírným výsměchem. „Snad ne ten její závan sympatií k Vaší osobě?“ „Weasleyová! Nehrajte si se mnou!“ Možná by tenhle Snapeův výstup byl hrozivý a zastrašující. Tyčil se nad nebohou Ginny a zdálo se, že ji smete k zemi. Ray už startoval na její obranu. Celou impozantní scénu ovšem zazdila Alison se svým zakňouráním: „Ale no tak, darling. Přece bys na ni nebyl takový ošklivý. Že se nestydíš…“ To už Ginny ani Ray nevydrželi a výbuchu smíchu dali volný průchod. „Jauvajs!“ zanadávala Ginny a nastavila Rayovi zraněnou ruku. „Ta spálenina docela bolí, mohl bys mi to vydezinfikovat? Tady pan profesor má sice léčitelský kurz, ale momentálně vypadá, že by mi tu ruku spíš s chutí urval než ošetřil. A navíc… přece ho nebudeme vyrušovat v takové romantické chvilce…“ Severusovi došla zásoba vražedných pohledů. Ta zatracená žába Weasleyová se překonávala v drzosti. Nechutný namachrovaný hajzl Doyle se mu výsměšně šklebil do tváře. A Cameronová na něho pro změnu upírala chápavý zamilovaný pohled. Nemohl se rozhodnout, co je horší…