„Do háje,“ zaklela Pavla ve svém rodném jazyce a prudce se zvedla. Hope byla také okamžitě na nohou. Vzpomněla si na slova Becky, že pokud bude něco v nepořádku, pozná to podle stálého, nepříjemného zvuku. Běžela k Ally, zneklidnilo ji, že místo zvuku, který znázorňoval tep jejího srdce, slyšela z tohoto přístroje jen táhlý, nepřerušovaný zvuk. „Potřebuju z ní dostat tu bublinu, Hope,“ řekla pohotově Pavla. „Ally se zastavilo srdce, ale stále dýchá,“ naklonila se k dívce. „Tohle jsme si nedomluvily, Ally,“ zašeptala dívčiným směrem. „Ustup, prosím,“ křikla na ni Hope, a když poodstoupila, rychle kouzla kolem Ally odstranila. „Už je tvoje, můžu ti nějak pomoct?“ „Nepanikařit,“ odpověděla Pavla a začala s ruční nepřímou masáží srdce. Hope zkusila kouzlo na obnovení srdeční činnosti, ale opět bylo bez odezvy. Stoupla si tedy kousek od Ally, aby nepřekážela Pavle a čekala, jestli nebude chtít nějak pomoci. V tom zaslechla, jak na ni někdo zavolal. Otočila se, ale pak si uvědomila, že to byl hlas Ally. Přešla k ní kousek blíž a oslovila ji. „Ally?“ Dívka však stále ležela nehnutě, krom toho, jak s ní hýbala Pavla při masáži srdce. Pak ale Ally zaslechla znovu, i když viděla, že její rty se nepohnuly. Podlomila se jí kolena a musela se zachytit lůžka. Pak zkusila na Ally zavolat nitrozpytem: „Ally, slyšíš mě?“ „Slyším,“ uslyšela Ally, jejíž hlas byl sice velmi vzdálený, ale srozumitelný. „Ally?“ zvolala radostně, samozřejmě nitrozpytem. „Nechápu, jak je to možné, že s tebou mluvím, ale jsem moc ráda.“ „Já chci zpátky,“ řekla Ally velmi vylekaně. „Jak to myslíš, zpátky?“ „Vím o všem, co se děje kolem, vše co jsi mi říkala, ale nemůžu se pohnout, nemůžu vůbec nic.“ „Uklidni se, Ally, přijdeme na to, jak to zvrátit. Slíbila jsem ti, že udělám vše, co bude v mých silách. Teď se ti zastavilo srdce, ale Pavla, kamarádka Becky, to zvládne spravit. Nemůžu tě léčit magicky, nefunguje to. Dostaneme tě z toho. Říkáš, že vše vnímáš, jak reaguješ na teplotu tvého těla?“ Snažila se uvažovat logicky Hope, co by jim mohlo pomoci. „Když je teplota vysoká, mám pocit, jako bych umírala,“ přiznala. „Vůbec vám nerozumím a neumím se soustředit. Mám pocit, že jsem vězeň ve vlastním těle,“ dodala. „Takže je ti lépe teď, poslední dobou? Když tvé tělo ochlazuji, nebo předtím, když mělo normální teplotu?“ „Je mi lépe při podchlazení. Já nevím, co se děje, ale moje magie je… jiná,“ hlesla. „Jak jiná? Dokážeš to trošku přiblížit?“ „Přesně nevím,“ odmlčela se na chvilku. „Je, je prostě jiná – jako by nebyla moje.“ „Cítíš nějak propojení s Harrym a s Voldemortem? Vím, že v tvých představách se mísil tvůj obraz s Harryho a Voldemortovým, a Becka říkala, že při aktivaci Redietů na Harryho propojení i s Voldemortem bylo,“ vyptávala se dál. „Ano,“ řekla neklidně Ally. „Podle toho, co jsem si spojila dohromady, žiju jen na základě… jeho. Nepočítala jsem s takovým propojením.“ Její hlas zněl, jako by plakala. „Neplakej, Ally, pokusíme se popřemýšlet, proč to tak je, ale je dobře, že žiješ. Znamená to tedy nejspíš, že Voldemort musí žít, dokud tě z toho nedostaneme. Pokud tě naživu udržuje on, asi… pořád netušíš, jak nad tím vyhrát, že?“ „Nevím, opravdu ne… nevím, jak to přerušit… možná zneutralizovat. Redietů bylo sedm… Hope, já nechci, aby Harry zemřel.“ „To nechce nikdo, Ally. Nemůžu ti nic zaručit, ani to, že nezemře on, ani to, že ty. Zaručuji ti však, že udělám, co budu moci, a nejen já, aby to dopadlo co nejlépe.“ „Mě to mrzí…“ „Netrap se tím, Ally. Co se stalo, už nezměníme. Co se s tebou děje teď? Kde jsi, když s tebou mluvím?“ „Ve svém těle? Nikdy jsem se s ničím podobným nesetkala. Nevím, mám pocit, že se propadám myslánkou, ale stále vás vnímám. Předtím jsem… nebyla nikde.“ „Ally, prosím, uvědomuješ si, jak ses cítila, když ti byl nablízku Harry a pak Voldemort? Potřebuji si ověřit svoji domněnku. Bylo ti to příjemné nebo naopak? Cítila jsi něco zvláštního?“ „Viděla jsem je… měla jsem je v mysli a pak už nevím – jako bych na chvíli nevnímala vůbec nic.“ „Ally, bude dobře, uvidíš, něco pro tebe mám, něco, co si u mě musíš vyzvednout, takže se nevzdávej a bojuj. Alex zachránil tvůj křížek, mám ho u sebe, takže se musíš vrátit, aby sis ho vzala, jasný?“ snažila se dívku povzbudit, aby nechtěla smrti podlehnout, jak dříve často zmiňovala. „Hope!“ zakřičela najednou dívka. „Já nechci…“ vyjekla a její hlas utichl. „Ally! Ally!“ volala Hope, ale dívka se už neozvala. Pak si uvědomila, že Ally mluvila o tom, že vše, co říkají, slyší. Řekla jí tedy nahlas: „Mám tě strašně moc ráda, Ally.“ Přístroje opět začaly pípat v rytmu dívčina srdce, Pavla poodstoupila. „Hned jsem zpátky,“ řekla namáhavě a vyběhla z pokoje. Hope chvilku trvalo, než jí došel smysl slov Pavly. Přemýšlela o tom, co teď s Ally zažila a o tom, že když dala Ally pusu, ucítila, jak je opět horká. Měly by ji opět zchladit. Musí ale počkat na Pavlu, jestli už může kouzla obnovit. Přiběhla za necelou půlminutku a v ruce nesla ampuli. Proklouzla kolem Hope, vytáhla infuzi a injekcí vpravila do těla dávku, kterou měla připravenou. Pak opět zastrčila kanylu a namáhavě se napřímila. „Pavlo, můžu už obnovit ochlazování? Ally má zase horečku a to je zlé. Nebo budeš ještě něco dělat?“ „Nemůžu udělat už nic,“ přiznala Pavla a zadívala se na Hope. „Přemýšlím, zda bychom spíše opravdu neměly teplotu udržovat ve středu, nikoli dole, jak jsem navrhovala.“ „Neměly, Ally se cítí lépe takto, říkala mi to. Můžeš kousek poodejít, ať obnovím kouzla?“ požádala Pavlu. Začala se soustředit na ochlazování. Když skončila, vyčerpaně se svezla na zem. Pavla absolutně nerozuměla tomu, co Hope říká, ale věděla, že se pohybuje na území čar a kouzel. Proto se zbytečně nevyptávala a sedla si do křesla. Hope sledovala, jak se dívčina teplota opět snižuje, až se zastavila na nízké teplotě. Pípání přístrojů a obrazce na nich se zdály být nyní stejné jako předtím. To Hope uklidnilo. Zadívala se na Pavlu. „Nemohla bych tě požádat o… další ten nápoj s kofeinem?“ „Skvělý nápad,“ zamumlala Pavla a odešla z pokoje. Za chvíli se vrátila a podávala Hope hrníček s kávou. „Měla by sis jít odpočinout,“ pousmála se. „Děkuju,“ usmála se Hope na Pavlu a hrníček si od ní vzala. „Prospat? Asi raději ne. Co kdyby…“ zadívala se na Ally. Sice si uvědomila, že Ally zmizela, když jí Pavla nahodila srdce, ale stejně byla nejistá. Co kdyby ji Ally volala v době, kdy bude spát? „Už jsem to říkala Becky, ale když budeš unavená, jen těžko dívce pomůžeš. Já zůstanu u ní, prospala jsem se v letadle. Budou stačit klidně i dvě, tři hodinky,“ usmála se na ni povzbudivě. „Bojím se odejít,“ přiznala Hope a řekla Pavle o svých obavách, že by mohla zaspat dívčino volání i to, jak ji zavolala a že spolu mluvily. Mezitím upíjela kávu. „Co když jste spolu takto mohly mluvit jen díky jejímu kolapsu?“ tázavě se na ni zadívala. „Ally by přece nechtěla, aby ses tu zhroutila únavou.“ „Taky si myslím, že to bylo kvůli tomu, jenže co když k tomu dojde znovu? Budeš mít dost času mě jít probudit, abych zrušila kouzla a pak teprve začít s tím, co jsi dělala teď, zatímco já mluvila s Ally?“ ptala se zoufale. „Věřím, že k tomu nedojde, navíc,“ zadívala se k dívce a ztišila hlas, „mohlo by se to stát ve chvíli, kdy by ses opravdu zhroutila.“ „Dobře, půjdu si lehnout do vedlejšího pokoje. Jen tě prosím, nenech mě spát déle než šest hodin, musím pak obnovit chladící kouzlo. Nevydrží stále, když v bublině není celé tělo, ale jen část,“ upozornila ji, „a… Pavlo… moc ti děkuju, bez tebe by Ally nepřežila.“ „Za tohle mi neděkuj,“ usmála se, „lidský život za záchranu stojí vždy.“ Pokývala hlavou a popřála Hope příjemný spánek. Hope se na ni usmála a kývla. Následně odešla do vedlejšího pokoje, svlékla si hábit a ulehla. Do minuty ji přemohl spánek. Pavla si přisedla zpět k dívce. Chvíli na ni jen hleděla a pak se opřela do křesla. V hlavě si snažila spojit všechny poznatky, dívčin stav byl neobvyklý. Nejvíce v tom smyslu, že ho zapříčiňovala magie, se kterou medicína rozhodně nepočítala. Byla to výzva. Zadívala se na Ally a stiskla jí ruku. Během pěti hodin Pavla kontrolovala životní funkce a pozorně je zapisovala – velmi podrobně. Průběžně na dívku mluvila, držela za ruku, párkrát jí zpívala. Allyin stav zůstal neměnný, až na mírné změny v tepové frekvenci a tlaku, který se neustále měnil.