Ginny vyjekla. Cuddyová si instinktivně překřížila ruce na hrudi. Pak obě
najednou vyhrkly:
„Co je s Hermionou?“

Bodie si je prohlížel s velmi zvláštním výrazem v tváři… K odpovědi na
jejich otázku se neměl, zato se zdálo, že se chystá pronést nějakou
pořádně dvojsmyslnou poznámku. Obě ženy se na to připravovaly a zatímco
se ve spěchu oblékaly, snažily se vymyslet vhodnou reakci.

„Taková příležitost a já vidím rozmazaně…“ povzdechl si těžce a pak ještě
dodal: "Tak to bych si vás mohl aspoň ohmatat, ne?"

Ginny s Lisou se na sebe překvapivě otočily. Bodie se mezitím pokoušel
složit Hermionu na zem a přitom ji nezalehnout.

„Ty jsi namol,“ došlo konečně Ginny.
„Nene…“ bránil se Bodie, „namol je Hermo… Herma… Hermiona. Já jen divně
vidím.“
„Zato mluvíš báječně…“ dodala Ginny a koutky úst jí poškubávaly v počátku
pořádného záchvatu smíchu.

„Ale jak to? Z čeho jste se takhle zmastili?“ nechápala Lisa.
„Rum…“ vydechl s blaženým úsměvem Bodie. „Bedny rumu…“
„To jako fakt? Našli jste v pralese rum?“ ujišťovala se Ginny s nadějí.
„Vsaď botky, zrzko,“ zakoulel na ni očima.
„Kolik jste toho vypili? Nemáte náhodou otravu alkoholem?“ probudily se v
Lise lékařské instinkty.
„Co šílíš? Já přece umím pít s… jak se to… jo… s mírou.“
„Nepochybně… Tak kolik?“ trvala na svém Lisa.
„Jen půl litru dohromady… To dělá to sluníčko,“ bránil se Bodie.

„Co myslíš?“ zeptala se Lisa nejistě.
„Bodie vážně nevypadá úplně pod obraz,“ usoudila Ginny. „ Když zvládl
dojít až sem a ještě donést Hermionu. A Hermiona nikdy moc nevydržela…“
„Tak fajn… Pro jistotu ji ale probudím, abych věděla, jak bude reagovat,“
rozhodla se Lisa.

Protože nikdo nic nenamítal, vychrstla na ležící bezvládnou Hermionu kýbl
vody. Tedy, abychom byli přesní, klasický kýbl zatím trosečníci k
dispozici neměli, ovšem jeho účel v tomto případě splnila vydlabaná
skořápka jednoho pořádně velkého ořechu.

"Co se to... Auuuuu!" vyjekla Hermiona.
Držela si hlavu v dlaních, oči bolestivě mhouřila před náporem světla.
Vypadala... no prostě jako že jí sedí na rameni pořádná opice.
"Maminko, pomoooc! Slibuju, že už nebudu pít..." drmolila potichu.
"To je hodně neuvážený slib," ušklíbl se Bodie.
"Neštvi, Bodie!" prskla na něj. "Stejně za to můžeš Ty."
"Jak jsem mohl vědět, že Tě takhle složí pár loků rumu?" rozhodil rukama.
"Tak promiň..."
"Chci ještě spát..." mumlala pracně Hermiona.
"To není dobrý nápad. Musíš to rozchodit, nebo Ti pak bude ještě hůř."
"Kdyby mi bylo ještě hůř, byla bych už nejspíš mrtvá," upozornila ho.
"Šššš... To přejde, vydrž," konejšil ji Bodie a vzal ji jemně do náruče,
kde se bez odporu schoulila.

Lisa a Ginny celou scénku sledovaly poněkud vyjeveně. Tím jak a proč?!?
se v pralese najednou objevily kvanta rumu, se v zájmu zachování
duševního zdraví odmítly zabývat. Spíš je fascinovalo, s jakou péčí se
Bodie o Hermionu stará. Tohle by do něho ani jedna z nich neřekla.

"Nemám říct Snapeovi o lektvar proti kocovině?" napadlo Ginny.
"Aby si ze mě po zbytek života utahoval? Ne, děkuju pěkně," zavrtěla
vehementně hlavou Hermiona. "Jauvajs..."

No jo, rychlé pohyby hlavou nejsou v takovém stavu zrovna nejrozumnější
nápad. Zkušení pařiči vědí. Jenže Hermiona byla zatím alkoholik-amatér...

Bodie s Hermionou v náručí se pohodlně uvelebil u potůčku, opřený zády o
kmen rozložitého stromu a vypadalo to, že se v nejbližší době nehodlá
pohnout. Bylo to logické, tady v lese byl přece jen stín a náznak
čerstvého vzduchu, což bylo pro oba opilce jednoznačně vhodnější než
pařák na pláži.

"Tak se aspoň napij vody. Přinesu Ti nějaké ovoce na zakousnutí, chceš?"
nabízela Lisa.
"Můžu to zkusit," ozvala se nejistá odpověď.
"Někdo by taky měl zajít pro ty zásoby rumu," poznamenal Bodie. "Byla by
škoda, kdyby zase zmizel."
"Ty jsi nezmar..." zakroutila nad ním pobaveně hlavou Ginny. "OK, tak já
sem přilákám Raye, abys mu vysvětlil, kde se ten poklad nachází."

Ginny s Lisou odběhly, ale záhy se vrátily s Rayem, Cowleym a trsem
banánů.

"Kdy Ty se konečně naučíš pít?" povzdechl si Cowley při pohledu na
zmoženého Bodieho. "Kolikrát jsem Ti to už vysvětloval?"
"Mnohokrát, pane."
"Zjevně Ti umění správného pití budu muset předvést ještě jednou názorně."
"Nejsem proti, pane. Tak abychom vyrazili pro učební materiály, což?"

"Ty chceš jít s námi?" podivil se Ray, který se až do té doby tiše bavil
na Bodieho účet.
"Když jsem došel sem, dojdu i zpátky," pronesl odhodlaně. "Dáte někdo
pozor na Hermionu?"
"Já tu s ní zůstanu," přikývla Ginny.
"A já jdu s vámi," rozhodla se Lisa.

Ray by sice zaručeně dal přednost jinému složení týmu, ale co už mohl
dělat... Navíc s Cowleym v zádech by stejně nemohl na Ginny správně
působit. Takže čtveřice ve složení všech tajných agentů a doktorky
Cuddyové se vydala pro rumový poklad. Hermiona s Ginny osaměly.

"Víš... na to že Tě musí příšerně bolet hlava a nejspíš i žaludek a navíc
by se dalo čekat, že se budeš stydět, že ses tak zřídila... tak na to
všechno vypadáš podezřele spokojeně," zkonstatovala Ginny.
"Taky že jsem..." usmála se a líně se protáhla.
"Takže Ty a Bodie..." tázavě začala Ginny.
"Už to tak vypadá..."

Ginny na svoji kamarádku civěla se značně nevěřícným pohledem. Nějak si
to pořád nedokázala srovnat v hlavě.

"No téeeda. Ty se nezdáš, Hermi... Nevezmi to zle, ale nikdy bych
neřekla, že zrovna Ty se zakoukáš do takovýho nabušenýho hezouna."
"Mělas pocit, že jsem spíš na vysušené knihomoly?" zašklebila se Hermiona.
"Tak nějak... Nejdřív mozek, potom ten zbytek," zavrtala do ní.
"Dřív to tak asi bylo," připustila Hermiona. "Ale Bodie... to je něco
úplně jiného."
"Povídej, přehánej," nadskakovala zvědavostí Ginny.