„Cože?!“ vyletěl ředitel Brumbál ze židle a nebezpečně se přitom oháněl svým kladívkem. Všichni kromě profesorky McGonagallové si vyměňovali pobavené pohledy a dusili smích. Profesorka McGonagallová se otočila k řediteli Brumbálovi. „Opravdu je to pravda, Albusi?“ Ředitel Brumbál, který se mezitím trochu uklidnil, na ni šibalsky zamrkal. „Ale no tak, Minervo, minulý týden ses přece sama přesvědčila, že to rozhodně NENÍ pravda, tak-“¨ Pobavené výrazy teď ve většině případů nahradilo znechucení. Ernie McMillan se neudržel a vykřikl: „Fuj, to je tak nechutný! Dejte mi někdo lavor, asi budu zvracet!“ Generál McGonagallová ho probodla pohledem. „Takovéto drzé a impertinentní poznámky vám nebudu tolerovat, vojíne- řekla jsem vojíne? Chtěla jsem říct podruhu!“ Ernie schlíple sklonil hlavu. Hermiona se opovážila namítnout: „Ale paní profesorko, neznamená náhodou „drzý“ a „impertinentní“ to samé?“ Generál McGonagallová zrudla vzteky: „Také toužíte po degradaci, desátníku Grangerová?!“ Hermiona raději mlčela. Místo ní se ozval generalissimo Brumbál: „A vůbec, jak si mohl někdo dovolit o mě říct něco takového?! Tady už nejde o nějaké banální znásilňování, to je urážka mé osoby a TO se nepromíjí! Já jsem tady ředitel! Svou pevnou diktátorskou rukou vládnu tomuto ústavu, a každý, kdo se mi odváží postavit, bude BEZ MILOSTI POPRAV-“ V tom okamžiku položila generál McGonagallová generalissimovi Brumbálovi konejšivě ruku na rameno a přiměla ho znovu se posadit a položit své kladívko. „Klid, Albusi, klid, to se vyšetří. Takže,“ přísně se obrátila na ostatní členy ÚPOZS, „víte o někom, kdo se opovažuje říkat tady o panu řediteli takové nestoudnosti?“ Zástupci všech čtyř kolejí si vyměnili pohledy. Nakonec promluvil Theodor: „Říkají to úplně všichni…. tedy kromě mě, samozřejmě,“ dodal spěšně. Ředitel Brumbál výhružně zakoulel očima. „Cože, jak jako všichni?!“ „No, všichni, kromě mě-“ „A mě!“ skočila Theodorovi do řeči Hermiona. „A mě!“ přidala se Luna. „A mě…ale jinak fakt všichni,“ ozval se i Ernie. Ředitel Brumbál si je podezřívavě měřil pohledem. „Aha, takže všichni, kromě vás čtyř…“ „Ne, to jsem neřekl,“ promluvil Theodor, „oni tři to určitě říkají, ale já ne!“ „To je hnusná lež!“ vykřikla Luna, „říkají to všichni včetně těhle třech, ale kromě MĚ!“ „NE, JÁ TO NEŘÍKÁM, ALE VY JO!!!“ rozkřičela se Hermiona. „U BRUMBÁLOVÝCH PRAŠIVÝCH KOULÍ, JÁ TO FAKT NEŘÍKÁM, ALE-“ „Právě jste to řekl, podruhu McMillane. Degradovala bych vás, ale bohužel už není kam,“ přerušila Ernieho chladně generál McGonagallová. „Cože?“ zarazil se Ernie, „no…to….mi muselo ujet…ale oni-“ Ostatní trojice se na něj výhružně zadívala. „Oni…to neříkají, ale SADAKO ANO!“ vykřikl Ernie vítězoslavně a obviňujícím prstem ukázal na Sadako. Theodor, Hermiona a Luna se k němu přidali a společně skandovali: „SADAKO TO ŘÍKÁ! SADAKO JE OHNIVÉ PÉRO! SMRT SADAKO!“ Než se Sadako nadála, blížily se k ní čtyři hrozivé postavy, v jejichž rukou se neznámo odkud objevily vidle a planoucí pochodně. „Iie, iie! Watashi wa kore ga hontou ni hanashimasen!!!“ (A/N: Překlad: Ne, ne! Já to opravdu neříkám!) Sadako z rozrušení přešla do svého rodného jazyka. V tom okamžiku se i profesor Snape vymrštil ze své židle a zastoupil zfanatizovaným lynčovatelům cestu. „Kdo chce něco udělat Sadako, musí si to nejdřív rozdat se mnou!“ Hermiona si olízla rty. „No, popravdě, to nezní zas tak špatně…“ V tu chvíli se schůzovní místností ozvala hromová rána. Byl to ředitel Brumbál, který praštil kladívkem do stolu tak silně, že se stůl rozpadl na dva kusy. To však jeho vzteku nestačilo, takže se ještě rozkřičel: „SAKRA, NIKDO SE TADY NEBUDE VRAŽDIT, ANI…ANI NIC, TADY JDE PŘECE O MOJE PRAŠIVÉ KOULE!“ Generál McGonagallová se po něm ohlédla. „Takže…to nakonec JE pravda, Albusi?“ „SAMOZŘEJMĚ ŽE NE! Ale,“ pokračoval už normálním hlasem, „my jsme tady od toho, abychom odhalili toho, kdo si to dovolil říct, a shodou okolností je to i ten nechutný zvrhlík, kterého se snažíme už několik týdnů polapit.“ Ředitel Brumbál se obrátil na Sadako. „Myslíš, že bys po hlase poznala, kdo to řekl, kdybys to slyšela znova?“ Sadako pomalu přikývla. … Ron se pomalu šoural směrem na Ošetřovnu. Vůbec se mu tam nechtělo, ale profesorka McGonagallová mu vyhrožovala, že když nebude docházet na svá sezení s doktorem Lockhartem, napíše jeho matce o tom, jaké je jeho skutečné sexuální zaměření. A to by bylo opravdu, ale opravdu nepříjemné. Ano, ještě nepříjemnější než Lockhartovo nadšení pro svou profesi. Když už tam skoro byl, zpozoroval, že jsou dveře na Ošetřovnu pootevřené a že se odtamtud ozývají nějaké hlasy. Ach ne! zaúpěl v duchu, to budou ti kolegové z fakulty! Polil ho ledový pot, neboť si ony „kolegy z fakulty“ nedokázal představit jinak než jako Lockhartovy přesné kopie. Užuž se chystal otevřít dveře úplně dokořán, když tu zaslechl hlas, který rozhodně nemohl patřit žádnému „kolegovi z fakulty“. Ne, ten hlas bezpečně poznával – byla to jeho spolužačka Levandule. „…no a to je asi tak všechno, co se stalo. Bylo to fakt hrozný, vzpamatovávala jsem se z toho fakt dlouho, ale na druhou stranu…víte, taky musím říct, že mě ten hnusák donutil dělat věci, ke kterejm jsem dřív neměla odvahu, ale vždycky jsme to tady s Deanem chtěli zkusit. No, a tak jsem se aspoň něčemu novýmu přiučila,“ uzavřela Levandule svoji promluvu. Ron překvapeně zamrkal. Co se to tam jen dělo? Vstoupit dovnitř se neopovažoval, ale aspoň se nenápadně naklonil ke dveřím tak, že škvírou mohl vidět, co se uvnitř odehrávalo. Na Ošetřovně nyní nebyla ani jediná postel, ale židle rozestavené do kruhu. Seděli na nich Levandule Brownová, Draco Malfoy, Crabšenko, Pansy Parkinsonová, Millicent Bulstrodeová a značně rozrušená Marietta Edgecombeová. Mimo kruh stálo několik dalších lidí, například Dean, Luna nebo Goyle. Uprostřed kruhu stál doktor Lockhart a další dva muži, kteří vypadali úplně stejně jako doktor Lockhart, až na to, že jeden měl hnědé a druhý ryšavé vlasy (A/N: Pokud vás to zajímá, tak první z nich se jmenoval Hnědoslav Clockhart a druhý Ryšoslav Flockhart). Doktor Flockhart právě říkal Levanduli: „Výborně! Velmi se obdivuji vašemu přístupu – i na tak otřesné události jste si našla něco pozitivního – skvěle! Tomu byste všichni měli zatleskat!“ Všichni povinně zatleskali. „Takže,“ ozval se doktor Clockhart, „prosili bychom dalšího.“ Luna se naklonila dopředu a povzbudivě se dotkla Dracova ramene. Draco se váhavě postavil a řekl: „Ahoj, jsem Draco a byl jsem znásilněn.“ „Ahoj Draco,“ odpověděli mu ostatní sborem. Slova se ujal doktor Lockhart: „Takže, Draco, chceš nám něco povědět o svém znásilnění? Anebo je ti to moc nepříjemné a raději zachováš mlčení?“ „Zachovám mlčení,“ zamumlal Draco a celý rudý se zase posadil. Nechápal, jak mohl s tímhle souhlasit dobrovolně. Ohlédl se po Luně a ona se na něj povzbudivě usmála. Mezitím doktor Flockhart vybídl další oběť znásilnění – Crabšenka. Ten se toporně postavil a promluvil, jako by odříkával pracně naučený text: „Ahoj, já jsem Vincent a…“ v tomto okamžiku se zarazil a v jeho očích se náhle objevil zaujatý výraz, „rozšlapali mi dortíček! Můj dortíček, můj krásný dortíček, čokoládový se šlehačkou a banány a oříšky-“ „Taková ztráta! Taková ztráta!“ přidal se Goyle. „Tak dost!“ přerušil je doktor Clockhart, kterému na okamžik z tváře zmizel jeho obvyklý zářivý úsměv, „nejsme tady v žádné kouzelné Prima vařečce, ale na terapeutickém sezení! Vincente, sedni si prosím, ať nám může něco říct i tady slečna vedle…“ Ron už viděl dost. Dnes ho doktor Lockhart ani jeho kolegové rozhodně potřebovat nebudou. Místo toho zamířil směrem ke Knihovně; měl tam nějakou práci. V hlavě mu přitom zněly útržky jeho čerstvé korespondence s paní Vendelínou… ….můj drahý, miluji Tě sice takového, jaký jsi, a miluji i Tvé překrásné dopisy, které tak oblažují mé srdce, avšak toužím po tom Tě znovu spatřit! Zkostnatělá společnost plná předsudků není schopná pochopit naši lásku, ona se o to ani nesnaží. My dva víme, že nezáleží na tom, že Ty jsi člověk a já sova, na naši lásku to nemá vliv, ale oni to tak nevidí, brání nám v našem štěstí. A já se ptám – opravdu je vše tak beznadějné? Nezapomeň, můj milý, že jsi čaroděj, tak snad… Paní mého srdce! Vaše sladké houkání mi otevřelo oči a nyní už vím, co je třeba udělat, abychom mohli být navždy spolu. Pro Vaši lásku bych byl schopen i těch největších obětí. Z hlediska mého okolí bude to, co se chystám udělat, obětí nejvyšší, ale pro mne je to pouhá maličkost v porovnání s velikostí a opravdovostí citů, které k Vám chovám. Pro hebkost Vašich pírek bych se porval s celým světem! … „U..u…u…u-uuu… Bru…u…Brub…Brrr…“ „A ven!“ přerušil vztekle ředitel Brumbál nebohého mrzimorského prváka, „tak to už je vážně krize, většina z nich se dostala alespoň k mému jménu! Zatracené koktající trosky,“ ulevil si, když se za prvákem zavřely dveře. Generál McGonagallová se s povzdechem obrátila k Sadako. „Takhle to asi neznělo, že?“ Sadako unaveně zavrtěla hlavou. „Už jsem vám přece několikrát říkala, že… tamten zvrhlík… rozhodně nekoktal.“ „Další!“ vyvřískl ředitel Brumbál. Dveře se velmi pomalu otevřely a po několika okamžicích se v nich objevila hlava Nevilla Longbottoma. Ředitel Brumbál teatrálně spráskl ruce. „To snad ne, tohle je ta nejhorší koktající troska ze všech! Ten by neřekl VŮBEC ŽÁDNOU souvislou větu, ani kdybych mu dal všechny svoje peníze…“ náhle se se šibalským mrknutím otočil na profesorku McGonagallovou, „však víš, Minervo, ty na tom kouzelném účtu ve Švýcarsku, jak jsem ti o nich říkal…“ „Jo, jen abys mě dostal do postele,“ utrousila profesorka McGonagallová jedovatě a pak se otočila k Nevillovi, který mezitím došel až k nim: „Takže, pane Longbottome, jak možná už víte, vše, co po vás chceme, je, abyste se otočil tady k slečně Yamamurové a zakřičel na ni ,U Brumbálových prašivých koulíˇ, je vám to jasné?“ NEPLACENÁ REKLAMA: TŘI, SLOVY TŘI KOMENTÁŘE U KOBY?! *TOMU* ŘÍKÁTE KOMENTOVANOST?! CHTĚLI JSTE TO, TAK TO MÁTE…NAŠE VYLEPŠENÁ GRAFICKÁ REKLAMA: generated by sloganizer.net Neville bázlivě přikývl. Už drahnou chvíli předtím poslouchal za dveřmi a slyšel, jak se jeho předchůdci do jednoho všichni zakoktali, a to nejpozději u slova „prašivých“, a sklidili pak hrozny hněvu ředitele Brumbála, který vždy vztekle vyskočil ze židle a mávaje svým kladívkem křičel „U-BRUMBÁLOVÝCH-PRAŠIVÝCH-KOULÍ, SLYŠÍTE TO?! U…BRUMBÁLOVÝCH…PRAŠIVÝCH…KOULÍ….TO SNAD DOKÁŽE ŘÍCT KAŽDÝ! JÁ *VÍM* ŽE TO STEJNĚ VŠICHNI ŘÍKÁTE, TAK UŽ TO ŘEKNĚTE, NEBO…“ atd., atd. To vyslýchané chlapce kupodivu nijak neuklidnilo. Neville se zhluboka nadechl. Nedělal si naděje, že se dostane dál než k „U“, ale musel to aspoň zkusit: „U Brumbálových prašivých koulí!“ vykřikl a okamžitě se chytil za ústa. „C..c..cože j..j..já jsem jsem jsem to ř..ř..ř..ř….řřřekl a…a…a…le v…v..vždyť-“ „To stačí, děkujeme,“ přerušila ho profesorka McGonagallová a obrátila se k Sadako, „tak co?“ „Já…nejsem si jistá,“ začala váhavě Sadako, „už je to přece jen nějaká doba, ale řekla bych, že to znělo podobně…ale jistá si opravdu nejsem, už mě to všechno unavuje, víte, v noci jsem se moc nevyspala, já-“ Sadako vrhla kradmý pohled na profesora Snapea a zrudla. Profesor Snape taktéž zrudnul a ředitel Brumbál s profesorkou McGonagallovou si vyměnili pobavené pohledy. Profesor Snape se snažil znovu nabýt ztracenou rovnováhu tím, že se obořil na Nevilla: „Longbottome, pro dnešek končíme, řekněte ostatním, ať sem přijdou zítra ve stejnou dobu. A VY přijdete jako první, protože se stáváte naším hlavním podezřelým.“ „A…a…a..ano, p…p…ppa…nnn…e…pr…“ „Jděte, další koktání už dnes neunesu!“ zakřičel po něm ředitel Brumbál. … Nebelvírská společenská místnost, 19:43 zulu „LidipředstavtesižeseFilchnašelažeprejhoněkdoznásilnil!“ vychrlila ze sebe vzrušeně Parvati s dramaticky vykulenýma očima. Levandule automaticky překládala: „Lidi představte si, že se Filch našel a že prej ho někdo znásilnil.“ Seamus vyplivl kouzelnou kolu, kterou právě pil. „Cože?! To si snad děláš prdel né?“ „Ne, je to zaručenej drb, mám ho vod Buclatý Dámy a ta to slyšela přímo vod profesorky McGonagallový! Říkala, že ho dneska odpoledne přivezli popeláři.“ Hermiona a Harry si vyměnili šokované pohledy. „Kde…kde je vůbec Ron?“ zeptal se nakonec Harry. „Neville říkal, že ho viděl jít směrem ke knihovně, že jo Nevi- co je s tebou?“ Pozornost všech se upřela na Nevilla, který zblednul a následně zezelenal. „Je mi nějak šoufl…“ zamumlal a vyrazil ven z místnosti. … 7. prosince večer Néééééééééé!!! To sem snad ani nenapíšu! Ta neznámá sexy bloncka, ona…NEBYLA neznámá sexy bloncka, ale Filch! FILCH!!! F.I.L.CH.!!! Bože, znásilnil jsem Filche, šukal jsem Filche, ojel jsem Filche! FILCHE! Opravdového Filche!!!!! Nejlepší sex mého života byl s FILCHEM!!!!!!!!!!!!!! Fůůůůůůůůůůj!!! Je mi tak zle! Do smrti budu žít v celibátu! Vážně! Fakt! ………………………………………………………………………………………................... Vyrovná se Ohnivé péro s tím, že znásilnilo Filche? Co dělal Ron v Knihovně? Proč bylo Nevillovi špatně? Co se stane Sadako? Čtete a dozvíte se v dalších kapitolách!