„Cože?!“ vyletěl
ředitel Brumbál ze židle a nebezpečně se přitom oháněl svým
kladívkem.
Všichni kromě profesorky McGonagallové si vyměňovali pobavené
pohledy a dusili smích.
Profesorka McGonagallová se otočila k řediteli Brumbálovi.
„Opravdu je to pravda, Albusi?“
Ředitel Brumbál, který se mezitím trochu uklidnil, na ni
šibalsky zamrkal.
„Ale no tak, Minervo, minulý týden ses přece sama
přesvědčila, že to rozhodně NENÍ pravda, tak-“¨
Pobavené výrazy teď ve většině případů nahradilo
znechucení. Ernie McMillan se neudržel a vykřikl:
„Fuj, to je tak nechutný! Dejte mi někdo lavor, asi budu
zvracet!“
Generál McGonagallová ho probodla pohledem.
„Takovéto drzé a impertinentní poznámky vám nebudu
tolerovat, vojíne- řekla jsem vojíne? Chtěla jsem říct podruhu!“
Ernie schlíple sklonil hlavu.
Hermiona se opovážila namítnout:
„Ale paní profesorko, neznamená náhodou „drzý“ a „impertinentní“
to samé?“
Generál McGonagallová zrudla vzteky:
„Také toužíte po degradaci, desátníku Grangerová?!“
Hermiona raději mlčela. Místo ní se ozval generalissimo
Brumbál:
„A vůbec, jak si mohl někdo dovolit o mě říct něco takového?!
Tady už nejde o nějaké banální znásilňování, to je urážka
mé osoby a TO se nepromíjí! Já jsem tady ředitel! Svou
pevnou diktátorskou rukou vládnu tomuto ústavu, a každý, kdo
se mi odváží postavit, bude BEZ MILOSTI POPRAV-“
V tom okamžiku položila generál McGonagallová generalissimovi
Brumbálovi konejšivě ruku na rameno a přiměla ho znovu se
posadit a položit své kladívko.
„Klid, Albusi, klid, to se vyšetří. Takže,“ přísně se
obrátila na ostatní členy ÚPOZS, „víte o někom, kdo se
opovažuje říkat tady o panu řediteli takové nestoudnosti?“
Zástupci všech čtyř kolejí si vyměnili pohledy. Nakonec
promluvil Theodor:
„Říkají to úplně všichni…. tedy kromě mě,
samozřejmě,“ dodal spěšně.
Ředitel Brumbál výhružně zakoulel očima.
„Cože, jak jako všichni?!“
„No, všichni, kromě mě-“
„A mě!“ skočila Theodorovi do řeči Hermiona.
„A mě!“ přidala se Luna.
„A mě…ale jinak fakt všichni,“ ozval se i Ernie.
Ředitel Brumbál si je podezřívavě měřil pohledem.
„Aha, takže všichni, kromě vás čtyř…“
„Ne, to jsem neřekl,“ promluvil Theodor, „oni tři to
určitě říkají, ale já ne!“
„To je hnusná lež!“ vykřikla Luna, „říkají to všichni
včetně těhle třech, ale kromě MĚ!“
„NE, JÁ TO NEŘÍKÁM, ALE VY JO!!!“ rozkřičela se
Hermiona.
„U BRUMBÁLOVÝCH PRAŠIVÝCH KOULÍ, JÁ TO FAKT NEŘÍKÁM,
ALE-“
„Právě jste to řekl, podruhu McMillane. Degradovala bych vás,
ale bohužel už není kam,“ přerušila Ernieho chladně generál
McGonagallová.
„Cože?“ zarazil se Ernie, „no…to….mi muselo ujet…ale
oni-“
Ostatní trojice se na něj výhružně zadívala.
„Oni…to neříkají, ale SADAKO ANO!“ vykřikl Ernie vítězoslavně
a obviňujícím prstem ukázal na Sadako.
Theodor, Hermiona a Luna se k němu přidali a společně
skandovali:
„SADAKO TO ŘÍKÁ! SADAKO JE OHNIVÉ PÉRO! SMRT SADAKO!“
Než se Sadako nadála, blížily se k ní čtyři hrozivé
postavy, v jejichž rukou se neznámo odkud objevily vidle a
planoucí pochodně.
„Iie, iie! Watashi wa kore ga hontou ni hanashimasen!!!“ (A/N:
Překlad: Ne, ne! Já to opravdu neříkám!)
Sadako z rozrušení přešla do svého rodného jazyka. V tom
okamžiku se i profesor Snape vymrštil ze své židle a
zastoupil zfanatizovaným lynčovatelům cestu.
„Kdo chce něco udělat Sadako, musí si to nejdřív rozdat se
mnou!“
Hermiona si olízla rty.
„No, popravdě, to nezní zas tak špatně…“
V tu chvíli se schůzovní místností ozvala hromová rána.
Byl to ředitel Brumbál, který praštil kladívkem do stolu tak
silně, že se stůl rozpadl na dva kusy.
To však jeho vzteku nestačilo, takže se ještě rozkřičel:
„SAKRA, NIKDO SE TADY NEBUDE VRAŽDIT, ANI…ANI NIC, TADY JDE
PŘECE O MOJE PRAŠIVÉ KOULE!“
Generál McGonagallová se po něm ohlédla.
„Takže…to nakonec JE pravda, Albusi?“
„SAMOZŘEJMĚ ŽE NE! Ale,“ pokračoval už normálním
hlasem, „my jsme tady od toho, abychom odhalili toho, kdo si to
dovolil říct, a shodou okolností je to i ten nechutný
zvrhlík, kterého se snažíme už několik týdnů polapit.“
Ředitel Brumbál se obrátil na Sadako.
„Myslíš, že bys po hlase poznala, kdo to řekl, kdybys to
slyšela znova?“
Sadako pomalu přikývla.
…
Ron se pomalu šoural směrem na Ošetřovnu. Vůbec se mu tam
nechtělo, ale profesorka McGonagallová mu vyhrožovala, že
když nebude docházet na svá sezení s doktorem Lockhartem,
napíše jeho matce o tom, jaké je jeho skutečné sexuální
zaměření. A to by bylo opravdu, ale opravdu nepříjemné. Ano,
ještě nepříjemnější než Lockhartovo nadšení pro svou
profesi.
Když už tam skoro byl, zpozoroval, že jsou dveře na
Ošetřovnu pootevřené a že se odtamtud ozývají nějaké
hlasy. Ach ne! zaúpěl v duchu, to budou ti kolegové
z fakulty! Polil ho ledový pot, neboť si ony „kolegy z
fakulty“ nedokázal představit jinak než jako Lockhartovy
přesné kopie.
Užuž se chystal otevřít dveře úplně dokořán, když tu
zaslechl hlas, který rozhodně nemohl patřit žádnému „kolegovi
z fakulty“. Ne, ten hlas bezpečně poznával – byla to jeho
spolužačka Levandule.
„…no a to je asi tak všechno, co se stalo. Bylo to fakt
hrozný, vzpamatovávala jsem se z toho fakt dlouho, ale na
druhou stranu…víte, taky musím říct, že mě ten hnusák
donutil dělat věci, ke kterejm jsem dřív neměla odvahu, ale
vždycky jsme to tady s Deanem chtěli zkusit. No, a tak jsem se
aspoň něčemu novýmu přiučila,“ uzavřela Levandule svoji
promluvu.
Ron překvapeně zamrkal. Co se to tam jen dělo? Vstoupit
dovnitř se neopovažoval, ale aspoň se nenápadně naklonil ke
dveřím tak, že škvírou mohl vidět, co se uvnitř odehrávalo.
Na Ošetřovně nyní nebyla ani jediná postel, ale židle
rozestavené do kruhu. Seděli na nich Levandule Brownová, Draco
Malfoy, Crabšenko, Pansy Parkinsonová, Millicent Bulstrodeová
a značně rozrušená Marietta Edgecombeová. Mimo kruh stálo několik
dalších lidí, například Dean, Luna nebo Goyle. Uprostřed
kruhu stál doktor Lockhart a další dva muži, kteří vypadali
úplně stejně jako doktor Lockhart, až na to, že jeden
měl hnědé a druhý ryšavé vlasy (A/N: Pokud vás to
zajímá, tak první z nich se jmenoval Hnědoslav Clockhart a
druhý Ryšoslav Flockhart).
Doktor Flockhart právě říkal Levanduli:
„Výborně! Velmi se obdivuji vašemu přístupu – i na tak
otřesné události jste si našla něco pozitivního – skvěle!
Tomu byste všichni měli zatleskat!“
Všichni povinně zatleskali.
„Takže,“ ozval se doktor Clockhart, „prosili bychom dalšího.“
Luna se naklonila dopředu a povzbudivě se dotkla Dracova ramene.
Draco se váhavě postavil a řekl:
„Ahoj, jsem Draco a byl jsem znásilněn.“
„Ahoj Draco,“ odpověděli mu ostatní sborem.
Slova se ujal doktor Lockhart:
„Takže, Draco, chceš nám něco povědět o svém znásilnění?
Anebo je ti to moc nepříjemné a raději zachováš mlčení?“
„Zachovám mlčení,“ zamumlal Draco a celý rudý se zase
posadil. Nechápal, jak mohl s tímhle souhlasit dobrovolně.
Ohlédl se po Luně a ona se na něj povzbudivě usmála.
Mezitím doktor Flockhart vybídl další oběť znásilnění
– Crabšenka. Ten se toporně postavil a promluvil, jako by
odříkával pracně naučený text:
„Ahoj, já jsem Vincent a…“ v tomto okamžiku se zarazil a
v jeho očích se náhle objevil zaujatý výraz, „rozšlapali
mi dortíček! Můj dortíček, můj krásný dortíček, čokoládový
se šlehačkou a banány a oříšky-“
„Taková ztráta! Taková ztráta!“ přidal se Goyle.
„Tak dost!“ přerušil je doktor Clockhart, kterému na okamžik
z tváře zmizel jeho obvyklý zářivý úsměv, „nejsme tady
v žádné kouzelné Prima vařečce, ale na terapeutickém
sezení! Vincente, sedni si prosím, ať nám může něco říct
i tady slečna vedle…“
Ron už viděl dost. Dnes ho doktor Lockhart ani jeho kolegové
rozhodně potřebovat nebudou.
Místo toho zamířil směrem ke Knihovně; měl tam nějakou práci.
V hlavě mu přitom zněly útržky jeho čerstvé korespondence
s paní Vendelínou…
….můj drahý, miluji Tě sice takového, jaký jsi, a
miluji i Tvé překrásné dopisy, které tak oblažují mé
srdce, avšak toužím po tom Tě znovu spatřit! Zkostnatělá
společnost plná předsudků není schopná pochopit naši lásku,
ona se o to ani nesnaží. My dva víme, že nezáleží na tom,
že Ty jsi člověk a já sova, na naši lásku to nemá vliv,
ale oni to tak nevidí, brání nám v našem štěstí. A já se
ptám – opravdu je vše tak beznadějné? Nezapomeň, můj milý,
že jsi čaroděj, tak snad…
Paní mého srdce! Vaše sladké houkání mi otevřelo oči a
nyní už vím, co je třeba udělat, abychom mohli být navždy
spolu. Pro Vaši lásku bych byl schopen i těch největších obětí.
Z hlediska mého okolí bude to, co se chystám udělat, obětí
nejvyšší, ale pro mne je to pouhá maličkost v porovnání s
velikostí a opravdovostí citů, které k Vám chovám. Pro
hebkost Vašich pírek bych se porval s celým světem!
…
„U..u…u…u-uuu… Bru…u…Brub…Brrr…“
„A ven!“ přerušil vztekle ředitel Brumbál nebohého
mrzimorského prváka, „tak to už je vážně krize, většina
z nich se dostala alespoň k mému jménu! Zatracené koktající
trosky,“ ulevil si, když se za prvákem zavřely dveře.
Generál McGonagallová se s povzdechem obrátila k Sadako.
„Takhle to asi neznělo, že?“
Sadako unaveně zavrtěla hlavou.
„Už jsem vám přece několikrát říkala, že… tamten
zvrhlík… rozhodně nekoktal.“
„Další!“ vyvřískl ředitel Brumbál.
Dveře se velmi pomalu otevřely a po několika okamžicích se v
nich objevila hlava Nevilla Longbottoma.
Ředitel Brumbál teatrálně spráskl ruce.
„To snad ne, tohle je ta nejhorší koktající troska ze všech!
Ten by neřekl VŮBEC ŽÁDNOU souvislou větu, ani kdybych mu
dal všechny svoje peníze…“ náhle se se šibalským
mrknutím otočil na profesorku McGonagallovou, „však víš,
Minervo, ty na tom kouzelném účtu ve Švýcarsku, jak jsem ti
o nich říkal…“
„Jo, jen abys mě dostal do postele,“ utrousila profesorka
McGonagallová jedovatě a pak se otočila k Nevillovi, který
mezitím došel až k nim:
„Takže, pane Longbottome, jak možná už víte, vše, co po vás
chceme, je, abyste se otočil tady k slečně Yamamurové a zakřičel
na ni ,U Brumbálových prašivých koulíˇ, je vám to jasné?“
NEPLACENÁ REKLAMA: TŘI, SLOVY TŘI KOMENTÁŘE U KOBY?! *TOMU*
ŘÍKÁTE KOMENTOVANOST?! CHTĚLI JSTE TO, TAK TO MÁTE…NAŠE
VYLEPŠENÁ GRAFICKÁ REKLAMA:
Neville bázlivě přikývl. Už drahnou chvíli předtím
poslouchal za dveřmi a slyšel, jak se jeho předchůdci do
jednoho všichni zakoktali, a to nejpozději u slova „prašivých“,
a sklidili pak hrozny hněvu ředitele Brumbála, který vždy
vztekle vyskočil ze židle a mávaje svým kladívkem křičel
„U-BRUMBÁLOVÝCH-PRAŠIVÝCH-KOULÍ, SLYŠÍTE TO?!
U…BRUMBÁLOVÝCH…PRAŠIVÝCH…KOULÍ….TO
SNAD DOKÁŽE ŘÍCT KAŽDÝ! JÁ *VÍM* ŽE TO STEJNĚ VŠICHNI
ŘÍKÁTE, TAK UŽ TO ŘEKNĚTE, NEBO…“ atd., atd.
To vyslýchané chlapce kupodivu nijak neuklidnilo. Neville se
zhluboka nadechl. Nedělal si naděje, že se dostane dál než k
„U“, ale musel to aspoň zkusit:
„U Brumbálových prašivých koulí!“ vykřikl a okamžitě
se chytil za ústa.
„C..c..cože j..j..já jsem jsem jsem to ř..ř..ř..ř….řřřekl
a…a…a…le v…v..vždyť-“
„To stačí, děkujeme,“ přerušila ho profesorka
McGonagallová a obrátila se k Sadako, „tak co?“
„Já…nejsem si jistá,“ začala váhavě Sadako, „už je
to přece jen nějaká doba, ale řekla bych, že to znělo
podobně…ale jistá si opravdu nejsem, už mě to všechno
unavuje, víte, v noci jsem se moc nevyspala, já-“ Sadako
vrhla kradmý pohled na profesora Snapea a zrudla.
Profesor Snape taktéž zrudnul a ředitel Brumbál s profesorkou
McGonagallovou si vyměnili pobavené pohledy.
Profesor Snape se snažil znovu nabýt ztracenou rovnováhu tím,
že se obořil na Nevilla:
„Longbottome, pro dnešek končíme, řekněte ostatním, ať
sem přijdou zítra ve stejnou dobu. A VY přijdete jako první,
protože se stáváte naším hlavním podezřelým.“
„A…a…a..ano, p…p…ppa…nnn…e…pr…“
„Jděte, další koktání už dnes neunesu!“ zakřičel po
něm ředitel Brumbál.
…
Nebelvírská společenská místnost, 19:43 zulu
„LidipředstavtesižeseFilchnašelažeprejhoněkdoznásilnil!“
vychrlila ze sebe vzrušeně Parvati s dramaticky vykulenýma očima.
Levandule automaticky překládala:
„Lidi představte si, že se Filch našel a že prej ho někdo
znásilnil.“
Seamus vyplivl kouzelnou kolu, kterou právě pil.
„Cože?! To si snad děláš prdel né?“
„Ne, je to zaručenej drb, mám ho vod Buclatý Dámy a ta to
slyšela přímo vod profesorky McGonagallový! Říkala, že ho
dneska odpoledne přivezli popeláři.“
Hermiona a Harry si vyměnili šokované pohledy.
„Kde…kde je vůbec Ron?“ zeptal se nakonec Harry.
„Neville říkal, že ho viděl jít směrem ke knihovně, že
jo Nevi- co je s tebou?“
Pozornost všech se upřela na Nevilla, který zblednul a
následně zezelenal.
„Je mi nějak šoufl…“ zamumlal a vyrazil ven z místnosti.
…
7. prosince večer
Néééééééééé!!! To sem snad ani nenapíšu! Ta neznámá
sexy bloncka, ona…NEBYLA neznámá sexy bloncka, ale Filch!
FILCH!!! F.I.L.CH.!!! Bože, znásilnil jsem Filche, šukal jsem
Filche, ojel jsem Filche! FILCHE! Opravdového Filche!!!!! Nejlepší
sex mého života byl s FILCHEM!!!!!!!!!!!!!!
Fůůůůůůůůůůj!!! Je mi tak zle! Do smrti budu žít v
celibátu! Vážně! Fakt!
………………………………………………………………………………………...................
Vyrovná se Ohnivé péro s tím, že znásilnilo Filche? Co dělal
Ron v Knihovně? Proč bylo Nevillovi špatně? Co se stane
Sadako? Čtete a dozvíte se v dalších kapitolách!