Vidět znovu hrad a všechny ty známé tváře, to bylo něco úžasného. Než jsem Bradavice znovu spatřila, nedošlo mi, jak moc mi v létě chyběly. Ačkoliv první ráno ve škole pršelo a v noci se mi zdál další sen, dlouho jsem se necítila lépe. Vůbec mi nevadil nabytý rozvrh, ani to, že hned první hodinu máme Trelawneyovou. I když mi její předmět nikdy příliš nešel, vždy mě lákala vidina toho, že bych uměla předpovídat. Dnes už jsem věděla, že nemám žádné vnitřní oko a nejsem schopná odhalit ani to, kdy mi přijde dopis od maminky. Jediným důvodem, proč jsem v tomhle předmětu pokračovala, byl fakt, že se člověk nemusel nijak zvlášť namáhat. Trelawneyová nikdy nepoznala, kdy jsem si do horoskopů, zápisků ze snů a podobných domácích úkolů, vymýšlela. A na hodinách také nevyžadovala žádnou zvláštní soustředěnost. Pro mě to byl sice trochu nudný, ale jinak naprosto ideální předmět. „Jen se na to podívej, přeměňování a lektvary máme vždy první hodinu!“ povzdechla si Josie. Zabořila jsem nos do svého rozvrhu a zjistila jsem, že má pravdu. V pondělí ráno jsme měli jasnovidectví, v úterý a ve čtvrtek přeměňování a ve středu a v pátek lektvary. „Aspoň budeme mít to nejtěžší hned za sebou,“ pokrčila jsem rameny. „To jo, ale zrovna lektvary a přeměňování nemáme s Mrzimorem. S Nedem bych to aspoň přežila!“ „Budu ti muset stačit já,“ ušklíbla jsem se. „Tak jsem to nemyslela,“ bránila se hned. „Já vím,“ mávla jsem nad tím rukou. Chápala jsem, že chce být s Nedem co nejčastěji, ale na druhou stranu mi to připadalo tak trochu přehnané. Copak bez něj nemohla být dvě hodiny? „Ahoj, Beth,“ pozdravila Lily, jakmile dosedla na volné místo vedle mě. „Jak ses vyspala?“ Trochu mě překvapilo, že si k nám šla sednout, ale nic jsem proti tomu neměla. Josie mi stejně od rána vyprávěla, jak je Ned báječný, i když má nadváhu. Netušila jsem, proč to dělá. Mě bylo upřímně jedno, kolik Ned váží, protože jsem s ním chodit nechtěla. S Lily mi nic takového nehrozilo. „Docela to šlo. Páni, ty máš rozvrh narvaný k prasknutí. A já si myslela, že mám moc předmětů!“ vykulila jsem oči, když jsem se podívala do rozvrhu, který si Lily odložila na stůl. Povídaly jsme si, dokud se Lily nezvedla s tím, že si ještě musí odskočit a uvidíme se na hodině. „Od kdy jste s Evansovou kamarádky?“ zeptala se mě Josie cestou na jasnovidectví. „Od července,“ odpověděla jsem. „Byla u nás týden na prázdninách.“ „Ona jela dobrovolně někam, kde je Potter?“ Údiv vepsaný v Josephinině tváři byl tak upřímný, že jsem se musela zasmát. „Kupodivu ano,“ přikývla jsem. „Svět se zbláznil,“ povzdechla si. „Já mám kluka, ty bydlíš pod jednou střechou s Blackem a Evansová tráví prázdniny s Potterem.“ Pomalu jsme stoupaly po schodech do věže. Kvůli naší váze jsme byly nahoře vždy tak zadýchané, že jsme sotva přežily nechutný vzduch v učebně. Trelawneyová milovala směsice nejrůznějších vůní a nikdy neotvírala okna. „Všichni tři jsou docela jiní, než se zdají být. James je nejlepší brácha na světě, Lily není zase taková šprtka, občas je s ní i zábava a Sirius... No, Sirius není tak bezstarostný, jak vypadá. Ve skutečnosti je dost často zamyšlený.“ O Lily, Jamesovi a Siriusovi jsem Josephine vyprávěla ještě na obědě. Zajímalo ji, co všechno jsme dělali o prázdninách. Řekla jsem jí téměř všechno, jen příhodu v Godrikově Dole jsem vynechala. Prvních několik dní uběhlo, aniž by si mě James se Siriusem nějak zvlášť všímali. Vždy jsem chodila ve společnosti Josie a to byl možná ten důvod. Sirius zřejmě překousl, že má za kamarádku někoho trochu kulatějšího, ale bavit se s někým, kdo váží víc, než on a je to dívka, to na něj bylo asi moc. Napřed mě to štvalo, protože Josie pro mě byla vždy jediná a skvělá kamarádka, pak jsem si však uvědomila, že nemůžu Siriuse obviňovat z povrchnosti, když jsem taky taková. Nedokázala bych třeba chodit s někým jako je Ned, ačkoliv bych se do soutěže o krásku roku nemohla hlásit ani v legraci. „Ahoj, Beth,“ ozvalo se a hned nato se vedle na pohovku svalil Sirius. Josephine byla na rande s Nedem, procházeli se kolem jezera, takže jsem ve společenské místnosti seděla osamocená. „Ahoj,“ usmála jsem se. Sirius ihned skočil po pergamenu, který jsem před chvílí odložila na stůl. „Výborně, úkol na přeměňování,“ zazubil se. „A je můj,“ poznamenala jsem, načež jsem mu ho vzala a schovala do tašky. „Půjčíš mi ho?“ zeptal se. „Beth, prosím.“ Neodpovídala jsem. S Josie jsme úkoly půjčovaly běžně. Nikdy jsme nad ostatními studenty nevynikaly, ale opisování z učebnic nám šlo dobře. V mém případě to také bylo to jediné, co mi zachraňovalo celkovou známku z několika předmětů. Nebýt úkolů, byla bych pravděpodobně mezi nejhoršími v ročníku. „Nedělej, že mě neslyšíš! Já moc dobře vím, že úkoly půjčuješ.“ Podívala jsem se na něj a měla jsem co dělat, aby se mi nezamotal jazyk. Tvářil se jako nejčistší světec, hrozně mu to slušelo. „Půjčuju,“ přikývla jsem. „Ale ne zadarmo.“ „Kolik za něj chceš?“ povzdechl si. „Nic,“ rozmyslela jsem si to. „Jsi skoro jako brácha. Ale nezvykej si.“ Zase jsem pergamen vyndala a on si ho vzal. Copak jsem po něm mohla něco chtít? Úplně stačilo, že se na mě usmál. „Díky, Beth. Proč vlastně nejsi venku s Josephine a tím...“ „Jmenuje se Ned a nejsem tam, protože nechci dělat křena,“ vysvětlila jsem. Sirius se zatvářil překvapeně a po chvíli se zeptal: „Oni spolu chodí?“ „Jo, něco se ti nezdá?“ „Jen mě napadlo, jakou nosnost může mít postel pro dva. Tři sta kilo asi ne,“ ušklíbl se. Protočila jsem oči v sloup. „Oni nemají tři sta kilo, maximálně tak dvě stě,“ bránila jsem je. „To je pořád metrák na jednoho,“ vítězoslavně se usmál. „No všichni nevypadají jako by právě přišli z přehlídky pánských modelů,“ řekla jsem kousavě. „Neříkej, že se ti ten Ned líbí,“ zasmál se tiše. Nepatrně jsem nakrčila horní ret. „To myslíš vážně? Možná mám velký zadek, špek na břiše a malá prsa, ale tak hrozné to zase není, ne?“ Tentokrát se rozesmál nahlas. „Máš pravdu, to zase není,“ uznal, když se trochu uklidnil. „Meg nejsem,“ pokrčila jsem rameny. „Co s tím má Meg společného?“ zajímal se. V tu chvíli jsem se musela hodně přemáhat, abych se nezačervenala a nesklopila hlavu. Sirius rozhodně nesměl poznat, že se s Meg občas srovnávám. Určitě by mu došlo, proč to dělám. „Nic, to byl jen příklad,“ pousmála jsem se. Pomalu přikývl a dál se nevyptával. Brzy odešel s Jamesem, který se tu zastavil, aby si ho vyzvedl a při té příležitosti mi úplně rozcuchal vlasy. Byla jsem docela ráda, že Sirius zmizel, i když jsem se na něj chtěla dál dívat. Ve vztahu Lily a Jamese nedošlo k žádnému velkému pokroku. Teď už na sebe nekřičeli, James ji nezval na rande, ale jinak se dalo říct, že je vše při starém. Občas se pozdravili, usmáli se na sebe, ale na ten vztah, po kterém toužil James, to nevypadalo. Zato se mnou se Lily bavila, jakmile k tomu měla příležitost. V knihovně si ke mně a k Josephine často přisedla a pak jsme společně dělaly úkoly. Čekala jsem, že mi to bude vadit, protože mi Lily tak úplně sympatická o prázdninách nebyla, ale spletla jsem se. Josephine s sebou neustále brala Neda, a tak mi Lilyina společnost přišla vhod. To se líbilo Jamesovi, který mi na srdce neustále kladl, abych se o něm občas zmínila. „Já bych tam tohle nedávala, myslím, že už tam toho máš dost,“ radila mi Lily. Byl začátek října a venku nelítostně pršelo už celé čtyři dny. Seděla jsem s Lily v knihovně hned u okna, psaly jsme úkoly a občas jsme se dívaly na tu spoušť venku. „Vždycky toho raději píšu víc, protože mi obrana moc nejde,“ řekla jsem. „Aspoň praxe není má silná stránka.“ „Hlavní přece je, abys udělala OVCE, ne?“ „Jasně,“ usmála jsem se. O nic jiného nešlo. OVCE byly momentálně to nejdůležitější, přesto jsem si říkala, co by se vlastně stalo tak hrozného, kdybych je neudělala? „Ehm, promiň, ty jsi Annabeth Danforthová?“ Ohlédla jsem se. Za mnou stál světlovlasý chlapec. Věděla jsem o něm jen to, že je ve stejném ročníku a chodí do Havraspáru. „Ahoj,“ pozdravila jsem jen, protože jsem jeho jméno neznala. „Denis z Mrzimoru mi říkal, že bys mi půjčila úkol na dějiny. Mám je zítra ráno a dneska musím na trest, vůbec nestíhám.“ Vypadal značně nesměle, což mě zaráželo, protože mezi studenty bylo roznesené, že málokdy řeknu ne. Vzhledem k nedostatku peněz, mi drobné dárky přišly vhod. „Jo, to není problém,“ souhlasila jsem. Našla jsem úkol, udělala mu kopii a tu jsem mu dala. „Jen to neopiš slovo od slova,“ požádala jsem ho. „Nikdo by to neměl poznat.“ „Neboj,“ ujišťoval mě a potom z kapsy vytáhl malou baňku, v níž byla sušená kůže z hřímala. „To je pro tebe.“ „Děkuju,“ usmála jsem se a baňku jsem strčila do brašny. „Já taky,“ řekl ještě a potom z knihovny odešel. „Já stejně nechápu, proč jim ty úkoly dáváš,“ zavrtěla hlavou. „Vážně! Využívají tě.“ „Využívali by mě, kdybych to nechtěla dělat,“ odpověděla jsem nevzrušeně. Lily si povzdechla a zaklapla těžkou knihu. „Já se u úkolů moc nenadřu, je to jen opisování. Kromě toho, nic mi neudělá, když to někomu půjčím. Je mi to prostě jedno.“ „Ale je to tvá práce,“ namítla již také bez většího zájmu. „V podstatě ani ne. Taky to přece opisuju, ne? I když z knihy...“ A/N: Tak a příště: Sirius se rozchází s Meg a Annabeth si naopak nejspíš našla přítele.