Druhý den Vánoc se rozhodla podívat se na Ušatce. Samuel Carlyle byl na společenské návštěve a poslední, po čem Christina toužila, bylo potulovat se prázdným domem, to už se mohla potulovat u Ušatce a byl by z toho aspoň dobrý skutek. Skřítek na ní visel tak, až ji to znepokojovalo, ale přehnaná oddanost jí byla nakonec mnohem lepší než jakákoliv oddanost ostatním Rutherfordovým. Vklouzla do kabátu a vyšla na schody. Když zavírala, zaslechla za sebou zakašlání. Otočila se s jednou rukou za zády a druhou napnutou – hůlku tasila bez sebemenšího zaváhání. Sirius zvedl ruce a ustoupil. „To je ale milé uvítání.“ Christina ruku sklonila… potom hůlku zasunula do pouzdra pod kabátem. „Lekla jsem se. Co chceš?“ Sirius se na ni usmál. Ve vlasech a na kožíšku na límci se mu rozpouštěl sníh. „Nešla by ses podívat na Příčnou?“ Christina pomalu sešla po schodech, před Siriusem se zastavila. „Cože? S tebou?“ Sirius pokrčil rameny. „Myslel jsem, že máš ráda vánoční nákupy.“ „Vánoční nákupy ano. Tebe ne.“ „Ale no tak…“ Christina si ho chvíli prohlížela. Co to mělo být? Provokace? „Jdu ven.“ „Kam?“ zeptal se Sirius samozřejmě. A jak samozřejmě se zeptal, tak samozřejmě se Christina nadechla: „Podívat se na Ušatce.“ „Na Ušatce?“ zopakoval Sirius. Christina zatnula zuby. Siriusova nečekaná přítomnost ji připravila o opatrnost. „Tedy… na Sibylu.“ Sirius pobaveně zvedl obočí. „Ty říkáš Sibyle Ušatec? No, proč ne?“ Christina cítila, že se začíná červenat. Otočila se zády k domu, ale Sirius se úplně okamžitě postavil vedle ní. „Nemáš být náhodou s Jamesem?“ „Neuvěříš… ale James šel popřát Lily veselé Vánoce.“ Tentokrát zvedla obočí Christina. „A tys šel za mnou?“ Sirius se usmál. „To je ale úpadek, co?“ Christina pokrčila rameny. „Mohl bys být se Santosovou.“ „To je kdo?“ zeptal se Sirius bezelstně. Christina se zastavila. Jednak ji jeho podle všeho nepředstíraný údiv ohromil, jednak už byla dost daleko na to, aby se přemístila ke svému novému domu. „Ta havraspárka přece.“ „No vidíš, jaký jsem hlupák.“ „Asi máš radši, když tě holka uráží, než když se po tobě plazí.“ Sirius se pousmál. „To víš, jednou za rok obrazím každou, kterou jsem připravil o počestnost.“ Christina uhnula pohledem. Tím jí dokonale vyrazil dech. Semkla rty a znovu se na něho podívala. Pokusila se napodobit Snapea a jeho ledový pohled. „Ruku.“ Sirius se na ni pobaveně zadíval. „Ale no tak, Rutherfordová, tak daleko snad spolu nejsme.“ Christina ho popadla za rukáv kabátu. „Já jsem na odchodu, takže pokud chceš pokračovat, musíš se přemístit se mnou.“ Přemísťovala se už s Regulusem, takže skončili přesně tam, kde chtěla. „Kde to jsme?“ zeptal se Sirius. „Když se ptáš, náhodou jsme nedaleko Grimmauldova náměstí.“ „Úžasné,“ zamumlal Sirius a následoval Christinu do domu. Ledva vstoupila, vrhl se k ní Ušatec se slzami v obrovských vypoulených očích. „Paní!“ „Ale no tak,“ Christina si nechala obejmout kolena, potom ho ale odstrčila. „Tohle už snad máme za sebou.“ Ušatec ustoupil a hubenou, kloubnatou rukou si otřel slzy. „Psal jsem vám.“ Christina si vzpomněla, že jí první měsíc v Bradavicích sova donesla pomačkaný lístek, zašpiněný inkoustem až hanba, a když ho otevřela, byla v něm jenom velká inkoustová skvrna. Když o měsíc později přišel druhý takový dopis, už ho ani neotvírala a šups s ním do krbu. Teprve když se Ušatec zmínil o psaní, napadlo ji, že to možná byla otisknutá skřítkova ruka. „Že je s domem všechno v pořádku?“ zeptala se zkusmo. Ušatcovy oči se nepatrně zvětšily. „Že se mi po vás stýská.“ Sirius se vedle Christiny rozesmál. „To je dobré. Tos mi chtěla ukázat?“ Christina se po něm otočila, potom se podívala na Ušatce. „Tohle je Sirius Black, Ušatče.“ „Další pan Black?“ Ušatec se uklonil hluboko k zemi a Christina zatoužila popadnout ho za uši a uhodit s ním o zeď. „Ehm, co kdybys nám uvařil trochu horkého čaje?“ Ušatec se znovu uklonil, ale když odcházel, šeptal si dostatečně nahlas, aby ho Christina zaslechla: „… pokaždé, když přijde pan Black, Ušatče, uvař čaj…“ Christina cítila, jak se jí do hlavy hrne krev. „Chceš si to tu prohlédnout?“ „Vlastně mě napadlo, že bych si mohl trochu popovídat s tím tvým -“ začal Sirius, ale Christina ho postrčila do chodby. Sundal si bundu a pověsil ji na věšák. Potom si protřepal vlasy. Celkově se choval jako doma… A Christinu to kupodivu pobavilo. Koho by to v listopadu napadlo, že vezme do svého domu někoho takového? A on se v něm bude procházet, jako by se mezi nimi nikdy nic nestalo… Christina ho provedla přízemím, potom vyšli po schodech. Sirius nahlédl do pokoje pro hosty a pobaveně se na Christinu podíval. „Vzala jsi sem Reguluse?“ Christina se na Siriuse strnule zadívala. A to se ptal proč? „Ano.“ „Regulus s tebou byl sám ve tvém vlastním domě? Jenom ty a on?“ „Ano a co?“ „To je ale hlupák,“ rozesmál se Sirius. „Ale dodržování tradice nade vše, předpokládám.“ „Jak pro koho,“ uhnula Christina pohledem. Sirius se odlepil ode zdi. „Dělám, co se mi líbí.“ Na okamžik se odmlčel. „Vzpurná děvčata se mi líbí.“ Christina se na něho nepodívala už tím spíš. „Ušetři mě, prosím tě.“ Potom proklouzla do pokoje. Ušatec se tam přemístil za ní, podnos s konvicí a šálky v kloubnatých rukou. Christina se otočila na Siriuse. „Nemáš hlad? Ušatec je skvělý kuchař.“ Sirius se posadil do křesla. „Ne, možná příště.“ „Příště?“ ušklíbla se Christina a nalila si do šálku čaj. Potom se otočila na Ušatce. „Čím se vlastně celý den bavíš?“ Skřítek pookřál. „Uklízím a myslím na svou paní.“ Sirius se v křesle pohodlně opřel. „To musí být úžasný život.“ „Ten nejlepší,“ zašeptal Ušatec s dojetím. „Jdi…“ zvedla Christina ruce. „Uklízet… nebo něco takového.“ Skřítek se znovu uklonil a s hlasitým prásknutím zmizel. Christina se posadila na pohovku. „Tak ty jsi tohle všechno dostala od Rutherfordových?“ zeptal se Sirius. „Taky mě tím překvapili.“ „Víš, co mi dala k plnoletosti moje rodina?“ Christina si do šálku přilila mléko. „Nic?“ Sirius se nevesele usmál. „Nic.“ Christina pohled nezvedla, ale nečekaně ucítila pobodnutí studu a… soucitu. Chvíli ani jeden z nich nepromluvil… potom zvedla hlavu a podívala se na Siriuse. „To je mi líto.“ „Nemusí být,“ nepřestával se Sirius usmívat. „Mám Potterovy.“ „Jací jsou?“ „Skvělí.“ „To jsem ráda,“ usmála se Christina a kupodivu… to myslela upřímně. „Taky mám skvělou rodinu.“ „Rutherfordovy?“ „Carlylovy,“ opravila ho Christina. Sirius lehce povytáhl obočí. „Vždycky jsem si myslel, že je Samuel Carlyle něco jako… temný mág.“ Christina se zachvěla. Temný mág? Vzpomněla si na jeho neutuchající touhu pomoci jí proměnit se v draka. Na všechny ty nebezpečné knihy, se kterými měla být zvěromagie snazší, černomagické lektvary, po kterých si Christinino tělo mělo zvyknout na novou pružnost a poddajnost… „Žertuješ?“ „Poznalas to. Jsi šikovná.“ „A víš, co jsem dostala od něho?“ „Něco opulentního?“ hádal Sirius. „Něco, co Sibylu dalece překonalo?“ „Nebudu tě napínat,“ ušklíbla se. „Draka.“ „Jeden mu nestačil?“ Chvíli se na sebe dívali… potom se Christina lehce, sotva znatelně usmála. Tak on ji opravdu viděl… tehdy pod vrbou mlátičkou. Cítila, že se na pohovce bezděčně předklonila. „Jaké… to bylo?“ Sirius si promnul bradu. „Nebylo to špatné. Nebylo to dokonalé… ale bylo to, no,“ pokrčil rameny, „působivé.“ „Nikdy předtím se mi to nepovedlo,“ přiznala Christina a cítila, že se nepatrně červená. „Ani nevím, jak se to stalo… asi za to mohl strach.“ Sirius zvážněl. „Bála ses?“ Christina se na něho chvíli dívala, potom se usmála. „Jak dlouho už jsi zvěromág?“ „Dlouho.“ „Ten pes?“ Sirius rozhodil rukama. „Ten pes. Není to tak ohromující jako drak…“ „… ale předpokládám, že je to mnohem spolehlivější.“ Na okamžik se odmlčeli. Potom Christina položila šálek. „Chceš se jít se mnou podívat k Rutherfordovým?“ „Jsi legrační,“ Sirius se v křesle zaklonil. „Co myslíš, že by ti na to řekli?“ Christina pokrčila rameny. „Prateta Morgana by řekla, že se to dalo čekat.“ „Že jsem se stal krvezrádcem, nebo žes mě přivedla?“ „Obojí,“ usmála se Christina. „Asi nás málo tloukli.“ Zvedla se. „Což mi připomnělo, že už musím. Čím dřív tam dorazím, tím dřív se budu moct vytratit.“ Sehnula se k pohovce a srovnala přehoz. Když se narovnala, ucítila na bocích Siriusovy ruce. „Co to děláš?“ Políbil ji zezadu na krk. „Chceš, abych přestal?“ Ano. Ne. „Já… nevím.“ Otočil ji k sobě. „Dobře. Ještě chvíli o tom budeme uvažovat.“ Když vycházeli z domu, už se stmívalo. „Slíbila jsem Rutherfordovým, že se zastavím na oběd.“ „Dalo se čekat, že to nedodržíš,“ usmál se Sirius. „Na to tě moc málo tloukli.“ „Jsi hrozný,“ zamumlala Christina. Sirius ji chyil za loket. „Co kdyby ses před Silvestrem zastavila u Jamese? Potterovi by se ti líbili.“ „Zase tak dobře se s Jamesem neznáme,“ namítla Christina. Sirius se na ni pobaveně zadíval. „Zato spolu se známe víc než dobře.“ „Propadám se hanbou,“ zamumlala Christina a beze slova na rozloučenou se přemístila k Rutherfordovým. I když nemohla pratetu Morganu vystát a se Sibylou si k sobě cestu teprve hledaly, nechtělo se jí vracet. Nechtělo se jí… lhát strýčkovi, a tak noc strávila ve svém starém dětském pokoji u Rutherfordových. Nespala tam už hrozně dlouho, ale domácí skřítci ho udržovali v dokonalém pořádku. Štědrý den už ale samozřejmě strávila se Samuelem Carlylem. Jako první ráno rozbalila dárek od Lily, potom dárek od Val. I když jejich vztah nepatrně ochladl, sova jí donesla i jednoduchý, úhledný balíček od Snapea. Byly v něm dva listy poznámek sepsaných drobným, strohým písmem. Instrukce zněla: Pár rad k OVCÍM. Nic lepšího snad ani dostat nemohla. Odpoledne jí sova donesla lístek od Narcissy. Byl to částečně přátelský dopis, částečně formální pozvání a jen Narcissa dokázala skloubit obojí dohromady tak, že první, co Christinu po přečtení napadlo, bylo, jak se z toho vykroutit. „Nechci tě do ničeho nutit,“ povzdechl si Samuel Carlyle, když mu dopis podala, „ale po tom všem s Regulusem Blackem by neuškodilo zastavit se u starých přátel.“ Christina cítila, jak jí tuhne úsměv na rtech. Ne, na Reguluse se pokoušela nemyslet. Nejenom proto, že každá vzpomínka bolela… taky proto, že Sirius si to možná neuvědomoval, ale ona ho využívala. Když si na to vzpomněla, necítila se zrovna dvakrát příjemně. „Nemyslím, že se jim o něčem z toho, co se stalo, zmínil.“ „Ale jistá si tím nejsi. Pokud ano, je to zlé. Pokud ne, nevíš, jak dlouho to bude trvat. Když se sejdeš s Narcissou, aspoň poznáš, na čem jsi.“ „Kdyby to prasklo,“ nadhodila Christina, „odešla bych odtud. Bylo by to pro všechny lepší… aspoň než by se to přehnalo.“ „Do svého nového domu?“ zeptal se Samuel Carlyle. „Víš o něm?“ podívala se na něho Christina, a potom to pochopila. „Jenom hádáš.“ „Nejsem hloupý,“ usmál se na ni. „Jen jsem čekal, jestli se o něm zmíníš sama. Kdybych byl Morgana Rutherfordová, už dávno bych si na ministerstvu nechal ukázat darovací listiny na tvé jméno.“ „Kdyby se něco pokazilo, měla bych se kam schovat.“ Samuel Carlyle se zaklonil v křesle. „V tom případě nech záznamy o něm zničit. Bude to něco stát, ale do budoucna se to vyplatí, to mi věř.“ Christina kývla. „Než se vrátím do Bradavic, zastavím se na ministerstvu.“ „Hodná holčička.“ Narcissa byla sama doma. Když Christinu skřítek uvedl do salónu, vstala a natáhla k ní ruce. „Christino, jsem ráda, že ses konečně ukázala. Jak dlouho už jsme se neviděly?“ „Déle, než by se mi líbilo.“ Narcissa ukázala na pohovku, sama se posadila vedle Christiny. „Dones nám koňak,“ otočila se potom po skřítkovi. Zmizel a za chvíli se objevil s láhví a sklenicemi. „Dala ses na pití?“ usmála se Christina. U někoho, kdo si vzal Luciuse Malfoye, by ji to nepřekvapovalo. „U Merlina, ne,“ nalila jim Narcissa, potom zvedla svou sklenici. „Nikdy předtím jsem to nepila, ale tohle je významný den, chce to oslavit.“ Christina se napila a zaškaredila. „No, pokud každé naše setkání budeme slavit tímhle, vidíme se asi naposledy.“ I Narcissa sklenici odložila. „Nechápu, co na tom Lucius vidí. Hnus.“ Otočila se na pohovce ke Christině. „Jak se máš?“ „Já? Snad ty. Jaké to je být vdanou paní?“ Narcissa nepatrně pokrčila rameny. „Myslela jsem, že se toho změní víc.“ „Možná to chce čas,“ naznačila Christina kulatící se bříško. O tom to snad bylo, ne? Nakolik Narcissu znala, ambice jí končily u založení čistokrevné rodiny. „Co ty?“ usmála se Narcissa potom. „Neuvažuješ o vdávání?“ Christina ucítila bezděčně pobodnutí. Donutila se k úsměvu, ale moc povedený patrně nebyl. „Neblázni. Je mi sedmnáct. Jediné, na co myslím, je složení OVCÍ.“ „K čemu OVCE?“ mávla Narcissa rukou. „Ty my přece nepotřebujeme.“ „Pro dobrý pocit,“ pokrčila Christina rameny. „Tys vždycky chtěla ve všem vynikat.“ „Taky bys chtěla, kdyby ti rodiče před spaním místo pohádek četli pojednání o využití dračí krve.“ Narcissa se ušklíbla. „Všechny asi nemůžeme být princezny.“ „Všechny po tom ani netoužíme,“ řekla Christina a uvnitř ní to křičelo LŽEŠ! Nebylo to tak dávno, kdy málem všechno zahodila jenom proto, aby mohla být s Regulusem… kdy netoužila po ničem víc, než aby ji miloval a ona mohla milovat jeho. U pohovky se objevil domácí skřítek. „Je tady paní Lestrangeová.“ „Bellatrix?“ zvedla Narcissa obočí. Christina si uhladila sklady na sukni. „Asi bych měla jít.“ Narcissa se na ni podívala upřímně překvapeně. „Proč? Bella tě přece ráda uvidí.“ Potom se otočila na skřítka. „Na co čekáš? Přiveď paní sem.“ Skřítek se za chvíli vrátil s Bellatrix po boku. Když uviděla Christinu, naklonila hlavu na stranu. „To je ale setkání.“ „Taky tě ráda vidím,“ usmála se Christina a sama sebe by tím možná oklamala. Byla na sebe v tu chvíli hrdá. Bellatrix se posadila do křesla proti nim. „Holčičí řeči?“ „Na ty Christinu neužije,“ pokrčila Narcissa rameny. „Pomluvy? Novinky? Politika?“ „Politika?“ nedokázala se Christina ovládnout. „Tak se tomu teď říká?“ Bellatrix se ušklíbla a přehodila si nohy přes opěradlo. Luskla na skřítka. „Hej, dones mi něco k pití.“ Potom se otočila zpátky na Christinu. „Ostrý jazýček. Asi ten se na tobě Snapeovi líbí.“ „Snapeovi?“ zopakovala Christina. „Co ten se mnou má společného?“ Bellatrix se na ni chvíli dívala, potom nepatrně zúžila oči. „Rosier se zmínil, že je načase, abys poznala Temného pána. Samozřejmě toho jak o Carlylovi, tak o Rutherfordových ví dost, ale nic se nevyrovná osobnímu setkání.“ Christina kupodivu nemusela nic předstírat. Položila si ruce mezi kolena, aby Bellatrix nepoznala, jak se jí začaly chvět. „Bello, mohly bychom o tom jeden večer nemluvit?“ připomněla se Narcissa rozmrzele. „Co si o tom myslíš ty?“ zeptala se ale Christina. Bellatrix nedbale pokrčila rameny. „Čistokrevná čarodějka jako ty… je trestuhodné, že se k seznámení ještě nenašla vhodná příležitost. Snape se za tebe přimluvil.“ Christina se zeptala dřív, než se dokázala zarazit: „A Regulus?“ Bellatrix se na ni posměšně zadívala. „Copak? Milenecká hádka?“ Christina ucítila pobodnutí vzteku. „Pozor na jazyk.“ Bellatrix nedbale mávla rukou. „Jenom klid. Ani Regulus nebyl proti. Vlastně nikdo… až na mě.“ „Na tebe?“ Tentokrát Christinu stálo obrovské úsilí, aby si zachovala kamennou tvář. „Já jediná si nejsem jistá, jestli bys o takové setkání vlastně stála.“ „Kdo by o něho nestál?“ pokusila se Christina, ale Bellatrix si podepřela hlavu a přimhouřila oči. „Odpovídáš na otázku otázkou. Já si každopádně myslím, že… tvoje jméno a schopnosti by se nám mohly už brzy hodit.“ Christina se na pohovce zaklonila. „Možná… jenomže to nestačí. Chci víc. Čím víc toho budu umět, tím víc toho jednou budu schopná dát.“ Bellatrix povytáhla obočí. „Teď mluvíš o čem?“ „Bradavice mi nestačí. Nenaučila jsem se tam nic, co bych mohla potřebovat. Brumbál je omezený, má strach… ze skutečné magie. Z opravdové síly.“ Tentokrát se Bellatrix usmála a Christina pokračovala: „V červenci opouštím Anglii. V Rusku je místo, na kterém bych mohla najít to, co hledám. Až se tam naučím, co opravdu chci, vrátím se.“ „Jak dlouho?“ zeptala se Bellatrix prakticky. „Dva roky.“ „To je přijatelné.“ Christina se usmála. „To jsem ráda.“ A opravdu byla. Potřebovala čas. Potřebovala umět víc. Aby mohla ochránit všechny, na kterých jí záleželo.