„Potloukáte se tady v přítmí sama s nějakým zvláštním účelem nebo jako obvykle hledáte, jak si přivodit další zajímavé zranění?“ Alison mírně nadskočila, ale téměř ihned se vzpamatovala a otočila se na Severuse se zářivým úsměvem. „Ale Seve, neprskej… Jsem moc ráda, že sis konečně našel čas na náš malý soukromý rozhovor.“ „Nemýlím-li se, tak jsme se, a není to zas tak dávno, domluvili na jiné, obecně akceptovatelné formě vzájemného oslovování, doktorko Cameronová.“ Severus opravdu mírně prskal a zatínal ruce v pěst. Jeho sebeovládání bylo podrobováno těžkým zkouškám… „Musíš pořád mluvit jako nějaká encyklopedie?“ podívala se na něj Alison vyčítavě. „Musíte se neustále chovat jako postpubertální sbírka hormonů?“ „Já se za své city nestydím…“ Zvedla hlavu a zpříma se na něj zahleděla. Jeho černočerné oči ji přímo hypnotizovaly, ale ona neuhnula. Možná neměla tak pevnou vůli, aby dokázala odolat účinkům lektavru. Nebo to bylo tím, že se jim bránit nechtěla? Rozhodně neměla tak pevnou vůli jako on. Ale byla cílevědomá... a na rozdíl od něj věděla, co chce. Severus byl v pokušení použít na ni Nitrozpyt. Ne že by snad měl nějaké morální zábrany... Proč by je měl mít, že? Ne, to určitě nebylo tím. Prostě by jen byl nerad, aby ho přistila ve svojí hlavě. Což se mohlo stát. Někteří mudlové reagují při Nitrozpytu opravdu nepředvídatelně. "Účinky toho lektvaru už měly dávno vyprchat," podotkl po chvíli ticha opatrně. "Vyprchaly..." přikývla Alison a stále se na něj dívala s tím svý mírným úsměvem. Věděla, že na to nutně dřív nebo později musel přijít. Když jí House radil, ať to nepřepískne, určitě tím nemyslel, že by měla Severusovi rovnou svůj drobný podvůdek vyklopit... Jenže ji nenapadala žádná lepší možnost, jak se chovat. Teď s mírným zadostiučiněním sledovala, jak Severus překvapeně polknul, když mu došlo, co mu říká. Hlavou jí blesklo, že jeho paranoia mu určitě bude našeptávat, že si z něho jen dělá legraci. Kdepak by připustil, že by do něho mohla být vážně zamilovaná. A že by to dokonce dávala takhle okatě najevo... Kdo ví, jakou úchvatnou repliku by na její nečekané sdělení Severus vytvořil. V tu chvíli byli ovšem přerušeni zvukem výstřelu. Trhli sebou a uvažovali, jaký další průšvih zase nastal. Popravdě nastal jen příchod rumové skupinky do tábora, když Ray považoval za nutné na jejich triumfální návrat dostatečně intenzivně upozornit… ……………….. "Jé, proč jste najednou všechny oblečený?" projel Bodie zklamaným pohledem přes skupinku u potoka. "Předtím to bylo daleko příjemnější přivítání." Hermiona se jenom uchechtla, ale nijak se k tomu nevyjadřovala. Bylo jí jasné, že tohle flirtování je pro Bodieho stejně přirozené jako dýchání a že se ho rozhodně vzdát nedokáže. Navíc nějak intuitivně cítila, že tohle je pro ni bez rizika. Přece... kdyby si chtěl opravdu začít s nějakou další, těžko by to zkoušel přímo před ní. Zase takový hajzl to není. Takže se prostě jen baví... "No vážně, nechcete si dát ještě jednu očistnou koupel, než vypukne party?" zkoušel to znovu Bodie a tentokrát velmi cíleně pomrkával na Ginny. "Zapomeň!" ohnala se po něm se smíchem. "Zapomeň!" zavrčel na něj výhrůžně Ray ve stejný okamžik. "Teda vy jste ale sehraný tým..." ušklíbl se Bodie. "Tak to já se mezi vás nebudu motat... A co Ty, Margaret, nepotřebuješ umýt záda? Jsem Ti plně k dispozici." "Nemám zájem, díky!" odsekla Margaret. Zatím ještě spíš pobaveně než naštvaně. "Tvoje ústa říkají ne, ale Tvůj pohled volá ano, ano, ach ano." "Sklapni, Bodie!" přidala Margaret trochu na intenzitě hlasu. Bodieho problém byl, že podcenil její horkokrevnost a navíc netušil, že na podobné narážky je od jisté doby dost háklivá. Takže se řítil přímou cestou do průšvihu... Ginny i Ray si všimli, jak se Margaret rozšiřují nozdry potlačovaným vztekem. Zdálo se, že Severus nebude jediný, koho dnes Šťabajzna pořádně seřve... Na okamžik Ray zauvažoval, že by měl svého parťáka varovat. Pak si ale pomyslel, že to Bodiemu patří. A těšil se na další zábavné vystoupení... Hermiona sice neviděla naživo nedávnou scénku mezi Margaret a Severusem, ale taky vytušila, že Bodie si koleduje. Podobně jako Ray škodolibě v duchu konstatovala ´dobře mu tak´. A spokojeně očekávala, co se bude dít. "Ani společnou koupel si se mnou nedáš? Nevíš, o co přicházíš..." mrknul Bodie na Margaret a nonšalantním pohybem si přetáhl triko přes hlavu. Margaret v ten okamžik připomínala sopku před výbuchem. Což bylo naprosto jasné všem, kromě Bodieho... Ale ani tři ostatní přihlížející netušili, co všechno je příčinou její narůstající podrážděnosti. Nebyla totiž naštvaná jen na Bodieho, ale i na sebe. Na ty myšlenky, které jí samovolně probíhaly hlavou, když ho pozorovala. Na to, že nedokázala odolat a jeho napolo svlečenou postavu s vypracovanými svaly přejela dlouhým hodnotícím pohledem. "Poslyš, frajere," přistoupila až k němu a zabodla mu prst do hrudi, "Ty si myslíš, kdovíjak nejsi neodolatelný, co?" Bodie chtěl zřejmě něco podotknout, ale neměl šanci. Margaret se dostávala do ráže a v ten okamžik by její vášnivý monolog těžko co dokázalo přerušit. "No jistě, náš pan dokonalý. Dokonale svůdný úsměv, dokonale svatouškovský výraz, dokonalé tělo. Každá jde do kolen, jen když kolem ní projdeš. A když dokonce některé věnuješ svůj drahocenný pohled, je extáze završena. Vrhají se Ti do náruče a žadoní o kousek Tvojí pozornosti. Tohle si myslíš, viď? Tak já Ti něco povím... Kašlu na Tebe. Pro mě za mě se můžeš jít vycpat nebo utopit do moře, je mi to jedno. Jsi jen pitomý namachrovaný blbeček." Na konci svého proslovu do něho prudce strčila a Bodie poněkud nedůstojně slítnul s obrovským žuch do tůňky... To už přihlížející trojice, celou dobu se zmítající mezi facinovaným obdivem a trochou děsu, nevydržela a propukla v obrovský aplaus. "Bravo, Margaret!" křičela Hermiona a nevšímala si zrazeného pohledu, který na ni Bodie vrhal vylézaje z vody. "Výborně!" přidala se Ginny. "Tohle bylo snad ještě lepší, než před chvílí se Snapem." Ray se ze solidarity ke svému kamarádovi zdržel dalších komentářů, ale na tváři měl úsměv od ucha k uchu a v očích mu pobaveně jiskřilo. Margaret se teatrálně uklonila a odešla středem...