Snape se na svou neteř dlouho upřeně díval. Potřebovala chvilku. Při
každé návštěvě celé roky škemrala nějaké informace o otci. O Sereně jí
toho řekl spoustu. Svou sestru velmi miloval. Ale na toho nafoukaného
kreténa vzpomínal dost nerad a mluvit o něm rozhodně nechtěl.

Elizabeth rozhodně nebyla chudinka, co by se sesypala. Brečet ji viděl
jen dvakrát v životě. Emoce neuměl dát najevo, bál se, že ji bude muset
uklidňovat, proto se rozhodl pokračovat.
„Někdy krátce potom jsem se přidal ke smrtijedům. O Serenu jsem se bál,
přestal jsem se s ní vídat. Do té doby jsme se od sebe téměř nehnuli. Ona
se pak přidala k Fénixově řádu. Mám takový dojem, že tehdy jí Black o mně
cpal do hlavy samá negativa.“

Na chvíli se odmlčel. Eliz nevypadala, že by chtěla Siriuse omlouvat.
Potěšilo ho to. Pokračoval: „Další vzpomínky patří tvojí matce. Nikdy
jsem si je neprohlédl.“ I když jsem chtěl, měl touhu dodat.
„Jen ty poslední dvě jsou moje,“ dodal, když se Eliz skláněla k myslánce.


Tahle vzpomínka musela být upravená. Její matka seděla na dece v nějakém
parku, Sirius ji objímal a něčemu se smáli. Potom tančili na nějakém
plese. Oběma to slušelo – učebnicový příklad dokonalého páru. Najednou
spolu někde bojovali proti smrtijedům. Šlo jim to od ruky. Pak Serena
něco vařila a on jí do toho bez přestání breptal. Rozčilovala se, ale
Sirius ji dokázal velmi obratně uklidnit.
Najednou padala někam jinam. Ocitla se na svatební hostině. Chtěla se jít
podívat, kdo se bere, ale všimla si odlehlého stolu, kde seděl Sirius se
Serenou.
„Ty by ses taky chtěla vdát, že?“ pošeptal jí do ucha.
„Možná,“ přiznala rozpačitě.
Jeho reakce asi neodpovídala Serenině očekávání.
„To asi není pro mě, Ser... Já jsem hazardér. Rád bojuju se smrtijedy,
mně se tahle válka docela líbí. Paradoxně si to užívám. Jednou bych se
mohl nevrátit. A mám to až moc rád na to, abych se toho vzdal. Nejspíš
ani kvůli tobě ne. Já tě miluju, opravdu. Ale můj způsob života, já bych
nemohl žít jako James. Ten jejich stereotyp. Vždyť on čte pohádky
Lilynýmu břichu.“
Nic neříkala a on nemohl z jejího obličeje vyčíst vůbec nic. Téměř
reflexivně si pohladila bříško. Elizabeth napadlo, že tohohle rozhovoru
se už pasivně účastní.
„Já vím. Znám tě. Jen jsem zkoušela, jestli jsem tě změnila i v tomhle,“
upřímně se zasmála.


Serena čekala na nástupišti.
„Opravdu si to nerozmyslíš?“ zeptala se Lily.
„Ne. Už je to na mě skoro vidět. Nebudu ho nutit do něčeho, co nechce.
Dej mu ten dopis, prosím,“ žádala Serena a působila naprosto odhodlaně.
„Předpokládám, že mu tam o dítěti nepíšeš?“
„Ne,“ nezvládla to říct bez pochybností.
„Jak myslíš... Ale piš mi. A až se narodí, vrať se, ano?“
„Vrátím.“


Elizabeth stála v malém podkrovním pokoji a dívala se na svou matku, jak
ji ukládá do postýlky k malému chlapci.
„Ty jsi zase zkrásněla. Mateřství ti sluší. Za to já jsem přibrala, moc
nespím, a když už má Harry rok, stejně mě v noci pořád budí,“ postěžovala
si velice milá žena se zrzavými vlasy.
Serena se naklonila nad postýlku a snažila se posunout malého Harryho,
aby nedloubal prstíčky do malé Elizabeth:¨
„No tak, zrovna usnula. Taky spinkej. Mudlové dávají dětem mák, aby
usnuli. Co kdybys to zkusila,“ šibalsky se podívala na svoji kamarádku.
Obě ženy se potichu smály.
„Je tady, Sereno,“ vstoupil do místnosti James.
Serena se vydala ke dveřím.
„Ty ji s sebou nevezmeš, abys mu ji ukázala?“ podivil se.
„Sirius má překvapení rád.“
„Překvapení možná, ale tohle by ho mohlo porazit,“ zavtipkovala.
Scházela ke schodům. Sirius seděl v křesle. Když ji spatřil, okamžitě
vstal. Elizabeth si uvědomovala, že asi uslyší závažný rozhovor. Ale
nemohla si odpustit vyprsknutí, když tátovi spadla brada. Zničehonic ale
nasadil odměřený pohled.
„Copak? Srabus tě pustil?“ řekl tak sarkasticky, že i Severus s maximální
ironií v hlase proti němu zněl jako anděl.
„Dokonce mi sundal vodítko,“ ušklíbla se a rozhodně se netvářila
přístupně.
„Vykašlala ses na mě. A to pitomý „promiň“ jsi mi mohla klidně po Lily
vzkázat. Co sis jako myslela, že na tebe bude čekat jako nějakej blbeček?
A byla jsi s Severusem, Nepokoušej se zapírat. Zeptala ses ho, kolik má
na svědomí životů? Pár jmen bych ti mohl dát. Co ty na to?“
„Je to můj bratr,“ řekla a znělo to docela hrdě. Nevěřila tomu, co říkal.
Jak jednou řekl Severus své neteři: Myslím, že by mi věřila a bránila mě,
i kdyby mě viděla na vlastní oči někoho zabít. Nezasloužil jsem si
takovou sestru. Ani on si ji nezasloužil už vůbec. Tím “on“ pravděpodobně
myslel Siriuse.
Sirius na ni nevěřícně hleděl.
„Doufal jsem, že se ke mně chceš vrátit, že se ti stýskalo. Odpustím ti
to. Ale musíš mi prostě říct, že sis vybrala mě!!“
Netrvalo ani vteřinu, než odpověděla:
„Ty ses vůbec nezměnil. Jsi ještě arogantnější než kdysi. Neměla jsem
odejít. Teď už je pozdě,“ pomalu se nadechla, „nenávidím ultimáta.
Vždycky to bude Severus. Je můj bratr. Zná mě, má mě rád a neklade si
žádné podmínky. My dva jsme skončili.“
Sirius zamířil ke dveřím, neudržel se, sáhl pro hůlku a rozbil vázu vedle
dveří. Na zlomek vteřiny se zastavil, Elizabeth čekala, kdy se otočí a
pokusí se svou chybu napravit. Nedočkala se. Vyšel ven. Serena stoupala
do patra. Lily k ní přistoupila, ale Serena ji gestem ruky zarazila.
„Proč jsi mu neřekla, že si Severuse neviděla skoro dva roky? Sereno!“
dodala zoufale.
„Nechte mě tu, prosím, pár dní. Pak se vrátím ke Kate a Johnovi. S touhle
válkou a tímhle pitomým kouzelnickým světem jsem skončila.“
„Ne, Lily. Nech mě tady!“ aby svoje slova zdůraznila, vyndala hůlku, ale
nechala ruku skloněnou podél těla. Elizabeth čekala, kdy se matka
zhroutí, ale to už se vše začala rozplývat.


Elizabeth stála v místnosti s profesorem Brumbálem a svým strýcem.
„Jedna je mrtvá a druhá už pravděpodobně nebude nikdy jako dřív,“
konstatoval Snape.
„Harry půjde ke svojí tetě. Opravdu malou Elizabeth nechcete?“
„Serena mi zanechala dopis. Přála si jí zajistit obyčejný rodinný život.
Kromě Lily se přátelila nejvíc s Kate, ta si sice vzala si mudlu, ale...
Myslím, že na kouzelnický svět zanevřela, proto ji svěřila Kate a jejímu
muži.“ Zněl tak trpce.
„Ale vy jste její nejbližší pokrevní příbuzný, tedy kromě...“ nestačil
dokončit.
„Nevyslovujte přede mnou jeho jméno. Já ji budu navštěvovat. Kdykoli budu
chtít. Považujte vše za vyřešené,“ pak Snape zamířil ke dveřím. Zastavil
se a naklonil se nad křeslo, kde spala Elizabeth. Otevřela oči, jakoby
vycítila strýcův pohled. Usmála se na něj. Dal jí malou pusu na heboučké
čelíčko a odešel.


John seděl v křesle, v ruce láhev ginu a vypadal mnohem starší, než když
ho Elizabeth naposledy viděla. Přitom mu tehdy mohlo být necelých 25 let.
Severus k němu přišel, vytrhl mu láhev z ruky. Když se po ní John
natahoval, upadl na zem před křeslo.
„Chceš se uchlastat k smrti, nebo co?“ káravě ho okřikl Severus.
„Co je ti do toho?“
„Vychováváš moji neteř. A ta je to nejdražší, co v životě mám,“ klidně
odvětil Severus.
„K čemu jí ty posraný kouzla byly? Nezachránily ji. Chtěla rodit v tom
vašem pošahaným kouzelnickým světě a stejně umřela,“ řval John a pěstmi
tloukl do země.
V té chvíli vešla do místnosti Elizabeth. Musela mít něco málo přes 3
roky. Severus se k ní vydal a Johna bijícího do země nechal, aby se
vyvztekal. Velká Elizabeth je následovala. Severus položil dívenku do
postýlky.
„Tatínek se necítí dobře. Neboj se, večer se zdá všechno horší,“ pohladil
ji.
„Láno moudlejší večela,“ dodala s úsměvem a zavřela očička.
Severus se vrátil do obývacího pokoje. Nalil do krku Johnovi nějaký
lektvar. Po chvíli vypadal John střízlilvě.
„Dobře mě poslouchej, Johne Wespurte. Nejen, že se staráš o Elizabeth,
ale máš teď i malého Nigela. Musíš se o ně postarat. O oba. Když ne kvůli
sobě nebo jim, tak kvůli Kate. Jestli to nezvládneš, vezmu si Elizabeth k
sobě. Pokud mi dáš i jejího bratra, postarám se o něj. Ale moje sestra
věřila tobě i Kate. Kate hrozilo nebezpečí. Byla čarodějka, mohla umřít
ve válce s Pánem zla. Serena ale věřila i tobě, že se o Elizabeth dokážeš
postarat i sám. Moje sestra měla jednu otravnou vlastnost: Vždycky měla
pravdu.“
Eliz sklouzla pohledem na do teď zhrouceného muže. Okamžitě pochopila, že
se její adoptivní táta rozhodl to zkusit. Věděla, že si vždycky nevedl
úplně nejlíp. Vždycky hodně pracoval, vlastně až do dneška platil dluhy
svého už 15 let mrtvého bratra. Od smrti Kate je navštěvoval Severus
mnohem častěji a ona sama k němu jezdila několikrát ročně. V létě s sebou
brávala i Nigela. Popravdě ve strýcově „černém“ domě trávila víc času než
doma. Každopádně to táta v celkovém součtu docela zvládal, hlavně když
Nigel trochu povyrostl.


Elizabeth si ani neuvědomila, že stojí v ředitelně. Dozvěděla se tolik
věcí o téměř všech členech svojí rodiny, že zareagovala až na několikáté:
„Elizabeth!“
„Máš nějaké otázky?“ zeptal se jí, jakmile si byl alespoň trochu jistý,
že vnímá.
Přemýšlela. Chtěla znát odpovědi týkající se Siriuse, ale nejprve ji
zajímala jiný věc:
„Chtěl jsi mě? Tenkrát, když se tě Brumbál ptal,“ zeptala se.
Zaraženě na ni zíral. Po tom všem, co viděla, ji opravdu zajímalo tohle?
„Ano. Ale jak jsem řekl, Serena měla vždycky pravdu. S Kate a Johnem jsi
měla normální život. Dokonce i bratra.“

„Milovala ho? Chtěla s ním být?“ zněla další Elizina otázka.
„Ano. A odpověď na tvou další otázku: Ano. Jsem si naprosto jistý, že
jediné, co jim v tom zabránilo, jsem byl já,“ odpověděl klidně a rozhodně
nelitoval, že v podstatě zničil vztah jejích rodičů.