Bellatrix se vzpamatovala jako první a vyslala na ni odzbrojující kouzlo. Elizabeth dokázala vytvořit štít. OČIVIDNĚ SI TEĎ PROCVIČÍM OBRANNÁ KOUZLA, BLESKLO ELIZABETH HLAVOU. Lestrangeovou to dost rozčílilo: „Ava...“ Liz přemýšlela nad tím, kam ji odhodí, a že umře ještě rychleji, než myslela. Ale někdo byl rychlejší. S nadějí se podívala na strýce, ten ale nehybně stál, s hůlkou podél těla. Za to Voldemort právě mířil hůlkou na místo, kde se Bella sápala zpátky na nohy. „No tak, Bello. Slečna Snapeová nevypadá jako sebevražedkyně. Proč jste mě přišla navštívit?“ chtěl vědět. Na důkaz poníženosti odhodila Liz hůlku pár metrů od sebe. „Mám pro vás jistou informaci,“ odpověděla. „Crucio!“ vykřikl naštvaně a Liz se zhroutila k zemi. Zkoušela myslet na to, jestli jí mohl vlézt do hlavy, aniž by to poznala, protože před pár vteřinami se netvářil tak rozčíleně. „Crucio,“ uslyšela znovu. Tentokrát ji stálo veškerou námahu nekřičet. PŘED BELLATRIX SE PŘECE NEZHROUTÍM, POVZBUZOVALA SE. Za sekundu už nemyslela na nic. Jen se snažila neotevřít pusu. Nechápala, jak se mohla mimo bolest soustředit na cokoli jiného, ale uslyšela něčí myšlenku: Ne, prosím. Ji ne. Prosím, Lizzie. Zadoufala, že by o ni tentokrát mohl projevit strach Severus. Ale ten ji oslovoval zásadně „Elizabeth“. Nevěděla, jak to dokázala, ale podívala se na něj. Nehnul brvou. Instinktivně sklouzla pohledem jinam. Spatřila Draca, upíral pohled do země, oči měl pevně semknuté a pěsti zatknuté v pěst. Draco... Voldemort očividně zachytil její myšlenku. Pohlédl na Draca a na obličeji vytvořil úšklebek podobný úsměvu. Ale pořád ji mučil. „Něco jsi zapomněla dodat!“ řekl směrem k Elizabeth. Zničehonic přesně věděla, co. „Mu, Můj pane,“ vykoktala a nehty zarývala do podlahy, aby se nekontrolovatelně nerozkřičela. „Výborně,“ zaradoval se a konečně přestal. „Přesto... Podle toho, co o Vás vím a není toho málo... Vy a zrádkyně?“ zarazilo ho. „Zrádkyně? Možná. Ale rozhodně nejsem hloupá. Harry Potter Vás nedokáže porazit. Dokonce se nebojím říct, že je neschopný. Nechce se mi umřít. Doufala jsem, můj pane, že pokud Vám dám DOBROVOLNĚ nějaké informace, ušetříte můj život, nebo zemřu, díky vaší velké milosti, rychle,“ vysvětlila a zcela podrobeně se na Voldemorta podívala. Voldemort k ní přistopil. Chytil ji za bradu a za asistenci hůlky ji pomalu zvedal ze země. „Taková líbezná tvářička. Ale nemyslíš snad, že jen proto ti budu věřit, že ne?“ „Ne, pane,“ odpověděla, zavřela oči a vyslala Voldemortovi myšlenku: Prosím, podívejte se, můj pane. Voldemort tedy nahlédl do její hlavy. „Protože jsi nijak nepokročil, Harry. Pochybuju, že ti Brumbál řekl, co máš vlastně dělat. A sám to očividně neumíš zjistit. Vzal sis nás s sebou jen jako ochranku a protože se bojíš samoty. Máš v rukou naše životy a všichni se bojíme, že jsme je vložili do těch špatných,“ klidně řekla Eliz. „Jdi do prdele, Liz,“ vyštěkl Harry. Voldemort ji pustil a mlčel. Díval se někam do dálky. Elizabeth upadla a zadoufala, že si nevšiml, že měla na krku medailon, což ovlivnilo její náladu. I proto Harry její slova vzal v podstatě klidně. Veškerou sílu vyčerpala, aby mu neukázala, že těsně před tím, než Harrymu sdělila své obavy, sám ji požádal, aby s medailonem nebojovala a řekla, co si myslí. Ron a Hermiona už to udělali před několika dny. „Měl bys být pyšný, Severusi. Dokonalá Snapeová. Klidná, rozvážná,“ otočil se Voldemort na Severuse a Elizabeth se ulevilo. SEŽRAL MI TO. „Mluv,“ vyzval ji Voldemort. „Skrývají se poblíž vesnice Ingham, v Suffolku. V lese asi 2 kilometry jižně. Kolem stanu je několik obranných kouzel. Všechna typická a vlastně základní. Cave inimicum a jim podobná. Nevím ale, jestli si už nestačili všimnout mého odchodu, můj pane,“ prozradila a tvářila se trochu znechuceně sama sebou. Musela. Nebyla si jistá, kolik pocitů Voldemort v její hlavě cítil. „Laciné. Přijdeme tam a oni už tam nebudou,“ vyštěkla Bellatrix. „Pokud ne, další místem, kam půjdou, bude východní část jezera Vyrnwy. Místo vždy vybírá Hermiona Grangerová. Zvládám základy nitrozpytu, takže vím, kam zamíří,“ zareagovala a aby svoji odpověď patřičně zdůraznila, vstala. „A tu mudlovskou šmejdku si odpusť. Wespurt není můj otec. Mám čistokrevnější rodokmen než ty, tetičko,“ vyzývavě, ale klidně pronesla k Bellatrix. Ta napřáhla hůlku. „Vzhledem k tomu, že si poslala Sereně kletbu do zad, mohlo by se někomu zdát, že zaútočit na její dceru, jejíž hůlka momentálně leží dva metry od ní, je projev strachu a zbabělosti, nemyslíš?“ zeptal se Voldemort. Celá situace ho očividně bavila. Eliz nevěděla, čemu vděčí za jeho přízeň, ale potlačila touhu mu nahlas poděkovat, když Lestrangeová sklonila hůlku. „Když máš tak bojovou náladu, Bello, co kdybys mi přivedla pana Pottera a jeho přátele?“ Lestrangeová přikývla. Ukázala na několik dalších smrtijedů, všichni vyšli ven. S tichým prásk se museli přemístit ze vzdálenosti několika metrů od domu. Elizabeth stála. Měla bolesti, ale věděla, že kdyby si do křesla nesedal právě Voldemort, našla by síly a pokusila se zachránit Olivera. „Čaj,“ přikázal děsivě. V mžiku před ním stála skřítka a pokládala na konferenční stolek konvici a šálek. Mírně se jí třásly ruce, když Voldemortovi plnila hrnek. „Posaď se, Severusi,“ pokynul na vedlejší křeslo. „Ulevilo se ti, že alespoň tvoje neteř má dost rozumu?“ zeptal se. Zněl dost klidně, jakoby se pokoušel navázat příjemnou konverzaci u čaje. „Nerad bych zabil někoho tak talentovaného, můj pane. Ale kdyby nebyla jiná možnost...“ nedokončil větu. Eliz se zachvěla. Stačila uzavřít mysl, než jí proběhlo hlavou JAK MŮŽE? VŽDYŤ MĚ S JOHNEM VYCHOVAL... Najednou vyšel ze sklepení další smrtijed. Bože kolik jich tu je? Připadala si hrozně pitomá. Víc než Harry. Jestli jeho plán vniknutí na ministerstvo byl špatný, její zaváněl katastrofou. Neznámý muž středního věku se trochu zarazil, když uviděl Elizabeth. Naklonil se ke svému pánovi a něco mu zašeptal. „Tak toho kluka přineste, Cardigane. Alespoň si otestujeme, jak umí Elizabeth, mimochodem, smím Vám tak říkat, že?“ zadíval se jejím směrem. Přikývla. Bála se, co ji čeká. Uvidí zmučeného Olivera? To se nedokáže ovládnout, nezavře mysl. „...vyslýchat,“ dodal. Liz málem upadla na zem. PŘECE NEMŮŽE... TO SNAD NE!!!!! Na její vkus se Cardigan vrátil příliš brzo. Vlekl za sebou mladého vysokého kluka. Eliz se skoro zastavilo srdce. Mladík těžce svěsil ruce, kterými si doposud objímal hlavu, aby ji uchránil po cestě do schodů. Když Lizzie spatřila o rok staršího, velice pohledného studenta Havraspáru Andrewa Trebotta, znatelně se jí ulevilo. Vzápětí se u ní ale projevilo nebelvírské samaritánství. Uvědomila si, že když jí ve škole před rokem okatě nadbíhal, vypadal mnohem líp. Odhadovala, jak dlouho tu je. Kolik cruciatů asi přežil? Voldemort líně vstal. „Položím ti otázku, ty mi na ni popravdě odpovíš, pokud ne, tady slečna Snapeová se tě k tomu pokusí přesvědčit,“ oznámil Andrewovi, aniž by mu věnoval jediný pohled. Svoji hůlkou zamířil na Elizabethinu a prudkým pohybem ji švihl po Eliz. Ta ji reflexivně zachytila. „Famfrpál?“ zeptal se mimoděk Voldemort. „Ano, pane,“ pokusila se o klidnou odpověď. „Kdy se konají schůzky Fénixova řádu?“ Ticho. „Nebudu vás žádat, Elizabeth. Pokud do tří vteřin neodpoví, pomozte mu,“ rozkázal. Bože, odpusť. „Crucio!“ přikázala své hůlce a snažila se to myslet co nejvíc vážně, aby se dostavil požadovaný výsledek. „Ááááááááááááááá!“ ječel nepříčetně Andrew. „Hezké. Tvoje neteř má talent,“ pochválil ji. „Děkuji, pane. Dobré, čisté geny,“ odvětil Severus. „Zdá se, že to opravdu nevíš,“ lhostejně poznamenal Voldemort. „Kde se scházíte?“ Andrew se snažil popadnout dech. Pak ztěžka odpověděl: „Ru, různě. Naposledy v domě Remuse Lupina a Nymfadory Tonksové.“ „Dobře, ale myslím, že jsme čekali déle než tři vteřiny,“ mrkl na Elizabeth. „Crucio,“ pronesla. Pokoušela se nad ničím nepřemýšlet. Izolovat výkřiky. Voldemort mu položil ještě další čtyři otázky. Na dvě, nijak podstatné, pravdivě odpověděl. Na další ne. Voldemort musel slyšet jeho myšlenky, věděl, že odpověď prostě nezná, přesto požádal Eliz kývnutím hlavy, aby Andrewa mučila, i když se Andrew z posledních sil zmohl na: „Nevím.“ Najednou se objevila Bellatrix se skupinou těch, kteří šli pro Harryho. „Kde ho máte?“ vyštěkl Voldemort a na Andrewa zcela zapomněl. „Můj, můj pane, my... On nám utekl,“ vykoktala. „Snad jste věděli kam, ne?“ zněl nepříčetně Voldemort. „A-ano, ale... Chvíli jsme s nimi bojovali, jenže, jenže... Stačili se přemístit, ta šmejdka...“ víc toho Bellatrix říct nestihla. Voldemort posílal cruciaty na ni o ostatní členy neúspěšné výpravy. A to velice, velice dlouho. Elizabeth byla přesvědčená, že stále žijí jen díky odolnosti, kterou si vypěstovali. Kromě Lestrangeové všichni křičeli. Když se Voldemortovi trochu ulevilo, zařval na ně: „Vypadněte, hned! Nebo vás všechny zabiju!“ Pak se znovu otočil k Andrewovi, popadl ho za vlasy a nadzvedl ze země. Eliz si všimla jeho zlomených kotníků a spousty modřin a ran – čerstvých i starých. „Víš ještě něco užitečného?“ zuřivě se zeptal. „Ne,“ řekl tiše chlapec. „Pro případ, že ti to nedošlo: Nikdo z nich ti nevěřil natolik, aby ti sdělil nějakou podstatnou informaci,“ vysmál se zmučenému mladíkovi. „Výslech skončil,“ pronesl už relativně klidně a střelil po Eliz pohledem. Sklonila hůlku a snažila se, aby se úleva neprojevila na jejím obličeji příliš znatelně. Horečně přemýšlela, jak odsud Andrewa dostane, když nemůže chodit. Po všem, co mu právě způsobila, ji ani nenapadlo nechat ho tu. „Tvá neteř, zdá se, nepochopila. Vysvětli jí to. Začínám být trochu netrpělivý,“ pronesl směrem k Severusovi a odcházel ke dveřím. Severus chvíli mlčel. „Zabij ho,“ poradil ji lhostejně Snape, ale Eliz uslyšela i jeho podvědomí: Prosím. „Cože?“ vytřeštila oči. Voldemort se zastavil. „Pane, já nemůžu. Ještě nikdy jsem nikoho... Nejsem si jistá, že to zvládnu,“ zaprotestovala. Víc toho říct nestihla. Skoro jeho tiché crucio ani neslyšela. V křeči ležela na zemi. „Namíříš na něj a řekneš avada kedavra,“ ironicky jí vysvětlil, ale dost pochyboval, že nezná smrtící kletbu. AŤ JE TO RYCHLÉ! ZADOUFALA LIZ. Pustila hůlku a odstrčila ji od sebe na znamení, že nehodlá poslechnout. Další bolest, co jí prošla tělem, odrážela Voldemortův nesnesitelný vztek. Nezakřičím. Znovu a znovu, teď už křičela, a znovu. „Prosím, už přestaňte, prosím.. Nezabíjejte ji, prosím. Já ho zabiju, prosím,“ uslyšela Dracův hlas. Pak se Draco zhroutil v křeči k zemi. Ucítila další vlnu nesnesitelné bolesti. Omdlela.