Lily se zadívala na Harryho. Byl tak drobný a bezbranný a ona a James byli jeho ochránci, jeho všechno. Spal a sem tam mlaskl baculatými ústy a Lily ne poprvé napadlo, že se nikdy nedívala na nikoho krásnějšího. Na ta letní odpoledne strávená s Harrym, odpoledne, kdy s ním byla sama, protože James byl na ústředí Řádu, se tak snadno zvykalo. Dva roky byla členkou Řádu, pronásledovala Voldemortovy služebníky a snažila se pomáhat a chránit mudly… ale unavovalo ji to čím dál víc. Válka byla dlouhá. A bolela. A když Lily stála nad Harrym a dívala se, jak spí hlubokým, klidným spánkem s pěstičkami zatnutými, napadlo ji, kdy už to všechno skončí a oni se budou moct zhluboka nadechnout a užívat si všechnu tu jednoduchou krásu kolem sebe. Posadila se do křesla vedle Harryho a začala se pomalu houpat. Pootevřeným oknem do ložnice dopadaly paprsky podvečerního slunce. Pomalu se blížil podzim, nádherné babí léto se dralo do místnosti spolu s lehkým, sotva znatelným chladem. Vánek rozechvíval Lily vlasy a ona se dívala do slunce a myslela na to, jak je šťastná… a jak šťastná by byla, kdyby válka konečně skončila a oni všichni byli živí a zdraví. Bezděčně si vzpomněla na ten den, kdy jí Brumbál nabídl, aby do Řádu vstoupila. Bylo to ráno po OVCÍCH. I když to byly už dva roky, vybavila si to do posledního Brumbálova slova, do posledního Christinina pohybu. Protože ona tam tehdy byla s ní. Brumbálova pracovna byla po ránu plná slunce, podobně jako ho byla plná Lilyina ložnice. Bylo brzy, protože studenti brzy opouštěli Bradavice. Posadily se do křesel proti Brumbálovi, Lily vzrušená očekáváním, Christina bledá, chladná a netečná. Ani slovem se jí nezmínila o tom, co se stalo v noci. Lily se nezdálo, že ne proto, že by nechtěla… ale spíš proto, že nemohla. Byla až moc hrdá, a pokud jí Sirius něco provedl, sotva by se tím chlubila. Do společenské místnosti se Christina vrátila až nad ránem. Lily na ni čekala s hlavou položenou na pažích. Když prošla portrétem, Lily hlavu zvedla. „Co se stalo?“ zeptala se rozespale. „Chovala jsem se hloupě,“ zašeptala Christina a podívala se na ni. „Konečně jsem to pochopila.“ Lily se z pohovky zvedla. „Jsi v pořádku?“ „V naprostém,“ Christina kolem ní prošla. „Mně se nezdáš,“ namítla Lily a Christina se zastavila, ale neotočila. „Všechno se změní, víš? Všechno se teď změní.“ Lily se zachvěla, ale víc už z ní nedostala. Ráno je Brumbál požádal, aby se u něho zastavily. Jak se zdálo, nebyly první. Posadil si je do křesel, usmál se na ně a řekl jim to. Řekl jim o boji proti Voldemortovi, kterého by se mohly zúčastnit. Řekl jim, že to bude běh na dlouhou trať a bude nebezpečný a bude bolestný. Řekl jim, že pokud nebudou chtít vstoupit do Řádu, pochopí to, ale nabízí jim to, protože ví, že mají čisté srdce a jsou velmi dobré čarodějky. „Ano,“ řekla tehdy Lily bez přemýšlení. „Ne,“ řekla stejně samozřejmě Christina. Lily se na ni zaraženě podívala. Christina se ani nepohnula. Byla bledá a strnulá, ale současně tak nějak spokojená. Oči se jí nepřestávaly lesknout jako malé holčičce, která odhalila tajemství a opájí se jím, než se konečně rozhodne pošeptat ho někomu dalšímu. „Mohla bych s vámi mluvit o samotě, Brumbále?“ Neřekla ‚pane řediteli‘. Neřekla ani ‚pane profesore‘, ale nezdálo se, že by to Brumbálovi vadilo. Usmál se na Lily a Lily vstala. „Počkám venku.“ Čekala dlouho. Christina jí neřekla, o čem mluvili, a nikdy jí to neřekl ani Brumbál. Když Christina konečně vyšla na chodbu, lehce, nevesele se usmívala. „Ještě s tebou chce mluvit. Víš, dohodnout se na podrobnostech. Ale nemusíš mít strach, James vstoupil do Řádu taky.“ „Proč ne ty? Nechápu to…“ Christina zvedla ruku. „Ani bys nepochopila.“ Tentokrát už Lily pocítila pobodnutí vzteku. „Ale no tak, tohle není k smíchu. Proč?“ Christina se na ni zadívala. „Mám před sebou plno věcí. Věcí, které musím udělat. Nechci kolem sebe nikoho, na koho se nedokážu spolehnout.“ „Myslíš mě?“ zeptala se Lily. „Ne, tebe ne.“ Christina nečekaně natáhla ruku a pohladila Lily po vlasech. „Až se uvidíme příště, možná už to nebude stejné. Ale já tě od začátku milovala, Lily. Kdybych mohla mít sestru, přála bych si, abys to byla ty.“ Lily to na okamžik vyděsilo. „Jsou to jenom dva roky. Přece… přece neodcházíš napořád.“ Christina se strnule usmála. „Všechno se změní, pamatuješ?“ Ten rozhovor Lily bolel i po letech. Když na nádraží vystoupily z vlaku, bylo to naposledy, co Christinu viděla. Rozloučily se spolu jako každý rok a Lily řekla: „Uvidíme se do konce léta?“, ale Christina neodpověděla. Psala jí v červenci i v srpnu, ale dopisy se vrátily jako nedoručené. Dokonce sebrala odvahu a navštívila Samuela Carlyla, ale domácí skřítek jí oznámil, že pán i paní v červenci odcestovali. Lily psala dál. Naléhala na Siriuse, aby jí řekl, co se tehdy v noci stalo, ale odmítal o tom mluvit. Nakonec se rozzlobil a bylo to poprvé, co na ni zvýšil hlas. „Nic se nestalo, Lily. Jen jsme si to konečně vyjasnili, to je všechno. Možná se konečně rozhodla, možná pro ni čistá krev znamená víc než přátelství s tebou.“ Zvala Christinu na svatbu. Odpovědi se nedočkala. Od konce studia uplynul rok a ona se znovu zastavila u Carlylových. Tentokrát s ní mluvil Samuel Carlyle osobně. Ne, Christina se na léto nevrací. Ano, je v pořádku. Ani on ale nezněl příliš přesvědčeně. Potom Lily zjistila, že s Jamesem čekají děťátko. Byla šťastná. Musela na sebe dávat větší pozor, začala pomáhat Řádu spíš v zázemí. Když se narodil Harry, zvala Christinu na křtiny. Tentokrát odepsala a byl to dlouhý dopis, ale Lily každé slovo hořklo před očima, protože z něho cítila špatně potlačovaný smutek. Christina psala, jak je ráda za ni i za Jamese, jak je šťastná, že je šťastná Lily, jak si ani neumí představit, že ta malá holčička s krásnými vlasy a nepadnoucím hábitem má syna. Ani zmínka o tom, že se těší, až Harryho uvidí. Ani zmínka o tom, jak žije ona. Večer ukázala dopis Jamesovi. Ani se na něho nepodíval. „Víš,“ promluvil potom s rukama opřenýma o krbovou římsu. Byl unavený… byl to náročný den a on se nemohl dočkat, až bude se svou malou, nádhernou rodinou. Poslední, o co stál, bylo říct Lily… „Možná bys na ni měla zapomenout.“ „Zapomenout?“ zopakovala Lily. James se k ní konečně otočil. „Aspoň prozatím. Než se vrátí a všechno vysvětlí.“ „Vysvětlí co?“ James uhnul pohledem. „Dost se toho povídá. Samozřejmě je to všechno neověřené a… víš, máme to od lidí, kterým se nedá až tak věřit, proto jsem nechtěl…“ „Vysvětluje to, proč mi nepíše?“ pochopila Lily, že bude lepší se nevyptávat. „Bála jsem se, že se jí něco stalo.“ James se nevesele pousmál. „Nestalo, neboj se. S čistokrevnými udržuje pravidelnou korespondenci, aspoň co víme.“ Lily se v houpacím křesle bezděčně zaškaredila, když si na ten rozhovor vzpomněla. A potom na další, který se odehrál před pár dny. „Víš, koho jsem potkal před Děravým kotlem?“ zeptal se James. Lily Harryho vytáhla z vaničky a položila ho na osušku. „Koho?“ „Christinu Rutherfordovou.“ Lily na okamžik strnula… potom pokračovala v otírání baculatého tělíčka. „Vrátila se? Mluvil jsi s ní?“ „Ne,“ James pohnul hlavou a posadil se k Lily. Jedním prstem přitom kroužil Harrymu před obličejem. Harry se smál. „Byla tam s mladým Skrkem.“ „Vidíš?“ otočila se Lily po Jamesovi. „To je přece dobrá společnost.“ „To možná, ale osobně si o něm myslím, že je to idiot. Nicméně… zdá se, že tvoje kamarádka začala pracovat pro ministerstvo.“ „Opravdu?“ Harry se znovu zasmál a Lily ho zlehka štípla do baculaté bradičky. „To je skvělé.“ „Nechval dne před večerem. Poslední dobou máme podezření, že se tam pokouší dostávat lidi právě Voldemort.“ „Christina a Voldemort? Dovol, abych se zasmála. Navíc určitě získala všechny OVCE potřebné pro to stát se bystrozorem. Nepotřebuje, aby ji na ministerstvo někdo protlačoval.“ James se narovnal a povzdechl si. Harry byl čistý, suchý, vonící sladkou dětskou nevinností. „Nezvi ji sem, Lily.“ Lily zvedla hlavu. „Proč ne?“ „Nevěřím jí. Nechci, aby se vám něco stalo. Nechci být zlý, ale radši ublížím jí neopodstatněným podezřením, než aby ona ublížila vám dvěma.“ Lily vstala s Harrym v náručí. „Jamesi…“ „Lily, prosím.“ Lily na okamžik zaváhala, potom si uvědomila tíhu Harryho v rukou. Ne, ani ona nechtěla, aby se mu něco stalo. „Dobře.“ Teď seděla v houpacím křesle a uvažovala nad tím, že by jí v Bradavicích něco takového nikdy nenapadlo. Že by se měla Christiny bát. Že by se jí měla vyhýbat. A pak se ozvalo zaklepání a Lily vstala, sešla po schodech a otevřela. Čekala Remuse, Siriuse nebo Petra, ale na prahu stála Christina. Od jejich posledního setkání uplynuly dva roky, ale Lily ji poznala okamžitě… I když na sobě měla cestovní plášť s hlubokou kapucí. V první chvíli Lily pocítila obrovský nával radosti, ta se ale skoro okamžitě rozplynula. „Nezvi ji sem, Lily,“ požádal ji James. Lily nepatrně zaváhala. Pokud si toho Christina všimla, nedala to najevo. „Chris,“ zašeptala Lily nakonec a ustoupila do chodby. „Panebože, kde se tady bereš?“ „Smím dál?“ zeptala se Christina, a když se Lily usmála, pomalu si stáhla kapuci. Byla mnohem bledší než obvykle. Ostříhala si vlasy. Slušelo jí to, ale současně to bylo… nezvyklé. Lily ji zavedla do pokoje a otočila se. „James říkal, že ses vrátila.“ Christina se nevesele usmála. „Vím, potkala jsem ho, ale ani jsme se nepozdravili. Myslím, že by nebyl nadšený, kdyby -“ „Co to povídáš?“ Lily zněla poplašeně a podrážděně, že Christina tak snadno odhalila Jamesovy obavy. Cítila, že se začíná červenat, a tak ukázala na pohovku. „Posadíš se? Prosím…“ Tentokrát zaváhala Christina. „Ukážeš mi Harryho? Něco jsem mu přinesla.“ Teprve v té chvíli si Lily všimla, že Christina drží jednu ruku za zády. Mít James pravdu… už mohlo být po všem. Ale no tak, připomněla si, i on přece mluvil o neopodstatněném podezření. Christina ruku zvedla – držela v ní plyšového rudozlatého lva. „Mudlovská hračka,“ zašeptala a podala lva Lily. Lily ustoupila. „Jen mu ho dej sama, bude rád.“ Vyšly po schodech do ložnice a Christina se sklonila nad postýlkou. I když se Lily Christina na první pohled zdála dospělejší než kdykoliv předtím, najednou jako by omládla o spoustu let. Nečekaně jí připomněla malou holčičku, která s ní sdílela ložnici v prvním ročníku – s vlasy zapletenými do věnečku, nesnesitelným přehledem a špatným zvykem plést si nebelvírskou a zmijozelskou společenskou místnost. „Je nádherný,“ usmála se Christina na Harryho. Zatímco byla Lily dole, usnul, baculaté prsty zatnuté do dlaní, ústa pootevřená. Oddechoval pomalu a zhluboka. „Koho by to napadlo?“ Christina vedle Harryho položila lva, potom se otočila po Lily. Usmívala se a oči se jí leskly, už se ani nezdála tak bledá. „Vzpomínám si, jak jsem poznala Jamese, druhého tak drzého klacka aby pohledal. A najednou má syna…“ „Zrovna jsem na to taky myslela,“ usmála se Lily. „Uteklo to.“ „Harry je celý on,“ podívala se Christina znovu na spícího chlapce, potom se narovnala. „Jenom mnohem hezčí.“ Lily se zaškaredila. „No, no, no!“ Vrátily se do pokoje a posadily na pohovku. „Uvařím ti čaj, nechceš?“ nabídla Lily, ale Christina odmítla. Chvíli se na sebe dívaly, potom se Lily lehce, sotva znatelně usmála. „Jsem ráda, že jsi tady… moc ráda.“ „James ne.“ „Nezlob se. Dlouho jsi tu nebyla… dost se toho od té doby stalo. A když jsi tehdy odmítla Brumbálovu nabídku, ne každý to pochopil.“ Christina sklonila hlavu a chvíli jenom pozorovala bledé ruce složené na kolenou. Potom se na Lily znovu podívala. Už se neusmívala… „Stydím se za to, co jsem mu tehdy řekla. Kdybych mohla, tak ráda bych to vrátila zpátky.“ Lily se k ní nečekaně natáhla, ale Christina uhnula. „Co se stalo? Kde jsi tak dlouho byla? Psala jsem ti a ty… ses mi neozvala.“ „Nechtěla jsem všechnu tu špínu tahat sem.“ „Špínu?“ zopakovala Lily nechápavě. Christina ji chvíli bez hnutí pozorovala. „Lil…“ zašeptala potom a oči měla velké a lesklé, jako by se pokoušela rozehnat horečku. „Provedla jsem hrozné věci. Provedla jsem tak moc hrozných věcí…“ Lily se bezděčně zachvěla. „O čem to mluvíš?“ Christina neodpověděla… aspoň ne hned. Znovu se zadívala na vlastní ruce, byl to bolestný pohled, jako by jim říkala To vy, to všechno vy! „Když jsem opustila Anglii, byla jsem vzteky bez sebe. Nezaslouženě, ale tehdy mi na tom nezáleželo. Jednoduše jsem to tu najednou nedokázala vystát, potřebovala jsem se odříznout od všech a od všeho.“ „I ode mě?“ zeptala se Lily bezděčně. „I od tebe. Řekla jsem to samé Brumbálovi, jenom slova jsem volila… no, byla jsem nepříčetná. Celé léto jsem strávila v Rumunsku. Naučila jsem se tam spoustu věcí… takových, o kterých jsem si myslela, že je nikdy nedokážu. I takových, které jsem nikdy zkoušet nechtěla.“ „Temnou magii?“ Christina se k Lily lehce naklonila. „Povím ti všechno… všechno, co se za ty dva roky stalo, Lil, a nečekám, že mi to odpustíš, ale pochop jedno. I když to bude znít jako klišé, není žádná světlá a temná magie, bílá a černá, správná a špatná. Dobří a zlí jsou jenom lidé. Magie je jedna a záleží na tom, kdo a jak ji používá. Hůlka sama ti neublíží, to dokáže jenom ten, kdo ji svírá v ruce.“ Na okamžik se odmlčela, jako by potřebovala, aby si to Lily přebrala… a pochopila. „I když jsem používala magii, kterou bys ty nikdy nepoužila, kterou by ti James použít nedovolil, magii, o které ses v Bradavicích neučila, za to se omlouvat nebudu.“ „Mně se přece nemusíš omlouvat za nic,“ namítla Lily, ale Christina se jenom nevesele usmála. „Ale ano, musím. Za to, co ti řeknu. Za to, že ti to řeknu, a ty si přitom nezasloužíš to poslouchat.“ Lily pohnula hlavou. „Mně to nevadí. Jen mluv, pověz mi, cokoliv budeš chtít. I…“ nepatrně zaváhala. „O všem tom, co jsem udělala?“ dokončila Christina. Oči se jí nepřestávaly lesknout a Lily nedokázala pochopit, čím… rozhořčením? Bolestí? „Lil, tam, kde jsem byla, to nevypadalo jako v Anglii. Lidé tam, a tím myslím i kouzelníky, byli chudí, byli nízcí.“ Na okamžik si vzpomněla na tu dobu a Lily se zachvěla, když si všimla, jak jí ten chorobný pohled najednou ztvrdl. „Tak zaostalí a tak hloupí, že si sami se sebou nedokázali poradit. Potřebovali někoho lepšího, kdo by na ně dohlížel… potřebovali vedení. Čistokrevných tam bylo málo, ale o to větší moc nad ostatními měli. Voldemortovy sny se tam už dávno uskutečnily. Kdyby tam někdo mluvil o rovnosti a podobných nesmyslech, vysmáli by se mu. Když jsem se s tím setkala poprvé, byla jsem ohromená. Víš, já si myslela, že bych možná měla…“ na okamžik se odmlčela. „Když jsem odtud odcházela, myslela jsem, že možná…“ Potom pohnula hlavou a donutila se k úsměvu. „Ale když jsem viděla, jak to probíhá ve skutečnosti, ta Voldemortova nadvláda mocných a silných, pochopila jsem, že kdyby to Regulus viděl, všechno by se změnilo. Lily, bylo to strašné. Bylo to otroctví. Bylo to naprosté vítězství moci nad bezmocí, síly nad slabostí. A snadno… hrozně snadno se na to zvykalo.“ Znovu se odmlčela a podívala se na Lily s nečekanou naléhavostí, jako by toužila po tom, aby pochopila nepochopitelné. „Stačil rok a zvykla jsem si. Nepoznala bys mě. Lidé tam pili, aby zapomněli. A někteří z nich zapomněli všechno, stala se z nich jenom špinavá, páchnoucí hovada. Prodali svoje hůlky, aby měli na vodku. Jediné, co uměli, bylo chlastat, litovat se a nenávidět nás ostatní.“ Christina zúžila oči. „Ti lidé si nezasloužili úctu a pochopení. Nezasloužili si být kouzelníky. Nezasloužili si ani být lidmi. Byla to zvířata. A tak jsme se k nim tak chovali.“ Lily cítila, jak se jí pomalu, zlehka zmocňuje nevolnost. „To ne…“ Christina kývla. „Ale ano. Dělala jsem věci, které si ani neumíš představit. Dělal jen tam každý.“ Lily nechtěla, tak moc nechtěla… ale musela se zeptat. „Kletby, které se nepromíjí?“ „Mnohem horší kletby. Mnohem horší zacházení.“ Na okamžik bylo ticho. Christina se na Lily podívala. „Víš, nemohla bych ti to neříct. Jen jsem… naposledy chtěla vidět ten pohled. Ten něžný, milý pohled. Protože pamatuješ? Řekla jsem ti, že se všechno změní. A všechno se změnilo.“ „Ne, všechno ne,“ namítla Lily nečekaně prudce. „Ty ses nezměnila. Poznám to, stačí mi na tebe se podívat a… vím, že ses nezměnila. Kdyby ano, nebyla bys tady. Neříkala bys mi to všechno. Co se stalo?“ Christina se usmála a byl to úsměv hořký a strašný. „Před závěrečnými zkouškami jsem dostala povolení vstoupit do oddělení s omezeným přístupem. Nepředstavuj si Bradavice, tohle bylo mnohem lepší… plná místnost naprostého šílenství dlouhých staletí kouzlení. A nejlepší z nejlepších – kniha, která by mi ohromně pomohla se…“ zarazila se, ale potom se znovu usmála, „… se zvěromagií. Jenomže se otevírala jenom, když jsi po hřbetu přejela prsty a ona vsákla tvou krev. Pochop, čistou krev. Víc nebo míň, záleží na tom, z jak dobré rodiny pocházíš. Dokonce i Harry by tu knihu otevřel, nezlob se, to nemyslím jako urážku.“ Chvíli se na sebe beze slova dívaly, potom Christina pokračovala: „Já ne. Nejsem čistokrevná, Lily. A co víc, nejsem ani Christina Rutherfordová. Jsem nalezenec. Moji rodiče byli mudlové.“ Lily cítila, že zatíná prsty do kolen… a ta bolest ji na okamžik probrala. „To není možné.“ „Taky jsem si to myslela. Dva měsíce jsem cestovala Evropou, používala jsem všechna možná kouzla, abych o sobě zjistila pravdu. Imperius bylo to nejmenší. A nakonec se povedlo.“ Christina roztáhla ruce. „Christina Rutherfordová zemřela před mnoha lety. Já jsem náhrada, sirotek, který shodou okolností dokáže kouzlit. Zasmála bych se tomu… kdyby se mi pokaždé, když si na to vzpomenu, nechtělo rozplakat. Vždycky jsem tvrdila, že jediné, na čem záleží, je čistá mysl a čisté srdce. Čistá krev že je jenom slovo… ale když jsem zjistila, že jsem ji nikdy neměla, uvědomila jsem si, jak moc mi na ní ve skutečnosti záleželo, jak moc mi záleželo na mém jménu a… že je po všem.“ „Nic to neznamená,“ pohnula Lily hlavou. „Jsi pořád stejná Chris, kterou znám a mám ráda. Co záleží na jménu? Jsi jako já.“ „Ne, ty jsi mnohem, mnohem, lepší,“ usmála se Christina. „Já svou čistou mysl a čisté srdce ztratila. Vrátila jsem se do Anglie a byla rozhodnutá už nikdy nezkouzlit. Byla jsem rozhodnutá jenom bít rukama do zdi a řvát. Po ničem jiném jsem netoužila. Všechno pro mě skončilo. Nezáleželo už ani na tom, co bych měla, ani na tom, co jsem dělala… Vrátila jsem se do svého domu, i když… ani na ten jsem neměla právo. A tam jsem našla ten vzkaz.“ „Vzkaz?“ Tentokrát trvalo dlouho, než Christina dokázala pokračovat. Sklonila hlavu a pozorovala, jak se jí prsty zatínají do dlaní… sem a tam, sem a tam, jako by si tím pohybem dodávala odvahu. Na prsteníčku měla nasazený drobný bílý kroužek. „Regulus mi ho tam nechal. Před rokem, Lily,“ Christina zvedla hlavu a oči měla znovu velké a lesklé. „Minuli jsme se o rok.“ „Jak to myslíš?“ „Regulus je mrtvý, vím to. Napsal mi, že… napsal mi…“ Christina znovu sklonila hlavu. „Navštívila jsem jeho matku. Bylo to hrozné. Přišla o manžela. Přišla o syna. Ani jsme o tom spolu nemluvily, na to je moc hrdá. Jen jsme se na sebe dívaly. Regulus… umřel, aby odčinil své chyby. A když mi dal Ušatec ten dopis, pochopila jsem… že přesně to musím udělat i já.“ „Umřít?“ vyděsila se Lily. Christina se bezděčně usmála, bylo to hořké a posměšné současně. „Ne, nebo aspoň ne nutně. Nikdo už neumře, víš? Nedovolím, aby umřel někdo další.“ „Nerozumím ti,“ zašeptala Lily. Christina se k ní naklonila a Lilyin pocit, že všechno uvnitř ní stravuje horečka, zesílil. „Nevím, kdy nebo jak se to stalo, ale vím, že je Regulus mrtvý. Kdybych tu byla… mohla jsem… Lily… ach, Lily… řekla jsem mu, že bych ho zabila, kdybych musela, a teď je mrtvý. Nedovolím, aby umřeli další… lidé, které mám ráda, na kterých mi záleží.“ Pomalu se narovnala. „Mluvila jsem s Luciusem, s Bellatrix.“ „Chris,“ nadechla se Lily prudce a Christina zvedla ruku. „Budu dobrá následovnice,“ usmála se nevesele, „poslušné psisko. Budou na mě spoléhat a budou věřit každému mému slovu. A až budu moct, jednou jedinou ranou je rozdrtím. Nenechám je se ani dotknout tebe a Jamese, Brumbála, mé rodiny. Vzali mi Reguluse. Já jim vezmu všechno.“ „Sama to nedokážeš, Chris, proboha,“ Lily snad nikdy necítila takovou bezmoc. Připadalo jí, že pokud je někdo pod kletbou Imperius, je to Christina. „Právě že sama. Tolik let jsem je nesnášela, nesnášela jsem každé jejich slovo o tom, jak si mudlové nezaslouží žít, jak nejsou nečistokrevní hodni studovat. Nenáviděla jsem Voldemorta a nenáviděla jsem sebe za to, že jsem nemohla říct, že je nenávidím. A teď se mi to všechno vrací. Každý nucený úsměv, každá kamenná tvář. Nikdy jsem to nikomu nemohla říct, protože jsem se bála. Žili jsme tak, aby nás nikdo z nich ani na okamžik nepodezíral, abychom jednoho dne mohli říct ‚Ne, tohohle ušetři‘ a oni by poslechli, protože naše slovo by nikdo nezpochybnil. Protože bychom měli moc. Pomáhat. Zachraňovat. Lily, tolikrát jsem to toužila říct… žít jako ty, jako James, se spravedlivým rozhořčením, ale nemohla jsem. Protože by jim stačilo použít nitrozpyt a odhalili by mě i mého strýce.“ Lily zamrkala. „Tak proč teď? Proč mně?“ Christina se usmála. A poprvé to byl úsměv něžný, jemný… i když smutný být nepřestával. „Protože ty si to nebudeš pamatovat.“ Lehce švihla hůlkou. „Zapomeň.“ Lilyiny oči na okamžik zeskelnatěly. Christina vstala a znovu si nasadila kapuci cestovního pláště. „Chtěla jsem jen naposledy vidět… že ti na mě záleží.“ Lily zamrkala. Zdálo se jí, jako by na ni někdo mluvil… Rozhlédla se, ale byla v pokoji sama. Ani si nepamatovala, kdy sešla po schodech z ložnice. Vrátila se k Harrymu. Ležel v postýlce a s dětským zaujetím žvatlal. Jednou rukou mačkal velkého plyšového lva. Lily se na něho překvapeně zadívala. Musel ho donést Remus, když tu byl naposledy. Hezký dárek… nebelvírský. Odhrnula Harrymu z čela jemné tmavé vlásky a usmála se.