„Cože?“ zeptala se Eliz tónem, který prozrazoval, že nečeká odpověď.
Harry se pousmál.
„Půjdu si lehnout,“ oznámila a zalezla do postele.
Otočila se ke zdi a pečlivě poslouchala, kam Harry zamíří.
Ten několik minut trochu zklamaně a nejistě stál. Nakonec se rozhodl pro
postel.
Elizabeth dlouho čekala, jestli ho uslyší pravidelně oddychovat. Ale
nádech a výdech opakující se ve stejném intervalu vydávala jen Hermiona.

Už to nemohla vydržet. Potichu vstala a šla k Harrymu, který ležel,
usilovně přemýšlel a ukazováčkem přejížděl po látce stanu. Liz si k němu
pomalu přilehla. Dávala si dobrý pozor, aby se ho nedotýkala.
„Tohle je špatný. Já jsem čekala, pořád jsem na tebe čekala. Jenže ty jsi
měl plnou hlavu Cho. Tak jsem se rozhodla zkusit být s někým jiným,“
vysvětlovala s pohledem upřeným do horní palandy.
Ani Harry se k ní neotočil. Dumal, jaký následek by mělo, kdyby jí řekl,
na co právě myslí. K ČERTU S NÁSLEDKY, PRAVDĚPODOBNĚ BRZO UMŘU. NEBO ONA
(což ho zabolelo tak moc, že potichu syknul). Když se pomalu obracel
jejím směrem, Liz se stejnou rychlostí překulovala na bok, aby se mu
nemusela dívat do očí.
„Chtěl jsem ti říct, jak moc tě mám rád. Tenkrát o prázdninách po
třeťáku, když jsme kempovali se Siriusem s Serenou. Ale zdálo se mi, že
jsme moc malí. A... Tehdy, když se Nigel málem utopil v řece, tys mi ten
večer řekla, že jsi ráda, že máš alespoň jednoho staršího bratra, kterého
nemusíš zachraňovat,“ velice zdrženlivě ji objal.
„To mě trochu odradilo – bratra,“ s malým úšklebkem dodal, když se Eliz
jeho sevření nebránila.
„Vždyť ty ses ke mně choval vždycky jako k sestře. Proto jsem...Já
myslela, že to tak chceš,“ zarazilo ji.
Harry si ji otočil k sobě.
„Nechtěl jsem. Co jsi chtěla ty?“ položil jí dost přímou otázku.

Liz velice nerada na otázky podobného typu odpovídala. Mnohem raději je
pokládala. Dívala se mu pozorně do očí, na každý detail jeho tváře.
Přemýšlela o Siriusových slovech. Často z jejího pohledu poznal, co si
myslí nebo cítí. Tvrdil, že ji prozrazuje Serenina mimika, že ji zná z
obličeje její matky. Jak jednoduché bude ji poznat, jak málo času mu bude
stačit, protože měl mnohaletý trénink s její matkou. Moc času se jim ale
nedostalo.

„Liz, odpověz mi,“ požádal ji Harry zcela klidně.
„Tebe,“ přemohla touhu se zvednout a bez odpovědi prostě odejít.
Začervenala se.
Harry se k ní natáhl a políbil ji. Velice obezřetně a s rozvahou. Liz mu
sice polibek opětovala, ale musel se ujistit, proto se na ni podíval.
Šibalsky, v Siriusově stylu, se zasmála. Pak mu polibek vrátila s takovou
vášní, že ho povalila na záda.

Ležela mu na hrudi a líbali se. Harry něco takového neplánoval. Ano,
možná o tom čas od času snil, nakonec se mu Elizabeth líbila jako většině
kluků. Byl jsi naprosto jistý, že všichni bradavičtí studenti, kteří ji
vídali, o ní měli podobné sny. Nejnevinnější na tom bylo, že Elizabeth si
tuhle svoji moc absolutně neuvědomovala. Ale realita, narozdíl od snů,
byla mnohem, mnohem lepší.
Sundal jí teplé bavlněné tričko, které by mu za jiných okolností rozhodně
nepřipadalo sexy, a opatrně ji položil vedle sebe. Lizzie se zastyděla a
chtěla si přitáhnout peřinu blíž ke krku, ale Harry jí v tom zabránil.
Znovu ji políbil, tentokrát trochu naléhavěji a rukou jí sjížděl z tváře
ke krku, na rameno a pohladil jí popáleninu. Možná by jeho pohyb směřoval
níž, ale ucítil, jak se zarazila, proto pokračoval po ruce až k zápěstí a
propletl své s prsty s jejími.

Liz ho druhou rukou zlehka polechtala na zádech. Koutky se mu nepatrně
zvedli, ale dál ji něžně líbal. Přetáhla mu přes hlavu mikinu, ve které
spal, a prsty mu přejížděla po nahé kůži. Harrymu se mu zrychlil dech.
Protože cítil, jak se stydí, dlouho zasypával svými doteky jen její boky.
Polštářky prstů mu sklouzly k lemu pyžamových kalhot, zarazil se a znovu
se střetli pohledem. Liz přikývla.

V okamžiku, kdy se chystal jí sundat kalhoty, postel nad nimi se pohnula
a zavrzala. Hermiona slézala dolů.

Harry se tvářil docela klidně, ale Elizabeth zkameněla. Odstrčila ho od
sebe. Chtěla vstát, ale její tričko leželo několik desítek centimetrů od
postele, nedosáhla na ně.
„Lizzie,“ zašeptal Harry rádoby uklidňujícím tónem.
Ale Eliz propadala zoufalství. Naprosto vyřízená sáhla pod polštář a
nahmatala Harryho hůlku. Prásk! A ležela ve své posteli.

Hermionu rána tak vyděsila, že spadla z postele na podlahu. ACCIO TRIČKO,
PŘIKÁZALA ELIZ HŮLCE V DUCHU. Než se stačila Hermiona postavit na nohy,
Liz schovala svůj svršek pod peřinu.
„Co to? Někdo se přemístil,“ Hermiona se rychle natahovala pro svou hůlku.
„Něco se ti zdálo,“ klidně a věcně zalhala Eliz.
Harry po ní střelil nevěřícím pohledem. JAK MŮŽE ZNÍT TAK PŘESVĚDČIVĚ,
ZAUVAŽOVAL.
Dovnitř vtrhl Ron.
„Co se to sakra děje? Jakoby se někdo přemístil,“ křičel a s hůlkou v
ruce se rozhlížel.
„Nic, Hermiona spadla z postele, to muselo být ono,“ vstal Harry.
Konečně se vzpamatoval a přistoupil tak na Lizinu hru. Bolestně si
uvědomil, že tímhle skrýváním dala Eliz jasně najevo, že šlo jen o
„dočasné pominutí smyslů“.
„Ne, já jsem to taky slyšela,“ bránila se Hermiona.
„Tobě se to určitě zdálo a Ron pak slyšel ránu, jak ses zřítila z
postele. Jsem hrozně unavená. A mimochodem, myslím, že máš hlídku,
Hermiono. Takže zrovna můžeš jít. Dobrou noc,“ s těmito poněkud kousavými
slovy se otočila ke zdi, pečlivě zachumlaná, protože její polonahé tělo
by opravdu působilo dost podezřele.
Ron i Hermiona se pravděpodobně uklidnili. Ron celkem rychle chatrné
historce uvěřil. S Hermionou to bylo malinko těžší, ale nakonec se
nechala přesvědčit.

„Proč nemáš nic na sobě, Harry?“ zajímalo najednou Rona.
Elizabeth se kousla do rtu.
„Zase jsem se octl v Jeho hlavě. Ale nic podstatného jsem se nedozvěděl.
Trochu jsem se zapotil, tak jsem si sundal mikinu,“ zalhal Harry, o
stupeň méně přesvědčivě než Eliz.
I to Ronovi stačilo. Hermiona odešla na hlídku.

Ron usnul, sotva se uložil do postele. Lizzie se snažila dýchat co
nejvíce rovnoměrně a předstírat spánek.
„Lizzie? Spíš?“ potichu se ozval Harryho hlas.
Liz mlčela. SNAD MI TO ZBAŠTIL. Najednou zaslechla jeho blížící se kroky.
Rozhodla se hrát si pořád na Šípkovou Růženku. Harry ji pohladil po
vlasech. Sedl si vedle postele.
„Prošvihl jsem tu správnou chvíli. Nikdy to mezi námi nebylo zrovna
jasné. Zazmatkovala jsi. A já jsem takovej hajzl, že jsem toho zneužil,“
šeptal si pro sebe docela klidným tónem.
Elizabeth z jeho hlasu pochopila, že si opravdu myslí, že spí. S veškerým
přemáháním udržovala stejné tempo dechu, dokud se Harry nevrátil do své
postele.
HROZNĚ MĚ TO MRZÍ, ALE VŠECHNO JE MNOHEM SLOŽITĚJŠÍ, NEŽ SI VŮBEC DOKÁŽEŠ
PŘEDSTAVIT.

Jakoby toho Eliz nepotkalo za dnešek dost! Jakmile usnula, zdálo se jí o
Dracovi. Stál několik kroků před ní, ona se soustředila na jeho bledý
obličej. Usmíval se. Pomalu k ní přistupoval. Tentokrát její dech
zareagoval zcela opačně. Přestala dýchat. Fascinovaně se něj dívala. S
každým krokem, se kterým se k ní blížil, cítila strach a zoufalství.
Přicházelo společně s Dracem. Zatoužila o krok ustoupit těm negativním
pocitům, ale v tom momentě se Draco pousmál ještě o malinko víc. Zůstala
stát.

Už k ní natahoval svou dlouhou ruku. Jejich dotek dělilo pár milimetrů.
Liz zničehonic instinktivně uvěřila, že jakmile se jí dotkne, ty tíživé
emoce okamžitě zmizí a uleví se jim oběma. Vtom se Draco otočil a
odcházel pryč. Natáhla se po něm. Ale nemohla se pohnout. Proto na něj
zavolala:
„Nechoď pryč, prosím. Omlouvám se. Harry a já tě ochráníme. Prosím,
prosím, neopouštěj mě. Odpusť mi, neměla jsem od tebe odejít. No tak!“

Probudila se. Vymrštila se do sedu a zmateně se kolem sebe rozhlížela.
Uviděla Harryho, jak se v sedě opírá o křeslo. Věnoval jí jeden dlouhý,
zklamaný pohled.
„Ty k němu prostě patříš. Jsem strašnej vůl. Nemusíš mít výčitky,“ zvedl
se a odcházel.
„Jdu tě vystřídat, Hermiono,“ oznámil vymrzlé kamarádce, která při vstupu
do stanu viděla Elizabeth, jak si nalévá čaj.

NEZAVOLALA JSEM NA NĚJ JMÉNEM. MYSLEL, ŽE VOLÁM OLIVERA. NO, V PODSTATĚ
NA TOM NESEJDE. VLASTNĚ BY HO PRAVDA NAŠTVALA JEŠTĚ VÍC.
Ironicky se uchechtla.
„Já si to fakt umím zkomplikovat,“ poznamenala.
„Cože?“ podezřívavě se zeptala Hermiona.
„Ale nic,“ odbyla ji Eliz.
„Nepřijde ti tahle noc strašně dlouhá?“ nechtěla Hermiona ukončit
rozhovor.
„Věř, že mi přijde dvakrát tak dlouhá než tobě,“ arogantně a samolibě
odpověděla, což zhatilo Hermioniny další pokusy o přátelský rozhovor.

Obě dívky šly, dnes už poněkolikáté, spát. Tentokrát naposledy.

Elizabeth nechápala, jak vzhledem k jejím genetickým předpokladům může
zažívat tolik lásky různých typů. STREJDA? TAK TEN MILOVAL MÁMU A MĚ. ALE
NEVÍM, ŽE BY ZA TA LÉTA NĚKDY NĚKOHO MĚL. TEDY NEJSPÍŠ MĚL. JEDNOU NĚCO
NAZNAČOVAL LUCIUS MALFOY, ALE... LÁSKA? TO URČITĚ NE. A MÁMA? TÁTU
BEZPOCHYBY MOC MILOVALA. ALE KDYŽ UMŘEL, UKÁPLA JÍ JEDNA JEDINÁ SLZA. PAK
UŽ NEPLAKALA NIKDY. ANI NA POHŘBU. CHOVALA SE POŘÁD SPOŘÁDANĚ, RACIONÁLNĚ
A NAPROSTO LOGICKY. TOHLE FAKT NESNÁŠÍM! A DĚLÁM TO TAKY A ČASTO. A TÁTA?
JEMU TAKY TRVALO DOCELA DLOUHO, NEŽ KONEČNĚ PŘESTAL BLBNOUT A HONIT SE ZA
DOBRODRUŽSTVÍM. NĚKOLIK LET SMOZKOMORY A HEZKY SE MU ROZSVÍTILO. TO BYCH
MOHLA ZKUSTI, TŘEBA BY MI TO POMOHLO. SAKRA!!!!!!!

Trochu zhnusená sama nad sebou a nad vyšinutými vztahy členů své rodiny
se přinutila zavřít oči a vyčistit si hlavu, jinak by bděla až do rána.