"Vážně si o mně myslíte, že jsem takový manipulátor?" zeptal se House a zatvářil se vyčítavě. Zatímco Ginny přemýšlela, jak to zamluvit, Hermiona se na něj vesele zazubila: "To si pište, že jo. Navíc si to náramně užíváte. Tak nehrajte, že jsme se Vás dotkly." "Máte postřeh," připustil neochotně. "Uvědomujete si, doufám, že profesor Snape se bude snažit Vám to při nejbližší příležitosti oplatit," upozornila ho Hermiona. "Zahráváte si s nebezpečným soupeřem." "Ale bylo to něco úžasnýho, vidět Snapea pro jednou zaskočeného," zahihňala se Ginny. "No... to je fakt," přidala se opatrně Hermiona. Greg House si náležitě užíval obdiv obou dívek. Nutno však podotknout, že by si ho užíval ještě líp, kdyby jeho noha nevysílala vzteklé signály a nedožadovala se další dávky tlumícího přípravku. "Dojdu Vám připravit lektvar proti bolesti," řekla rychle Hermiona, která si všimla jeho bolestivé grimasy. "Za půl hodiny by měl být hotový, potřebuje jen zředit na správnou koncentraci a nechat odstát." "Počkejte," zadržel ji, "nejdřív mi řekněte, jak se ten lektvar snáší s alkoholem. Nehodlám nechat ty spousty rumu ležet ladem. Dnes se bude pít!" "Ale... ta noha Vás přece bolí." House se dvakrát nadechnul a spolknul sarkastický komentář typu ´Dělá Vám problémy odpovědět na jednoduchou otázku?´ Kdo ví proč se před Hermionou, a teď vlastně i před Ginny, docela krotil. Takže jen věcně vysvětlil. "Ta zatracená noha mě bolela víceméně bez přestání několik let... až do předvčerejška. Pak jsem si díky lektvaru užil pár desítek hodin naprosto úžasné pohody. Teď sice zase bolí jako čert, ale není to nic, co bych nezvládl." "Stejně ten lektvar radši připravím. Když ho teď nebudete chtít, vydrží do rána." "Možná bys měla doktoru Houseovi vysvětlit, jaké jsou ty účinky ve spojení s rumem," připomněla Ginny. House by si málem dojatě pomyslel, jak hezky se Ginny stará o jeho informovanost. Něco v tónu jejího hlasu se mu ale nezdálo. I Hermiona se tvářila nezvykle poťouchle... "Noo... žádné oficiální klinické testování nikdy neproběhlo. Ten lektvar se u nás dává spíš na nějaká akutní zranění než při chronických bolestech, takže se předpokládá, že takový zraněný nemá na pití ani pomyšlení..." "Víme ale o pár lidech, kteří tu kombinaci zkusili," doplnila ji Ginny. "Jeden z nich se v náhlém hnutí mysli nechal oholit... dohola... všude. Druhý se pokusil rozmlátit svůj dům na třísky, musela ho krotit pětice chlapíků. Třetí propadnul trudnomyslnosti a pořád jen mumlal, že ho nikdo nemá rád... což mu vydrželo skoro dva dny. I když těžko říct, jestli zrovna za tohle může ta směsice..." "Když se rozhodnete to risknout, budeme Vás bedlivě pozorovat od začátku a vyhodnocovat jednotlivá stádia. Mohl by to být zajímavý experiment," dokončila Hermiona a nasadila výraz jako úplné neviňátko. "Chcete si ze mě udělat pokusného králíka?" zamračil se na ně House. "Máte snad námitky?" zamrkala překvapeně Ginny. "Bylo by to od Vás velice záslužné," ujišťovala ho Hermiona. Ty dvě si z něho normálně utahovaly... Ovšem tak roztomilým způsobem, že se na ně prostě nemohl utrhnout. A vlastně ani nechtěl... Byl to záhadný záchvěv galantnosti či dokonce nějakých netušených citů z jeho strany? Nebo pouhý pud sebezáchovy? Jednu z nich by ve slovní přestřelce zřejmě udolal, ovšem v tandemu se jejich síla násobila. Naštěstí tady na ostrově byla spousta jiných objektů, na kterých si mohl brousit svůj ostrovtip. Bylo zajímavé, že až na jednu výjimku to byli samí muži... Dokázal přechytračit Snapea, ale pustit se do křížku třeba s Margaret, to už by zvažoval. Zejména poté, co předvedla před chvílí… ………………………………. „Tak na zdraví!“ pozvednul Cowley pravici s flaškou, když předtím galantně odlil nemalou dávku Cuddyové do hrníčku, aby mohla pít aspoň trochu kultivovaně. „Na zdraví!“ pousmála se a statečně si přihnula. Cowley s potlačeným úšklebkem pozoroval její grimasy. Bylo jednoznačně patrné, že se v ní pere touha se trochu přiopít a uvolnit s nepříliš vábnou chutí teplého rumu. „Vychlazená dvanáctiletá skotská by byla lepší, to je bez debat,“ pokrčil omluvně rameny, „ale člověk musí brát, co je.“ „To nepochybně,“ nahodila Lisa další útrpný škleb a znovu si mohutně přihnula. „Vlastně… teď už to začíná být docela dobré.“ „No výborně… Ukažtě, doleju Vám.“ „Super nápad!“ nastavila nadšeně hrníček, ve kterém zbývalo už jen pár kapek rumu. Teď se na ni díval pro změnu zkoumavě. Neměl v plánu ji opít a nebyl si vůbec jistý, jak je na alkohol zvyklá. Tohle tempo by sklátilo nejednoho chlapa. „Bez obav, já umím pít,“ odmávla rázným gestem jeho obavy. „Jak myslíte…“ „A co kdybychom si připili na tykání?“ napadlo Cuddyovou a oči se jí zvláštně leskly. „Já jsem Lisa.“ „George. Je mi potěšením.“ Určitě si myslí, že už jsem opilá, uvažovala Lisa. Tss, jeho problém. To ještě nezažil dýchánky mediků. Kdo přežil bez úhony tohle, hned tak něco ho z míry nevyvede. Ale zase je od něj vážně milé, jak se chová s takovým lehkým odstupem a zároveň přátelsky. Člověk si před ním aspoň nepřipadá jako lovná zvěř… Možná se drží zpátky, že je starší než my ostatní. Zas tak starý ale taky není. I když… Sakra, o čem to uvažuju?!? Že by mi ten rum přece jenom vlezl do hlavy? …………………… Bodiemu se příliš nelíbilo, jak se Hermiona vybavuje s Housem. Tohle byly pro něho nové, nezvyklé a vůbec ne příjemné pocity. Žárlivost… Kolikrát si s Rayem dělali legraci z nějaké hloupé husičky, která si na jednoho z nich činila po první noci nároky a naháněla je jak stíhačka. A teď? S Hermionou se ještě ani nevyspal a už špatně snáší, když se baví s někým jiným a jeho si nevšímá. Tos to dopracoval, chlape… Zbytky zdravého rozumu mu radily, aby se do toho hovoru nepletl a zbytečně ze sebe neudělal pitomce. Opět… Navíc nedalo moc práce postřehnout, že House dělá oči spíš na Ginny než na jeho Hermionu. Tím líp pro něj… A tím hůř pro Raye… Jo, ten to nemá momentálně rozehrané zrovna nejlíp. Kde se vůbec fláká? Měl by tu být, aby mohl o Ginny bojovat. Přece nevyklidí pozice tak snadno. Zkoumavě přelétl očima jednotlivé hloučky, které se v příšeří vytvořily, a uvažoval, kam by se připojil. Rychle si všimnul, že opodál postává osamoceně Alison. Nasadil svůj spolehlivě působící úsměv (ať už si o něm ta zatracená Margaret říká, co chce…) a vykročil jejím směrem. AN: Prosím všechny čtenáře o trpělivost, protože dovolená se na mě opravdu podepsala, ještě jsem pořád myšlenkami napůl ve Francii a asi v nejbližší době nebudu schopná udržovat tak rychlé tempo přidávání, jako tomu bylo donedávna. Nicméně aspoň jednu kapitolu týdně slíbit můžu :-)