"Jdem se opíjet nebo družit?" zeptal se B.J. svého kámoše. "Jdeme se družně opíjet a opilecky družit!" rozhodl předvídatelně Hawkey. "Taky bychom to mohli pojmout tak, že Ty se budeš družit a já opíjet," navrhnul B.J. "Zapomeň!" Hawkey uchopil pro jistotu do každé ruky dvě lahve a rázným krokem se vydal k hloučku ve složení Ginny, Hermiona a House. B.J. se zvolna šoural za ním a přemítal, jak tohle celé dopadne. "Dost keců, rum teče a nečeká!" zavelel Hawkey a teatrálním pohybem předal otevřenou flašku Ginny. "Zato na vás jsme tu vyloženě čekali..." zabrblal si pod vousy House. "Tak na nás!" pronesla Ginny, lokla si, zašklebila se a předala nebezpečný náklad Houseovi. "Na velkolepý rumový mejdan!" "Na bobříka abstinence..." povzdechla si Hermiona a opatrně svlažila rty. "Na přežití!" konstatoval mnohoznačně B.J. a k završení kolečka vrátil putovní pohár Hawkeymu. "Na tuhle noc!" "Neposadíme se k tomu?" nadhodil Hawkey, kterému se promyšleným manévrem podařilo vmáčknout mezi Hermionu a Ginny. "Jako doma..." zavrčel House a opatrně se snažil složit i se svojí bolavou nohou do písku. "Takže ten lektvar určitě nechcete?" zeptala se ho ještě pro jistotu Hermiona. "Potřebujete to písemně?" "Ale no tak, přece se nebudeme hádat," mírnil napětí B.J. "Přesně tak," souhlasil Hawkey. "A radši otevřeme další flašku, ať se nás nepere tolik o jednu!" "Tohle bude rychlá smrt..." povzdechl si B.J., ale přesto zodpovědně upil svoji dávku a poslal štafetu k Hermioně. "Už ne, děkuji. Raději knihu," zadeklamovala vzorně. AN: Tuhle reklamní hlášku jsem si prostě nemohla odpustit... Provázela nás celým nedávným pobytem ve Francii. A k Hermioně se navíc vyloženě hodí smile Ginny se zahihňala a dopřála si další doušek. Pořád se nemohla rozhodnout, jestli je ten rum lahodný nebo naprosto odporný. Chuť teda rozhodně neměl nic moc, ale to báječné teplo, které se rozlévalo tělem po polknutí... Chtěla odeslat flašku doprava k Houseovi, ovšem zjistila, že ten jí podává tu druhou, kolující v opačném směru. Oba se na sebe podívali s mírným zoufalstvím a flašky si vyměnili... "Nezdržujte!" pobízel je netrpělivě Hawkey. "Hele, seš si úplně jistej, že dvě flašky pro pět lidí je ten pravej poměr?" nadhodil B.J. "No... řekl bych že jo. Tři už by byly moc, ne?" zauvažoval seriózně Hawkey. Hermiona je pozorovala se shovívavým úsměvem. V tu chvíli byla neskonale ráda, že se opila dřív než zbytek osazenstva. Ona měla už opici za sebou, kdežto na tyhle experty se teprve chystá. A soudě podle tempa upíjení, bude stát za to... "Nenechte se rušit, za chvíli jsem zpátky," poznamenala a zvedla se. Hawkey byl chvíli v pokušení jí nabídnout doprovod. Ale pak si uvědomil, o kolik je Bodie svalnatější a usoudil, že to není nejrozumnější nápad... Takže si prohrábl vlasy a vycenil zuby na Ginny ve výrazu, který považoval za svůdný úsměv. Hermiona chtěla připravit na ráno aspoň jednoduchý detoxikační dryák. Ten sice kocovinu nezarazí úplně, ale potlačí nejhorší projevy. Takže se od téhle veselé skupinky tiše vzdálila a pátrala, kde jsou zalezlí ostatní. Nerada by vyrušila nějakou dvojici... Nedaleko od ohniště viděla Lisu a Cowleyho, po ostatních nebylo ani vidu ani slechu. Zajímalo by ji, kde se zase potlouká Bodie... ................... "Nechceš si promluvit, smutná krásko?" oslovil Bodie Alison. "A o čem tak, veselý krasavče?" Bodie se uchechtnul. Pak že nemá smysl pro humor... "O čemkoli," pokrčil rameny. "Ještě mi řekni, že Ty taky umíš moc dobře poslouchat... To už mi tu někdo vnucoval, aby bylo jasno," upozornila ho. "Ale já umím... vážně. Prostě se nás tu sešlo několik výjimečně dokonalých, s tím nic nenaděláš." "Krásný, vtipný, prostě skvělý... a přitom taaaak skromný, že?" "Tak nějak to bude," přikývnul a v očích mu pobaveně jiskřilo. "Neměl bys být radši s Hermionou?" změnila Alison prudce téma. "No Ty bys taky zřejmě měla být spíš se Snapem a přitom trčíš tady," vrátil jí to. "Jenže Hermiona před Tebou neutíká... Na rozdíl od Severuse," dodala tiše. "Poslyš... Ty to s ním myslíš fakt vážně, co?" Lehce jí palcem nadzvednul bradu a přinutil ji se na něj zpříma podívat. Tahle holka byla vážně zvláštní. Jeden by řekl, že se v ní dá číst jako v otevřené knize. Ale ta nenápadná clona zármutku v koutcích očí... Kdepak, ona taky měla tajemství, o kterých nejspíš neměl nikdo ani tušení. Probouzel se v něm ochranitelský instinkt. Měl čím dál silnější pocit, že by jí měl nějak pomoci. Jen zatím dost dobře netušil, jak to provést. Pro začátek ji jemně obejmul a spokojeně zaznamenal, že se k němu okamžitě důvěřivě přitulila. Alison se v jeho pohledu ztrácela. Věděla moc dobře, že on o ni nestojí, ale přesto... Když kolem ní omotal ruce, připadala si... správný výraz by zřejmě byl v bezpečí. Cítila, že on jí neublíží a naopak se ji bude snažit ochránit. Pro její zmatené srdce byly tyhle chvíle jako balzám. "Tak co s tím provedeme?" zauvažoval Bodie. "Mám Ti přivést Snapea zneškodněného a spoutaného? Co říkáš?" "Ideální začátek romantického vztahu..." zasmála se Alison. "Teprve začátek?" podivil se. "Nebuď tak skromná, něco už jste přece spolu zažili..." "Máš na mysli to, když jsem se postřelila a potom přiotrávila?" ušklíbla se. V Bodieho blízkosti nebyl vůbec problém o tom žertovat. Zvláštní... Trochu Hermioně záviděla. "Přesně... Společné zážitky partnery sblíží. A když navíc překonají nějakou krizi, jejich vztah je pak ještě pevnější," poučil ji Bodie. "No tak v tom případě bychom už museli se Severusem být v podstatě neoddělitelní..." "Třeba jste, jen on o tom ještě neví... Čímž se vracíme zpátky k otázce, jestli Ti ho nemám najít a přivést." Sice to myslel malinko v nadsázce, ale měla takový dojem, že by to byl schopný vážně udělat. Na okamžik si představovala Severuse spoutaného a s roubíkem v ústech, jak je přinucen poslouchat její proslov. Hehe, patřilo by mu to.. "Ne," zavrtěla pak vehemetně hlavou. "Asi půjdu radši okoštovat ten rum. A Ty bys měl najít Hermionu a ne tady ztrácet čas se mnou." "Já čas neztrácím," ubezpečil ji a vtiskl jí jemný polibek do vlasů.