Ráno byl Severus už v půl deváté v laboratoři a čekal, až dorazí Teisha. Krátce po deváté se dívka dostavila a pohledem přelétla celou laboratoř. „Opět jdete pozdě, slečno Wieldová. Devět hodin znamená devět, nikoli pět minut po deváté. Takže od zítřka za každou sekundu zpoždění budete podrobena sekundě Cruciatu. To vás odnaučí pozdním příchodům. Nyní k vaší zmeškané práci. Za to, jak vás vyřadil ze hry Lucius, nemůžete. Ovšem měla jste pracovat přes noc. Odešla jste, a proto si tu práci nahradíte dnes v noci,“ oznámil jí jen tak mimochodem. „Pán Zla chce, abyste se naučila co nejvíce, a to je směrodatné,“ odmlčel se, aby mohla reagovat, bude-li chtít. Teisha se zamračila. „V noci pracovat nehodlám,“ odsekla. „Kdy jindy bych měla spát?“ zavrčela a tvářila se, že se včera nic nestalo. Nechtěla, aby kdokoli věděl, co jí běží hlavou. „To bylo konstatování, nikoli návrh na debatu. Včera jste spala přes den, což bylo zapotřebí. V noci jste tedy mohla pracovat. Místo toho jste se oddávala spánku a jste odpočatá. Dnes v noci nepůjdete spát, dokud vás nepropustím. Už to chápete?“ zaburácel. „Uvědomte si, že ve službách Pánovi Zla se vám může stát, že nezamhouříte oka několik dní, bude-li třeba, abyste co nejdříve dokončila práci.“ „Ale kvůli vám to dělat nebudu,“ otráveně namítla. „Nápodobně. Také zde nejsem kvůli vám. Plním vůli svého Pána, i když to znamená mít na krku vás.“ Mrskl po ní pergamenem. „Máte tam postup dvou složitých jedů, které budete často vyrábět. Ukažte, zda jste jen malé, ukňourané děcko, nebo odborník na lektvary, pro kterého bezchybná výroba bude hračkou,“ vyzval ji nepřístupně. Vztekle hmátla po prvním z pergamenů a začetla se do něj. „Jsem v lektvarech dobrá,“ nakonec se ohradila a přešla ke stolu. „V to pevně doufám. Jinak totiž budete brzy mrtvá,“ poznamenal a začal ji pozorovat, jak si povede. Dívka po jeho posledním slovu ztuhla, ale nedala nic najevo. Začala si mlčky připravovat přísady. Nejprve si je donesla, poté doupravila. Musela všechny přísady pečlivě zvážit, některé nakrájet. V další fázi začala vodu zahřívat na požadovanou teplotu. Tvářila se velmi soustředěně, když pečlivě brala suroviny a přidávala do kotlíku. I s mícháním si dávala velký pozor. Severus ji bedlivě pozoroval. Musel uznat, že se opravdu vyzná. První lektvar se jí povedl bezchybně a Severus byl rád, že se bez řečí pustila do dalšího. S druhým lektvarem již potíže měla. Orientovala se při přípravě, o něco méně v přísadách a lektvar při vaření stále nenabýval požadovaných barev. „Více šťávy z dýmějových hlíz, slečno. Také jste použila o jeden okvětní lístek žalostníku více. Víte, jak to napravit?“ „Kdybyste mi do toho nekecal, tak možná jo,“ ozvala se nepříjemným hlasem a přešla k přísadám, kde něco hledala. „Jak myslíte. Pokud lektvar zkazíte, budete to dělat znovu,“ poznamenal nenuceně. Manýry té holky mu začínaly lézt pořádně na nervy. Občas se chovala stejně povýšeně, jako Malfoy, a to ho děsilo. „Beze strachu,“ sjela ho a vytáhla krvavec, který nakrájela na malé kousky a pár z nich vhodila do kotlíku. Když zamíchala, divně to v něm zasyčelo a zhoustlo více, než mělo. Neochotně si uvědomila chybu, ale na muže se neobrátila. Severus ji mlčky pozoroval. Krvavec byl zajímavý pokus. Zapomněla však, že v lektvaru, jehož základem je dračí krev, nemůže být vstřebán. Nyní byl už jen zvědav, kdy přizná chybu. To, co měla v kotlíku nyní, už spravit nikdo nedokáže. Teisha stála nad kotlíkem pět minut a po chvílích přešlapovala na místě. Když se k muži otočila, působila roztržitým dojmem. „To jste mi nemohl říct, abych ho tam nedávala?“ vyjela na něj stroze. „Ubezpečovala jste mne, že to dokážete opravit, pokud vám nebudu radit,“ ušklíbl se pobaveně. „A že nemám důvod k obavám, protože víte, co děláte. Proč jste tedy nabyla dojmu, že bych vás na to upozornit měl?“ reagoval pobaveně. Zavrtěla nesouhlasně hlavou a obsah kotlíku nechala zmizet. Věděla, že tohle už nenapraví. „Chcete mluvit o tom, kde a proč došlo k chybě a jak bylo možné ji napravit, případně proč nebylo možné vaše řešení nápravy, nebo chcete raději začít sama hned znovu a riskovat další chybu bez pochopení problému? Druhá možnost nezraní vaši pýchu, první vás zase může něčemu přiučit,“ dal jí na výběr. „Takhle se mnou mluvit nebudete,“ vykřikla. „Já se nenechám urážet,“ navztekaně dodala. „Proč ve všem, co řeknu, vidíte útok na vás?“ optal se klidně. „Opravdu chcete tímto způsobem trávit celé dva měsíce? Nehodlal jsem vás urážet, slečno Wieldová. A po pravdě mi není jasné, co vás tak popudilo.“ „Tomu byste nerozuměl,“ odsekla a zahleděla se do prázdného kotlíku. Následně začala s novou přípravou. Severus si povzdechl. Nevěděl, jak s touto dívkou zacházet. To už by snad raději intenzivně učil Pottera, než ji. Věděl, že kdyby spolu se slečnou Wieldovou o lektvarech, přísadách a chybách diskutovali, naučila by se mnohem více za stejnou dobu. Takhle to bude zdlouhavá práce a bude ho stát mnoho nervů. Teisha si nechtěla přiznat, že by s tímto mužem musela diskutovat. Z nějakého důvodu to nešlo. Ne, s ním ne. V přípravě se dostala do fáze, kdy poprvé udělala chybu. Všechny kroky udělala správně, ale za deset minut dostal lektvar jinou barvu, než měl. „Sakra,“ zaklela. „Víte, co jste udělala špatně?“ tázavě na ni pohlédl. Hleděla beze slova do kotlíku a jen vyhýbavě přikývla. „Poslouchám. Nic nedělejte a řekněte mi nejprve, jaká chyba to byla a jak ji hodláte napravit. Nerad bych přihlížel, jak děláte lektvar desetkrát dokola. Máme i jinou práci. Vím, že teoretické znalosti máte, tak chvíli přemýšlejte,“ vyzval ji a dal si záležet, aby jeho hlas nezněl sarkasticky a ona opět nevyrazila do útoku. Teisha se opřela o desku stolu. Ve skutečnosti netušila, co udělala špatně tentokrát. Hleděla na onen zpropadený lektvar a nemohla se přinutit, aby přiznala svoji nevědomost. „Slečno Wieldová, přiznat se, že si nevíte rady a přijmout pomoc od zkušenějšího kolegy, není zahanbující. Nikdo učený z nebe nespadl. Naopak. Pošetilé se mi zdá předstírání, že je vše v pořádku, všechno máte pod kontrolou, když ve skutečnosti tápete.“ „Tak to nedodělám, no,“ rozhodila rukama. „Třebas jindy,“ dodala navztekaně. Tohle Severuse dopálilo. Vytáhl hůlku a seslal na ni Cruciatus. Ani tentokrát nepoužil nikterak silnou kletbu, i tak se snad poučí. Nechal ji svíjet se v bolestech podstatně déle, než minule. Když kletbu ukončil, nechal zmizet obsah kotlíku a zařval na ni: „Jedno si uvědomte, slečno Wieldová. Pro Pána Zla odpověď ne neexistuje. Je ve vašem zájmu se tento lektvar naučit. Pán Zla ho po vás bude chtít často a vy mu ho budete muset dodat. Žádné nevyšlo to, zkusím to jindy, nebude možné, pokud nechcete, aby to bylo to poslední, co řeknete. Pokud nezvládnete takový jednoduchý lektvar, nemá cenu přecházet ke složitějším. Vy máte na to, to zvládnout. Tak se snažte. Nyní se jděte najíst a po obědě lektvar připravíte. Rozuměla jste?“ křičel na ni. Teisha se roztřeseně zvedla ze země. To, že na ni křičel, se jí dotklo a zároveň zranilo. Na jídlo sice náladu neměla, ale nenechala se dvakrát pobízet k odchodu. Beze slova prošla dveřmi a potlačila náhlý příval slz. Severus měl všeho po krk. Tyto prázdniny budou dlouhé. Zvedl se a šel se také najíst.