S Duncanem jsme daleko nepokročili. Zeptal se mě, jestli s ním chci chodit a já mu řekla, že by mi to udělalo obrovskou radost. Častokrát jsme se od té doby líbali, ale vždy jen, když nás u toho nemohl vidět James se Siriusem. Stávalo se u nich zvykem, že se na mě James šklebil a Sirius prohlašoval, že je mu mě líto, protože Duncan neumí líbat. Já jsem pokaždé důrazně nesouhlasila, jelikož mi bylo ve společnosti toho milého blonďáka víc než dobře. Sirius se tedy rozhodl, že mi ukáže, jak to vypadá, když se dva líbají a našel si novou přítelkyni. Jeho vyvolenou byla moc hezká dívka z šestého ročníku. Měla, stejně jako Duncan, blonďaté vlasy a stejně tak se uměla krásně usmívat. Párkrát jsem se tedy stala divákem jejich vášnivé chvilky, což mě sice bolelo, ale dokázala jsem předstírat, že je mi to zcela jedno. Sirius za mnou potom všude chodil – mimo ložnice a koupelny – a upozorňoval mě, že takhle to má vypadat. Vždy začínal tou stejnou vážnou větou: „Takže, milá sestro...“ Ráno dvacátého druhého prosince bylo naprosto dokonale bílé. Sníh byl všude a mně se to moc líbilo – tedy aspoň do chvíle, než jsme opustili Velkou síň a vypravili jsme se ke kočárům. Dnes začínaly prázdniny a za půl hodiny nám z Prasinek odjížděl vlak. Nemohla jsem se už dočkat, až zase uvidím maminku s Mortym. A mou radost mi nezkazil ani fakt, že Duncan zůstával na prázdniny ve škole. Byl zklamaný, že nebudeme spolu, ale na druhou stranu chápal, že tohle jsou mé první Vánoce ve velkém rodinném kruhu. „Hrozně se těším!“ vydechla Lily, když jsme se spolu s Josie, Nedem a Lucy svalili do měkkých sedaček jednoho volného kupé. „Já taky,“ přisvědčila jsem. „Zvlášť na Nový rok.“ Lily k nám měla přijet, abychom společně oslavili Nový rok. James s tímhle nápadem přišel hned, jak se dozvěděl, že Lily jede na prázdniny také domů. Jejím rodičům se to napřed nelíbilo, protože chtěli slavit i se svou nejmladší dcerou, ale maminka s Mortym nakonec navrhli, že by Evansovi mohli přijet také. A ti nadšeně souhlasili, protože ačkoliv se mezi kouzelníky necítili dobře, chtěli poznat Lilyiny spolužáky a jistě byli také zvědaví, jak takové kouzelnické oslavy vypadají. „Bude to úžasné,“ rozplývala se Lily. „Tedy, pokud James něco nezkazí.“ „Určitě ne, vypadá jako fajn kluk,“ ozvala se Josie, která mé pozvání na společnou oslavu odmítla, protože chtěla Nový rok strávit s Nedem u jeho rodičů. Čekala mě tedy první novoroční oslava bez Josie za dobu, co jsem navštěvovala Bradavice, ale nebyla jsem zklamaná. Slíbily jsme si, že tu příští budeme spolu. Najednou mi přišlo neuvěřitelné, že bych už za pár měsíců měla odjet do Londýna a dál studovat. Nedokázala jsem si představit svůj život bez pohledu na Siriusovu tvář, bez Jamesovo smíchu a Lilyiny vždy dobré nálady. A pak jsem si provinile uvědomila, že bych možná byla schopná žít bez Josie i bez Duncana. Upnula jsem se na svou staronovou rodinu a ani jsem to nepostřehla. Poté, co jsem se přivítala s maminkou i s Mortym, jsem zaplula do svého pokoje a sekla sebou na postel. V tu chvíli jsem si nedokázala představit krásnější věc, než je ležení ve své vlastní posteli. Trochu mi to kazil fakt, že se na Vánoce dávají dárky. S mým přídělem peněz totiž není jednoduché sehnat dárky, které by se mohly opravdu líbit. Když jste malé dítě, nemůžete udělat nic lepšího, než darovat ručně vyrobenou věc – a je jedno, co to bude. Jenže já jsem sedmnáctiletá dívka a James se Siriusem jsou sedmnáctiletí chlapci. Co jim dát? Dost dlouho jsem si s tím lámala hlavu a nakonec jsem stejně musela napsat mamince o peníze. Poslala mi rozhodně víc, než musela, což mohlo znamenat dvě věci: Buď to byly peníze od Mortyho, nebo se mamince povedla nějaká dobrá zakázka. Sázela jsem spíš na tu první možnost, ale v tu chvíli mi na tom až tak nesešlo. Podstatné bylo, že jsem měla peníze na dárky, které jsem vymyslela. Ten pro Jamese byl úplně obyčejný a pomohla mi s ním Lily. Jelikož jsem si ověřila, že ona opravdu nesnáší jeho kostkované košile s krátkým rukávem, zeptala jsem se, co by se jí na něm líbilo. A tak jsem Jamesovi koupila tmavě modrý svetr, který podle Lily úžasně obepíná postavu. Se Siriusem to bylo horší, protože on měl hezkého oblečení spoustu. Dlouho jsem nad tím uvažovala, až jsem si vzpomněla na jednu z nocí prožitých u jezera. Tenkrát si kluci prohlíželi hudební časopis, v němž se psalo o nějaké jejich oblíbené hudební skupině a Sirius poznamenal, že si jednou pořídí přesně takovou náušnici, jakou má jejich zpěvák. Nezbylo mi tedy než nenápadně od Jamese vyzvědět, o jakou se jednalo kapelu a následně ho požádat o nějaké články o ní. Zjistila jsem, že onen zpěvák nosí v uchu malý křížek, tudíž jsem zdevastovala bratrův časopis a vytrženou fotku jsem po Lily poslala jejím mudlovským rodičům, kteří dceři o pár dní později poslali krabičku s velice podobnou náušnicí. Když jsem čtyřiadvacátého usínala, přehrávala jsem si v hlavě celou sváteční večeři. Všichni jsme se neustále smáli, všechno bylo úplně dokonalé. Ze všech nejšťastnější byl ovšem Sirius. Nikdy jsem nepátrala po tom, jak se k němu jeho první rodina chovala, ale věděla jsem, že rozhodně ne dobře. Podle Jamese si žádné dítě nezaslouží takovou rodinu, jakou měl Sirius. Proto si opravdu užíval společné Vánoce. Ale i pro mě to byly mnohem hezčí, než kterékoliv jiné. Cítila jsem se skvěle a věděla jsem, že dnes budu spát klidně. Pokud se mi bude něco zdát, bude to rozhodně hezký sen. S tím jsem se zavrtala do peřin a usnula jsem s úsměvem na rtech. Když jsem se chvilku před obědem – spala jsem opravdu dlouho a opravdu klidně – probudila, ihned jsem seběhla do obývacího pokoje, kde pod velkým stromem už čekaly dárky. „Ahoj,“ pozdravila jsem kluky, kteří již seděli na koberci a rozbalovali. „Táta s mamčou ještě spí,“ oznámil James. „Ale my už to nemohli vydržet.“ „Určitě jim to nebude vadit,“ usmála jsem se. „Jak jste se vyspali?“ „Báječně,“ odpověděl mi Sirius a shrabával všechny své balíčky na hromádku. Sedla jsem si pod stromek a udělala jsem to samé. „Páni, tohle je vážně něco!“ zasmála jsem se, když jsem vybalila dárek od Jamese. Dostala jsem Famfrpál pro začátečníky. „Přečti si to a potom to vyzkoušíme v praxi,“ zašklebil se. Musela jsem se ještě jednou zasmát. Opravdu myslel, že s ním budu hrát? S ním? Vždyť on by mě porazil, aniž by musel vůbec vylézt na koště! „Díky, Jamesi.“ Potom jsem rovnou vzala do rukou dárek od Siriuse, protože jsem věděla, že ať v něm najdu cokoliv, přivede mě to určitě do rozpaků. Šlo zkrátka o to, že jsem byla hrozně ráda, jelikož jsem dostala dárek od někoho, do koho jsem se zamilovala. Neměla jsem daleko k hloupě zčervenalým tvářím. „Doufám, že se ti bude líbit,“ promluvil Sirius ještě, než jsem se dostala pod papír úplně. Na první pohled jsem usoudila, že jde o obal nějaké opravdu luxusně vypadající knihy – už kvůli názvu: Elixír čisté lásky. „Neboj se, není to nápoj lásky,“ usmál se, když jsem se na něj zvědavě podívala. A nebyla to ani kniha, protože když jsem pouzdro otevřela, nenašla jsem stránky s textem, ale malý skleněný flakónek s temně rudou tekutinou. „No jasně!“ zvolal najednou James. „Parfém! Proč mě to jen nenapadlo?“ Nechápavě jsme se po něm podívali. „Ale mě se ta kniha líbí,“ namítla jsem v domnění, že se jeho výstup týká mého dárku. „To nemyslím,“ ujistil mě. „Proč mě nenapadlo poslat Lily parfém?“ „Cos jí poslal?“ vyzvídal Sirius, který se najednou nepatrně zamračil. I já jsem si dokázala živě představit, jaké hrůzy Jamese mohly napadnout. „Totiž, nechal jsem jí vyrobit miniaturní zlatonku,“ přiznal. „Myslím jako přívěšek na krk.“ „To je přece super,“ řekla jsem. „Já myslím, že se jí bude moc líbit.“ A myslela jsem to vážně. Zbožňoval famfrpál a zbožňoval Lily. Co je lepšího, než to spojit? „Snad jo,“ rozpačitě se podrbal za uchem. „Moc děkuju,“ řekla jsem tiše Siriusovi, který jen přikývl a zase se věnoval svým posledním nerozbaleným dárkům. „Ehm ehm,“ odkašlal si James. „Beth, je tohle opravdu pro mě? Vypadá to jako ze Siriusova šatníku.“ James v rukou držel tmavě modrý svetr a čekal na mou odpověď. „Ano, je,“ přikývla jsem. „Myslely jsme s Lily, že by se ti něco takového hodilo.“ Na tváři se mu objevil překvapený, ale zároveň potěšený úsměv. „Lily ti ho pomáhala vybrat?“ „Hm,“ přikývla jsem a srovnala jsem si všechny své dárky na hromádku, abych je odlevitovala do pokoje. Byl mezi nimi i roztomilý přívěsek rozkvetlé růže od Duncana. „To znamená, že chce, aby ses jí líbil,“ ozval se Sirius, když James otupěle civěl na můj dárek. „Jsi super, Beth, díky.“ „Vůbec není za co,“ usmála jsem se a vstala jsem. „Hned budu zpátky a připravím něco k jídlu.“ Pak jsem vyběhla i s vánoční nadílkou do patra. A/N: Vím, že jste kapitolu čekali asi dřív, ale poslední dobou jsem se věnovala The Long Journey. Mám napsanou ještě příští kapitolu a pak už nic, takže se k tomu musím zase vrátit, protože tuhle povídku mám taky ráda :) Tak snad mi napíšete nějaké ty komentáře jako dobrou motivaci :)