Takhle hloupě se nechat nachytat... Jako naprostý pitomec. Nejdřív mluvit a pak teprve myslet, to není zrovna zmijozelské a rozhodně ne rozumné. Spíš to odpovídá takovému Potterovi... Severus rezignovaně potřásl hlavou. Právě sám sebe přirovnal k chlapci-který-jakýmsi-zázrakem-a-proti-všem-zákonům-logiky-a-zdravého-rozum u-přežil-ačkoli-se-i-v-závěrečné-bitvě-choval-jako-debil. Zašklebil se. Vzpomínka na Pottera, který tváří v tvář Voldemortovi mu nejprve po vzoru hrdinů šestákových detektivek musel vysvětlit, jakým způsobem objevili a zničili všechny horcruxy, mu nepatrně vylepšila náladu. Naštěstí z toho proslovu byl tehdy dost vedle i Voldemort, takže nedokázal využít situace a zaútočit, jen tam s mírně připitomělým výrazem stál a poslouchal to blekotání. Fascinující... A on se teď chová podobně nesvéprávně. Nejdřív ho ta uječená blondýna málem přesvědčí, aby se omluvil Alison... Pak skočí Houseovi na tak primitivní návnadu... Děsil se, co vyvede příště. Momentálně měl pocit, že trocha rumu by mu přišla vhod. Pochopitelně nehodlal popíjet s těmi... ostatními spolutrosečníky... ehm, to bylo asi tak nejneutrálnější a nejslušnější označení té bandy, které byl ochoten použít. Kdepak, ještě aby s nimi trávil víc času, než je bezpodmínečně nutné. Ale zalézt si s lahvinkou rumu někde do koutka, to by nemuselo být vůbec špatné. Nenápadně se prosmýkl k zásobárně a za malý moment se už odtamtud vítězoslavně plížil s úlovkem. Po prvním loku se mu obličej zkřivil a málem se rozkašlal. Podezíravě obsah láhve prohlédl a následně i očichal. Tohle ti šílení mudlové vážně pijí? Dobrovolně? U Merlina, to musí být ještě bláznivější, než si kdy myslel. Kvůli téhle břečce je tu už pár hodin takový povyk a tolik nadšení? Děs... Chvíli na láhev hleděl se svým obvyklým nečitelným výrazem. Pak se napil podruhé... ................................... "Je tu strašný vedro," postěžovala si Margaret. "I ten rum už se všechen vypařil, podívej..." Ray zaostřil pohled nejprve na ni a potom na láhev, kterou máchala ve vzduchu. Byla prázdná, skutečně... Nebyl si jistý, jak dlouho už tu sedí, ale skoro by řekl, že ten rum zvládli "vypařit" tak maximálně za dvacet minut. Absolutní zpomalenost jeho mozku by takové smršti odpovídala. Fascinovalo ho, že Margaret dokáže ještě mluvit v celých větách bez překeců. Nevěřil, že sám by byl podobně úspěšný. Což se záhy ukázalo... "Phočkhej thady... přinhesu dhalší," vypravil ze sebe. Kdyby Margaret znala knížky pana Pratchetta, možná by se vyděsila, že s ní na té opuštěné pláži sedí místo Raye Doylea nějaký Igor. Takhle se ale jeho huhlání jen pobaveně zahihňala. "Jseš si jistý, že nepřeceňuješ své síly? Abys nezabloudil..." zapochybovala. "Nho dhovol..." Mělo to znít dotčeně a sebevědomě. Nicméně výsledný dojem kazil jednak soustavný nadbytek hlásek "h", jednak, a to především, skutečnost, že Ray se při těch slovech zvednul ze země... aby se vzápětí zřítil zpátky a zabořil se obličejem do písku. "Chlapi..." povzdechla si Margaret, "spousta řečí, ale nic to nevydrží." "Ta země se zvedla a dala mi facku," postěžoval si Ray. Margaret zaznamenala, že přestal huhňat, nejspíš následkem toho nárazu. Ovšem že by vypadal při smyslech, to se zrovna říct nedalo... "Ještě pořád chceš jít pro další rum?" zeptala se se zájmem. "No jistě. Ale budu se pro jistotu plazit. Protože kdo se plazí, neupadne..." "Tak to byla myšlenka dne," ušklíbla se Margaret. "Ale měla bych lepší nápad než pokračování v destrukci mozkových buněk." "Co???" "Jako že chlastu bylo prozatím dost," přeložila mu to do srozumitelnějších slov. "Aha... A co navrhuješ?" "Noční koupel v moři. To jsem si vždycky moc přála," pronesla s nadšením. Ray na ni mžoural a pokoušel se zkoncentrovat. Vážně mu navrhovala společné vodní hrátky? Před pár hodinami za podobný nápad přece seřvala Bodieho na tři doby... "Tak to jo," souhlasil okamžitě a dokonce se mu podařilo zvednout ze země. "Doufám, že nemáš nějaké nemravné záměry..." varovala ho ihned Margaret, které se jeho tón nezdál. "Co si o mně myslíš?" ohradil se dotčeně. "To co o většině chlapů," setřela ho. Alkoholické opojení sice neodcházelo zdaleka tak rychle, jako přišlo, ale na mírném ústupu už přece jenom bylo. Prohlížel si ji s čím dál větším zájmem a zvažoval své možnosti. S Ginny to vzalo rychle nějaký špatný obrat a tahle Margaret... no, jednoznačně to byla hodně zajímavá osůbka, která by stála za trochu jeho pozornosti. Otázka je, jestli by stála o tu pozornost... Jestli má věřit tomu, co říká... Nerad by dopadl jako Bodie. Na druhou stranu, seděla tu s ním a popíjela dobrovolně, vypadalo, že se jí to líbí. Margaret přesně rozpoznala ten okamžik, kdy se nezávazný přátelský pokec spojený s popíjením změnil v lov. Byla už dost stará a měla spoustu zkušeností. I takových, které by si klidně odpustila... Nikdy moc nechápala, proč zrovna ona budila v mužích takové vášně. Nepřipadala si nějak výrazně krásná. Ale postupem času to začala brát jako daný fakt. Pokud chtěla, dokázala pobláznit leckterého generála a vytáhnout tak z něj občas nějakou tu službičku. A to s ním ani nemusela vlézt do postele, stačilo jen pár úsměvů, náznaků... Prostě ženské zbraně. Byla by blbá, kdyby je nevyužívala. V armádě plné chlapů tak vyrovnávala handicapy, které jí jako ženě hrozily. Předpokládala, že má situaci pod kontrolou. Ovšem když se Ray začal svlékat a předvedl tak podobně vypracované tělo, jako měl Bodie... a jako měl její exmanžel, čert ho vem... přestala si být jistá svými reakcemi. Přece jen, nějaký rum taky vypila, takže obranné mechanismy měla utlumené. "Tak jdeš?" zeptal se Ray. "To moře vypadá vážně lákavě, koupel je výborný nápad." "Jasně..." přikývla Margaret, ovšem prvotní nadšení z ní jaksi vyprchalo, zůstal spíš zmatek. ................... Hermiona hbitě dokončila přípravu detoxikačního dryáku. Spokojeně si pobrukovala a bavila se představou, jak budou zítra všichni loudit, aby jim dala aspoň pár kapiček. Ne že by byla zlomyslná... Usoudila, že by se měla vrátit a dohlédnout trochu na Ginny, aby nevyvedla něco, čeho by pak litovala. Na cestě zpátky ale spatřila něco, co se jí vůbec nelíbilo...