„Pak mi dovolte předvolat klíčového svědka v našem případě,“ promluvil žalobce. „Žádám o předvolání Draca Malfoye.“ Soudce pokynul a dveře po Severusově levé straně se otevřely a dovnitř vstoupil středně vysoký plavovlasý mladík s nezdravě bledou pletí. Severus sledoval, jak mladý Malfoy rázně vkročil do místnosti a pevným krokem se vydal doprostřed síně. Ovšem jeho ocelově šedé oči se ani jednou nezastavili na Severusovi. Draco byl zaujatý pouze soudcem a žalobcem, který mu pokynul, aby se posadil na židli pro svědky. Když Draco usedal, ani pohledem nezavadil o Severuse. Zdálo se, jako by se mu záměrně vyhýbal. Severus přemýšlel, proč ho Draco ignoruje. Proč se ho Draco bojí? Anebo se před ním stydí? Proč mu nedokáže pohlédnout zpříma do očí? „Pane Malfoyi,“ oslovil ho žalobce Wilson. „Můžete nám popsat, co přesně se stalo na Astronomické věži 9. června 1998 kolem jedenácté hodiny večerní?“ Podle Dracova výrazu tváře Snape poznal, že je ten chlapec nervózní. Vystrašený a nervózní. Tohle musela být pro toho mladíka krajně stresující a vysoce nepříjemná situace. Pár vteřin nevěděl mladý Malfoy, kde začít. „Když jsem vystoupil na Astronomickou věž, našel jsem tam profesora Brumbála. Očividně tam byl sám. Nevěděl jsem, že tam byl Potter. Měl na sobě neviditelný plášť.“ „Co se dělo na věži poté?“ „Pan ředitel byl očividně zraněný. Chtěl jsem… chtěl jsem mu pomoci, ale pak přišli Smrtijedi společně se Severusem Snapem, který…“ „Námitka!“ ozval se Corleone. „Carrowovi ve své výpovědi udávají, že Snape dorazil později.“ „Dobrá,“ mávl rukou blonďák rozčileně. „Nezáleží na tom, kdy přišel. Důležité je, že přišel, aby Albuse Brumbála zabil. Použil kletbu Avada Kedavra. To on zabil ředitele. Nemohl jsem nic dělat. Všude byli Smrtijedi. Nemohl jsem mu pomoct,“ bránil se Draco a upřel svůj vlhký pohled na soudce. „To není pravda!“ vyskočil někdo ve třetí řadě na nohy. „To on měl zabít Brumbála!“ ukazoval Harry Potter na Malfoye juniora. „Draco lže! To ON se pachtloval se Smrtijedy. Přišel tam s nimi, aby BRUMBÁLA ZABIL.“ „Ticho v soudní síni!“ křikl soudce a poklepal kladívkem. Síní se rozlehlo ticho a Harry Potter se rozhlédl kolem sebe. Pak se zpátky posadil. Severus se jenom zmateně rozhlížel kolem sebe. Nevěděl, co si má o tom všem vůbec myslet. Najednou už na ničem nezáleželo. Je jedno, jestli ho Malfoy označuje za vraha. Je jedno, že se ho Potter zastává. On stejně Brumbála zabil. Právě on to ví ze všech nejlépe. „Ve své výpovědi udáváte, že Severus Snape přišel společně se Smrtijedy. Je to tak?“ vyptával se žalobce. „Ano,“ přikývl plavovlasý mladík. „To je lež!“ vykřikl opět Potter. „Já jsem tam byl a můžu dosvědčit, že Snape přišel až poté.“ „Ticho v soudní síni!“ napomenul ho opět soudce. „Pokračujte,“ pokynul pak směrem k Dracovi a žalobci. „Co se dělo poté, co přišli na Astronomickou věž Smrtijedi?“ Draco zaváhal. „Snape… namířil hůlku na Brumbála a zabil ho.“ „Říkal něco před tím, než onen čin vykonal?“ „Ne,“ zavrtěl Draco hlavou. „Ale Brumbál ho prosil o slitování, jenomže on slitování neměl.“ „To není pravda!“ vykřikl opět Harry Potter. „Jestli se neutišíte, pane Pottere,“ otočil se k němu soudce, „budu nucen nechat Vás vyvést ze soudní síně.“ Někdo Nebelvíra uchopil za paži a stáhnul ho zpátky na židli. Byl to Sirius Black, který uchopil Harryho za rameno a věnoval mu chápavý pohled, který ale ovšem říkal, aby raději zachoval pokoru před soudcem a porotou. Přítomnost jeho kmotřence chlapce uklidnila. Severus ty dva zahlédl a píchlo ho u srdce. Jak teď najednou tomu Nebelvírovi záviděl. Má svou rodinu. Někoho, na koho se může vždy spolehnout. Někoho, kdo stojí na jeho straně. Zatímco on… má Luciuse, jenomže ten tu teď vedle něj nesedí. Jediné, čím ho může blonďák povzbudit, jsou jeho pohledy a úsměv na dálku. Přesto by byl raději, kdyby ho teď mohl mít u sebe. Stejně jako má Harry Siriuse. „Jste si jistý, že kletba, kterou vyslal obviněný, byla zakázanou kletbou Avada Kedavra?“ „Ano, naprosto,“ potvrdil Draco žalobcova slova. „Zřetelně jsem slyšel jednotlivá slova. Snape kletbu pronesl nahlas a zřetelně. Není pochyb o tom, že ředitele nemilosrdně zabil.“ „Tak dost!“ vyskočil někdo na nohy. „Takhle o něm mluvit nebudeš! Severus má v sobě víc poctivosti a čestnosti než ty a tvá matka dohromady! Jenom proto, že si chceš zachránit vlastní krk, nebudeš o něm říkat, že je krvelačný vrah!“ Lucius Malfoy stál na nohou. Rudý vzteky v obličeji a s nasupeným pohledem hleděl na svého syna. „Ticho v soudní síni!“ ozval se opět soudce a bouchnutím kladívka se snažil nastolit v soudní síni opět klid. „Chcete slyšet, jak to bylo?“ vyjel Malfoy senior. Ale na odpověď nečekal a pokračoval dál. „To můj syn měl zabít Brumbála! To Draco je vinný. Ve všech směrech. To on plánoval jeho smrt. To on vpustil do hradu Smrtijedy. On Brumbála ozbrojil na vrcholku Astronomické věže. A byl by ho zabil, kdyby měl jenom špetku odvahy. Ale je to zbabělec! Selhal. Zklamal a Severus se ho snažil jenom chránit. Snažil se ho uchránit před hněvem Pána zla a takhle se mu odvděčuje?“ „Sám jsi to řekl!“ ozvalo se odněkud a po chvíli hledání našel Severus v páté řádě na opačné straně sálu, než stál Lucius Narcissu Malfoyovou. „Draco ho měl zabít, ale neučinil tak. Můj syn je nevinný. Nespáchal žádný zločin. Slitoval se nad tím staříkem. Ale jak říkáš, to Severus musel nakonec Brumbála zabít. A nezáleží na tom, proč to udělal, záleží jenom na tom, že to Snape je vrah.“ „Vrah?“ vyprskl Malfoy senior. „Je to poctivý člověk. Zachránil Dracovi život. Jak můžeš být taková husa pitomá? Měla bys mu děkovat a líbat mu vděčností nohy. Nebýt Severuse byl by Draco už dávno mrtvý!“ „Mluvíš z cesty!“ křičela paní Malfoyová. „Severus je jenom prolhaný mizera. Copak jsi zapomněl, že byl Smrtijed? Je stejný, jako byli ostatní přívrženci Pána zla. I jako ty!“ „Nebyl stejný! Jenom řekni, kolik za svou kariéru zabil mudlů! Řekni! Je z nás nejčistší!“ „Ticho v soudní síni!“ „To jenom proto, že byl zalezlý v Bradavicích!“ nedala se bývalá blonďákova manželka. „A nezapomeň, že Snape byl špeh!“ připomněl jí Lucius. „To říká teď, když je po všem konec. Moc dobře ví, na kterou stranu se teď přidat.“ „Lhářko! Pak řekni, proč ho vždy tolik Bellatrix podezírala! Myslíš, že to bylo jenom tak bezdůvodně?“ „Ticho v soudní síni nebo vás nechám vyvést!“ klepal soudce kladívkem, ale nikdo ho neposlouchal. „Bellatrix mu sice nevěřila, ale Pán zla ano. A on byl přece neomylný!“ „Neomylný? Pche! Kdyby byl, tak by neskončil pod drnem, nemyslíš?“ „Jak se opovažuješ…?“ vyjela Luciusova exmanželka. „Opovažuji! Pán zla už není mým pánem! Můžu o něm říkat, co chci. Jemu už moje loajalita nepatří!“ „Jen se podívej na sebe! Jsi absolutní nula! Nemáš nic! Nic! Kriminálník jsi! Jsi ostuda celého vznešeného rodu Malfoyů a pošpinil jsi i čest naší rodiny Blacků! Nemáš právo toho vraha jakkoli obhajovat. Jsi stejný jako on! Jsi stejný!“ „Jsem čistší než ty a Draco dohromady! Já za své činy zaplatil. Byl jsem řádně souzen a odsouzen. Zaplatil jsem. Jsem čistý! Nemáš právo takhle o mně mluvit! Jen se podívej na sebe a Draca. Podívejte se na tu špínu na svých rukou! Nemáš právo mě odsuzovat!“ „Oh, svatý Lucius,… Děláš ze sebe anděla, ale přitom jsi prolezlý špínou skrz na skrz. Jen se podívej, kolik zla jsi páchal. Kolik mudlů zemřelo tvou rukou. -… Co to? Nechte mě!“ Právě v té chvíli se k paní Malfoyové dostala ochranka a berouce ji za loket ji chtěli vyprovodit ze soudní síně, stejně jako vzpínajícího se Luciuse. Trvalo to pár minut, než se jim podařilo prostrčit exmanžely skrze dveře na chodbu před soudní síní. Teprve před hlavním vchodem do soudní síně se bývalí manželé setkali tváří v tvář. Ale ono setkání v nich probudilo ještě větší emoce. Jenomže další hádce byli lidé přítomni v soudní síni ušetřeni. Ta totiž pokračovala na chodbě za zavřenými dveřmi, přes které již nebylo slyšet ani hlásku. Možná vyjma posledních řad, které seděly nejblíže. K nim totiž doléhal nějaký křik, jekot a vřískot. Bylo zřejmé, že nemuselo zůstat pouze u ostré slovní přestřelky, ale taktéž že mohlo dojít k určitému fyzickému napadení. Narcissin hysterický jekot se nedal přeslechnout. Ovšem lidé sedíce dále v soudní síni už neslyšeli ani hlásku, ti se plně věnovali soudnímu jednání a výslechu jednoho z klíčových svědků. „Takže Vy, pane Malfoyi, tvrdíte, že zde obviněný zabil Albuse Brumbála při plném vědomí, úmyslně a bez známky lítosti?“ „Ano.“ „Tvrdíte také, že tento svůj čin plánoval?“ „Ano.“ „Děkuji,“ spokojil se žalobce a obrátil se k soudu. „Nemám další otázky. Myslím, že vše bylo řečeno.“ Teď dostal svou příležitost Severusův obhájce. Vstal a předstoupil před mladíka, sedícího na židli pro svědky. „Připouštíte, že Vás Ten-jehož-jméno-nesmíme-vyslovit pověřil určitým úkolem?“ Draco zaváhal. „Ano, ale…“ „Jednalo se zprovoznění jedné skříně, jež měla své dvojče v krámku Borkinse a Burkese?“ „Ano, ale…“ „Po její opravě se měla do Bradavic eskortovat skupinka Smrtijedů. Je to tak?“ „Ano, ale…“ „Byl jste si plně vědom nebezpečí, jakému vystavíte studenty Bradavic a všechny její obyvatele?“ Draco zůstal jenom bezmocně mlčet. „Přiznáváte, že jste to měl být původně Vy, po kom lord Voldemort požadoval vraždu Albuse Brumbála?“ Draco provinile hleděl do země před sebou. „A přiznáváte, že Vám zde obviněný Severus Snape zachránil život?“ „Námitka,“ ozval se Dracův právník, který byl přítomen v soudní síni. „Můj klient na tyhle otázky nebude odpovídat. Jsou namířeny proti jeho osobě a s případem nesouvisí.“ „Nesouvisí?“ podivil se Corleone. „Ale samozřejmě, že souvisí. A to podstatným způsobem.“ „Severus Snape se zavázal neporušitelným slibem, že převezme onen úkol od Draca Malfoye,“ připomínal Dracův právník. „Dovolte, ctihodnosti, abych připomněl nějaká fakta,“ obrátil se Corleone k soudci. „Snape byl špeh. Bellatrix Lestrangeová jej podezírala. Draco Malfoy dostal onen úkol. Shodou okolností se Narcissa Malfoyová rozhodla obrátit s žádostí o pomoc na Severuse Snapea. Ten byl okolnostmi donucen svou pomoc přislíbit. Koneckonců byl vždy jejich rodinným přítelem. Bellatrix Lestrangeová jej přinutila složit Neporušitelný slib. Připomínám, že v první řadě Severus Snape netušil přesné podrobnosti ohledně onoho úkolu. Proto se taky snažil během roku přinutit Draca, aby mu o všem pověděl. Bohužel bezvýsledně. Připomínám, že Albus Brumbál byl hned od začátku o všem informován. Podílel se na všem společně se Severusem Snapem a radil mu, co dělat. Ani jednomu se však nepovedlo zvrátit běh věcí budoucích. Brumbál věděl, že se ho chce Voldemort zbavit. Věděl, že Dracovým úkolem je zabít ho. Ale nevěděl kdy a jak. Brumbál byl vždy čestný a šlechetný muž. Nechtěl tohoto nebohého chlapce zatížit tak strašlivým činem, proto požádal Severuse. Ten si měl svým činem taktéž pojistit důvěryhodnost u Voldemorta.“ „Kde berete takovou jistotu, že právě tak to bylo?“ opáčil Dracův právník. „Mám výpověď Albuse Brumbála,“ promluvil Corleone zřetelně a nahlas. Celý sál zašuměl. „Výpověď?“ podivil se soudce. „Chcete říct, že Albus Brumbál po sobě zanechal písemný dokument, kterým vše vysvětluje? Jak je možné, že si ho nikdo nevšiml, když Ministerstvo zkoumalo jeho majetek pro účely dědictví?“ „Ne, Albus Brumbál po sobě žádný takový dokument nezanechal,“ opravil jej Corleone. „Mám jeho svědectví. Zpovídal jsem jeho obraz v ředitelně Školy čar a kouzel v Bradavicích.“ V sále to opět zašumělo. „To je směšné!“ ozval se Dracův právník. „Výpověď nějakého obrazu je v tomto případě naprosto irelevantní. Nelze na ní brát v tomto případě zřetel.“ „Soud souhlasí s panem Adamsem. Výpověď nějakého obrazu se nebere v potaz.“ „Ale,“ protestoval Corleone. „Je to plnohodnotné svědectví. Ten obraz je v ředitelně a je na ní Albus Brumbál takový, jakého ho známe. Je to přesná kopie jeho skutečného já. Je to pořád ten stejný člověk.“ „Je to obraz!“ protestoval Dracův právník. „Pouhý obraz. Odkdy bere soud v potaz svědectví nějakého obrazu? Nebuďte směšný! Nelze předvolat zavražděného. Můžete ho snad přinést sem a vyslýchat?“ „Ne, ale mám o jeho výpovědi obsáhlý dokument. Jsou pod ním taky podepsáni svědci a celá jeho výpověď je ověřena notářským zápisem. Jeho výpověď je platná.“ „Soud Váš důkaz zavrhuje pro nevěrohodnost. Výpovědi obrazů nejsou u soudu důkazem.“ Zdálo se, že Corleone byl v první bitvě poražen. Ale válka ještě neskončila. Draco Malfoy byl propuštěn a došlo k předvolání dalšího svědka.