Pozn.: Velice se omlouvám za zpoždění kapitoly. Vím, že jsem minulý týden vynechala, a moc mě to mrzí. Snad na mě vy, čtenáři, tak rychle nezanevřete. Zkombinovat zaměstnání a psaní je docela oříšek, hlavně když se vám po práci už nic moc dělat nechce. Ale snažím se. Jenom se bojím, aby takové přidávání na rychlo nemělo vliv na kvalitu kapitol. Kdyby se vám nezdály, tak mě včas varujte. Děkuji za vaši přízeň. -------------------------------------------------- Po krátkém vystoupení Draca Malfoye si najednou Severus uvědomil, že nemá jedinou šanci u soudu uspět. Vždyť všechny důkazy byly proti němu. A on si toho byl vědom. Vlastně si musel přiznat, že ani v nic jiného doufat nemohl, protože on Brumbála skutečně zabil. Ať už okolnosti byly jakékoli, byl to nakonec on, kdo vztáhl ruku s hůlkou a vyslal tu osudnou smrtící kletbu. Sklonil hlavu. Ano, byl vinen. Zabil. V té chvíli Corleone předvolal dalšího svědka. Tentokrát jím měl být samotný Harry Potter. A ačkoli si to v té chvíli Severus neuvědomoval, byl to člověk, který měl svědčit ve prospěch obviněného. Harry Potter usedl na křeslo a rozhlédl se po sále. Zachytil pohled svého kmotřence. Snažil se také zachytit Severusův pohled, ale ten jej nevnímal. Zdálo se, že je v oné chvíli mimo realitu, ukrytý někde uvnitř ve svém světě. „Pane Harry Pottere, můžete nám říci, kde jste byl v onu osudnou dobu, kdy byl Albus Brumbál zavražděn?“ „Byl jsem na Astronomické věži,“ odpověděl Nebelvír naprosto klidně. U některých lidí přítomných v síni to vyvolalo velké emoce, protože sál jemně zašuměl. „Je možné, že by si Vás další kouzelníci přítomni na Astronomické věži nevšimli?“ „Ano, je to více nežli možné. Měl jsem na sobě neviditelný plášť.“ „Proč jste měl na sobě neviditelný plášť?“ „Bylo to z popudu profesora Brumbála.“ „Můžete nám říci, proč jste byl s Brumbálem na Astronomické věži? Co jste tu noc spolu dělali?“ „Byli jsme mimo Bradavice. Brumbál objevil skrýš, kde se nacházel jeden z Voldemortových viteálů. Ředitel mě vzal tentokrát na tuto cestu s sebou, protože tušil, že bude potřebovat něčí pomoc při ničení viteálu. Než se zmocnil viteálu, byl nucen vypít jistý lektvar, který jej oslabil. Přemístili jsme se z jeskyně do Prasinek. Ředitel byl velmi zesláblý. U madame Rosmerty jsme si půjčili košťata, abychom se dopravili zpátky do Bradavic. Když jsme se blížili, viděli jsme nad Astronomickou věží Znamení zla. Tušili jsme, že se musí v Bradavicích něco podivného dít. Když jsme přistáli na Astronomické věži, hodil jsem přes sebe Neviditelný plášť. Měl jsem dojít pro pomoc, ale dřív než jsem došel ke dveřím, ty se otevřely a na věž vstoupil Draco Malfoy. Ještě než ředitele odzbrojil, seslal na mě Brumbál nějaké kouzlo tak, abych se nemohl ani pohnout.“ „Znáte důvod, z kterého by ředitel mohl udělat něco takového?“ „Ano,“ přikývl Harry. „Nechtěl, abych zasahoval do věcí budoucích. Chystal se zemřít. Zřejmě to plánoval celou dobu. Když jsme přistáli na věži, zřejmě pochopil, že přišel jeho čas. Věděl, že bych nedovolil, aby ho zabili. Musel mě odstranit z cesty.“ „Takže přiznáváte, že Severus Snape zavraždil Albuse Brumbála?“ zeptal se žalobce. „Přiznávám, že to bylo plánované,“ protestoval Harry. „Brumbál to plánoval. Snape byl jeho obětí. Zavázal se Brumbálovi, že udělá vše jenom proto, aby pomstil smrt mé matky. Brumbál jeho loajality využil. Chtěl, aby se z něj stal vrah. Promiňte, ale Vy jste nikdy nečelil Brumbálovi. Brumbál přesně věděl, jak na Vás působit, aby dosáhl svého. Snape se stal jeho obětí. Brumbál byl přesvědčený, že musí zemřít, aby měl Voldemort pocit, že se věci vyvíjejí podle jeho představ. Chtěl, aby si Snape taktéž pojistil svou pozici u Voldemorta. Byl přesvědčený, že až do samotného konce je třeba, aby byl někdo z naší strany blízko Voldemorta. Kdyby Snape nezavraždil Brumbála, Voldemort by začal o jeho oddanosti pochybovat. Brumbál s touto možností počítal a dobrovolně se rozhodl, že zemře pro vyšší dobro. Byli jsme ve válce a každá válka má své oběti. Brumbál se rozhodl obětovat!“ „Námitka!“ ozval se žalobce Wilson. „Existují pochyby o přítomnosti Harryho Pottera v osudnou dobu na Astrnomické věži. Nikdo jej zde neviděl!“ „Protože jsem měl na sobě Neviditelný plášť! Proč se mu tak asi říká?!“ „Protestuji!“ nesouhlasil Wilson. „Výpověď Harry Pottera není důvěryhodná.“ „Existují lidé, kteří nám dosvědčí, že krátce poté, co Smrtijedi opustili Astronomickou věž, z téže věže také vyšel Harry Potter,“ namítal Corleone. „Tito svědci nám dosvědčí, že se musel v onu dobu na osudném místě nacházet.“ „Toto je nedůvěryhodný důkaz. Žádám o jeho vyloučení.“ „To je nesmysl!“ vstal Harry Potter ze židle a to byl ten pohyb, který zaujal Severuse Snapea, který zvedl hlavu a spatřil stát černovlasého chlapce s brýlemi, za kterými svítily smaragdově zelené oči, na nohou a zatínat pěsti. „Chtěl bych také upozornit Vaši ctihodnosti a váženou porotu,“ obrátil se Wilson k osloveným, „že zde přítomný Harry Potter nepopřel vinu obviněného. Naopak ji potvrdil. A to je přece to, o čem zde jednáme.“ „Severus neměl na výběr!“ zuřil Harry. „Vy to nechápete. Musíte to vše brát v souvislostech. Nemůžete se na to vše dívat izolovaně. Celý ten čin měl své pozadí! Je důležitější, proč se tak stalo, než to, že se tak stalo. Nemůžete ho odsoudit, aniž byste zvážili všechny souvislosti s oním činem!“ „Ticho v soudní síni,“ přerušil soudce jeho rozzuřený zesílený hlas. „Vaše výpověď soudu stačí.“ „Ale…“ chtěl chlapec protestovat, ale Corleone jej naštěstí v té chvíli uchopil za rameno a Harry se na poslední chvíli ovládl. Černovlasý chlapec se vrátil za svým kmotřencem se smíšenými pocity. Chtěl Severusovi pomoci. Ale teď to vypadalo, že se to vše ještě více zamotalo. Cítil se Severusovi neskutečně zavázán. Až teď pochopil, kolik toho pro ně Snape udělal. Byl to on, kdo se jej snažil po celou tu dobu jeho studia chránit. Ano, nesnášel ho, ale přitom ho ochraňoval. Snape nebyl nepřítel. Nikdy by Harrymu neublížil. Snape nenáviděl pouze jeho otce a on mu ho připomínal. Ale jeho matku miloval. Když bojovali v Bradavicích proti Voldemortovi, byl to Snape, kdo zachránil Ginny. Ginny. Harry si nedokázal představit, co by dělal, kdyby ji ztratil. Nemůže teď přece sedět a nechat je, aby Severuse odsoudili. Oni přece nevědí, jaký je doopravdy. Byl to Snape, kdo mu dal meč Godrika Nebelvíra. Bez něj by těžko zničil ony viteály. Možná to byl právě Snape, díky komu vyhráli tuhle válku. Proto je krajně nepřípustné, aby jej teď zavřeli za tuhle vraždu. „Dovolte mi předvolat dalšího svědka,“ promluvil Corleone. „Sirius Black!“ Vyvolaný vstoupil doprostřed místnosti, aby se usadil na židli určenou svědkům. Severus se nemohl ubránit tomu, aby se otočil a pohlédl na toho nebelvírského krasavce. Překvapilo ho (tak že na chvíli ztuhl), že se Black na něj taky podíval. Jenomže tentokrát tam neviděl žádnou nenávist ani zášť. Najednou pocítil k tomu muži příval sympatií. Nevěděl proč. Black se usadil na židli. Pohodlně se opřel a suverénně si přehodil nohu přes nohu. „Pane Blacku, můžete nám říci něco k obviněnému a jeho případu?“ zeptal se jej Corleone. „Ano, něco bych Vám chtěl říct,“ kývl muž. „Severus Snape není vrah. Možná Brumbála zabil, ale není vrah. Harry má pravdu. Byli jsme ve válce a Brumbál se rozhodl obětovat. Byla to Brumbálova volba. Brumbál sestrojil tenhle plán a Severus byl pouhým pěšákem. Jenom slepě plnil tyhle rozkazy v dobré víře, že společnými silami Voldemorta porazí.“ Odmlčel se. Snape se nemohl ubránit tomu, aby na Blacka nezíral. Skenoval jej svým černým pohledem a cítil k tomu muži obrovskou náklonnost. Black svědčil v jeho prospěch. Očividně. Chtěl mu pomoci. Po tom všem, co spolu tihle dva muži zažili, Black zahodil svou zášť vůči němu, a teď je tu, aby mu pomohl. Snape cítil vděčnost a dojetí. Tolik toho pro něj ještě nikdo snad neudělal. Kromě Kevina. Kevin věřil v jeho dobré srdce od první chvíle, kdy se setkali. „Opravdu si myslíte, že by mohl být vrahem někdo, kdo zachrání život tolika lidem?“ ptal se Black tvrdě. „ A to nemluvím o životě těch, které byly ušetřeny díky jeho povědomí o plánech lorda Voldemorta. Zatímco se školou šířila vlna násilí ztělesněna duem Carrowových, on se snažil své studenty co nejvíce ochránit před tímto zlem. Ale to samozřejmě nikdo nevíte, protože celou dobu pracoval v utajení. Nemáte ani tušení, kolik toho vykonal.“ Black se očividně snažil pokračovat tam, kde Harry přestal. „Severus Snape mi zachránil život. Při poslední bitvě s Voldemortem v Bradavicích. Jenom o vlásek mě minula Smrtící kletba, a když jsem přišel o svou hůlku. Zlomil jsem ji, když jsem jenom o vlásek kletbě uskočil. Dolohov se mě chystal zabít. V té chvíli se tam objevil Snape a Dolohova ozbrojil. Podotýkám, že ho nezabil. Dolohov byl vrah a kriminálník, ale Snape mu věnoval život, i když jej mohl zabít. Ale nezabil jej. Nechal jej žít, aby mohl být za své činy spravedlivě odsouzen.“ „Nemyslím si, že by tohle jakkoli souviselo s naším případem,“ ozval se Wilson. „To si pište, že souvisí,“ ujistil ho Black. „A ani nevíte jak. Zeptejte se Ginny Weasleyové, kdo ji zachránil život, když ji zasáhla kletba Sectumsempra. Byl to zase Snape. A riskoval kvůli ní svůj život. Bellatrix ho mohla zabít. A taky by to udělala, kdybychom včas s Harrym nepřiběhli. Snape byl celou dobu na naší straně. Snažil se nás chránit. A ta spousta lidí, která mu vděčí za svůj život, je důkazem, které straně zůstal Snape loajální.“ „Tak dost. To stačí,“ zarazil jej opět Wilson. „Tahle výpověď je naprosto irelevantní. Se smrtí Albuse Brumbála nemá vůbec nic společného.“ „Nemůžete jej soudit, aniž byste neznali okolnosti!“ rozčílil se Black. „Je stejně nevinný jako já, když mě odsoudili za vraždu Petera Petergrewa!“ „Ale Snape tu vraždu skutečně spáchal!“ protestoval Wilson. „Zatímco Vy jste Petergrewa nezabil. A to je dost podstatný rozdíl.“ „Nemůžete…“ začal Black, ale soudce ho přerušil. „Ticho v soudní síni. Pane Blacku, Vaše výpověď soudu stačí. Můžete jít.“ Black se zatvářil znepokojeně, ale rozhodl se, že nebude dělat žádné problémy. Zvedl se ze židle a zamířil si to k Harrymu. Ještě předtím ale stačil věnovat Severusovi krátký výmluvný pohled. „Další důkazy?“ zeptal se soudce. „Ano, Ctihodnosti,“ ozval se Corleone. „Chtěl bych zmínit výpověď Luciuse Malfoye, který udává, že Severus Snape nebyl Smrtijed. Lucius Malfoy přiznává, že Snape byl špeh, ačkoli se tuhle informaci dozvěděl až s odstupem času. Přiznává taktéž, že Severus Snape se neúčastnil většiny smrtijedských akcí zaměřených proti mudlům. Snape nebyl vrah. Až teď si uvědomuje, proč ho tolik Bellatrix podezřívala. Skutečně to byl on, kdo vynášel informace a předával je Fénixově řádu. Snape byl celou dobu zavřený v Bradavicích. Nevraždil a nepodílel se na celé řadě akcí skupiny přívrženců kolem Voldemorta. Tohle vše by vysvětlovalo Severusovo chování. Lucius Malfoy nikdy u Severuse neviděl otevřenou nenávist vůči mudlům. Většina Smrtijedů se netajila nenávistí k nekouzelnické společnosti, ale u něj tohle Lucius nikdy nepozoroval. Severus byl rodinný přítel Malfoyů, většina Smrtijedů jej považovala za důvěryhodnou osobu. U lorda Voldemorta byl zapsán velmi vysoko. Tuto pozici si Severus pojistil tak, aby měl dokonalý přehled o tom, co se děje uprostřed tohoto společenství, aby mohl Brumbálovi přenášet zaručené, důležité a tajné informace. Snape celou dobu pracoval pro Brumbála. Plnil pouze svou roli špeha. Nemůžete popřít, že hraní téhle role vyžaduje nemalé oběti. Snape je nevinný.“ „Neřekl bych, že tahle smrtijedská minulost jakkoli souvisí s případem. Jeho čin vraždy to neomlouvá,“ ozval se zase žalobce. „Omyl,“ opravil jej Corleone. „Samozřejmě že to souvisí. Všechno to zapadá do jednoho celku. Snape se sice zpočátku přidal k Smrtijedům, ale záhy svého rozhodnutí začal litovat. Násilí, které tato komunita páchala, se mu příčilo. Rozhodl se tedy začít spolupracovat s Albusem Brumbálem, který z něj učinil špeha. Není pochyb o tom, jak důležité je mít své lidi blízko nepřítele. Snape udělal chybu, ale tu se snažil napravit. Myslím, že za své hříchy již zaplatil více nežli dost.“ „Máte nějaké další důkazy?“ zeptal se soudce. „Ctihodnosti, chtěl bych připomenout, že jednáme o vraždě Albuse Brumbála,“ podotýkal žalobce Wilson. „Snapeova minulost je v tuto chvíli nepodstatná.“ „Pokud nemáte žádná další důkazy,“ ozval se soudce. „Porota se poradí o vině či nevině obžalovaného.“ Po těch slovech se soudce i porotci odebrali dveřmi do jiné místnosti, aby se tam společně poradili. Snape složil hlavu do svých dlaní. V této chvíli právě jednají o jeho osudu. Tohle rozhodnutí mu navždy změní život.