„Jak se jmenuješ?“ zazní nadpozemsky. Nad hladivou vody se rozprostřela mlha. „Sirius Black, kdo jsi?“ Osoba v kápi si něco zapsala do deníku. „Pro dnešek jsem tvůj průvodce,“ vybídl mě, abych si přisedl do loďky. „Kam jedeme?“ „Tam, kde ti bude dobře,“ zazní zpod kápi. Chvíli mě mlčky veze, načež dorazíme k opačnému břehu. „Vystup si, zde už musíš jít sám,“ zašeptá a poprvé se na mě podívá. Šokovaně uskočím. Tam, kde mají být oči, jsou prázdné oční důlky a lebka bílá jako alabastr. „Kdo jsi?“ zeptám se „Cháron. Převozník.“ Srdce mi buší. Sjedu zrakem do deníku, kde stojí: Sirius Black, 28. červen 1996. Zaklapne knihu. Naskytne se mi pohled na nápis, který mě svým názvem ještě víc vyděsí: „Kronika smrti.“