20) Smrtijedský ples


Dnes měl být Halloweenský ples. Nesnášela tyhle společenské akce. Měla
raději svůj klid a soukromý, kde se mohla zavrtat s knížkou a číst si
nebo se učit. To pro ni byl lépe strávený čas, než se hodiny krášlit před
zrcadlem pro pár blbečků, kteří to ani pořádně neocení. Ale teď, možná se
má pro koho hezky obléknout, učesat a vylepšit. Chtěla vědět, jestli se
dnešního plesu zúčastní i on. A jestli si s ní třeba na tom plese i
zatančí. Vzpomínala, jestli ho vůbec někdy viděla na předešlých plesech
tančit nebo ne. Za zamyšlení ji vytrhl pohyb za jejími zády.
„Dobré ráno,Hermiono,“ jeho hlas byl ještě zastřený spánkem.
„Dobré ráno,“ odpověděla.
„Říkal jsem ti včera, abys nečekala,“ řekl a nadzvedl se na lokti.
„Já vím,“ otočila se k němu, aby mu viděla do obličeje, „ale nemohla bych
odejít, kdybych se nepřesvědčila, že jsi v pořádku,“ to už ji držel v
náručí a vtiskl jí polibek do vlasů.
„Stejně si usnula. Ale teď už by jsme asi vážně měli vstát, je pozdě. A
já…,“ přerušila ho polibkem na rty.
„Já vím, jen jsem se tě chtěla ještě na něco zeptat,“ řekla mezi polibky,
které ji vroucně oplácel.
„Tak se ptej, mám ještě nějakou práci.“
„Půjdeš dnes na ten ples?“
Jeho tvář se od té její odtáhla a ona marně hledala v jeho výrazu nějakou
odpověď.
Mlčel.
„Tak půjdeš?“
„Ptáš se proto, že…,“ a v náznaku otázku zvedl obočí.
„…protože bych si s tebou ráda zatančila,“ šeptla a sklopila zrak.
Najednou bylo její odhodlání to tam.
„A ty jsi mě někdy předtím viděla tančit?“
Jen zakroutila hlavou, ale pohled nezvedla. Udělal to za ní. Zlehka jí
vzal za bradu a snažil se její tvář zvednout, aby ji mohl pohlédnout do
očí.
„A ty by jsi o to stála?“
„Já…,“ hlesla sotva slyšitelně, ale nyní už svůj pohled plně věnovala
jeho tváři, „…já… ano, chtěla bych si s tebou zatančit.“
„Možná udělám výjimku,“ řekl a pohladil ji po tváři. „Ale dorazím
později, mám ještě jednu povinnou návštěvu, ze které se, bohužel, nemohu
vymluvit. Tak buď prosím trpělivá, když se hned neobjeví, ano?“ pošeptal
ji do ucha, když se sklonil, aby ji mohl políbit na tvář. „Teď už by jsi
vážně měla jít,“ a svá slova stvrdil posledním polibkem a vstal z postele.


Sobotní ráno bylo velmi hlučné. Všichni už mluvili o večerním plese, o
šatech a kostýmech, které si obléknou a tak dál. Vlastně se celý den
ubíral tímto směrem. Byla ráda, když ji kluci po obědě vytáhli ven k
jezeru. Bylo příjemné opustit klevetící Levanduli a Parvati, nutící jí
stále nové a nové modely, typy účesů a další. Ona už své šaty měla
vybrané, stejně tak, jako vhodný účes.
Byly čtyři hodiny, když se s kluky vrátila zpět do hradu. Šla rovnou do
svého pokoje. Dala si horkou sprchu, aby prohřála své zkřehlé tělo, pak
si na chvilku vlezla do postele a vzala si knížku. Chvíli si četla, ale
pak se šla pomalu obléknout. Ráno, když se vrátila od Severuse, si
přeměnila své šaty ze čtvrtého ročníky. Změnila je na černé mušelínové
šaty s korzetem, který byl zdobený stříbrnými nitěmi, k tomu si
vyčarovala černou sametovou škrabošku lemovanou malými červenými rubíny a
diamanty. K tomu si připravila černé páskové střevíčky na vysokém
podpatku, které měly dlouhou sametovou stužku na ovázaní až pod koleno.
Měla představovat královnu noci.
Vlasy si vyčesala do složitého drdolu, který ji vytvořil na temeni hlavy
rozkvetlý květ leknínu. Vpletla si do vlasů drobné rudé a černé kvítky a
postrachách uvolnila pár pramenů, které jí lemovaly její štíhlý obličej.
Díky škrabošce zvolila jen střídmé líčení, pouze její rty zářily temně
rudou rtěnkou s vysokým leskem a třpytkami. Akorát si oblékala šaty, když
na dveře klepala Ginny:
„Mio, už jsi hotová?“ zvolala a otevřela si dveře.
„Ano, mohla by jsi mi zapnout šaty, prosím?“ zeptala se a otočila se k
příchozí dívce.
„Kluci už čekají ve spolčence,“ řekla zrzka a odborným okem si prohlédla
svou kamarádku. „Sluší ti to,“ zkonstatovala a vykročila ke dveřím.
„Hned jsem dole,“ hlesla Hermiona a zavazovala si první střevíček. Když
měla oba střevíčky řádně uvázané, otočila se zpět k zrcadlu a nasadila si
škrabošku. Pak ještě zkontrolovala celkový vzhled a musela se pochválit.
Opravdu jí to slušelo.
„Hermiono,“ ozvalo se dvojhlasně pod schody, to jak kluci obdivně
vzhlíželi ke scházející dívce.
„…sluší ti to,“dopověděl Ron a nabídl jí ruky, aby jí pomohl sejít těch
posledních pár schodů.
„…opravdu, vážně vypadáš jako královna,“ ohodnotil ji Harry a věnoval jí
svůj zářivý úsměv.
„Hermiono, s kým půjdeš na ples?“ zeptala se je Levandule, která se k nim
připojila a hned se zavěsila do Rona.
„Sama,“ řekla stroze a otočila se k Harrymu s Ginny. Ten jim oběma nabídl
rámě a dívky se do něho zavěsily.


Severus, poté co se s ním Hermiona rozloučila se dal do opravování esejů
prvních a druhých ročníků, testy šestých a sedmých ročníků. Oběd ve Velké
síni oželel, protože si musel připravit veškeré podklady (poznámky,
ingredience a rozpisy lektvarů pro jednotlivé ročníky, včetně testů) na
další týden. Ze zkušenosti věděl, že po plesech není v náladě něco
připravovat. Bývá rozmrzelý a často se stává, že jej Temný Pán na druhý
den zavolá na ‚úklid‘ po předešlé zábavě.
Než se nadál byly čtyři hodiny, dal si rychlou sprchu a pak se oblékl do
svého slavnostního hábitu. Byl jak jinak, než v černé barvě, ale byl
lemován černým samet se stříbrnou výšivkou a zdobenými rukávy. Bílou
hedvábnou košili doplnil stříbrno-zelenou vázankou. Vlasy stáhl sametovou
stužkou do culíku. Krabičku s flakónky lektvaru dal jedné z kapes svého
těžkého pláště z česané vlny. Zkontroloval svůj odraz v zrcadle a pak už
se vydal na cestu přes pozemky k místu, kde se mohl přemístit k
Vodlemortovi.
Sál panství Temného Pána již byl zaplněn jeho hosty a jak si mohl
všimnout, někteří z nich už nyní využívali své hračky k uspokojení svých
potřeb. Při pohledu na Dolohova, který nutil mladého chlapce, aby mu
dělal podložku, a byl přitom vysvlečen do půl těla… Už jen z toho pohledu
se mu dělalo zle a to věděl, že to vše teprve začíná.
„Severusi, příteli,“ volal na něho Lucius a šel se s ním hned přivítat.
„Náš Pán už na tebe čeká. Máš sebou jeho objednávku? Dnes bude zábava
obzvláště dobrá, je tu prvotřídní zboží. Jednu hračku mám pro tebe
schovanou jako dárek. Zasloužíš si ji!“ pronesl jízlivě a poplácal jej po
rameni.
Snape si ji jen odfrkl a odebral se po schodišti do prvého patra, ke
komnatám svého Pána. Zaklepal na dveře.
„Jen vzestup dál, Ssseverusssi,“ zasyčel pozvání Voldemort.
„Můj pane,“ pronesl sebejistým hlasem Severus a poklekl.
„Máššš, oč jsssem tě žádal?“
„Ano, můj pane,“ odpověděl Severus a natáhl ruku s krabičkou.
„Velmi dobře,“ pronesl Temný Pán a pokynul mu, aby se postavil. „Výborně,
doufám, že ssse k nám dnesss připojíš, drahý příteli.“
„Pouze na chvíli, můj pane,“ odvětil Severus, „musím se vrátit zpět do
Bradavic. Brumbál pořádá Halloweenský ples a já, jako každoročně, mám
dohled nad studenty, aby se ostatní mohli bez překážet a vyrušení bavit.“
„A jinak, máššš pro mě nějaké cccenné zzzprávy?“
„Ne, pane.“
„Dobrá tedy, připojíme ssse k ossstatním. Zzzajisssté i ty sssi najdeš
nějakou zzzábavu,“ řekl Voldemort ve chvíli, kdy vstupovali do tanečního
sálu. Zábava, jak se zdálo, už nabírala větších obrátek. Několik dívek,
jak Severus odtušil – mudlovského původu, již bylo nahých a některé z
nich už sexuální touhy nejen mužského osazenstva. Všiml si, že i Narcissa
Malfoyová měla u sebe jednu z dívek, která jí ležela u nohou. Zřejmě
Luciusův dárek. Severus se stále držel temných koutů a jen pozoroval dění
v sále. Nerad se účastnil těchto akcí. Nějak neměl chuť zneužívat nebohé
dívky, některé sotva dvanáctileté. Tyhle perverzní hrátky se mu vyloženě
hnusily. Na takhle ‚mladé masíčko‘ se specializovala Bella trix s
Rudolphusem, Lucius a Goyle senior. Narcissa měla raději dívky starší,
tak okolo šestnácti let, stejně jako sourozenci Carrowovi. Dolohov a
Yaxley upřednostňovali mladé chlapce.
„Severusi, příteli,“ opět ho oslovil známý hlas Luciuse Malfoye. „Nedáš
si semnou skleničku něčeho lahodného,“ a luskl prsty. Dívka, pouze v
krajkovém spodním prádle s podvazky, k nim nesla na tácu několik
skleniček naplněných dvacetiletou Ogdenskou Whisky. Lucius vzal dvě
sklenky a jednu podal Snapeovi. S lehkou úklonou skleničku přijal a mírně
pozvedl ruku k přípitku. To Lucius opět luskl prsty a z davu se k nim
začala blížit další dívka. V první chvíli co ji Severus uviděl by se v
něm krve nedořezal. Byla to drobná hnědovlasá dívka, jejíž bujará hříva
vlnitých kaštanových vlasů rámovala drobný obličej. Zdálky mu připomněla
Hermionu. Oproti ní však byla v horní partii více vyvinutá a měla plnější
boky. Odhadoval ji tak na patnáct nebo šestnáct let. Oblečena byla do
černého koženého korzetu, z něhož jí vyčnívala prsa i s bradavkami. A
černé kožené minisukně. Jak si domyslel, jistě bez spodního prádla.
„Tvá hračka, Severusi,“ řekl Lucius a rukou pokynul dívce, která hned
padla k Severusovým nohám.
„Luciusi,“ odfrkl Snape, „nemám potřebu takových hraček,“ odsekl jízlivě
a nohou lehce šťouchl do dívky na zemi. Ta se jen přesunula k Luciusovým
nohám a svou tvář měla stále sklopenou k zemi.
„A co dělá naše malá mudlovská šmejdka?“ zeptal se Lucius a významně
pohlédl na černovlasého muže po své pravici. „Draco se zmínil, že ji
viděl několikrát vycházet z tvých komnat. Že by tak zlobila a potřebovala
časté tresty. To ti jen mohu schválit, drahý příteli. Doufám, jen že ji
dáváš co proto?!“
Snape si opět odfrkl. Ještě chvíli pokračoval v nezávazném hovoru s
Luciusem. V hlavě mu však stále ležela jeho poznámka o tom, co mu řekl
Draco. Bude si muset s Hermionou promluvit o větší obezřetnosti. A bude
muset více dohlídnout na Draca samotného. Pohledem na hodinky se ujistil,
že už je nejvyšší čas vrátit se zpět do Bradavic, čeká ho příjemnější
večer, jak předpokládal. Ani by sám nevěřil, že se bude těšit.





oooOOOooo



Prosím o komentáře, protože pouze na nich bude záviset, jak dlouhá
povídka bude. Moc děkuji