Profesor lektvarů proti lásce



Severus se zvedl ze židle a opatrně nakoukl, co Maewe zrovna dělá.
Neviděl jí však do obličeje. Ležela na boku odvrácená od něj.
Bez jediného slova se vydal směrem, kde byla koupelna. Otevřel dveře,
vplul dovnitř a rychle za sebou zavřel tak, aby ho neslyšela.
Zamyšleně se posadil na vanu a nervózně oddychoval. Oči měl zaryté do
kamenných dlaždic a horoucně přitom přemýšlel, jak tuhle noc vydrží.

„Když láska zavelí, rozum je v prdeli,“ uchechtla jsem se.
„A tím si chtěla říct co, Blanch?!“ Zareagoval ihned dotčeně.
„Že i nejobávanější profesor Lektvarů, jak se ty sám tak nazýváš, může
mít také city!“
„Ha-ha, to bylo hrozně vtipné! Můj rozum je naštěstí přesně tam, kde má
být!“ Zavrčel na mě.
„Jo v Maewině dutině ústní, viď?“ Oplatila jsem mu to a Severus mě přitom
propaloval vražedným pohledem, pod kterým by se každému studentovi
podlomila kolena.
„Tohle na mě neplatí, Severusi, nejsem tvá studentka!“
„Díky bohu, kdyby ano, asi bych dal brzy výpověď.“
„Ale nonono,“ chlácholila jsem ho, „zase tak strašná být nemůžu, ne?“
„Ženská!“ Zkonstatoval suše, jako by to vypovídalo naprosto o všem.
„Chlape! Teda..někdy by se o tom dalo polemizovat..“
„BLANCH!“
„Co?“ Řekla jsem medovým hláskem.
„Odejdi, chci se převléci!“ Méně nenápadnou výmluvu si už nemohl
vymyslet, aby se mě zbavil.
„Za co se stydíš, Sevie. Vždyť tě tolik autorek fanfiction popisuje jako
neodolatelného hrdinu s vypracovanou hrudí, pevnými svaly, širokými
rameny a bicepsy pomalu konkurujícími velikosti nákladního vozu!“
„No právě, mám strach, že by ses pak ode mě už neodlepila a já bych se tě
nezbavil,“ prohlásil sarkasticky, načež jsem se začala hlasitě smát.
„Hrozně vtipné, Severusi.. ale v mé povídce takový nejsi a už vůbec nemáš
smysl pro humor.“
„Copak ta tvoje povídka!“
„No snad si nestěžuješ? Rychle se oblékni a mazej si lehnout, Maewe na
tebe už určitě netrpělivě čeká.“
Snape se kysele zakřenil, „Tak už vypadni!“
„No jo, no jo, já už jdu,“ spiklenecky se na něj naposledy zazubím a
odcházím do věčných lovišť.


Zatímco se Severus Snape v koupelně oblékl do pyžamka(nebo do
šampiónských boxerek, co já vím), Maewe si v posteli nervózně kousala rty.


**Po chvíli Severus dorazil v plné kráse. Vlasy měl umyté, stažené v cop
a v měsíční záři se mu leskly jako hladina vody. Pleť nebyla tak sinalá,
jak se zdála a byl z něj cítit pach šalvěje. Silnými dlaněmi si sundal
vrchní díl pyžama a odhodil k zemi, odhaluje tak své pevné a vypracované
tělo..** Oh..pardon, ježiši, já si spletla povídku…omlouvám se!!

-repete-

Po chvíli Severus dorazil v plné kráse. Umaštěné vlasy mu lemovaly tak
sinalou tvář, zapáchal po jakémsi nepovedeném lektvaru(zřejmě zase
vystresoval nějakého chudáka studenta a ten to na něj pak chrstnul, dobře
mu tak!). Černý satén na něm visel jako na azkabanském vězni mundúr.
Pomaličku nadzdvihnul peřinu a chtěl se uložit ke spánku, když v tentýž
moment se ozvala Maewe.
„Chcete spát pohromadě? Po včerejšku?“
„Zkoušel jsem to i odděleně, ale strašně to bolí!“ Zaťal zuby. Jestli si
tahle holka myslí, že jen kvůli ní půjdu spát na zem, tak se strašně mýlí.
„Ale no tak, vy dva, snad nemáte strach, že se bude včerejšek opakovat?“
Musela jsem se prostě smát, to jinak nešlo.
„Sklapni!“ Ozvalo se dvojhlasně a oba dva na mě hodili ten
nejsnesitelnější pohled, který dával jasně najevo, co si o této situaci
myslí. Najednou, jako by se z nich stali spojenci.
„To co tu s námi provádíš, Blanch..to je..“ začala Maewe.
„..jaké, lidské??“ Zaculila jsem se.
„Nesnesitelné!“ Zahřměl Snape.
„Ale to neprovádím já, vy to provádíte sami od sebe, já to jen komentuji
a dělám z toho povídku!“
„Je to hrozná povídka!“
„Je to Mary Sue povídka, lépe řečeno..její parodie.. ale pokud se vám tu
nelíbí, klidně můžete přesedlat. Hele..jestli chcete, tak napíšu povídku
s názvem Zamilovaný Snape nebo Láska profesora lektvarů, Láska si nedá
poroučet..ehm..jak bychom to mohli ještě nazvat…jo City profesora
lektvarů, Snapeova láska..Snape versus láska, Láska vítězí..“
„Proboha, co to je za výčet? A proč tam všude figuruji já??!“ Zalekl se
OBÁVANÝ profesor lektvarů.
„To nevíš, Severusi? Takových povídek je požehnaně…Jsi lamačem ženských a
dívčích srdcí, novodobý Herkules (pozn. Autora – Hercules Poirot..hehe),
většinou se tam zamiluješ do těch nejúžasnějších postav, které byly kdy
autorčiným perem napsány a kterým by mohla tiše závidět i panenka Barbie,
dokonce ta pravá..od Mattela.“
„Ale vždyť mi to kazí charakter!“
„Vy nějaký máte?“ Vstoupila do dialogu Maewe.
„Buďte zticha!“

Jakmile začala mezi těma dvěma nová hádka, tiše jsem se odplazila z
hracího pole. Stejně vím, jak to zase skončí…přesně tak, jak ty jejich
hádky vždycky končí..