Ačkoli Sirius Jamesovi neřekl, že je naštvaný, byl. Potter se snažil si
přítele usmířit. Po týdnu dostal nápad.
"No, tak já asi půjdu do knihovny," oznámil. Sirius by se jindy vyptával,
co tam chce v září dělat, ale vzhledem k situaci zarytě mlčel.
"A řekl jsem Bridgite, že tu na ni počkáš. Remus a Peter jdou se mnou,"
zabouchl za sebou dveře. Sirius se přistihl, že se uculuje. Vystartoval
ke skříni, navoněl se, natáhl si svou nejlepší bleděmodrou košili a
posadil se na parapet. Asi za dvacet minut se ozvalo rozpačité zaklepání.

"Miláčku, to bylo úžasné," velice chvatně oddychovala nahá dívka po jeho
boku. Sirius při oslovení "miláčku" zaskřípal zuby, ale dívka to
nepostřehla.
"To bylo," překulil se k ní a políbili se.
"Budu muset jít," nerada přiznala a posadila se. Chvíli rozpačitě
přemýšlela, co by měla udělat. Siriuse její chování docela pobavilo.
Ovšem částečně už ztratil zájem. Dosáhl svého a pak už to pro něj byla
většinou nuda. Přemýšlel, kdy se s blondýnkou asi rozejde. Dívka
vyskočila z postele a oblékla si sukni. Sirius chytil lem sukénky a
přitáhl ji zpátky.
"Ještě ne," nasadil štěněčí kukuč a znovu přitiskl svoje rty na její. Už
rukou vyhledával zapínání její podprsenky, když ho odstrčila.
"Tak mě pojď doprovodit," navrhla mu. Mladík nuceně vylezl z postele,
oblékl se, chytil dívku za ruku a vyrazili k mrzimorské společenské
místnosti.

Šoural se zpátky do svého pokoje, když si všiml vysokého plavovlasého
muže, jak spěchá chodbou. Byl mu povědomý. Následoval ho. Zarazil se,
když uviděl Snapea, jak se blonďákovi přidává. Najednou si vzpomněl -
poznal Luciuse Malfoye. Několik let už do Bradavic nechodil. Zajímalo by
ho, proč tady je?! I když nemusel dvakrát hádat. Ti dva se spolčili už
kdysi dávno, a údajně si mezi sebou říkali smrtijedi. Znechuceně si
odplivl.

"Hotovo?" zajímalo Jamese, který stál kousek za ním.
"Hmm," souhlasil tmavovlasý kluk.
"Super, tak to byla rychlovka. Můžeme teda do pokoje?" ujišťoval se
pobledlý Remus a očima těkal k obloze, na niž se pomalu ale jistě kulatil
měsíc. Zbýval už jen tři dny.
"Jo," odmlčel se Sirius, "pokud jste mi teda nepozvali ještě nějakou
holku."
"Příště ti pošlu dvě zaráz," slíbil James. Všichni čtyři se rozchechtali
a Sirius rázem příteli odpustil.
"Co píšou?" zajímalo Tichošlápka, když uviděl v Peterových rukách Věštce.
"No, smrtijedi napadli nějaké mudlovské rodiny ve Vydrníku svatého
Drába," smutně podotkl Červíček.
"Stalo se jim něco?" Black vytrhával příteli noviny z ruky.
"Jedna šestiletá holčička skončila u Munga. Ale přežije," nadějně se
usmál Remus.

Sirius se škodolibým výrazem sledoval Serenu, jak zápolí se svou lžičkou
snažíc se ji proměnit ve vidličku. On mávl několikrát po sobě a zcela
harmonicky měnil podoby svého kusu nádobí. Sera si toho nevšímala. Její
vlastní neúspěch jí stačil k tomu, aby nenápadně kopla do nohy stolu.
"Slečno Snapeová, nějak vám to nejde," rýpla si McGonagallová. Nyní se
Sirius přestal ovládat a zasmál se nahlas.
"Přeměňování není moje silná stránka," procedila skrz zuby.
"Všimla jsem si," učitelka si srovnala brýle, "dávám vám mizernou - za
ten jeden hrot," posměvačně se uchechtla učitelka. Sera nechápala, proč
ji ta stará Bréca tolik nesnáší.
"Fajn," chystala se prostě zmizet ze třídy. Naštěstí zazvonilo, takže se
jí k odchodu naskytl relevantní důvod. Rozdýchávala to před učebnou.

"Ahoj, miláčku," pískla Bridgite. Sirius se trochu zmučeně obrátil za
zvukem jejího hlasu. Najednou mu připadal vážně nesnesitelný. Napravila
to pusou a milým pozvednutím koutků.
"Co to máš?" ukázal na plakáty v její ruce.
"Takovou hloupost..." začala, ale zněla docela nadšeně, "hmm, pochází to
od nás - mudlů. Říká se tomu Soutěž krásy. A vzhledem k okolnostem ve
Vydrníku, napadlo Hollmanovou, co učí studium mudlů, že by to mohlo být
přátelské gesto spojující něco mudlovského s naším světem."
"Soutěž krásy?" Sirius se tvářil zaujatě a zároveň nechápavě.
"Jo, no, několik holek se předvádí v šatech, plavkách, ukazují nějakou
scénku nebo dovednost. Chceme sehnat nějakou hudbu a tak... Mohla by to
být legrace," snažila se mluvit poutavě.
"Hmm, holky v plavkách, to určitě," dobíral si ji. Dívka ale odcházela.

Bridgite prošla kolem Sereny a náhle se zastavila. Vrátila se a začala si
s Zmijozelkou povídat.
"Ale no tak, Siriusi, tu jsi přece viděl skoro nahou, tak přestaň
přemýšlet nad tím, jestli se bude promenádovat v plavkách," poplácal ho
po rameni Remus. James pro jistotu ani nedutal.
"Máš pravdu," přesto se ještě několikrát na Seru koukl. Na něco kývla.

***
Sirius se těšil na jejich akci v Chroptící chýši - vůbec mu nevadilo, že
Remus nenávidí jejich výlety při úplňku rok od roku víc. Lupina už k Vrbě
mlátičce nedoprovázela madam Pompfreyová. Přesto odcházel sám. Dnes bylo
jasno. Měsíc vyjde vrzy. Už po osmé hodině. Pobertové se ukryli po
neviditelný plášť a vyrazili chvíli za Náměsíčníkem. Z pláště jim čouhaly
nohy. Sirius si bezděčně vzpomněl, jak před několika měsíci vylákal k
vrbě Snapea. Zašklebil se. Zajímalo by ho, jestli to sestře řekl.
Každopádně od doby, co ten blb unikl smrti nebo minimálně několika
vlkodlačím kousancům, už "jejich" úplňky nebyly tak skvělé.

Tyto myšlenky ho zaměstnaly, dokud se neprotáhl chodbou.
"No tak, Tichošlápku," varovně ho oslovil James. Sirius se okamžitě
soustředil na velkého černého psa - představil si, jak běhá po všech
čtyřech. Za okamžik se proměnil. Na nic nečekali. Rozběhli se do ulic
Prasinek.
Zrovna utíkali, jak nejrychleji to šlo - udělali si takový malý závod.
Když najednou těsně kolem Jamese prolétlo nějaké kouzlo. Všichni ztuhli.
Jen vlkodlak se jim pořád vzdaloval. Další kletba. Sirius se schoval za
nejbližší sloup. Rozhlížel se a hledal kouzelníka, který kouzla posílá.
Rozhodně nechytal Remuse. Přál si být malý. Malý jako Peter - jen krysa,
která se někde ukryla. Nikde ale neviděl ani Jamese. Žádné další kletby
nikdo nevyslal. Opatrně vykoukl ze svého úkrytu. Spatřil Dvanácteráka a
spěchal k němu. James ležel na zemi. Byl zraněný. Odněkud mu tekla krev.
Vrátil se do své lidské podoby. Totéž učinil i Sirius.
"Petere!" křičel. Klekl k příteli. Téměř ihned stál po jeho boku
Pettigrew.
"Kdo to byl? Co se mu stalo? Remus utekl," chrlil ze sebe.
"Auuuuuu," Potter si chytil stehno.

"Musíme ho dostat zpátky do Chýše. Dělej, pomoz mi, Červíčku," úkoloval
ho. Znovu si v duchu nadával, že si nevzal hůlku. Ale ve zvířecích
podobách si je nebrali nikdy. Nechávali je v chýši.
Po celou dobu bedlivě sledovali svoje okolí. Ale útočník, jak se zdálo,
skončil.
"Bolí to jak čert," stěžoval si James.

"Ne, já nemůžu jít na ošetřovnu," odmítal James.
"Co chceš dělat? My ti to neošetříme," znejistil Peter.
"Někoho přivedu," navrhl Sirius.
"Ale nikoho z učitelů!" ječel za ním James.

Teprve když dorazil do hradu, zamyslel se. Sundal si plášť. Netušil, kam
by měl jít. Pro koho by měl jít. Jeho příteli určitě nešlo o život. Ale
průšvih, který by z toho měli, by už mohl stačit na vyloučení.
"Siriusi?" uslyšel něčí hlas a otočil se.
"Evansová," zalapal překvapeně po vzduchu, "kde jsi byla?"
Až nyní mu došlo, že Lily nenastoupila do školy. Mělo mu to dojít dřív -
James o ní poslední dobou mluvil nějak míň. Zase se vrátil k myšlenkám na
přítele.
"Poslyš, Evansová, ty máš zdravotnický kurz, že jo?" napadlo ho.
"Ano, proč?" našpulila rty.
"Potřebuju tvoji pomoc. Máš nějaké obvazy a další věci?" táhl ji kousek
stranou.
"Co tady vlastně děláš?" zarazil se.
"Před chvílí jsem dorazila. Měli jsme doma problém, moje maminka..." ale
víc toho neřekla. Až teď si všimla, jak vyděšeně jindy sebejistý Black
vypadá.
"Máš u sebe něco k ošetření?" zajímal se.
"Ne, musíme pro to na ošetřovnu. Kdo potřebuje ošetřit?"
"James. Nikdo z učitelů to nesmí vědět. Pompfreyka by jim to řekla.
Vyhodili by nás." Lily neporušovala školní řád. Jenže ten jeho vyděšený
pohled jí dodal odvahy.
"Klíče od ošetřovny má ještě Serena. Chodí tam pomáhat. Půjdeme za ní. A
ne," zastavila jeho námitku, "kouzla by nám nestačila." Netušil, jak se
mu povedlo ji tak rychle přesvědčit.
"Je v knihovně," oznámila mu.

Sirius zůstal před knihovnou - nechtěl Snapeku dráždit.
"Neřekla jsi mi, že jde o něj," Serena ukázala prstem na Blacka.
"Já..."
"Prosím. Děláš to kvůli mně. Jsme přece kamarádky," připomněla jí.
"Dobrá. Počkejte tady," zamračila se na tmavovlasého mladíka a odešla.
"Tady," Serena podala Lily klíč.
"Chceš jít s námi?" nabídla jí Lily.
"Ne," pohlédla kamarádce hluboko do očí, "TOBĚ já věřím." Otočila se a
vrátila se do knihovny.

"Důvěřuj mi," špitl Sirius a přehodil přes oba neviditelný plášť. Po
cestě Lily vysvětlil, to nejnutnější - o plášti a o nehodě, její detaily
nerozváděl.
"Lily?" zamrkal James.
"Ukaž mi to," začala mu velmi obratně ošetřovat zranění. Po chvilce se
rozpovídali. James té nanynce vyžvanil všechno. No, ona si to po tom, co
udělala, což na ni byl vážně maximálně nelegální výkon, zasloužila, ale i
tak... Sirius znechuceně vyšel před Chýši - čekat na Remuse.

A/N: TÍMHLE JSEM MOŽNÁ MĚLA ZAČÍT... PRO NAPSÁNÍ TÉHLE DVOJICE MĚ
INSPIROVAL MŮJ VELMI DOBRÝ KAMARÁD. JE TO TAKOVÝ SIRIUS. TROCHU
AROGANTNÍ, CHYTRÝ A NENÍ NA VZTAHY. KAMARÁD JE OVŠEM SKVĚLÝ. A JEDNOHO
DNE POZNAL PRÁVĚ HOLKU SE STEJNÝMI VLASTNOSTMI. JSEM PŘESVĚDČENÁ, ŽE TO
MEZI NIMI NEMŮŽE DOPADNOUT JINAK, NEŽ ŽE SPOLU SKONČÍ (I KDYŽ ASI NE
NAPOŘÁD). NAPŘÍKLAD SCÉNA U JEZERA JE INSPIROVÁNA JEJICH ZÁŽITKEM. :-)