Ani tentokrát neprobíhalo ráno podle Teishiiných představ. Do jejího
pokoje vtrhl Lucius. „Hni se!“ křikl na ni a vychutnával si její úlek při
násilném probuzení.
Vteřinku na něj vyděšeně hleděla a pak spustila: „Proč mi lezeš do
pokoje?“ Idiote! Dodala si v duchu.
„Máš jít okamžitě k Pánovi Zla.“
Toto sdělení Teishu odradilo od dalších poznámek. „Kam mám přijít?“
vyhrkla a rázem byla na nohou.
„Pojď se mnou,“ přikázal a vyšel na chodbu. Neohlížel se, jestli vyšla a
rychle šel k podzemní části s celami.
Teisha přes sebe přehodila hábit, vlasy musela nechat neupravené a hnala
se za Malfoyem. Doufala, že si z ní neutahuje.

Zavedl ji do ponuré místnosti, odkud vedly dveře do dlouhé chodby. V
místnosti stál Voldemort a několik Smrtijedů, mezi nimiž nechyběl
Severus. Smrtijedi právě odcházeli, s výjimkou Snapea.

Teisha zamířila k dvojici a hluboce se poklonila před Voldemortem. „Pane,
volal jste mě?“ otázala se tiše.
„Jistě,“ ušklíbl se. „Mám pro tebe úkol.“
„Pane,“ řekla pevným hlasem.
„Právě se nám podařilo chytit vězně, který má stejné informace, jaké měl
Malkins. Půjdeš se Severusem a informace z něj dostanete. Doufám, že
alespoň vy to zvládnete,“ zdůraznil. „Jed jsi prý už připravila. Zbytek
ti poví Severus.“
„Ano, Pane,“ přisvědčila pokorně.

Voldemort odešel a Severus dívce sdělil, že mají za úkol s použitím
zmíněného jedu vytáhnout informace, kde se skrývají rodiny Sallyseyových
a Tackleberových.

„Proč to chce Pán Zla vědět?“ zeptala se tiše.
„Dárek k vánocům jim jistě poslat nechce,“ neodpustil si Severus kousavou
poznámku. „Bojují proti Pánovi Zla. Chce je dostat a zabít. To ale není
vaše věc.“
„Co chcete dělat?“ Ano, není to její věc. Ona nikoho zabíjet nebude.
„Tady máte svůj jed,“ podal jí lahvičku. „Zkuste, jak zvládnete pochodit.
Pokud se vám to nepodaří, budete přihlížet, jak to dokončím. Nebo si
zatím na to netroufáte a chcete mne pouze sledovat?“
„To je… zkouška?“ Teisha cítila, že tohle nezvládne. Vůbec si to
nedovedla představit. Jak se takové informace získávají? Co má říct?
Nazdar, dáme pokec?
Severus viděl její váhání a použil Nitrozpyt. Neubránil se úšklebku.
„Skoro jsem v pokušení nechat to na vás. S takovým úvodem by to mohlo být
zajímavé.“
„Cože?“ vyjekla. Dívka zůstala stát na místě a viditelně pobledla. To je
šmejd. Mohlo ji napadnout, že používá Nitrozpyt.

„Pojďte. Dnes se o výslech postarám a vy mne sledujte, ať příště víte,
jak na to. Pokud byste se v průběhu chtěla zapojit, klidně můžete. Na vás
nechám jediné. Hlídat stav, kdy je třeba výslech ukončit, aby následkem
jedu vězeň nezemřel.“
Teisha cítila, jak jí začíná srdce zprudka bušit. Takový úkol nezvládl
Malkins. Co když ani ona? „Nemám prostudovaný lektvar,“ pohotově vypálila.
„Výtečný postřeh. A těší mne, že konečně nemlčíte, ale přiznáte
nepřipravenost,“ ocenil.

Chvíli s ní probíral příznaky v různých stadiích otravy.

„Už je samo o sobě pošetilé chtít, abych hlídala něco, k čemu jsou
vyškolení lékouzelníci,“ zavrčela Teisha konec své myšlenky. Věděla, že
nesmí myslet na své pochyby a pocity, protože si je mohl přečíst muž před
ní. Nitrobranu neovládala. Nemohla si ale dovolit vyslovit myšlenku, že
nechce nikoho zabít z nedbalosti.

„Slečno Wieldová, vy tu budete právě pro případy, kdy bude třeba někoho,
kdo se v lektvarech vyzná více, než lékouzelníci. Běžné výslechy dělají
oni. Bude-li však třeba pracovat s pokročilejšími jedy, je to vaše práce
a vy to budete muset uhlídat. Lékouzelníci by na to stačit nemuseli. To
vy zde máte zastávat funkci odborníka. Zjevně vám to nedochází.“

„Ale,“ nadechla se k odpovědi, zarazila se však v půli slova. „Žádné
knihy jste mi nedal k prostudování,“ řekla vyčítavě. Snapeova poslední
slova ji naprosto odzbrojila.

„Nemějte strach, i na to přijde řada. Víte, kdybyste změnila svoje
chování a začala si vážit debatování a rad, knihy byste nepotřebovala.
Naučila byste se toho mnohem více. Takto nejspíše budete trávit čtením
knih mnoho nocí. Počítám tak v srpnu.“
„Nemám strach,“ ohradila se pevně a snažila se tak i působit.
„Můžeme tedy jít?“
„Jo,“ zavrčela.

Vzal ji chodbou k celám. Za chvíli došli k jedné, kde ležel asi
třicetiletý tmavovlasý muž. Když zaslechl jejich kroky, cukl sebou a
nevraživě se na ně zahleděl.
Severus vešel do cely spolu s Teishou a zavřel dveře. Teisha pohlédla na
muže, ale hned svůj pohled strhla jinam.

„Můžeš si ušetřit spoustu bolesti, budeš-li spolupracovat. Stačí říct,
kde se nacházejí Sallyseyovi a Tackleberovi. Co na to říkáš?“ zeptal se
Severus přímo chladným hlasem.
Muž k němu vzhlédl. „Nezradím ty, kteří na mě spoléhají,“ ozval se
roztřeseným, ale odhodlaným hlasem.

„Jak myslíš,“ ušklíbl se a nalil do něj lektvar. Než začal působit,
používal kletby černé magie, aby ho přinutil k výpovědi. Tak rychlý zlom
však sám neočekával. Pod vlivem lektvaru to bylo jiné. Jed působil veliké
bolesti a pálení po celém těle, navíc otupoval myšlení. Díky tomu bylo
snadnější, aby se vězeň přestal hlídat. Běžnými způsoby to zjistit
nemohli. Proti Nitrozpytu byl chráněn Fideliovým zaklínadlem a dalšími
kouzly. Proti Veritaséru také. Jed by však tyto ochrany narušit mohl. Byl
to jeho vlastní vynález.

Severus muže vyslýchal necelé dvě hodiny. Pár náznaků informací už
získal. Muž byl ve zbědovaném stavu. Severuse tato práce netěšila. Neměl
však na vybranou. Nemohl si dovolit selhat. Ne, když s ním byla Teisha.
To by se na nic vymluvit nemohl. Musel doufat, že stihne informovat Řád
včas.

Teisha celou dobu stála v zadní části místnosti, nebo popocházela. Byl to
pro ni hrozný zážitek. Bylo to daleko horší, než to, co zažívala v
Kruvalu. Byly chvíle, kdy se jí chtělo plakat, ale nesměla to dopustit.
Snape byl nekompromisní. V porovnání s chováním k ní a k vězni byl na ni
velmi milý. To ji děsilo. Začínala mít z toho muže strach. Z jeho
zlověstného, chladného hlasu, manipulace.
Po necelých dvou hodinách se ozvala. „Myslím, že už to stačí.“

Severus chtěl v té chvíli na muže použít další z kleteb, ale tím, že
promluvila, svůj záměr nedokončil. Pootočil se k ní. „Na to, že jed
vidíte v akci poprvé, máte skvělý postřeh. Už toho moc nevydrží,“ ocenil.
„Nicméně jsem již blízko cíle. Nyní využiji svých znalostí a risknu to
dále. Vy byste to však rozhodně dělat neměla. I to, co jsme zjistili, je
dostačující,“ vysvětlil jí krátce a pak se ještě asi dvě minuty
intenzivně věnoval vězni. Ten již nápor nevydržel a řekl jim vše, na co
se Severus ptal. V tomto stavu, na pokraji smrti, se Severusovi podařilo
magické zábrany překonat. Stejně jako vůli muže. Protijed dostal na
poslední chvíli. Severus nečekal, až plně zabere. Stačilo mu, že bude
vězeň žít. Nechal ho ležet na podlaze a vyzval Teishu k odchodu. Dívka
jen nepatrně přikývla. Byla ráda, že může toto místo opustit.
„Co bude s ním?“ optala se cestou ze sklepních prostorů.
„Dokud bude pro Pána Zla užitečný, zůstane zde. Možná z něj bude chtít
ještě něco dostat,“ odpověděl a cestou s ní zašel za lékouzelníky. Těm
dal instrukce, ať ho dají dohromady.
Dívka si domyslela, co se stane, až užitečný nebude. Na to se ptát
nemusela.

Severus Teishu zavedl k Voldemortovi a sdělil mu, co vše se jim podařilo
zjistit.
„Věděl jsem, že se na tebe mohu spolehnout,“ začal Voldemort. „Jak si
vedla Teisha? Zapojil jsi ji?“ položil otázku a hleděl Severusovi upřeně
do očí.
„Zajisté, Pane. Nechal jsem ji jako odborníka sledovat celou situaci.
Měla mne upozornit, až uzná za vhodné výslech ukončit. Tento úkol zvládla
nad mé očekávání.“
„Jsem velmi spokojen. Můžete jít.“
Severus se mírně poklonil a Teisha vstala, aby mohla muže následovat.

„Chcete si jít ještě odpočinout?“ zeptal se jí, když osaměli.
Teisha přikývla. Chtěla být chvíli sama.
„V jedenáct v laboratoři. Přesně,“ propustil ji.
Byla ráda, že mohla vypadnout. V pokoji ze sebe shodila hábit a vlezla do
postele. Chtěla si trochu odpočinout. Místo toho usnula.