30) Den Poté


„Hermiono, miláčku, kde jsi takovou dobu, chceme si s tebou promluvit,“
řekla její matka káravě a pokynula jí na místo u stolku, u kterého právě
seděli a pili čaj.
„Ošetřovala jsem Severusovi tu ránu a pak mě provedl po domě,“ řekla po
pravdě.
„Mio, rádi bysme konečně věděli, co se to tu děje? A tím myslím všechno!“
zeptal se otec a tvářil se velmi vážně.
„Asi bych měla začít od začátku.“
„To bude nejlepší,“ řekl otec a vzal svou ženu za ruku. Tušil, že to
nebude zrovna příjemné poslouchání.
„Vlastně to všechno začalo už mým nástupem do Bradavic. Stejně jeko v mé
předešlé škole a vlastně i celkově, jsem chtěla vynikat. Být nejlepší,“
začala povídat a její rodiče mlčky poslouchali. „Kamarády jsem si
nehledela, protože jsem všechen svůj čas věnovala studiu, ale pak se
stala taková příhoda. Ron pronesl něco, co se mě tehdy velmi dotklo a já
utekla. Netušil, že jsem šla za nimi a všechno jsem slyšela. Schovala
jsem se na dívčí záchodky, chtěla jsem být sama. Ale v tu dobu, jeden
profesor vypustil ze sklepení Horského trolla, který se dostal až do
poschodí a právě na ty toalety, kde jsem byla já. Kluci mě přišli
zachránit a z nás se stali kamarádi. Od té doby jsme dělali všechno
společně a trávili spolu všechen volný čas. I prázdniny, však sami dobře
víte,“ pokračovala v povídání a její matka sotva lapala po dechu.
„V té době byl na hradě schován jeden velmi zvláštní kámen – Kámen
Mudrců. Ten zajišťoval jednomu kouzelníkovi nesmrtelnost. Byl to velmi
hodný kouzelník a hodně toho pro tento svět udělal. Ale to už je jedno.
Bohužel, už zemřel. Kámen Mudrců musel být zničen, aby se nedostal do
nesprávných rukou, které se po něm natahovali. Tehdy jsme jim v tom s
Harrym a Ronem zabránili.“
„Kdo ho chtěl získat?“ zeptala se matka, a bylo to poprvé ovšem né
naposledy, kdy vyrušila Hermionu z vyprávění.
„Chtěl ho získat Lord Voldemort, ten který vás chtěl minulé noci zabít a
mě unést, aby donutil Harryho něco udělat a tím ho zabít, aby Harry
nezabil jeho, ale k tomu se ještě dostanu,“ odpověděla na její otázku a
vrátila se zpět ke svému vyprávění. Otec jí jen hlavou pokynul, aby
pokračovala a svou ženu chlácholivě pohladil po hřbetě ruky.
„Takže, když jsme mu zabránili získat ten kámen, dostali jsme se na jeho
seznam nepohodlných lidí. Já o trošku výš než Ron, protože jsem u mudlů –
nekouzelníků narozená, a to je ještě horší. On byl vychován v mudlovském
sirotčinci a nebylo s ním zrovna v rukavičkách zacházeno, tak nemá mudly
rád. Stejně tak jako u mudlů narozené čarodějky a kouzelníky. Ale dál…,“
nechtěla do toho moc zabředávat, aby rodiče nevystrašila víc než je
nezbytně nutné. „V druhém ročníku, jeden jeho stoupenec – jeden ze
hlavních Smrtijedů podstrčil Ginny Weasleyové Deník Toma Ridleyho, tak se
původně Voldemort jmenoval. Byl to předmět Černé – Temné Magie, jeden ze
šesti předmětů, který mu zajišťoval nesmrtelnost. Harry jej zničil a
Ginny zachránil. Ve čtvrtém ročníku se mu díky Harryho krvi, kterou mu
násilím odebral, podařilo povstat z mrtvých a znovu započal ve svém
řádění. Stejně jako při jeho první existenci, se k němu vrátili jeho
stoupenci – Smrtijedi. Jedním z nich je i profesor Snape, ale jen na oko.
Je to špeh a vlastně denně nastavuje svůj krk za nás ostatní. Nechce o
tom slyšet. Ale dál. Severus tedy donáší Brumbálovi a Fénixovu Řádu, to
je organizace, která bojuje proti Voldemortovi a jeho stoupencům.
„A ty…?“ opět jí skočila do řeči matka.
„Jo i já, Harry a Ron jsme členy, ale až od letošního roku,“ odpověděla
jí. „Takže Severus nám poskytuje důležité informace, které nám pomáhají
zachraňovat další čaroděje a kouzelníky spolu s jejich rodinami. Stejně
jako včera zachránil nás. Tehdy, když se mu povedlo znovu se vrátit mezi
živé, jeho první co chtěl udělat bylo…“ tady se na chvíli odmlčela,
„…no…on chtěl Harryho zabít… ale jemu se povedlo přemístit se do bezpečí,
a tím se zachránit, ale bohužel zemřel jeden náš spolužák. Cedrig
Diggory. Tehdy to Kouzelnické ministerstvo zahrálo do outu, a nechtělo
vůbec připustit fakt, že se Voldemort vrátil. Následující rok jsme mu
zabránili v získání důležité věštby, ve které se ve zkratce říká, že
nadejde den, kdy ho Harry zabije, protože má něco, co Voldemort nemá a co
mu pomůže ho porazit. A v loňském roce se mu povedlo ovládnout
Ministerstvo a dosadit do školy Dolores Umbridgeovou, která nám zákazala
téměř vše. Tak jsme se proti ní a jejím reformám vzbouřili a založili si
vlastní armádu – Brumbálovu armádu. Podařilo se nám Věštbu ochránit,
přesvědčit Ministra, že se Voldemort vrátil a vystrnadit Umbridgeovou ze
školy. Proto jsme momentálně s Harrym a Ronem na nejvyšších místech jeho
seznamu smrti. A s tím i naši příbuzní, bohužel,“ zakončila Mia své
vyprávění.
Její rodiče po celou dobu její monologu téměř nezasáhly, jen matka chtěla
několikrát přerušit, ale její táta jí v tom taktně zabránil. On věděl, že
některé věci Mia schválně vynechává, aby je přespříliš neděsila.
„Myslím, že bych vás teď měla nechat chvilku o samotě,“ pronesla a pomalu
se zvedala.
„Ještě ne, mladá dámo,“ řekla její matka a ukázala na její místo.
Hemriona si opět sedla a čekala, co bude dál.
„Teď by jsi nám měla vysvětlit tvé chování k tomu profesorovi. Nezdá se
mi, že by jste se chovali, jako profesor a jeho studentka,“ pro změnu
řekl její otec a tázavě se na ní podíval.
Hermiona si povzdechla, tohle bude trošku těžší. ‚Jak to asi vezmou?‘
pomyslela si a lehce jí znachověly tváře a rozklepaly ruce. Z tohohle
byla nervózní.
„Tak…,“ tlačila na ní matka a pozvedla obočí, čekajíc, kdy Hermiona začne
s vysvětlováním.
„No, já…my…,“ v tu chvíli se před nimi zjevila malá domácí skřítka, že
pán je očekává v jídelně a bude večeře.
„Tak to necháme až po jídle, a stejně si myslím, že by u tohohle
rozhovoru měl být i Severus. Jistě na něho budete mít i několik otázek,“
řekla a zvedla se z křesla. I její rodiče se zvedli a spolu s ní odešli
mlčky do jídelny Každý zahloubán do svých myšlenek.


Posadili se v prostorné jídelně k oválnému stolu. Hermiona se posadila
vedle Severuse a její rodiče proti nim. Skřítci jim připravili bohaté
slavnostní menu o několika ti chodech. Večeře probíhala v naprostém
tichu. Jen na úvod je Severus uvítal ve svém domě a popřál všem dobrou
chuť.
„Myslím, že kávu a zákusek by jsme si mohli dát v salónu. Prosím, pojďte
za mnou,“ řekl zdvořile a pomohl Hermioně z místa. Nabídl jí rámě a
odvedl ji do salónu, který byl vedle jídelny. U krbu stál ozdobený
vánoční stromeček. Až teď i všem Grangerovým došlo, že zítra už je štědrý
den.
Severus se posadil do křesla, Hermiona na jeho opěradlo a její rodiče na
pohovku naproti nim. Ona se sklonila a pošeptala mu do ucha, že její
rodiče si chtějí promluvit o jejich vztehu a ona neví jak to vezmou. Jen
kývnul hlavou a vzal ji něžně za ruku.
„Myslím, že by jste nám oba měli vysvětlit Váš poněkud netypický vztah
učitele a studentky,“ řekl její otec a zadíval se na Severuse.
„Ano,“ přikývl a podíval se na Hermionu s takovou láskou a oddaností, že
pro dobrého pozorovatele nebylo třeba dalších slov. „Myslím, že si
zasloužíte znát pravdu,“ dořekl a otočil se zpět k jejím rodičům.
„Mami, tati…,“ začala Hermiona a něvěděla jak dál, stiskla jemně
Severusovu ruku a on pokračoval.
„…do Vaší dcery jsem se zamiloval před více než rokem. Vlastně mě svou
inteligencí a zájmem o studium uchvacovala od prvního dne, prvního
ročníku v Bradavicích. Nevím jestli Vám řekla, že jsem přisluhovačem
Temného Pána…?“
„…Voldemorta…,“ přestože byla jeho doznáním sama šokována, skočila mu do
řeči.
„…nemohl jsem se k ní chovat, tak jak by si zasloužila. Bohužel jsem byl
na ní v mnoha ohledem přísnější než na kohokoliv jiného. Bylo to dáno
jednak mým postavením u Temného Pána a jednak také mnou samým. Nechtěl
jsem si připustit, že tato úchvatná mladá dáma,“ otočil se na ní a jemně
se usmál, „…bude na mě mít takový vliv. Bránil jsem se připustit si, že
mé chování vůči ní, je jen popření mých citů. Doslova mě očarovala.“
„Ale jste přeci její profesor, měl by jste…,“ namítla její matka a otec
si ho stále prohlížel takovým tím, otcovským přísným pohledem.
„…ano měl, jenže srdci ani rozum neporučí,“ odvětil a podíval se na paní
Grangerovou.
„To je pravda. Já jsem se do Severuse zamilovala během minulého ročníku.
Od prváku jsem ho uznávala jako odborníka na lektvary. Četla jsem dokonce
i několik jeho publikovaných knih s touto tématikou, také vydal několik
knih o lektvarech v Lékouzelnictví a Užití bylin v lektvarech. Byl
spoluautorem mnoha publikací s tématy Obrany proti Černé – Temné Magii.
Ve svém věku je uznávanou kapacitou mezi kouzelníky, jen…“
„Hermiono, zase nepřeháněj, prosím…,“ snažil se jí mírnit ji v jeho
chvále.
„…ale je to pravda, proč chceš být skromný. Ve svém věku už jsi dosáhl
takového uznání, o kterém se mnohým jen může zdát,“ oponovala mu.
„Myslím, že jsme trošku odbočili,“ řekl po chvilce ticha.
„Jde o to,“ začala pro změnu Hermiona, „že mě na začátku roku, požádal
ředitel o jistou službu a já začala trávit se Severusem hodně času v jeho
laboratoři. Samozřejmě s jeho dohledem, aby se mi něco nestalo. A když
jsem spolu byli tak často, nemůžete jenom dělat a mlčet. Tak jsme si
začali povídat a zjistili jsme…“
„…zjistili jsme, že máme hodně společného. Oba máme rádi knihy, oba máme
zájem o historii, lektvary a mnoho dalšího,“ dopověděl.
„Máme velmi podobné názory na to, co se momentálně děje v kouzelnickém
světě a stejně tak i máme podobné názory na některé lidi v našem okolí,“
řekla Hermiona.
„A nesmíme zapomenout, že i naše city jsou vzájemné. Chovám k Vaší dceři
ty nejhlubší city, o kterých jsem si myslel, že už jich nejsem schopen…,“
odmlčel se. „…Před lety jsem velmi miloval jednu dívku, ale rozhodla se
pro muže, který byl mým úhlavním nepřítelem. Spolu se svými kamarády, mi
dělal ze života peklo. Proto jsem se zařekl, že již nikdy nechci nikoho
milovat tak, aby mi to mohlo znovu ublížit, jako tenkrát. Tehdy se však
stala jistá věc, která mě donutila té ženě odpustit její zradu a já se
zapřísahal, že ji ochráním. Bohužel má snaha byla v té době marná a ona
zemřela. Zůstal po ní její syn…“
„…Harry…,“ upřesnila Hermiona.
„…ano, Harry a já ji slíbil, že ho ochráním před vším. Mé postavení u
Temného Pána mi pomáhá, abych informoval příslušné lidi o jeho plánech a
mohl tak zabránit zbytečným ztrátám na lidských životech v řadách
kouzelniků s mudlovskou krví a těch, kteří se Temnému Pánovi nebojí
postavit.“
„Je to můj hrdina,“ řekla pyšně, pohladilo ho a políbila.
„Ne větší, než vy ostatní,“ odvětil a polibek jí vrátil.
„Kolik je vám let, jestli můžeme vědět,“ zeptal se její otec a významně
na něho pohlédl.
„Třicet osm,“ odpověděl.
„Vy jste o dvacet let starší,“ vykřikla pohoršeně její matka a otočila se
na manžela.
„Mami, ale v kouzelnickém světě to není neobvyklé. Kouzelníci a čarodějky
se dožívají mnohem vyššího věku než mudlové – tedy vy,“ snažila se
zmírnit jejich předsudky. „Dokonce i v mudlovském světě je přece hodně
partnerských dvojic s takovým i vyšším věkovým rozdílem.“
„Máš pravdu, ale přeci jen jsme si k tobě představovali někoho blíže tvé
věkové kategorii, ne o generaci staršího muže,“ řekl její otec už
smířlivěji.
„Ale já potřebuju k sobě muže, kterého bych mohla respektovat a on mě.
Kluci mého věku jsou nezodpovědní a malicherní. Nemluvě o jejich zájmu ke
všemu okolo. Jediné co je zajímá, je famfrpál, holky a jídlo. Ani učit se
nechtějí a o čtení knih, literatury ani nemluvím. Severus je vzdělaný,
inteligentní, se širokými znalostmi. Je zábavný a umí mě umírnit, když je
to potřeba,“ řekla a zamilovaně se na něho podívala.
Podíval se jí do očí a řekl „Miluju tě!“
„I já tebe!“ odvětila a skonila se k němu pro polibek.
Pravou rukou ji chytil kolem pasu a stáhl si ji do klína. Vyjekla, ale
přivinula se k němu. Objala ho kolem krku a políbili se, jako by tam její
rodiče vůbec nebyli.
„Ehm, ehm,“ odkašlal si její otec. „Myslím, že asi nemá cenu Vám obě něco
rozmlouvat,“ řekl a zablesklo se mu v očích.
Oba jen svorně zavrtěli hlavami.
„Pak bychom vám měli dát naše požehnání,“ řekl táta.
„Tati,“ vyskočila Hermiona ze Severusova klína a běžela otce obejmout.
„Děkuju,“ hlesla mu do ucha.
„Už jsi skoro dospělá a stejně by jsi si nedala říct,“ odpověděl jí a
pevně ji k sobě přivinul. „Mám pocit, že jsem právě ztratil svoji malou
holčičku,“ řekl smutně.
„Prosím, opatrujte jí a dávejte na ní pozor,“ paní Grangerová natáhla k
Severusovi ruku.
„Je pro mě cennější než můj život, věřte mi,“ svěřil se jí pevně.
Pak se všichni opět usadil ke stolu a nalili si kávu. Hermiona nabídla
rodičům dortíky, které jim skřítkové připravili. Po necelé hodince,
kterou strávili příjemnější konverzací se její rodiče rozloučili a za
doprovodu domácího skřítka odešli do své ložnice.
„A co budeme dělat my?“ zapředla mu do ucha.
„Hmmm,“ zapřemýšlel. „Věděl bych o činnosti, která by se ti mohla líbit,“
pošeptal ji do ucha a vstal z křesla z Hermionou v náručí.
„A to?“ opáčila a chytla se pevněji kolem krku.


On se i s ní přemstil do své ložnice. Pomalu ji postavil na zem, ale
nepřestával ji líbat. Stále ji pevně držel přitisknutou ke svému tělu.
„Nechceš si dáš společnou koupel,“ pošeptal jí do ucha.
„Když tam bude hodně pěny,“ zarděla se.
„Udělej si pohodlí, já to zatím připravím,“ řekl a odešel dveřmi vedle
příruční knihovny. Za chvilku se vrátil zpět. Došel ke křeslu a odložil
si hábit spolu s košilí. Jak si mohla všimnout už dřív, měl krásné tělo.
Sice nijak zvlášť svalnaté, ale přesto pevné a mužné. Došla k němu a
opřela si své dlaně o jeho nahou hruď. Políbila ho na hrudní kost a
rukama jemně opsala křivky jeho prsních svalů. Začal z hluboka dýchat.
Kdyby jen věděla, co to s ním dělá. Vzal její ruce do svých a obě si
přitáhl ke rtům k polibku.
„Pojď, ať nám nevychladne voda,“ naznačil pohybem rukou, aby jej
následovala. V koupelně si ji sám svlékl a každý kousíček jejího
odhaleného těla políbil. Pak ona pomohla jemu z kalhot, ponožek a
spodního prádla.
Jeho koupelna byla prostorná, ve kávové barvě s doplňky v temně vínové.
Kruhová vana měla v průměru snad dva metry. Jemné perličky pěny obklopily
jejich těla. Vůně letních květů provoněla celou místnost.
Přitáhl si Hemionu k sobě a ona se opřela zády o jeho hruď. „Severusi,“
ozval se potichu její hlas, „docela jsem se bála, co na nás řeknou
rodiče, ale dopadlo to víc než dobře.“
„Taky jsem měl strach, zejména z tvého otce, celou dobu mě upřeně
sledoval. Ale kdybych byl na jeho místě, asi bych byl víc nepříjemný.“
„Oni oba ví, že by semnou stejně nic moc nesvedli. Jsem docela paličatá a
nerada si nechávám do něčeho mluvit. Už tehdy když k nám přišla prvně
Minerva sdělit rodičům, že jsem vlastně právoplatná čarodějka a že mám
možnost nastoupit do Bradavic, rodičům se to vůbec nelíbilo. V podstatě
vždy věděli, že jsem jiná, ale nějak si nechtěli připustit, že až tak
jiná,“ zavzpomínala na první setkání s čarodějnickým světem. „Nejdřív
vůbec nechtěli, abych do té školy šla, ale já si prosadila svou a řekla
jsem, že bude pro všechny lepší, když budu svou moc ovládat, než abych
jim časem nechtěně ublížila. Pochopili a pak mě i podporovali, ale
problémy kouzelnického světa jsem jim raději zatajila. Nevím, jestli bych
měla tolik sil čelit jejich námitkám, prosbám o návrat a negaci vůči
kouzlům.“
„Ještěže tak, to bych neměl čas tě víc poznat a mít tak možnost poznat i
sám sebe. Díky tobě vím, že jsem schopen i něčeho dobrého, nejen dělat
přisluhovače Temnému Pánovi a konat jeho jménem. A všechno to zlo…“
„Pššš,“ otočila se tváří k němu a položila mu ukazováček na rty, „…takhle
nemluv. Je v tobě tolik dorého,“ řekla a políbila ho a on jí ty polibky
vracel s ještě větší vášní a náruživostí. Pevně ji objal levou rukou
kolem pasu a pravou ji zajel do vlasů. Ona své prsty propletla za jeho
zátylkem a přitáhla si jej tak ještě blíž do hlubších polibků. Jazykem
laskal její zuby a vnitřek jejích sametových úst. S jejím jazýčkem si
dávali malé šermířské souboje bez vítěze. Oba se oddávali dotykům toho
druhého. Vzájemně poznávali a objevovali svá těla. Po nějaké době, když
byli oba vzájemně dostatečně poznáni, požádal ji, zda by ji mohl umýt
její nádherné vlasy. Prý je to jedna z mnoha věcí, které na ní obdivuje.
Byla překvapena jeho přáním, ale neměla proti němu námitky. Naposledy ji
vlasy myla maminka, když byla ještě malá holčička. Tohle rozmazlování se
jí věru hodně líbí. Severus ji nejdřív vlasy namočil sprchou, které si
ani nevšimla, pak jemně vmasíroval šampón na problematické vlasy.
Vyloženě si s nimi hrál. Pak je důkladně opláchl a použil kondicionér na
stejné vlasy. Užívala si tu péči, které se jí dostávalo od jejího
milovaného. Také ona jemu umyla důkladně jeho vlasy, tak jemné, skoro
jako dětské. Po hodině strávené ve vaně Severus Hermioně pomohl ven a
zabalil si ji do osušky. Odnesl si ji v náručí do postele, kde
pokračovali v dalším laskání a mazlení. Oba si vzájemně dopřávali spousty
něžných doteků, líbání a škádlení míst, které toho druhé téměř dováděli
napokraj šílenství. On ji jemně masíroval její zduřelé bradavky, a to
nejen svými prsty, ale především svými rty a jazykem. Ona stejnou péči
věnovala těm jeho, spolu jemným mechanickým pohybem jeho penisu. Slastně
ji vzdychal do úst při polibku a sotva slyšitelně šeptal její jméno do
ouška, když palcem zlehka přejela přes hlavičku jeho ztopořeného pyje.
Jemně ji svou rukou přinutil roztáhnout její stehna a svými rty si
prolíbaval cestičku přes celé její tělo až k jejímu lůnu. Když se svými
rty přiblížil k jejímu rozkroku, instinktivně ještě více roztáhla nohy a
on se plně věnoval její jeskyňce.
Byla to pro ní nepoznaná rozkoš. Ještě žádný chlapec, ani Ron a ani
Viktor se nedostali dál než k líbání a poznávání její horní části těla.
To nejcennější si stále střežila. Dnes to však hodlá věnovat tomu, koho z
celého srdce miluje.
Svým jazykem ji vpisoval své iniciály přes její vzrušením naběhnutý
hrbolek rozkoše. Ona se svíjela a tlumeně vzdychala. Svému jazyku pomohl
i pomocníky podobě svých zručných prstů, které ji dovedly k samotnému
vrcholu, na němž vykřikla jeho jméno. Ještě naposledy políbil její
jeskyňku a pomalu se přesunul vedle ní. Políbil ji na tvář, ale ona si
jeho ústa přitáhla k polibku. Chtěla ochutnat ten nektar rozkoše, kterého
se mu od ní dostalo. Sebrala zbytky svých sil a převalila ho na záda. I
ona jemu chtěla dopřát stejné slasti a štěstí, jako on poskytl jí. I ona
si cestičku do jeho klína prolíbávala přes jeho mužnou hruď. Přes bříško,
které od pupíku zdobila ulička černých chloupků, která plynule přecházela
do ochlupení kolem vztyčeného penisu. V podstatě do dnešního dne neviděla
nahého muže. Mužský penis… Neměla s čím srovnávat, ale přesto si myslela,
že je nadprůměrný. Sotva jej mohla svou drobnou ručkou obejmout a na
délku jej sotva skryly obě její ruce. Jemnými pohyby mu stahovala
předkožku z jeho stále více se lesknoucí hlavy. Na jejím středu se
objevila kříšťálová kapička, která ji lákala k ochutnání. Zlehka ji svým
jazýčkem slízla a z jeho hrdla se ozval ten nejnádhernější zvuk, který do
té doby slyšela. A to ji pomohlo překonat prvotní ostych a znovu jeho pyl
svým jazýčkem olízla. Jeho odezva přišla téměř okamžitě a ona chtěla víc,
pro něho víc. Políbila jej na špičku penisu a pak jej vtáhla do svých
úst, přičemž jazykem laskala jeho spodní část a zuby se otírala o tu
horní. Mezi vzdechy nezřetelně vyslovoval její jméno a ještě něco navíc.
„Prosím!“
Položil ruce na její temeno a jemným tlakem ji pobízel ke stejné
činnosti. K té, jež ho bezpečně přivede až na vrchol. Chtěla pro něho
stejnou rozkoš, jakou jí dopřál on, a tak pokračovala. Nejprve ve velmi
pomalém mučivém tempu a po chvíli začala zrychlovat, když už cítil, že se
blíží na vrchol, jemně si ji přitáhl zpět k sobě.
„Něco jsem udělala špatně?“ zeptala se zmateně. Nevěděla proč chtěl, aby
přestala a proč si ji vytáhl k sobě.
„Nic, miláčku, ale noc je ještě mladá a já…,“ políbil ji, „…mám s tebou
ještě hodně plánů.“
Převalil jí na záda a nalehl na ní. Instinktivně roztáhla nohy, aby oba
měli větší pohodlí.
„Už jsem ti řekl, jak jsi krásná…,“pošeptal jí do ouška a z lehka se
otřel rty o její tvář, postupoval dál na šíji. Předla pod ním jako kočka
a její ruce jej hladily po zádech. Občas i jako kočička vystrčila drápky
a zaryla mu je do kůže, ale to jen, když se dostal na ty nejcitlivější
místečka, která ji hodně rajcovala a ona zvedala svou pánev vstříc jeho
kopí. Dřív než jej navedl správným směrem se s otázkou v očích zahleděl
do těch jejích oříškových. Jen přivřela víčka a přitáhla si ho k
náruživému polibku, během něhož do ní pomalu vnikl. Snažil se, aby jí co
nejméně ublížil.
Promilovali spolu skoro celou noc a usnuli až těsně nad ránem, ale ještě
se stihl zeptat:
„Nelituješ?“
„Ne, protože tě miluju!“ a vzápětí usnula v jeho náručí.



oooOOOooo



Prosím o komentáře, protože pouze na nich bude záviset, jak dlouhá
povídka bude. Moc děkuji