2. kapitola - Žárlivost James Potter už se pomalu chystal ulehnout. Měl za sebou náročný den a jediné, po čem nyní toužil, bylo zahrabat se do peřin a chvíli si číst, než půjde spát. „Snad nehodláš jít na kutě, Dvanácteráku?“ zajímal se Sirius. „Ne, ještě jsem si chtěl přečíst pár kapitol v té nové knížce o famfrpálu.“ Pohlédl na noční stolek a hlasitě zaklel. „Sakra zapomněl jsem si ji po večeři ve společenské místnosti. Hned jsem zpátky.“ James rychle seběhl po schodech a začal se rozhlížet, kde že to tu svou knihu nechal. V ten moment si všiml, že v křesle blízko u krbu se choulila dívka, zírala do plamenů a oči se jí klížily. „Nemělas bys to v posteli pohodlnější, Mary?“ zeptal se jí s úsměvem. Ospale k němu vzhlédla. „Čau Jamesi. No, to máš asi pravdu, ale čekám tu na Lily.“ „Na Lily?“ podivil se. „A kam vlastně šla takhle večer?“ „Ale nikam, jenom na chodbu. Čekal tam na ni totiž Snape.“ „Cože?! A tys ji tam nechala jít samotnou? Vždyť jsi slyšela, co jí dneska řekl ne?“ vyhrkl a dál už Mary neposlouchal. Okamžitě zamířil k východu ze společenské místnosti. Představoval si, že Snape momentálně Lily určitě nějak ohrožuje a on ji z jeho slizkého sevření zachrání. Bude za hrdinu, Lily mu bude vděčná a... Jenže jeho úvahy vzaly za své, když vyšel do chodby a byl svědkem toho, jak se ti dva objímají, místo aby se drželi pod krkem. Rozčílil se a vytrhl je z jejich rozjímání. „Co to má sakra znamenat?!“ Polekaně od sebe odskočili, ale hned se vzpamatovali. Severus se zamračil a už měl na jazyku nějakou uštěpačnou poznámku, jenže dívka byla rychlejší. „Nevím o tom, že by ti do toho něco bylo, Pottere.“ „Ne? Asi máš nějakou krátkou paměť, když zapomínáš, že tě před pár hodinama nazval mudlovskou šmejdkou!“ „A taky se za to právě omluvil.“ „No né!“ zakřičel ironicky James. „Tak pan Smrtijedíček se omluvil a hnedka je zase všechno v pořádku. Jsi tak strašně naivní, Lily!“ „On není Smrtijed!“ snažila se ho bránit. „Zatím,“ sykl James. „Až po tobě příště půjde, tak u mě pomoc nehledej.“ Severusovi bylo už trapné, že zatím nic neřekl a využil šance se do Pottera pustit. „Kdybys neměl v té své palici jenom naparování, možná by ti došlo, že bych jí nikdy neublížil. Já vím, co máš ve skutečnosti za lubem, ale měl by sis uvědomit, milý Pottříčku, že ne všechny holky si z tebe sednou na zadek!“ pronesl s posměšným úšklebkem a vysloužil si tím, že se na něj James div nevrhl, kdyby nezakročila Lily. „Tak dost! Pottere, prosím tě, zklidni se! A ty Severusi… promluvíme si jindy, ano? Dobrou noc,“ popřála mu ještě a pak společně se zuřícím Jamesem zmizela za Buclatou dámou. Když vešli do společenské místnosti, James se chtěl ještě hádat, ale Lily ho odbyla s tím, ať to neřeší, jelikož to není jeho věc. Poděkovala Mary za to, že tu na ni počkala a odešly do dívčích ložnic, takže Jamesovi nezbylo nic jiného než taky zamířit do té svojí. Na knihu o famfrpálu teď samozřejmě neměl ani pomyšlení. Honem vypověděl Siriusovi vše, co se právě odehrálo. „Tohle tomu parchantovi nedaruju! Nechápu, proč s ním Evansová pořád ještě ztrácí čas.“ „Tebe to nějak bere,“ uchetl se Sirius, což Jamese ještě víc vyprovokovalo. „Hned zítra Srabusovi pěkně osladím život!“ prohlásil nenávistně. Remus si ve své posteli jen tiše povzdechl. Koukal z toho totiž pořádnej průšvih. ______________________________________________________________________ Severus začal dělat všechno proto, aby Lily nezklamal. Při obědech a večeřích ve Velké síni si přestal sedat ke spolužákům, kteří jí nebyli po chuti. Raději si odsedl stranou, buď sám, nebo ve společnosti zmijozelů, kteří své případné antipatie k nečistokrevným kouzelníkům nedávali najevo. Zvykl si brávat si všude s sebou knížku, aby nějak zakryl fakt, že nadále nevyhledává své, nyní již bývalé, přátele. „Už je po zkouškách, Severusi!“ popíchl ho Mulciber, který se jednou při večeři vynořil za jeho zády. Severus ztuhnul, zamumlal, že má naspěch a rychle odešel pryč. „Co to s ním poslední dobou je? Vůbec se s náma nebaví!“ postěžoval si Averymu. Ten se jen zamračil a zatvářil se zamyšleně. Rozhodně ho taky zajímalo, co za tím vězí. Pak se loudavým krokem vydali pryč ze síně. Když došli ke dveřím, střetli se s několika studenty Nebelvíru. „Kde máte Srabuse, brečí někde v koutě?“ nenechal si ujít příležitost James. „Jak to mám vědět, nejsem jeho máma! A být tebou, dávám si pozor na jazyk, Pottere!“ „No, možná by sis měl dávat pozor spíš ty, Avery. Váš hošánek se vám někde toulá.“ Avery si ho jen chladně změřil, zato Mulciber mu už-už chtěl dát ránu pěstí. I Sirius se připravil k akci, ale jejich hašteření zarazil profesor Křiklan, který jim důrazně doporučil, aby se vrátili na své koleje a jim nezbývalo nic jiného, než tak učinit. A/N: Další kapitolu očekávejte snad tak na konci týdne :)