6. kapitola - Sbližování Začali se scházet tak často, jak jen to bylo možné. Severus v místě bydliště žádné přátele neměl. Snažil se pomáhat matce, ale jinak svůj volný čas trávil se svou dívkou. Ty tam byly doby, kdy se během prázdnin učil. Teď si na školu vzpomněl, jenom když konečně přišly výsledky NKÚ nebo když se zahloubal do své učebnice lektvarů. Přece jen to byl jeho oblíbený předmět a tak trochu i koníček. Byl z něho jiný člověk, čehož si všiml i jeho otec, který mu věnoval několik uštěpačných poznámek na téma randění. Naštěstí ho ale nechal zatím být, pokud se domů vracel včas. Lily se bavila dopisováním s kamarády nebo výlety s rodiči. Se setrou si poslední dobou vůbec nerozuměla. Byla stejně věčně někde pryč, údajně se prý seznámila s nějakým Vernonem a zbláznila se do něj. Lily výjimečně chápala, jak se Petunie cítí. Musela na Severuse pořád myslet. Byla s ním šťastná a to, že byli mimo Bradavice, jí jenom nahrávalo do karet. Žádné pohledy a špitání spolužáků, žádní otravní profesoři. Nemuseli se bát jejich reakcí a jí to tak vyhovovalo. Ne, že by se za svého milého styděla, její obavy se týkaly spíše zmijozelské koleje. Stále měla na paměti Averyho nenávistná slova a uvědomovala si, že dosud nevymyslela nic, co by Sevovi pomohlo. ______________________________________________________________________ Neobyčejně teplý a přívětivý červenec se brzy přehoupl ve stejně idylický srpen. Severus ležel na jejich místě pod vysokým stromem u řeky. Lily sice měla přijít až za hodinu, ale bylo rozhodně příjemnější pobývat tady než doma. Nechtěl se potkat s otcem, který byl poslední dobou čím dál protivnější. Sev měl už ale jiné myšlenky. V rukou držel něco jako mudlovský sešit v tvrdých deskách a dokonce i propisku. Přece jen, při ležení v trávě to bylo trochu praktičtější. Zamyšleně si kousal spodní ret. Konečně dopsal poslední řádek a zatvářil se spokojeně. Znenadání se za ním objevila Lily. „Snad neděláš úkoly?“ Ne, že by na tom bylo něco špatného, jenom si do něj chtěla trošku rýpnout. „Nee, to není nic do školy,“ řekl zaskočený Severus nepříliš důvtipně. Dívka se toho totiž okamžitě chytla. „A co teda?“ Než se vzpamatoval, měla jeho sešitek v rukách. „Okamžitě mi to vrať!“ Pronesl to překvapivě tvrdě, až se zarazila. Snad to není zase nějaká černá magie?! Severus ale v zápětí už mírněji dodal: „Prosím,“ což ji paradoxně přimělo nahlédnout dovnitř. Kupodivu nešlo o žádná kouzla, ale o jeho deník. Přelétla text rychle očima a ani si neuvědomila, že začala číst nahlas. ... konečně mohu říct, že ji znám opravdu dobře. Vždy jsem věděl, že je krásná a chytrá, ale teď objevuji další stránky její osobnosti. Vášeň, která se v ní skrývá, se mísí s něhou a starostlivostí… V tu chvíli jí sešit vytrhnul a rychle ho schoval do kapsy. „Seve, prosím, pujč mi to ještě.“ Udělala na něj psí oči. „Neměla jsem tušení, že si píšeš deník.“ „To byl taky můj záměr,“ zabručel naštvaně. „Ale no tak, vždyť to, cos o mně napsal, je krásný. Moc mi to lichotí.“ „A kdo říká, že je to o tobě?“ Chtěl ji vydusit, ale cukající koutky úst ho prozradily. „Ty mizero jeden!“ vrhla se na něj se smíchem a povalila ho do trávy. Následující chvíle se z legrace prali a pošťuchovali, ale nakonec skončili v pevném objetí. Na Severusovy osobní zápisky se zapomnělo. „Už budu muset jít,“ zašeptal omámeně, když se odtrhl od jejích úst. „Však se zas brzo uvidíme,“ usmála se Lily a dalším hlubokým polibkem protáhla jejich loučení aspoň o deset minut. ______________________________________________________________________ Nejen oni využili krásného letního večera. Lucius Malfoy seděl na verandě svého sídla a věnoval se několika vyvoleným přátelům, které pozval na návštěvu. Hosté se evidentně dobře bavili. „Taková setkání bys měl pořádat častěji, Luciusi,“ navrhl jeden z nich. Vlastně to nebyl špatný nápad, když se nad tím tak zamyslel. Rozhodl se, že zařídí velkolepou párty pro všechny své známé. Čerstvě zděděná nemovitost potřebovala zátěžovou zkoušku. Začal se ihned s ostatními radit, koho všeho by měl pozvat. „A ty, Avery, bys mohl přivést pár spolužáků z Bradavic,“ obrátil se na mladšího zmijozelského studenta. „Samozřejmě nějaké spolehlivé,“ dodal. „Napiš třeba Severusovi. Dlouho jsem o něm nic neslyšel.“ Avery kývl hlavou na souhlas, ale v duchu si začal dělat starosti. Nechtěl se tím teď o prázdninách zabývat, ale protože to byl Malfoyův návrh, bude to muset zkusit na Severuse ještě jednou po dobrém, i když pochyboval, že to k něčemu bude. Jakmile se vrátil domů, začal psát pozvání na oslavu. ______________________________________________________________________ V noci k domu Snapeových na Tkalcovské ulici dorazila sova s dopisem pro Severuse. Naštěstí zaťukala zobákem přímo na okno od jeho pokoje, takže z toho neměl žádné problémy. Chlapec byl ještě vzhůru, i přes pokročilou hodinu nemohl usnout. Cítil se trochu trapně kvůli tomu, že Lily přišla na jeho deník. Dřív mu sloužil spíš jako záznamník jeho lektvarových pokusů a inovací a až poslední dobou v něm začal přemýšlet i o svém soukromém životě. Pomyslel si, že by s tím měl radši přestat. Na druhou stranu věděl, že ona to nebrala jako nějakou slabost. Nemusel před ní nic předstírat. Dávala mu pocit neobyčejné svobody. Soví zaťukání ho vrátilo do reality. Přešel k oknu, odvázal sově kus pergamenu z nožky a se zájmem se pustil do čtení. Když skončil, ušklíbl se a hodil dopis do vyhasínajícího krbu. „To určitě!“ potichu odtušil a vrátil se zpět do postele, k myšlenkám na Lilyiny sladké polibky. ______________________________________________________________________ Severus nebyl jediný, kdo ten týden obdržel poštu. Když Lily ráno seběhla do kuchyně, čekal tam na ni dopis. Nedočkavě ho roztrhla a začala číst, přičemž bezmyšlenkovitě ukusovala snídani. Byl od její přítelkyně Mary. Lily se jí posledně zmínila, že se Severusem je to docela vážné, a byla zvědavá, co si o tom její kamarádka myslí. Té to evidentně vůbec nevadilo, dokonce je oba pozvala na chatu jejích rodičů. Mary je totiž přemluvila, aby jí chatu půjčili a ona mohla zorganizovat příjemnou dovolenku pro svoje spolužáky. Dívka si zamyšleně odhrnula zrzavý pramen z tváře a povzdechla si. ,Podaří se mi ho přesvědčit, aby jel?‘ A/N: Mám takovou malou otázku, zcela mimo tuto povídku. Zabývá se tu někdo překladem povídek z AJ na přání?