Když teď Hermiona seděla před ředitelnou, nebyla si právě jistá, jestli Francisin nápad byl vážně tak geniální. Křečovitě svírala složku, ve které měla svůj diplom. Krásné vzpomínky, které se jí vracely, když ji Filch vedl chodbami, najednou k její spokojenosti nestačily. Chtěla by tu cestu hradem zopakovat. Nejprve si myslela, že jí vzpomínky na Harryho a Rona, které se vztahovaly k Bradavicím, budou bolet. Ale právě naopak. Tady byli ještě přátelé, jejichž vztah nenarušila ani láska, ani zrada. Honem tyhle úvahy zaplašila. Najednou si všimla černého pláště, který se zavlnil na schodišti. Okamžitě se cítila ještě hůř. Jakoby se jí v krku udělal knedlík. Naprázdno polkla. Jakmile se vynořil i Snapeův obličej, v přemístění jí zabránilo jenom to, že v Bradavicích nebylo umožněno. Snape se tvářil stejně nepřátelsky jako obvykle. Pokoušela si představit, že ten nevrlý necita má srdce a pomyslela na Harryho matku. Jenomže pak se na ni podíval a ona zase neodhodlaně zamrkala. „Grangerová, co tady děláte?“ zavrčel na ni a zastavil se. „No, pane, přišla jsem za vámi,“ kuňkla a postavila se, aby působila trochu odhodlaněji. Nejspíš to nikterak nepomohlo. Severus nasadil ještě neuvěřitelnější grimasu. Nechápal, co by tady mohla jeho bývalá studentka dělat?! Potter a Grangerová snad pokusy začlenit ho do společnosti vzdali dávno. Okamžitě potom, co po sobě s panem bystrozorem poslali několik kleteb, a ten nafoukaný kluk práskl dveřmi. A Harryho kamarádka to zabalila spolu s ním. „Tak to máte opravdu smůlu,“ řekl s falešnou lítostí, „mám domluvenou důležitou schůzku. Takže…“ „Ano, pane ředitele, já vím. Jsem tu místo slečny Queensové,“ oznámila mu a velice ji překvapilo, že jeho tvář může vypadat ještě o trochu nechápavěji než před chvilkou. Vlastně si nikdy na Snapeovi téhle emoce nevšimla. Rozhodla se mu dát několik vteřin, aby se vzpamatoval. „Co je to za nesmysl?“ zasyčel. „Hmm, Francise se naskytlo něco, ehm, lukrativnějšího. Ale chápe, že s náhradou za profesorku McGonagallovou počítáte. Jsem její spolužačka. Přinesla jsem i diplom, abyste si mohl – “ „Takže vy si asi myslíte, že je to jenom tak. Vy a slečna Queensová! Tahle škola není holubník a vy, slečno Grangerová, máte možná spolu s Potterem vliv v celé kouzelnické společnosti, ale tady ne,“ výhružně, leč velmi klidně pronesl jejím směrem a otevřel dveře ředitelny. „Na shledanou,“ rozloučil se, jakoby se nic nestalo, a zavřel za sebou. Mia klusala všemi chodbami. Ten chlap ji příšerně vytočil! ‚Moje šance – šance, která se jen tak nezopakuje!‘ bědovala v duchu. Možná jí ale udělal laskavost. Třeba by se tu cítila zkroušenější, kdyby zde trávila více času. Přece jen jsou to Bradavice, které si v mysli pojí s Ronem a Harrym. A taky Ginny. Protože se zamyslela, nechala nohy, aby ji vedly, kam se jim zamanulo. Nějak se dostala pod schodiště kousek od nebelvírské společenské místnosti. ‚Musela jsem projít přes Buclatou dámu. Vždyť neznám heslo?!‘ uvědomila si. Posadila se na poslední schod. A vybavila se jí jedna vzpomínka. Na Rona. Když na něj poslala vyčarované ptáčky. „Opugno,“ špitla. Rozesmála se. Najednou pochopila, že tohle je to pravé místo. A je ochotná se o ně se Snapem poprat. Rozrazila dveře ředitelny: „Máte snad někoho jiného, kdo by tu práci měl dělat? Já měla u zkoušek lepší výsledky než Francise. Půjde mi to. Přeměňování mi vždycky šlo! Můžete mi říct, co –“ „Pokuste se držet svoje emoce na uzdě,“ zavrčel na ni od stolu. „Dokud mi neřeknete nějaký racionální důvod, proč mi tu práci nedáte, tak se odtud nehnu!“ na důkaz svých slov sebou plácla do křesla, zkřížila ruce a probodávala svého bývalého profesora odhodlaným pohledem. Snape se na své židli naklonil a pravděpodobně se zamýšlel. Trvalo to nekonečně dlouho. „Proč o tu práci tak žebráte?“ promluvil o něco příjemněji, než mluvil doposud. Hermi dlouho uvažovala, jak by na tuhle otázku měla vlastně odpovědět. Rozhodně se nemohla zhroutit, říct mu, že ji manžel podvádí, a ona se před ním chce schovat. „Potřebuju si od světa odpočinout. A pokud se nechci nechat zavřít do blázince a naopak být někde, kde se mi líbí, tak mi Bradavice připadají jako nejvhodnější místo,“ mlžila, ale přesto by ji nikdo nemohl nařknout ze lhaní. „Nehodlám vás tady nechat poflakovat,“ zkřivil rty do něčeho, co se v jeho případě mohlo nazvat zlověstným úsměvem. „I ráj má svoje mouchy,“ vrátila mu svoji verzi zlověstného úsměvu. Přikývl a snad ho její poznámka dokonce potěšila. „Ještě jedna formální otázka: nemáte nějaké nemoci, problémy, či cokoliv jiného, co by nějak omezovalo vaši práci?“ „Ne,“ zakroutila záporně hlavou. „Ne, pane řediteli,“ opravil ji jenom proto, že mu to činilo opravdové potěšení. „Očekávám, že se přistěhujete dva dny před začátkem roku. Nashledanou,“ rozloučil se a při posledním slově se už zabýval svými poznámkami. „Ano, pane řediteli,“ otrocky a s patřičnou ironií na oslovení souhlasila.