Hope vběhla do pokoje k Ally a viděla, že přístroje mají klasický zvuk, takže Ally bude v pořádku. Vlítla k Harrymu a surově ho popadla za hábit za krkem a táhla z místnosti, aby si na něm nevylívala vztek před Ally. Jakmile zabouchla dveře, neudržela se a mrštila Harrym ke stěně. Byl na ni přitisknutý a v šoku, co se děje, když na něj spustila: „Na co si to hraješ, ty malej, bezohlednej spratku? Neříkala jsem ti dost důrazně, že k Ally nemáš chodit? Nenávidíš ji natolik, že ses rozhodl ji svojí návštěvou zkusit dorazit? Nestačí ti, v jakým stavu je teď? Díky tomu, že sis hrál na nepřemožitelnýho hrdinu, kterej se jen tak vydá zabít Voldemorta? Bojí se ho dospělí, ale děťátko na to má, že? Děťátko, který je tak důležitý. Ty zabedněnej idiote! Severus má pravdu ve všem, co o tobě řekl.“ Odmlčela se a rozpřáhla se. Chtěla mu vrazit pořádnou facku. „Hope!“ vykřikl Severus a následně se k ní přihnal Alex, který ji na uklidnění objal. Harry zprudka oddechoval a do očí se mu vkradly slzy. „Jasně, já vím,“ nakvašeně začal. „Jsem idiot,“ hlesl a zadíval se stranou, kde nikdo nestál. „Skvělej postřeh,“ vypálila Hope a ironicky pokračovala: „Chystejte oslavu, Potter konečně použil mozek.“ Severus se spokojeně ušklíbl. Tohle opravdu nečekal. Pavla celou situaci se zájmem sledovala, Becky se stočila k Harrymu, oslovila ho a objala. „Dojemné,“ utrousil Snape a měřil si Pottera pohledem. Hope se vymanila od Alexe a otočila se k Pavle. „Mohla bys jít, prosím, se mnou?“ zeptala se jí a šla do pokoje k Ally. Pavla přikývla a protáhla se kolem ostatních za Hope. „Pavli, prosím tě, mohla bys kouknout na záznamy přístrojů z chvíle, kdy u Ally byl ten kluk? Becka předtím zpětně něco zjišťovala, takže předpokládám, že to nějak jde. Koukni se, jestli se stav Ally nějak nezhoršil. Ona totiž minule na přítomnost Pottera reagovala velkým zhoršením. Proto mě rozzuřilo, že u ní byl,“ požádala Pavlu. Poté popošla k Ally. Zarazila se. Chladivá bublina byla opět pryč. „Harry Potter,“ rozzářily se Pavle oči a přešla k přístrojům. „Allyin bratr,“ usmála se. „Becky mi mnohokrát vyprávěla o době, kdy byli oba malí, s takovým nadšením,“ dodala. „Hm... bratr,“ reagovala Hope rozladěně a sledovala Pavlu. „Nezávidím mu jeho situaci,“ ohodnotila Pavla a vzhlédla k Hope. „Podle záznamů se nic mimořádného nestalo.“ „Takže Ally na Harryho už nereaguje. To vypadá na dobré znamení,“ řekla Hope zamyšleně. „Půjdu zase k ostatním.“ „Moment,“ zahleděla se Pavla opět do papírů. „Tady je něco.“ Hope se zarazila a čekala. Tak přece nějaké propojení je? „Nevím, zda je to dobře, nebo špatně,“ řekla Pavla na úvod. „Ally velmi často stoupá a klesá tepová frekvence, s tím i tlak. Možná je to náhoda, ale v několika minutách byl neměnný.“ „Tak to je přinejmenším zajímavé zjištění,“ řekla Hope a na znamení díků položila Pavle ruku na rameno. Pak šla za ostatními. K její velké radosti shledala, že Potter už tam není. Becka však také ne. „Obávám se, že Potter by jedním ze sedmi být neměl,“ prohlásila. „Ally na něj asi stále reaguje. Nejspíše to nebyla náhoda. Pokud to chcete vědět s jistotou, může se k ní vzít znovu a sledovat to. Je-li však stále propojení mezi nimi, neměl by být jedním ze sedmi. Co když v případě oslabení Redietů při jejich rozebírání zkolabuje, udělá se mu špatně? Nastat může cokoli. Pak nebude po ruce nikdo, kdo by ho zastoupil, a budem se moct jít klouzat. Už jednou Rediety narušilo pokrevní spříznění. Budeme to opět riskovat se sourozenci?“ „Pokrevní pouto, které Rediety narušilo,“ ozval se jako první Samuel, „Ally zachránilo život,“ připomněl. Severus se tvářil neproniknutelně a Alex mlčel. Těmto věcem nerozuměl. „Já si to uvědomuju, Samueli. Ale jak víme, že by znovu hrálo v prospěch Ally?“ „V to lze jedině doufat,“ přiznal Samuel. „Já jsem proti, aby se do toho Potter zapojil,“ promluvil po delší odmlce Severus. Hope se viditelně ulevilo, není sama, komu se to nezamlouvá. „Mám ještě jeden argument, myslím, že opodstatněný. Nemůžou nestabilní Rediety při svém rozkladu reagovat na to, že se jich magicky dotýká osoba, která je při smrtící kletbě aktivovala, když měla zemřít? Jasně, můžeme doufat v to, že reagovat nebudou, že pokrevní pouto bude hrát v prospěch Ally, že Pottera manipulace s Rediety neoslabí tak, aby nemohl svoji práci udělat, ale na mě je to příliš mnoho doufání a jednodušší by bylo povolat někoho jiného místo něj. Stejně, i když to Potter dělat bude, jedna osoba musí být přivolána. Tak proč ne dvě? To nemáte v Řádu schopné, důvěryhodné kouzelníky?“ „Harry byl součástí Redietů,“ komentoval na druhou stranu Samuel. „Co když musí být opět jejich součástí, aby se jejich zrušení povedlo?“ zeptal se a pak dodal. „Já bych Harryho nechal. Navíc on zemřít neměl, to Ally.“ Hope se ani trochu nelíbilo, co namítal, ale věděla, že více než říct svoje obavy nahlas, aby to mohli zvážit i ostatní, udělat nemůže. Zadívala se na Severuse. „Proč jsi proti ty?“ „Souhlasím s tebou,“ kývl Snape. „Potter se může kdykoli zhroutit kvůli Redietům, nebo díky silné magii, kterou nezvládne.“ „Alexi?“ otočila se i na něj Hope. „Já bych rozhodnutí nechal na Harryho uvážení,“ odpověděl. „Takže asi počkáme, až se vrátí Becka. A někdo by se asi měl zeptat Pottera,“ prohlásila Hope rezignovaně a zahleděla se na Severuse s nadějí, že to dokáže on zastavit a přesvědčit je. Ona už své argumenty vyčerpala. „Věřím, že vše nezávisí jen na těch sedmi, kteří budou kouzlo rušit.“ Měl Alex potřebu k tomu něco říct. „Mám svou víru, věřím v Boha a jeho činům. Neposoudím, zda Harry obstojí, to musí usoudit on sám.“ „Občas bych chtěla mít tvoji víru,“ smutně prohodila Hope a usmála se na něj. „Snad má tvůj Bůh Ally rád a zachrání ji.“ Alexandr se pousmál. Hope k němu došla a šeptla mu do ucha: „Mohl by ses, prosím, za Ally usilovně modlit? I když to určitě už děláš, nepřestávej s tím.“ „Já tomu věřím také,“ ozvala se Pavla od Allyina pokoje. V dalším momentu se k nim vrátila i Rebecca s Harrym. Pavle následně zmizel z tváře úsměv. „Ať zamýšlíte cokoliv, je potřeba to udělat co nejdříve. Allyin stav je opět o něco horší.“ „Skvěle, v okamžiku, kdy se přiblížil Potter,“ konstatovala Hope. „A to ho do toho chcete zatáhnout, pokud bude ochotný,“ zadívala se vyčítavě na Samuela a Alexe. „Vyslechla jsem váš rozhovor,“ promluvila Becky, „a souhlasím s Alexem.“ Hope rezignovaně rozhodila rukama. „Kde máme jistotu, že jen Harry by mohl selhat a ostatní nikoliv?“ argumentovala Becka. „Já sama si jistá nejsem, protože jsem magii dlouho nevyužívala.“ „Becko, já tu ale nemluvím o magii Harryho, ale magii Redietů spojených s Harrym. Co se týče naší vlastní magie, nikdo nemá záruku, že to zvládne. Nevíme, čemu budeme čelit. V případě Harryho jde ale o další rizika, která by eliminovala to, že by kouzlo prováděl někdo jiný, kdo s Rediety spojitost nemá,“ řekla Hope unaveně. „Ano, rozumím, ale nemáme ani jistotu, že by se nám zrušení povedlo i bez Harryho. Můj názor znáte. Rozhodněte se, jdu s vámi do jakékoliv varianty,“ zakončila Hope. „Když nemáte jistotu, váš rozhovor je zbytečný,“ ozvala se Pavla. „Alternativy bez podkladu nevymyslíte. Budete muset jednat.“ „Potter by měl zůstat stranou,“ zpražil ho Severus pohledem. Harry byl hluboce zamyšlený. Od chvíle, co na něj křičela Hope, od doby, co za Ally do pokoje přišel, se v něm všechno několikrát převrátilo. Uvědomil si, co jeho zbrklost způsobila. Podruhé už tak jednat nechtěl. „Harry,“ oslovila ho Pavla, kterou vůbec neznal. „Mít v rukou něčí život je velmi velká zodpovědnost. Važ dobře své dovednosti, nepřeceňuj se, ale ani nepodceňuj. Hlavně dej na své srdce.“ Harrymu se v obličeji objevil napjatý výraz. „Chci pomoci,“ ozval se nakonec. Hope se k němu otočila. „Proč? Z jakého důvodu chceš pomoct?“ zeptala se vážně. Pro Harryho byla další slova těžká. „Udělal jsem chybu a chtěl bych ji napravit.“ „Nač pomáhat Voldemortově dceři?“ použila jeho označení. Chtěla znát jeho pravé důvody. „A nač jí pomáháte vy?“ neudržel se Harry. „Protože Ally pro mě neznamená dceru Voldemorta, od které by se lidé kvůli tomu měli držet dál, ale dívku, kterou jsem si velmi oblíbila, mám ji ráda a chci pro ni udělat cokoliv, co by ji mohlo zachránit.“ Harry na to nic neřekl, pouze se zadíval na svoji tetu. „Svou odpověď jsi dostal, mohu teď dostat i tu tvoji?“ zeptala se ho Hope a snažila se o klidný tón. Harry si nebyl jistý. Nevěděl, ale uvědomoval si vše, co si musel vyslechnout. „Nevím přesně, možná kvůli mé matce,“ nadhodil tichým hlasem. Hope pokývla zamyšleně hlavou a zadívala se na Severuse. Cítila, že konečné slovo by měl mít on. Alexander se taky otočil k Severusovi s otázkou. „Mám poslat pro Tonksovou?“ Severus byl v obličeji velmi bledý. Jeho další slova byla tak chladná a vzdálená. „Půjdu pro ni sám a povím jí vše potřebné,“ řekl, otočil se a vyrazil chodbou pryč. „Vysvětlete někdo zatím Potterovi, oč půjde,“ řekla Hope. Její naděje na to, že se Harry nebude účastnit, se rozplynuly a ona se cítila mizerně. Měla z toho velmi špatné pocity a bylo jí naprosto jasné, že stejně tak Severus.