9. kapitola – Vztek Mary právě chystala jednohubky a chlebíčky, když se Lily a Maryin starší bratr John ruku v ruce přemístili do kuchyně. Přemístění sice nebyl nejpříjemnější, ale za to určitě nejrychlejší způsob, jak se dostat na chatu, která bohužel nebyla připojená k letaxové síti. „Konečně jste tu! Bezva,“ zajásala Mary a hned utíkala obejmout svou kamarádku. Měly si toho tolik co říct. John se chápavě usmál a přemístil se nazpět domů, aby je nevyrušoval. Dívky si chvíli povídaly a sdělovaly si aktuální novinky, dokud neprobraly vše důležité. „Jestli chceš, můžeš jít na zahradu za ostatními. Všichni už jsou tady. Já zatím dodělám občerstvení.“ Lily s úsměvem přikývla a vyšla na verandu, kde bohužel výraz její tváře ihned pohasl. Naskytl se jí totiž pohled na Jamese Pottera, který prováděl na svém novém koštěti nejrůznější krkolomné kousky a snažil tak ohromit dvojici dívek ze šestého ročníku. Navíc si jí všimnul Sirius, který spolu s Remusem a Petrem seděl u ohniště a opékal si chleba na topinky. „Nazdar, Evansová!“ zahulákal a způsobil tak, že James málem sletěl na zem. Naštěstí svůj pád dokázal s grácií vyrovnat. Nechal šestačky šesťačkami a rychlostí blesku se dostal k Lily. „Ahoj, krásko. Kdes nechala Srabuse? Že by se mu mezi nás nechtělo?“ Dal se do smíchu a spolu s Blackem, který se k němu přidal, pokračovali v pošťuchování. Remus rozpačitě hypnotizoval plápolající oheň a předstíral, že se ho to netýká, zatímco Petr rozverně poskakoval kolem svých dvou vzorů. Zrzka si je změřila s neskrývaným odporem. „Kdybych věděla, že tu budete i vy, tak bych taky radši zůstala doma!“ Poté práskla vstupními dveřmi a zmizela v útrobách chaty. „Jak jsi je mohla pozvat?“ pustila se do Mary. „Já vím, že je nemáš ráda, jenže víš… ostatní ano. Je s nima sranda a třeba Remus je přece docela normální! Nechápu, proč se James před tebou chová jako pitomec, jinak je to ale taky docela fajn kluk. Zkusím si s ním o tom promluvit, jo?“ „Hmm. Ale jestli se ti nepovede ho zklidnit, vracím se domů!“ „V tom případě se mi to musí povést. John se pro nás totiž staví až příští pátek.“ Lily na ni jen překvapeně pohlédla a začala se pomalu smiřovat s tím, že stráví týden s Poberty, ať chce nebo nechce. ______________________________________________________________________ Severus se opíral o kuchyňskou linku a znuděně koukal ven z okna. Oblohu pokrývaly těžké mraky, kvůli kterým se začalo stmívat, ačkoliv ještě nebyl večer. Čekal, až jeho matka dopíše seznam věcí, které měl zajít nakoupit do nedalekého krámu. Konečně byla hotova a vyprovodila ho ze dveří. „Hlavně přijď hned domů a nikde se netoulej. To by tě táta moc nepochválil.“ Ušklíbl se a mlčky vyšel na ulici. Vypadalo to, že každou chvíli se spustí liják a on rozhodně neměl v úmyslu se v tomhle počasí zdržovat venku. Rychlými kroky zamířil k obchodu. Byl sotva v půli cesty, když uslyšel, jak někdo volá jeho jméno. Chtěl se otočit, ale náhle ho popadly dva páry mužských paží, zatáhly ho do postranní uličky a hodily na zem. Na obranu bylo pozdě. Omračující kouzlo jej zasáhlo plnou silou a on okamžitě ztratil vědomí. Jakmile se probral, došlo mu, že je v pasti. Byl pevně spoután neviditelnými provazy a ležel v trávě na jednom z hustě zarostlých prostranství kolem řeky, kam nikdo nechodil. Výrazná, tmavovlasá čarodějka v ruce točila s jeho hůlkou a za zády jí stáli Avery a Mulciber. „Podívejte, chlapeček se nám probral!“ zašvitořila Bella hraně starostlivým hlasem. „Co ode mě chcete?“ „Jenom si přátelsky popovídat, Severusi,“ odvětil Avery. „Nás dva ti samozřejmě představovat nemusím. A tohle je Bellatrix Blacková.“ Severusovy oči se zúžily do dvou tenkých štěrbin a nedůvěřivě si je prohlížel. Přátelský pokec bylo to poslední, o co jim šlo, jinak by si nevzali na pomoc Smrtijedku. „Máš velký problém a my ti nabízíme pomocnou ruku.“ „Jak šlechetné! Jenže já žádnej problém nemám!“ odsekl a zoufale pátral po možnosti úniku. „Chlapci, nechte nás tady se Severusem na chvíli o samotě. Evidentně potřebuje, aby mu to někdo vysvětlil a vaše hlídáčky by nám mohly zavařit.“ Avery a Mulciber se neochotně vzdálili. Věděli, že má pravdu, ale stejně si nechtěli nechat nic ujít. Bohužel pro ně jim nic jiného nezbývalo. Když byli konečně sami, Bella několikrát mávla hůlkou a postavila ho na nohy. Stále byl sice spoután, ale měl aspoň lepší přehled o vývoji situace. Přistoupila k němu tak blízko, že mohl cítit její horký dech na svém krku. „Slyšela jsem, že jsi prý inteligentní. V tom případě nechápu, proč všechno zahazuješ kvůli té holce. Neříkej, že už tě černá magie neláká. Máš nadání a on by ti mohl dát moc. Víš, jak chutná moc, Severusi? Je opojná a silná a jak ji jednou získáš, jen těžko se jí chceš někdy vzdát. Neříkej, že bys ji nechtěl taky ochutnat.“ Poslední slova pronesla šeptem a cítil, jak se její rty téměř dotýkají jeho ucha. V hlavě mu zvonilo a připadal si najednou hrozně slabý. Ano, samozřejmě, že to bylo velké pokušení. Magie, o jaké se mu ani nesnilo. Možnosti, které by mu Temný pán mohl nabídnout. Ale jak by mohl zradit Lily? Jeho sladkou Lily, která ho milovala a on miloval ji. Bellatrix a černá magie mu splynuly v jedno, ve špinavou děvku, se kterou by měl podvést bytost, které si na světě nejvíc vážil. Nikdy by mu to neodpustila a navíc by se snadno mohla dostat do nebezpečí a to nemohl dovolit. „Hnusíš se mi,“ zašeptal mrazivě. „Ty i ten tvůj Pán. Táhněte oba k čertu!“ „Jak se opovažuješ?! Jak můžeš dát přednost té nečisté mudle před ním?!“ „To taková zrůda jako ty nemůže nikdy pochopit.“ To byla pro Bellatrix poslední kapka. Rozzuřená k nepříčetnosti, napřáhla hůlku a on okusil první Cruciatus ve svém životě. Okamžitě upadl na zem a svíjel se v bolestech. Bylo to, jako by mu tisíce nožů probodávaly každý sval v těle. To jí ale nestačilo. Znovu mávla hůlkou a z větve ležící opodál se stal tlustý bič, kterým ho začala šlehat hlava nehlava. Severus už se pod náporem ran dávno přestal hýbat, ale ona jej stále týrala jako v transu. Z toho ji vytrhl až Averyho rozrušený hlas. „Co to sakra děláš? Měli jsme ho jen vyděsit. Když umře, tak už nám k ničemu nebude!“ Bella stále svírala bič v ruce a prudce oddechovala. Mučení ji značně vyčerpalo. „On by se k nám stejně nikdy nepřidal,“ zaskřehotala konečně. „A kdyby ano, musela bych se hanbou propadnout!“ rozkřikla se. Pak už klidněji dodala: „Je ztracený, nadobro ztracený.“ „Pojďte, radši vypadneme,“ řekl nejistě Mulciber. Bella bez jediného slova zahodila Severusovu hůlku a bič, který se opět přeměnil ve větev. Vzala oba zmijozely za ruku a vzápětí se přemístili pryč. Jediným pozůstatkem právě proběhlých událostí bylo zkrvavené tělo mladého chlapce, z něhož pomalu vyprchával život. A/N: I když o to obvykle nežádám, tentokrát vás prosím o komentáře. Ráda bych znala váš názor, abych se mohla inspirovat pro zakončení téhle povídky, kterým si stále nejsem jistá.