„Kingsley?“ dostal ze sebe Severus překvapeně. Někoho takového by rozhodně nečekal na pozici ministra kouzel. I když… Oslovený se vřele usmál. „Ty…?“ koktal Severus zmateně. „Chceš mi říct, že novým ministrem kouzel jsi ty?“ Kingsley se usmál ještě o něco více. „Ne, já jsem pouze jeho asistent.“ Severus si úlevně vydechl, zatímco Pastorek si zkoumavě změřil bývalého profesora lektvarů od hlavy až k patě. „Samozřejmě že novým ministrem jsem já,“ vyvrátil své předchozí tvrzení pobaveně. „Mám to na cedulce visící na dveřích.“ „Tomu nemůžu uvěřit,“ dostal ze sebe Severus. „Tomu rozumím,“ přikývl Kingsley. „I mě samotnému to přišlo trochu neuvěřitelné, když jsem byl jmenován, ale věci se v poslední době semlely tak rychle. A taková nabídka prostě nešla odmítnout. Svět zrovna potřeboval nového vůdce a společnost se shodla na tom, že by to měl být někdo z Řádu. A los padl na mě.“ „Los?“ podivil se Severus znovu. Copak se o novém ministrovi rozhoduje tak hazardní cestou? Co kdyby padl los na Blacka anebo Pottera? „To byla jenom metafora,“ ujistil ho Pastorek a Severus si viditelně oddechl. Zato Kingsley byl očividně nepatrně zmaten. Fakt, že Severus ihned uvěřil všemu, co řekl, se mu příliš nezamlouval. Kde je ten bystrý profesorův úsudek? Severus si vždy všímal i těch nejmenších detailů a uměl si je poskládat do smysluplných celků. Proč teď najednou věří i té největší hlouposti? Ten starý Severus by si taky přece všiml na dveřích cedulky s velkým nápisem Kingsley Pastorek Ministr kouzel jenom proto, aby se teď tolik nedivil. A vůbec. I Severus by si mohl domyslet, že Kingsley je tím nejlepším adeptem na tuto pozici. Někdo takový jako Severus by přece neměl být tímto výběrem tolik překvapený. Copak by byl Severus méně překvapen, kdyby to byl Lupin nebo Black? „Posaď se,“ nabídl mu volnou židli před svým pracovním stolem. „Je hodně věcí, které musí být objasněny a projednány.“ Severus se raději na nic neptal a poslušně jako cvičený beránek usedl na pohodlnou polstrovanou židli, ne nadarmo připomínající spíše křeslo. Potter taktéž mlčky usedl na druhou volnou židli vedle té Severusovy. Ron ovšem zůstal stát u krbu a zapálil si nějaký zřejmě velmi kvalitní doutník. Brzy na to padl Severusův zrak na Kingsleyho pracovní stůl, kde objevil luxusní krabičku drahých značkových doutníků. Nepochyboval o tom, že jeden tam zřejmě chybí. Byl si ovšem jistý, že doutník byl nabídnut, protože Weasley byl sice buran, ale ne idiot, aby si takové věci bral automaticky bez svolení. Kingsley si usadil z druhé strany stolu. „Smím něco nabídnouti?“ nepřestával se na Severuse mile usmívat. „Kávu? Čaj?“ Severus mlčel. „Doutník?“ pokračoval Kingsley. Tady našel Severus odpověď. Byl si jistý, že podobným procesem si jenom pár minut před jejím příchodem musel projít i Weasley. Severus zavrtěl hlavou, zatímco Potter se natáhl po krabičce s doutníky. Severus pozvedl levé obočí. Na chvíli zapochyboval o tom, že Weasley vůbec potřeboval nějaké svolení, aby si mohl vzít doutník. Zdá se, že Potter tak činí zcela automaticky. „Nemusíš se vůbec ostýchat, Severusi,“ pokračoval nový ministr ve svém monologu, zatímco si Potter vkládal doutník do úst a právě se rozhlížel po stole, čím by si tak připálil svůj nově nabytý doutník. Kingsley už zcela pohotově sáhl do jedné zásuvky u stolu a k Severusově překvapení vytáhl stříbrný zapalovač s diamanty. Otevřel ho a zapálil plamínek. Pak natáhl svou ruku přes stůl a velmi ochotně připálil Potterovi jeho doutník. „Díky, Kingsley,“ odpověděl Potter naprosto familiárně. Severus si připadal, že ničemu nerozumí. Měl pocit, jako by se svět během jeho nepřítomnosti úplně změnil. Nevrátil se snad do úplně jiné reality? Není tohle alternativní vesmír nebo tak něco? Pohlédl na Weasleyho kouřícího svůj doutník a prohlížejícího si věci na římse u krbu. Tohle přece nemůže být ten samý mladík s pihatou tváří, který všechny své věci s neoblomnou pravidelností dědil po svých starších bratrech. Tohle byl úplně jiný mladík. Copak je možné, aby oba on i Potter za tu dobu tak neuvěřitelně rychle dospěli? Zahlédl nějaký nečekaný rychlý pohyb a uslyšel křachnutí. Ron jenom uskočil a pak hodil po Kingsleym výmluvný pohled. Před krbem se válely střepy z jedné nepochybně velmi drahé a jedinečné vázy. „Nic se nestalo,“ ujistil ho Kingsley k Severusově překvapení stále milým hlasem. Nerozuměl tomu. On sám by toho mladíka za něco takového zřejmě seřval na tři neděle. „Daroval mi ji Popletal, když jsem ho jmenoval do pozice vedoucího oddělení sociální zabezpečení. Nikdy jsem si ji příliš neoblíbil.“ Z Ronovy tváře zmizely výčitky a nasadil opět ten znuděný, lhostejný výraz a dvakrát potáhl z doutníku. Kingsley svou pozornost opět zaměřil na Severuse, který svým zrakem stále ulpíval na zrzkovi. „Nejspíš si, Severusi říkáš, proč jsem tě sem nechal zavolat,“ snažil se novopečený ministr upoutat profesorovu pozornost. Ale jeho slova se zatím míjela účinkem. Dveře vrzly a někdo vstoupil do místnosti. „Pane ministře,“ ozval se zvonivý hlas ministrovy sekretářky, „venku čeká pan Thompson. Chtěl by s vámi mluvit ohledně nového trestního zákoníku. Má k němu pár výhrad a připomínek, které by rád probral s Vámi.“ Ministr si povzdychl. „Nebyla byste tak laskava a nepoužila jednu z těch Vašich osvědčených přesvědčovacích metod a pana Thomsona vyprovodila? Navíc jsem snad jasně zdůrazňoval, že veškeré záležitosti ohledně nového zákoníku vyřizuje můj asistent. Jsem mírně rozezlen, že někteří lidé tohle pořád nechápou. K čemu bych pak asi měl asistenta? Aby mi pomáhal do kabátu a nosil aktovku? Navíc mám teď velmi důležité jednání.“ „Jistě,“ přikývla dívka na srozuměnou. „Já už se o to postarám.“ A Severus by přísahal, že na Kingsleyho spiklenecky mrkla ještě předtím, než se za ní dveře zavřely. „Je to zlaté děvče,“ pronesl Kingsley hrdě a Severus si všiml, jak na ni oba mladíci v místnosti viseli pohledem. Byla to totiž mimořádně krásná a očividně i chytrá a bystrá dívka, což musel Severus uznat, je velmi neobvyklé spojení. Postřehl, že Weasleyho zájem je pouze povrchní a jakmile dívka zmizela, bez jakéhokoli vzrušení se věnoval předchozí činnosti s naprosto lhostejným výrazem. Zatímco u Pottera si všiml drobné změny. Harry ještě chvíli potom, co dívka odešla, propaloval dveře svým pohledem. Vypadal, jako obsesí posedlý psychopat, který právě utekl z léčebny. Severus by přísahal, že mu z úst sliny přímo odkapávaly. „Ale my jsme tu kvůli důležitějším věcem, než je má sekretářka a asistentka v jedné osobě,“ odvracel Kingsley pozornost od dívky. „Že, Harry?“ zdůraznil mladíkovo jméno. „Co? Ano?“ otočil se Harry zpátky do místnosti a dezorientovaně pohlédl na ministra. „Říkal jsi něco, Kingsley?“ „Ano,“ ujistil ho Pastorek, ale vzápětí dodal, „vlastně nic podstatného.“ Harry ještě trochu zmatený se pokusil tvářit vyrovnaně a koncentrovaně. „Kdeže jsme to skončili?“ pronesl Kingsley spíše řečnicky, než aby zjišťoval fakta, protože vzápětí dodal: „Nejspíš si kladeš otázku, proč tě Harry odvedl sem z Azkabanu. Nejspíš se musíš divit, proč tě azkabanští dozorci bez okolků pustili, ačkoli jsi byl odsouzen k 25 letům žaláře s nejvyšší ostrahou. Musíš se divit, že jsi byl převezen z Azkabanu jen s dvěma Bystrozory, kteří v jiném případě nejsou adekvátním doprovodem pro nebezpečného zločince s tak vysokým trestem.“ Kingsley se odmlčel, ale Severus tohoto ticha nevyužil k žádné otázce. „Severusi,“ pokračoval Kingsley, „když jsem byl zvolen do funkce ministra kouzel, získal jsem spoustu povinností spojených s touto funkcí, které jak jistě uznáš, jsou v některých případech velmi nesnadné a komplikované. Na druhou stranu jako ministr kouzel mám v rukávu také pár pravomocí. Jistě jsi už slyšel o něčem takovém jako je amnestie.“ Kingsley opět učinil drobnou pauzu. „Skutečně si nic nedáš?“ zeptal se ministr najednou mimo téma. „Vypadáš pohuble. Myslím, že by ti něco dobrého prospělo.“ A zmáčkl nějaké tlačítko na přístroji, který se nápadně podobal telefonu. Severus by odpřísáhl, že s podobným vynálezem musel přijít jedině Atrhur Weasley, který to měl k mudlům vždy blízko a k ministrovi bez debat také. „Slečno Bianco, můžete nám prosím obstarat nějaké občerstvení?“ Severus si všiml maniakálního výrazu v Harryho tváři. Poté Kingsly zaměřil svou pozornost opět na Severuse sedícího přímo před ním. „Mluvil jsem o amnestii, což je prominutí trestu. Tuto pravomoc má pouze ministr kouzel a může ji udělit jenom pravomocně odsouzeným vězňům za některé přečiny proti trestnímu zákoníku. Má k tomu své poradce, kteří mu pomáhají s výběrem vhodným kandidátů. S uvedením do své nové funkce jsem se rozhodl pár amnestií udělit, abych se jaksi dobře prezentoval na veřejnosti. Bylo zřejmé, že první amnestie, kterou ve své nové funkci udělím, bude patřit tobě, Severusi.“ Pastorek se na muže před sebou široce usmál. „Ale…“ dostal konečně ze sebe Severus. Tohle ho zaskočilo. A říci že mírně by nebylo to vhodné přirovnání, protože to našeho profesora lektvarů totálně zaskočilo. „Amnestie…ale to přece… Milost přece nelze udělit vězni odsouzenému za vraždu jiného kouzelníka. To je vážný zločin. Amnestii lze udělit pouze kouzelníkům, jejichž trestná činnost nebyla vážným překročením kouzelnické legislativy. Mohou ji dostat drobní zlodějíčci a podvodníci. Kouzelníci, jejichž trestná činnost byla drobnějšího charakteru a navíc ke své trestné činnosti měli nějakou polehčující okolnost. Amnestii nelze udělit vrahovi.“ Kingsley si dlouze povzdechl a zatvářil se trpělivě. „Dřív než začneme mluvit o samotné amnestii, ti musím říci, že to nebyl jednoduchý proces. Jednal jsem na tohle téma několik dlouhých a vyčerpávajících hodin ještě než jsem byl dosazen do samotné funkce. Za prvé bych měl ale ujasnit fakt, že amnestie nebyl původně můj nápad, ale přišel s ním můj osobní asistent, jež těmto věcem mimořádně rozumí. Vkládám v něj svou bezmeznou důvěru. To je taky ten důvod, proč jsem ho ihned po svém jmenování, dosadil do funkce osobního poradce a asistenta.“ Dveře do ministrovy kanceláře se už podruhé otevřely a dovnitř vstoupila ona pohledná dívka s táckem plným obložených chlebíčků. „Ah, tady jste, Bianco,“ prohodil ministr, „moc děkuji. Mohla byste se nám ještě postarat o něco dobrého k pití? Myslím, že máme co oslavovat.“ „Jistě,“ přikývla dívka na srozuměnou a položila chlebíčky na stůl a přitom stihla jednoho po druhém z přítomných mužů počastovat milým, upřímným úsměvem. Severus si všiml, že tento úsměv Harryho úplně odzbrojil. Hádal, jestli si ten brýlatý kluk vůbec uvědomuje, že s takovým nepřítomným výrazem s pohledem hluboko v dívčině výstřihu vypadá jako totální idiot. „Díky, Bianco,“ objal dívku kolem ramenou Ron familiárně a nahnul se pro jeden z chlebíčků. Vyměnili si pár okouzlujících pohledů a pak se zrzek bez jakýchkoli duševních problémů vrátil k předchozí činnosti. Jediný, kdo měl očividně problémy s mozkem v dívčině přítomnosti, byl Harry, který při pohledu na toto andělské stvoření ztratil schopnost pohybu, řeči, logického uvažování, popřípadě jakéhokoli uvažování. Zřejmě vůbec nevnímal okolní svět. Severus si ještě všiml, jak dívka věnovala Harrymu všeříkající pohled, takže mohl zhodnotit, že zájem o Harryho by byl i z druhé strany. Jenomže to by musel ten pitomec taky udělat nějaký krok a ne jen na ni tupě zírat. Bianca měla zřejmě magický vliv na spoustu lidí okolo sebe, ale nikdo jejímu kouzlu nepropadl tolik jako Harry. Severuse udivovalo, že i takový Ron se k ní dokáže chovat nenuceněji a přirozeněji než Harry. A pak že je Ron tupec. Zřejmě by měl své názory přehodnotit. Potter je ještě větší tupec. Dívka opět odešla z místnosti a Harry ji vyprovodil svým pohledem. Severus by nejraději protočil oči. Vážně je Potter takový idiot? Jestli se mu líbí, ať ji někam pozve. Tupě na ni zírat, tím si tedy opravdu nepomůže. „Takže,“ přerušil ticho a Severusovo uvažování Kingsley, „mluvili jsme o milosti. Severusi, ty si zřejmě myslíš, že milost se týká pouze pár vyvolených, ale podle mého asistenta lze všeobecně udělit tuto milost komukoliv. Tedy i vrahům. Můžu tě ujistit, že nikdo z nás neudělal nic protizákonného. Své kroky jsme velmi pečlivě zvážili, a nežli jsme vůbec něco podnikli, zcela jsme si ověřili zákony a ustanovení, či nejednáme protiprávně. Udělení tvé milosti je zcela v rámci kouzelnického právního řádu.“ „A ten asistent…“ začal Severus podezřívavě, „ví vůbec, co dělá?“ Kingsley se široce usmál. „Je to odborník na slovo vzatý.“ Dnes už potřetí se otevřely dveře do pracovny a dovnitř vstoupil poměrně vysoký muž ve středních letech v drahém obleku. Jeho modré oči padly ihned na Severuse a usmál se. A/N: Přidávám se k těm, jejichž názor je ten, že novým ministrem se po válce stal Kingsley, a k těm, kteří si myslí, že novou ředitelkou se v Bradavicích stala Minerva McGonagallová. Tato dvě fakta považuji jako neochvějnou pravdu, ačkoli sama Rowlingová nic v podobném duchu v knize neuvedla.