Ráno se mi to všechno zdálo jako sen – velmi hloupý a nešťastný sen. Věděla jsem však, že je to holá pravda a vůbec nic s tím nezmůžu. Bylo to zvláštní, jak jsem se s tím chtě nechtě musela smířit. Dokázala jsem se na Siriuse podívat – předstírala jsem, že nevidím, jak divně se tváří, kdykoliv na mě pohlédne – a nedat na sobě nic znát. Jak jsem byla včera smutná a nešťastná – zároveň jsem však byla ráda, protože jsem stále měla naději na záchranu přátelského vztahu – tak jsem byla dnes naštvaná. Lily! Možná mi chtěla pomoct, ale nezvolila si tu správnou cestu. „Co to děláš?“ ptal se James, když se se Siriusem vrátili z ´nákupů´, na které beztak určitě šli jen kvůli tomu, aby se na mě Sirius nemusel dívat. „Píšu dopis,“ odvětila jsem. James se sice snažil nakouknout mi pod ruku, ale protože jsem měla rozpuštěné vlasy, které vytvořily velice užitečnou clonu, měl smůlu. „Komu?“ „Nejsi moc zvědavý?“ pousmála jsem se. „Duncanovi?“ odhadoval. Netušila jsem, jak přišel zrovna na něj, ale tak nějak na tom nesešlo. Dnes mě už od rána nic nebavilo, tak jsem jen mohla doufat, že zítra to bude lepší. Přece jsem věděla, že o mě Sirius nemá zájem, že se mu nelíbím... „Proč Duncanovi? S tím už nechodím.“ „Že s tím děláš takové tajnosti,“ šklebil se. Podle všeho se snažil nedat na sobě znát, že včera viděl mé slzy. Byla jsem mu za to nesmírně vděčná. Kromě maminky to byl ten nejbližší člověk, jakého jsem měla. „Protože je to moje pošta a jako taková je soukromá.“ Vzala jsem si sušenku a zakousla jsem se. Když budu mít plnou pusu, nebude na mě mluvit, ne? „Dobře,“ pokrčil rameny a přisedl si naproti. Sirius ho napodobil, ale stále mlčel. Doufala jsem, že mu James nic neřekl, že v tomhle není jako Lily, která se tak moc snažila pomoct – nejspíš si byla jistá, že mě Sirius bude chtít a nedošlo jí, jaké bláznovství to je – až mi spíš přihoršila. A tak trochu mi tím zkazila prázdniny. „Děje se něco?“ zeptala jsem se, aniž bych vzhlédla od dopisu. „Jdeme dneska odpoledne - “ To už jsem ho ale nekompromisně přerušila: „Na žádný večírek s holkama a pitím s vámi nejdu.“ Tak právě na tohle jsem neměla ani pomyšlení! Připadala jsem si hloupě, ale prostě jsem nechtěla vidět Siriuse ve společnosti hezčích holek. Do teď jsem to snášela a dokonce mi to ani nevadilo, ale... Potřebovala bych se z toho vyspat. „Proč ne? Budou tam i kluci,“ přemlouval mě. „Trocha zábavy by ti jen prospěla.“ S povzdychem jsem odložila brk do kalamáře. „Podívej, Jamesi, já jsem spíš ten nudný typ holek, víš? Až dopíšu tenhle dopis a dojdu ho poslat, lehnu si a pak se zajdu mrknout na poslední zápas a zase půjdu spát, protože zítra jedeme domů a pozítří už začíná škola. Musím se učit na OVCE, protože mi to neleze do hlavy tak jako vám. A to byste nevěřili, jak je učení někdy vysilující.“ „U Merlinových papučí, Beth!“ zasténal James znechuceně. „Zase to učení? Vždyť ti z něj bude akorát tak blbě.“ Vzmohla jsem se na velmi strojený úsměv. „Bohužel mi nic jiného nezbývá, pokud nechci skončit někde za kasou U Taškáře.“ „Já bych U Taškáře pracoval hned,“ ozval se Sirius trochu nesměle. „Jenže tys zdědil peníze po svém strýčkovi,“ zahučela jsem. „Já mám jen dvě možnosti: Najdu si dobrou práci na základě vzdělání, anebo se dobře vdám.“ Samozřejmě těch možností existovalo víc, ale třeba šlapání na Obrtlé jsem určitě neplánovala. Vždycky jsem měla svou úroveň a ta nezmizí, protože mě kluk, do kterého jsem se tak pitomě zamilovala, nechce. „Tátovo peníze jsou i tvoje peníze,“ řekl James jako by to byla samozřejmost. „Takže se tak nedři, nebo to nedopadne dobře.“ „Nemůžu vycucávat Mortyho,“ ohradila jsem se příkře. „Dost na tom, že mi koupil tak příšerně drahý hábit, který si na sebe stejně vezmu jen jednou – jestli vůbec.“ James se nepatrně zamračil, Siriusův výraz zůstával stejně zamyšlený. „Neplánuješ jít na závěrečný ples?“ divil se. „Beth, to je tradice!“ Už jsem se nadechovala, abych mu řekla, že sedět v koutě celý večer můžu i v ložnici, ale pak mi došlo, že tohle přece není to, co mi vadí. Já jsem doufala, že by Sirius mohl... kdyby viděl, že mě nikdo nepozval, a kdyby se rozešel s Lucy... Jaká pošetilost! „Půjdu tam, dobře? Ale docela ráda bych tam šla s někým, takže – “ Na chvíli jsem se odmlčela, protože mi zrovna tenhle člověk nebyl úplně po chuti a moc jsem ho neznala, ale rozhodně mi zase nebyl tak nesympatický, abych s ním nemohla jít na ples. „ – má už Petr partnerku?“ Upřímně bych si na nikoho jiného netroufla, i když mi bylo jasné, že při troše snahy bych nejspíš našla někoho populárnějšího a hezčího, ale... já ani nechtěla. Najednou jsem se na ples ani trochu netěšila a hlavní přece je, že tam s někým přijdu, zatancuju si s ním první tanec a pak si dám výborný zmrzlinový pohár, který skřítci dělají jen k plesu absolventů. Všichni o něm mluvili, ale zatím ho nikdo neměl – jen od loňských absolventů jsme věděli, že si každý minimálně jednou přidá. Zvláštní, že mě ze všeho nejvíc na plese zajímá zmrzlina... „Chceš jít na ples s Petrem?“ ujišťoval se James. Zřejmě to bylo něco neobvyklého, aby nějaká dívka chtěla být dobrovolně ve společnosti Petra. „No je to váš kamarád, ne? A podle všeho nemá holku.“ „To nemá,“ potvrdil mou domněnku James. „Poradím mu, aby tě pozval.“ „Určitě bude rád,“ promluvil zase jednou po dlouhé době Sirius. „I já budu.“ Dojedla jsem sušenku a připojila jsem pod dopis podpis. „Petr vypadá jako fajn kluk.“ Myslím, že jsem zase tak daleko od pravdy nebyla. Však mi ten nevýrazný a trochu ošklivý „Péťa“ nic špatného neudělal. A když se stala ta neobvyklá věc, že jsme spolu byli nuceni mluvit, choval se vážně mile. *** Nic se nezměnilo ani před odchodem na zápas, a dokonce ani potom. Sirius se vůči mně stále choval odměřeně a odtažitě. Uvědomila jsem si, že mě to docela bolí. Copak je to opravdu tak hrozná představa, že ho miluju? Musí se mě kvůli tomu skoro štítit? Pořád jsem na to myslela, takže jsem ani nepostřehla, jak ten čas letí. V jednu chvíli se se mnou kluci loučili a slibovali brzký návrat, v tu druhou James vcházel do stanu a podpíral Siriuse. „Merline!“ vykulila jsem oči. „Kolik toho vypil?“ „Až moc,“ vydechl James, když se mu podařilo téměř bezvědomého Siriuse svalit na postel. „Otoč ho na břicho,“ poradila jsem mu a už jsem se hrabala z postele. „Ať se neudusí, kdyby začal zvracet.“ „Dobrý nápad.“ Klekla jsem si k němu a shrnula jsem mu vlasy z obličeje. Nezdálo se, že by se v nejbližší době měl probrat. „Nemůže to být nebezpečné?“ vyptával se James. „Co já vím? Nikdy jsem se takhle nezřídila.“ Rozvázala jsem mu tkaničky u bot a trhnutím jsem mu je vyzula – ani to s ním nepohnulo. „Kromě toho, proč jsi ho nezarazil?“ „Jeden z těch kluků tam vyhrál profesionální výstroj, kterou měl na sobě před pěti lety odrážeč Strak, tak jsme ji šli vyzkoušet,“ vysvětloval trochu zahanbeně. „Asi jsem se tam zdržel dýl, než jsem myslel.“ Spolkla jsem jedovaté poznámky o tom, jak jsou kluci občas úplní idioti – obzvlášť Sirius – a zmučeně jsem vzdychla: „Běž se vykoupat a spát, já se o něj postarám.“ Vím, že jsem si ho tím přivázala k noze jako kouli, ale když já nemohla jinak. James měl pod očima kruhy a podle všeho si přál akorát tak padnout do postele a o víc se nestarat, a Sirius vypadal tak hrozně nevinně a sladce. Hádala jsem, že až se vzbudí a bude zvracet, sladkého na tom nebude nic. Leda se mu ráno budu moct tajně vysmívat, že si tu příšernou bolest hlavy zaslouží. „Díky, Beth.“ James si vyzul boty, popadl ručník a pyžamo a zmizel v koupelně. „A kdyby něco, křič!“ zavolal, ještě než jsem zaslechla tekoucí vodu. Když jsem se na Siriuse tak dívala, říkala jsem si, že bych si taky dala sprchu a vůbec nezáleželo na tom, že už vykoupaná jsem. Dneska bych tam mohla strávit celý den a nejspíš bych nebyla ani scvrklá a vysílená. „No tak, Siriusi!“ zatřásla jsem s ním. Jen něco zamumlal a zabořil tvář do polštáře. „Ach jo,“ povzdychla jsem si. „Co já s tebou budu dělat?“ Opřela jsem se zády o postel, zavřela jsem oči a snažila jsem se neusnout – nebo možná usnout, ale nespadnout při tom na zem. Zdálo se, že ačkoliv do rána nezbývá moc hodin, bude to přece jen ještě dlouhá noc.