Byl by býval mohl hádce zabránit. Ale nedokázal sesbírat dostatek odvahy,
tak potřebné k vytvoření pěšiny pro pár hloupých slov. Hloupých? V
knihách nesla přídomky pravdivá a hluboká, jen Severus je nazýval
hloupými. Život ho naučil dovedně ukrývat lítost, radost i smutek a tuto
schopnost, v rámci zachování vlastní rovnováhy, požadoval také od
druhých. Hermiona byla v mnoha situacích výjimkou; rád sledoval návaly
emocí zmítající jejím tělem. Dnes však ne. Zhluboka se nadechl, sebral ze
stolu prstýnek a poklekl před prchající ženu.
„Nemýlila jsi se. Nikdy, Hermiono. Postačí ti jako důkaz druhá žádost o
ruku?“ Jen mlhavě vnímal potlesk přihlížejících.