„Poslyš, není tvůj přítel tak trochu… divnej?“ vážila moje nejlepší
kamarádka opatrně slova.
„Proč myslíš? Na Francouze docela v pohodě…“
„A že už v té putyce sedí sám dvě hodiny, to je normální?“
„Asi mu chutná,“ pokrčím rameny, i když to sama moc nechápu. „No, možná
bychom ho fakt měly jít vyzvednout.“

Vrhnul se k nám. Láskyplně mě objal. Což by bylo fajn… Ovšem pak
promluvil…

„Česká republika… ráj na zemi. Ten božský nápoj! Hotová ambrózie. Pojď se
napít.“
„Tenhle patok,“ ukážu s despektem, „rozhodně není ambrózie. Je to Nektar…
A věř mi, že na pivo té značky chuť nemám.“

AN: Kdyby to někdo nevěděl, tak pivo značky Nektar opravdu existuje. Jeho
chuť... jak to říct... má pivo chutnat jako sladká šťáva z květů?