Pracovala na vraždách dlouho.
Poslední případ jí otřásl.
Zohavená mrtvola mladé ženy. Vedle droboučký kvítek.
Potom v noci sen…
První lístek padá, padá…
Krutá smrt.
Vypadalo to jako obyčejná bouračka, připletla se k ní náhodou.
Mrtvolu nakládali do pohřebáku. Ve vlasech měla cosi bílého.
První lístek, po něm druhý…
Zbytečná smrt.
„Sebevražda z nešťastné lásky. Tady nemáme co dělat,“ usoudil kolega.
Hleděla na její podřezané žíly. Vedle nože uvadlá sedmikráska, na ní
několik chybějících okvětních lístků…
První lístek, druhý, třetí…
Kdy to skončí, kdy?
„Ten šílenec ji doslova vykuchal,“ kroutil šéf hlavou nad fotkami dalšího
případu.
V otevřené ráně ležela její noční můra… nenápadná kytka.
První lístek, třetí, čtvrtý…
Jak to půjde dál?
Listovala starými záznamy. Něco ji napadlo, ale bylo to šílené. To nemůže
nikomu říct.
Na nástěnce visela fotka další mrtvé. Prokletý květ držela tentokrát v
ruce…
První lístek, čtvrtý, pátý…
Vždyť už stopu mám!
Bála se usnout. Bála se toho snu
Ráno žil panelák, ve kterém bydlela, skandálem.
„Představte si, vyskočila z okna…“
Tělo už odvezli. Sedmikráska zůstala ležet na chodníku… Otrhaná
sedmikráska…
První lístek, pátý, šestý…
Zastavte to, hned!
Vzala si materiály domů. Listovala v nich dlouho do noci. Najednou světlo
zhaslo…
První lístek, šestý…
NE!!!