Věřila v dobro.
Věřila, že není patetické věřit, že pravda a láska zvítězí.
Věřila svým přátelům.
Věřila, že se svým partnerem prožije celý život.
Věřila ve spravedlnost.

A teď tu stojí… zoufalá, uplakaná…
Už v ní žádná víra nezbyla, o všechnu ji připravili.
Bylo to až děsivě snadné.

Obvinili ji z krádeže a nikdo se jí nezastal. Byla nevinná, ale neměla to
jak dokázat.
Partner ji podvedl s její nejlepší kamarádkou. Všichni jim přáli štěstí.
Ale co ona? Ona si ho snad nezaslouží?

Pane můj, na výsostech pane nejvyšší
pane můj, copak nevidíš a neslyšíš
pane můj, mrtvý bože můj


AN: Závěrečné řádky jsou úryvkem z písně Jarka Nohavici Litanie u konce
století.