Události onoho odpoledne probíhaly naprosto podle plánu. Dokonce se situace vyvíjela nadmíru k Luciusově spokojenosti. Severus si totiž začal balit věci, což znamenalo, že přistoupil na Kevinovu nabídku. Z jeho slov Lucius vycítil, že odjezd do Birminghamu považuje spíše za jakýsi výlet či dočasnou změnu pobytu, zatímco on tajně doufal, že by to mohlo znamenat, že Severus odjíždí už navždy. Možná si ten zamindrákovaný Zmijozel jenom nechtěl připustit, že se sem už nikdy nevrátí. Zřejmě aby nepředběhl události a nedočkal se dalšího zklamání ve svém životě. Ať už změna bydliště měla být trvalá či dočasná, byl Lucius přesvědčen, že změna prostředí jeho příteli prospěje. Později toho dne se Kevin před Severusem zmínil o výletu do města a pozval ho do kina. Severus se zdál být touto myšlenkou nadšen. Luciuse mimoděk napadlo, že tu Severuse nic nedrží, neboť vřele uvítá každou příležitost odsud vypadnout. Považoval to za jasný signál, že je nejvyšší čas se odstěhovat. Drobné komplikace ale nastaly, když se řeč stočila k blonďákovi. „On s námi nejde?“ zeptal se Severus zmateně, uvyklý, že Lucius je doprovází na každém kroku. „Tomu nerozumím. Proč by s námi nešel?“ „Především proto,“ vložil se do hovoru Malfoy, který se celou dobu držel stranou, ale teď vycítil svou příležitost, „že jste mě posledně dost rušili. Kvůli vám dvěma jsem se jen stěží mohl soustředit na děj.“ Všiml si, že Severus nepatrně zrudl v obličeji, a v tu chvíli cítil jisté zadostiučinění. Ale aby v tom nenechal svého přítele koupat se příliš dlouho, dodal: „Bolí mě hlava. Myslím, že si půjdu lehnout a budu raději odpočívat. O mě se nestarejte, jděte spolu a užijte si to.“ Severus mu věnoval jeden rozpačitý pohled a Luciusova ruka v tu chvíli vystřelila k jeho hlavě. Promnul si spánek. „Vážně se dnes necítím ve své kůži,“ předstíral bolest hlavy. „Půjdu ven na čerstvý vzduch. Snad se mi udělá lépe.“ Zvedl se z křesla a zamířil ke vchodovým dveřím. Předpokládal, že mu Severus na jeho drobnou lest skočil, přestože byl známý svou nedůvěřivostí. Ovšem v Kevinově společnosti přišel o značnou část své obezřetnosti a byl mnohem náchylnější k oklamání. A to se teď přece hodilo. *** Malfoy seděl na staré, rozpadlé zídce u dětského hřiště a ještě před chvíli přemýšlel, ale tok jeho myšlenek byl přerušen nečekaným vyrušením. „Jak se cítíš?“ ozvalo se za jeho zády. Otočil se a spatřil za svými zády stát svého zmijozelského přítele. „O nic lépe,“ zalhal. Severus se postavil před něj. „Mohl bych ti udělat nějaký…“ „…lektvar?“ dořekl Lucius s pochybami v hlase a jeho přísný pohled mluvil za vše. „Máš pravdu,“ přikývl Severus stísněně, „teď už nemůžu. Přísady a kotlíky mám někde ve sklepě nakupené na jedné hromadě s všelijakým harampádím. Navíc je tu Kevin a… škoda, že nemám žádnou mudlovskou medicínu.“ Najednou dostal vnuknutí. „Ale mohli bychom ti něco s Kevinem koupit, až budeme ve městě!“ „Díky,“ usmál se Lucius při pomyšlení, jak dojemně se Severus zajímá o jeho zdravotní stav. Ani Narcissa nebyla tak starostlivá jako on. „Ale nespěchejte. Nechtěl bych, abyste si kvůli mně kazili večer. Pokud zítra odjedeš, je tohle tvůj poslední den v Tkalcovské ulici, takže by sis ho měl náležitě užít, Severusi. Nenech se mým stavem omezovat. Zatímco se budete s Kevinem věnovat radovánkám, mohl bych ti zabalit na cestu pár věcí. Samozřejmě pokud mi to dovolí můj zdravotní stav.“ „Je mi líto, že nemůžeš jít s námi,“ pronesl Severus sklíčeně. Lucius mu pohlédl do tváře a byl překvapen, když v ní viděl skutečné zklamání. Napadlo ho, jestli ho někdo v dosavadním životě dojal více než Severus v této chvíli. Zdálo se, že Severusovi na něm skutečně záleží, a to bylo povznášející. „Ber to z té lepší stránky, příteli. Aspoň vám nebudu překážet. Můžete si udělat nádherný večer a zakončit ho nějakými příjemnými aktivitami. Co říkáš?“ spiklenecky zamrkal. „Nechápu, o čem mluvíš,“ odpověděl svým typickým tónem Severus. „Nedělej se, že nevíš, když moc dobře víš, co myslím. Však je taky na čase, abyste do toho skočili po hlavě.“ „Do čeho?“ předstíral Severus nevědomost. Lucius si ztěžka povzdechl. „No tak, neříkej, že by ses s ním nechtěl vyspat.“ „Tobě se to řekne,“ pokáral ho Severus, „když jsi ještě s žádným chlapem nespal. Takhle se ti to zdá jednoduché.“ Nastalo půlminutové ticho, které bylo náhle přerušeno mírným odkašláním. Severus pozvedl překvapeně obočí a užasle pohledl do očí svému příteli. „Luciusi?“ „Bylo to už dávno,“ pravil Lucius nedbalým tónem. „Cože?“ vyhrkl Severus ohromeně. „Ale jak… vždyť jsi ženatý…Narcissa…přece jsi na ženské?“ „Samozřejmě že ano. Jenom jsem se chtěl pobavit, zkusit něco nového,“ vysvětloval blonďák, jako by se jednalo o běžnou věc. „Nic víc v tom nehledej.“ „Kdy se to stalo?“ nechápal Severus. „Řekl jsem, že dávno,“ protáhl Lucius a mávl rukou. „V zahraničí na nějaké obchodní cestě. Potřeboval jsem odreagování. Chtěl jsem se pobavit. Přiznávám, že jsem Cissy nebyl úplně věrný po celou dobu našeho svazku, ale nepodváděl jsem ji každý druhý pátek. Jednou do roka si chtěl člověk taky pořádně užít. Obyčejně jsem si kupoval nějaké prostitutky. Cissy nebyla špatná, ale nebyla ten typ, který by rád experimentoval a zkoušel nové věci. Napadlo mě, že sex s mužem je pro mě nová výzva. Toužil jsem po změně, úniku ze stereotypu, a on to pro mě představoval. A ačkoli jsem si to užil, s nikým jiným jsem si to už nezopakoval.“ „Víš, jak se jmenoval?“ „Pro Merlina, Severusi!“ okřikl ho blonďák podrážděně. „Šlo o pouze o sex. Myslíš, že mě zajímalo nějaké jméno? Většinou si pamatujeme jména lidí, kteří pro nás něco znamenají a ke kterým máme nějaké citové pouto. On pro mě neznamenal nic víc než jednu probdělou noc. Tím to haslo. Ráno jsem mu zaplatil a už nikdy ho neviděl.“ Severus se nestačil divit. Myslel si, že Luciuse dobře zná, ale jak je vidět, stále existují nové a nové skutečnosti, které o svém příteli ještě neví. „Jaké to bylo?“ zeptal se a blonďák postřehl v jeho hlase náznak zájmu. „Opravdu skvělé,“ odpověděl a tázavě pohlédl na Severuse. „Chceš slyšet podrobnosti?“ „No, já…“ zaváhal Severus. Nebyl si jistý, je-li připraven slyšet detaily o homosexuálním styku. „Do háje, Seve, dělal jsem si srandu!“ vyhrkl na něj překvapen jeho reakcí. Neočekával, že by byl Severus ochoten vyslechnout si jeho vyprávění o událostech oné noci, a tak vtipkoval. „To sis vážně myslel, že ti převyprávím podrobnosti oné noci?“ „Aha,“ hlesl Severus. „Opravdu nevím, co tě tak trápí,“ pronesl Lucius zamyšleně. „Že jsi to ještě s chlapem nedělal? Jako by na tom záleželo. Myslíš, že já to předtím s nějakým dělal? Rattapark byl můj první a taky poslední a stejně jsme si to užili. Prostě se stačí uvolnit a nechat se vést, když si nejsi jistý. Bude to příjemné, když to budeš chtít a nebudeš se bránit.“ „Ještě před chvíli jsi říkal, že nevíš, jak se jmenoval,“ upozornil ho Severus. „Dobře, to jméno mi utkvělo v paměti,“ prohodil blonďák lhostejně. „Ale nic to neznamená! Severusi, zakazuji ti, aby sis teď o mně myslel, že jsem gay!“ „Nemyslím si nic takového,“ usmál se pobaveně Severus. Najednou měl pocit, že teď má navrch zase on. „Byl jsem ženatý,“ připomněl mu Malfoy důrazně. „To se s tím nevylučuje,“ upozornil ho Severus. Lucius zlostně zavrčel. „Neměl jsem ti nic říkat.“ „Líbí se ti Kevin?“ změnil téma Severus. „Jasně, komu by se nelíbil,“ odpověděl pohotově Lucius, netuše, kam tím jeho přítel směřuje. „Takže kdyby… dal by sis s ním říct?“ „Severusi,“ zavrčel na něj Malfoy, „řekl jsem ti, že to, co se tehdy stalo, jsem si už nikdy nezopakoval, a opravdu po nějakém repete netoužím, i když je Kevin velmi milý a pohledný, ale je to tvůj kluk. Jsem opravdu na ženské a bohužel musím říct, že mě Kevin vůbec ničím sexuálně nepřitahuje. Žádná odezva mého těla. Fakt si to s ním nedokážu představit.“ „Ale ten Ratta…“ začal Severus, ale zjistil, že si to jméno už nepamatuje. „Ten mě taky nepřitahoval,“ odvětil Lucius chladně, „což ale neznamenalo, že bych si s ním nemohl užít. Rattapark prostě jenom věděl, kterých míst se dotýkat a co dělat, aby uspokojil potřeby mého těla. Jinak se mnou ale vůbec nic nedělal. Asi jako ostatní chlapi.“ „A jak se tě dotýkal?“ „Řekl jsem, že o tom mluvit nechci! Raději by ses měl zeptat Kevina. Já zažil jenom jeden homosexuální styk, takže jistě chápeš, že jedna zkušenost ze mě nedělá specialistu v tomhle oboru,“ odpověděl Lucius poněkud podrážděněji, než zamýšlel. Nedokázal ovládnout svůj hlas. Severusovo všetečné vyptávání ho rozčílilo. „Jasně,“ přikývl Severus odevzdaně. „Ale mohl bys aspoň naznačit?“ „Dobře,“ podvolil se Lucius. „Dělal mi to orálně a i análně, zepředu i zezadu. Stačí to takhle?“ „Jo, promiň,“ hlesl Severus. „Nechtěl jsem být protivný.“ „To nic,“ zvedl se Lucius ze zídky a poplácal svého přítele po rameni. „Jenom jsi byl zvědavý, to chápu. Jednou to takhle budeš dělat s Kevinem. Ale pokud tě tohle téma tolik zajímá, já k tomu nemám co říct. Vím ale o někom, kdo by věděl více.“ „Kevin?“ sledoval tok jeho myšlenek Severus. Lucius sotva znatelně přikývl. „Zbláznil ses?“ zděsil se Snape. „Proč?“ povytáhl obočí Lucius. „Nepřijde mi nic divného na tom, když si dva milenci ujasní, jak to obvykle dělají a jak to mají rádi. Podle mě to vztahu může jenom prospět. Chceš ho přece uspokojit?“ „Luciusi,“ pokáral ho Severus, který se v této situaci cítil dosti nejistě. „Chápu, tak daleko jste ještě nedospěli,“ přikývl Lucius zúčastněně. „Nechci se s ním bavit o sexu. To je…“ „…přece normální. Jsme dospělí, nemáme se za co stydět, takže bychom se mohli podle toho chovat, nemyslíš?“ Severus si hlasitě povzdychl. Schoval hlavu do dlaní a opět ztěžka vzdychl. „Proč si mám připadat zase jako panic. Cítím se jako absolutní debil. Myslel jsem, že tohle už mám dávno za sebou!“ Lucius ho bratrsky objal kolem ramen. „Uklidni se, Seve, jestli jsi měl už ženskou, tak se přece nemusíš vracet na začátek.“ „Jak to myslíš, jestli jsem měl už ženskou?“ zvedl k němu svůj zrak a odstrčil ho od sebe. „Sakra, jasně, že jsem měl ženskou, Luciusi! Co si o mně do háje myslíš?“ Blonďák odmítl reagovat, protože si byl jistý, že by ho musel seřvat jako tříleté děcko. Severus byl nemožný. „Fajn,“ odsekl tvrdě. „Když jsi měl ženskou a víc než jednou, tak teď přece nebudeš dělat scény kvůli jednomu chlapovi? Co si sakra myslíš? Budeš to dělat stejně jako předtím!“ „Kam mu ho asi budu strkat? Do zadku?“ rozčílil se Severus a vyjel na svého přítele. „No vidíš, že si víš rady,“ pochválil ho blonďák taktéž zvýšeným hlasem. „Vždycky se najde nějaké řešení. A když ti ho bude kouřit, bude přece jedno, jestli je to ženská nebo chlap.“ Severus zavrtěl hlavou. Tohle bylo na něj už příliš. Měl pocit, že mu hlava musí každou chvíli prasknout. „Tady jste vy dva!“ Severus poskočil, jak ho ten hlas vyděsil. Odněkud se vynořil Kevin a zářil nadšením, že své dva přátele konečně našel. „Neruším?“ „Jasně, že ne,“ ujistil ho blonďák pohotově, avšak podle výrazu v Severusově tváři se zdálo, jako by je načapal při něčem nezákonném. „Zrovna jsme chtěli jít za tebou a na něco se tě zeptat,“ pokračoval Lucius a významně pohlédl na muže vedle sebe, který okamžitě ztratil veškerou barvu. „Jen se ptejte,“ vybídl je nic netuše Kevin. Lucius nenápadně naznačil Severusovi, aby se ho začal ptát na otázky, které ho tak strašně pálí. Severus pohlédl na Kevina a zbledl ještě víc. Nedokázal ze sebe vydat ani hlásku. Místo toho se mu v mysli utvořil obrázek sebe a Kevina provádějící nějaké nemravné věci. Bylo těžké dívat se na něj a přitom si představovat, že jsou oba nazí v posteli a vzdychají a válí se po sobě. „Měl bych se vrátit domů,“ vyhrkl ze sebe, „zabalím si ještě pár věcí, než odjedeme do města.“ Vyškubl se Luciusovi a zdrhl. Blonďák jenom souhlasně pokyvoval hlavou. I po tom všem je Severus prachobyčejný zbabělec. Kevin zmateně pohlédl na blonďáka, který jenom pokrčil rameny. „Nemám jít za ním?“ „Ne, prosím tě,“ uklidňoval ho Lucius. „Nech ho na chvíli vydechnout. Je toho na něj hodně.“