23. kapitola – Harry a Ron Počítala každou sekundu, minutu, kdy byl Severus pryč a každou uplynulou minutou naděje, že Severus vejde dveřmi zpátky, klesala. Uběhlo víc jak půl hodiny, než se odvážila vykouknout ze svých komnat do ředitelny. Ticho se rozprostíralo i tady a letmý pohled na Brumbálův portrét, zející prázdnotou, ji utvrdil v domnění, že Severuse v brzké době už neuvidí, jestli vůbec. Chystala se odejít, když najednou slyšela zvuky, jako kdyby někdo šel po schodech do ředitelny. Na letmý okamžik si myslela, že se vrací Severus a chtěla se rozběhnout ke dveřím, ale v poslední vteřině se zarazila. Její logické myšlení převzalo kontrolu nad jejím srdcem a běžela se schovat za stůl. Skrčila se pod něj, ale našla místo, odkud měla bezpečný výhled na dveře. Brumbálovou hůlku pevně svírala v ruce a čekala, kdo projde dveřmi. Nečekala dlouho a dveře se otevřely, dovnitř vstoupila postava a znovu dveře zavřela. Poznala ji, vyskočila zpoza stolu a přeběhla k postavě. „Profesorko!“ zavolala. „Hermiono?“ ozvala se Minerva překvapená, že Hermionu vidí v ředitelně a ne v jejích komnatách. „Co se děje, paní profesorko? Kde je profesor Snape?“ zeptala se, i když to věděla. Musela se ujistit. „Harry se tady objevil, Voldemort se blíží a Severus už na hradě není. Musela jsem předstírat, že nevím, že je na naší straně. Harry byl se mnou a za chvíli se připojil Filius a byla to jediná šance, jak Severuse zachránit, než by ho Harry a Filius prokleli.“ Bolelo ji pomyšlení, že Severuse všichni nenávidí, že i jeho dlouholetý kolega ho považoval za vraha, člověka snad i stejně hrozného jako Voldemort. Věděla, že tomu tak je, ale pokaždé to zabolelo. „Kde je Harry? Musím ho najít?“ zeptala se po chvíli. „Nevím. Mluvil o diadému Roweny z Havraspáru a o Šedé dámě. Nedávala to smysl, diadém je ztracený už přes tisíc let.“ „Ano já vím, ale není ztracený, Voldemort ho našel už před lety a poté ukryl tady v Bradavicích. Už jsme ho s profesorem Snapeem našli a je důležité, aby to Harry věděl, proto ho musím najít.“ „Našli jste ho? A proč je tolik důležité, aby to Harry věděl?“ zeptala se, očividně docela zvědavá. „To je teď jedno, později to možná zjistíte. Teď musím najít Harryho.“ „Naposledy jsem ho viděla ve Velké síni, možná bude pořád tam,“ řekla Minerva a Hermioně to stačilo. Prosmýkla se kolem ní a utíkala pryč. „Hermiono!“ volala za ní Minerva, ale Hermiona ji neposlouchala, utíkala dál a než seběhla schody, už byla pod ochrannou kouzla neviditelnosti. Běžela chodbami, vyhýbala se členům Řádu, profesorům a studentům a mířila do Velké síně. Stihla to včas, aby viděla Harryho jak v doprovodu Bezhlavého Nicka míří jinými dveřmi ven ze síně. Otočila se zpátky a chodbami mířila do míst, kde byl Harry. Uviděla, jak Nick ukazuje na dalšího ducha, ve kterém poznala Šedou dámu. Na nic nečekala a když se Harry přibližoval k Šedé dámě, rozběhla se a vší silou ho zatlačila do prázdné učebny. Chvíli se nezmohl na nic, jenom sebou nechal vláčet, ale když prvotní šok z neviditelné síly pominul, vzpamatoval se a vyslal jejím směrem kouzlo. Odhodilo ji od něj, ale hned se vzpamatovala a prvním máchnutím hůlky zabezpečila dveře a druhým zrušila kouzlo neviditelnosti. Zíral na ní s neproniknutelným výrazem, jenom jeho křečovitý stisk na hůlce prozrazoval jeho pocity. „Kdo jsi!“ vykřikl a namířil na ní hůlku. „Jak se opovažuješ brát na sebe Hermioninu podobu!“ „Harry,“ řekla prosebným pohledem a snažila se nedělat žádný prudký pohyb, hůlku držela skloněnou. „To jsem já, Hermiona.“ „Ne, nejsi! Hermiona je mrtvá!“ „Nejsem. Nezemřela jsem na Malfoy Manor. Jenom chtěli, aby sis to myslel.“ „Ne, slyšel jsem je říkat, že jsi mrtvá. Nevěděli, že je slyším, takže museli říkat pravdu.“ „Odkdy Smrtijedi mluví pravdu. Já jsem Hermiona Grangerová a nejsem mrtvá. Jsem tvoje nejlepší kamarádka. Zažili jsme spolu nespočet dobrodružství. Minulý rok jsme se společně s Ronem vydali za honbou na viteály. Musela jsem své rodiče poslat do Austrálie a vymazat jím všechny vzpomínky na mě. Stanovali jsme ve stanu, který jsem vzala panu Weasleymu. Navštívila jsem s tebou Godrikův důl, viděli hrob tvých rodičů. Byli jsme jenom ty a já, protože Ron nás opustil. Zlomila jsem tvou hůlku, když jsme utíkali před Nagini. Ron tě vytáhl z jezera, když ses potopil pro Godrikův meč a nemohl ses dostal zpátky. Musel jsi mezi námi vykouzlit Protego, když jsme se znovu uviděli. Byla jsem na něho rozzuřená, že nás opustil, ale zároveň ráda, že se vrátil zpátky. Chytli nás, protože jsi řekl Voldemortovo jméno i když to bylo zakázáno. Vzali nás na Malfoy Manor a tebe s Ronem odvedli, zatímco mě si Bellatrix nechala na hraní,“ říkala věci, které mohla vědět jenom ona a slzy jí volně stékaly po tvářích. „Jak to víš?“ zeptal se a i on měl v očích slzy. Věděl, že ty věci mohla vědět jen Hermiona, i když jsou způsoby, jak to od ní mohli Smrtijedi získat. „Protože jsem to já, víš to Harry. Víš, že jsem Hermiona a že jsem ten den na Manoru nezemřela.“ Uvěřil jí. Vrhnul se jí do náruče a i on měl slzami zmáčené tváře. Objímali se, vstřebávali všechnu bolest, kterou od odloučení zažili, sdíleli radost, že se znovu sešli. Drželi se v objetí celou věčnost, než Harry stisk povolil a pořádně se na ní zadíval. „Jsi to vážně ty?“ zeptal se zcela zbytečně. Už uvěřil, že je to ona, ale semínko pochybností a planých nadějí se ho nechtělo pustit. „Jo, jsem to já,“ řekla šťastně, úsměv přes celý obličej. „Merline Hermiono, tak moc jsme tvou smrt obrečeli. Nebyli jsme schopni vůbec fungovat. Celé dny jsme se utápěli v mizérii, než jsme se donutili pokračovat. Vlastně to byla vzpomínka na tebe, která nás donutila pokračovat. Věděli jsme, že by sis nepřála, abychom všechno vzdali, nechali Voldemorta vyhrát,“ říkal, zbavoval se všech negativních pocitů, které za ty skoro dva měsíce nashromáždil. „Ale jak jsi přežila a kde jsi celou tu dobu byla?“ zeptal se, když se už dostal z prvotního šoku a radosti. Byla potichu. Tohle byl okamžik, kterého se bála. „Byla jsem tady,“ řekla po chvíli. „V Bradavicích.“ „Tady?“ zeptal se a rychle ji pustil. „Celou dobu? Kde přesně?“ poslední otázka zněla ostřeji. „V komnatách u ředitelny,“ řekla a čekala na výbuch hněvu, který bude následovat. „U ředitelny! Strávila jsi dva měsíce se Snapeem!“ vykřikl rozzuřeně. „Co Ti udělal! Přísahám, jestli Ti ublížil, zabiji ho!“ „Ne Harry! Nic mi neudělal! Ani se mě nedotkl!“ řekla rychle na Severusovu obhajobu. Aspoň ne tak, jak si myslíš, dodala v duchu. „Měl mě tady jenom schovat. Nevím přesně, co měli v plánu, ale měl jsi věřit, že jsem mrtvá a očividně Bradavice byli tím nejlepším místem, kde mě nikdo nebude hledat.“ „Takže Ti neublížil. To ale nedává smysl. Je to Smrtijed a ty, jsi ty. Co tím zamýšlel, když Ti nic neudělal?“ „Nevím Harry a je mi to jedno, nic z toho se už nestane,“ nechtěla mu lhát a už vůbec nechtěla očerňovat Severuse z věcí, které neudělal, ale jinak to v tuhle chvíli nešlo. „Jak jsi se dostala ven?“ zeptal se, ale na odpověď nečekal. „Jo, Snape už tady není, upláchl zbabělec, takže možná jeho ochranné kouzlo povolilo a ty jsi mohla odejít,“ přemýšlel Harry nahlas a nevšiml si Hermionina výrazu tváře, když zmínil Severuse. „Ne, dostala jsem se pryč už dávno,“ řekla. „Profesorka McGonagallová mě našla a dostala mě odtamtud. Schovávala mě v jedné místnosti, ani nevím, kde přesně je.“ „Utekla jsi. Snape musel být naštvaný. Neměla s tím McGonagallová problémy?“ zeptal se, šokovaný, že dokázaly utéct od Snapea a nemít z toho problémy. „Nevím, nic mi neřekla. Ale pochybuji, že by se profesor Snape chlubil, že mu jeho vězeň utekl. A teď už je to jedno. Říkal jsi, že tady není, může říct, že neměl žádnou možnost, jak mě vzít s sebou a profesorka z toho může být venku. A kde je Ron?“ zeptala se rychle, aby se už dál Severusem nezabývali. „Nevím, někde se ode mě odpojil. Oh, Hermiono, bude rád, že jsi živá.“ „Taky ho ráda uvidím. A je tady ještě něco, Harry,“ řekla a vytáhla z kapsy zničený diadém. „Diadém?“ zeptal se užasle, když rozpoznal pozůstalé obrysy zničeného viteálu. „Jak jsi ho našla?“ „Měla jsem pár dní volného času a díky profesorce jsem se mohla s jistými komplikacemi volně pohybovat po hradě. Mluvila jsem s Šedou dámou a potom mi došlo, kde by mohl být. Našla jsem ho a zničila pomocí kouzla, které jsem objevila v knize, kterou mi profesorka přinesla. Takže teď už zbývá jen Nagini, sám Voldemort a pohár, který, jak se domnívám, jste ukradli dnes u Gringottů.“ „Jo, byl tam. Má ho Ron, tak ho budeme muset najít,“ plánoval Harry budoucí kroky, když najednou uslyšel někoho volat svoje jméno. „Počkej tady,“ nakázal Hermioně a opatrně vykoukl ze dveří. Ron, s plnou náručí baziliščích zubů, postával na chodbě a volal Harryho jméno. „Tady Rone!“ zavolal na něho a společně vstoupili zpátky do učebny. Nevšiml si ji hned, ale jakmile se tak stalo, zuby se rozsypaly po zemi a jejím směrem mířila Ronova hůlka. „Kdo jsi?“ zeptal se stejně jako Harry před chvíli „Rone, to je v pořádku,“ křičel Harry a postavil se před ní, aby Hermionu ochránil před případnými kletbami. „Je to Hermiona. Doopravdy je to ona.“ „Ne! Hermiona je mrtvá!“ odporoval. „Není. Je přímo tady před tebou. Věř mi. Je to ona,“ Harry se ho snažil přemluvit a Hermiona Ronovi věnovala jeden ujišťující úsměv. „Hermiono?“ tichý nadějný šepot z Ronových úst byl úplně jiný, než naštvaný křik z posledních vteřin. „Rone,“ stačila jenom říct, než se Ron vrhl jejím směrem a ona se v posledních minutách opět ocitla v náručí jednoho ze svých nejlepších přátel. Jenže tentokrát to bylo jiné. Taky ji objal, ale zároveň ji po chvíli i políbil.