Stoupnuli si do kruhu a chytili se za ruce. Soustředili se… „Tak jdeme!“ prohlásila Ginny, otočila se a vykročila. „Kam?“ podivila se Margaret. „K jezeru přece.“ „Jak víš, že to je tímhle směrem?“ zeptal se Greg. „Vy to… necítíte?“ zatvářila se zmateně. „Nezapomeň, že my nejsme kouzelníci,“ připomněl jí jemně Bodie. „Severus onehdy v jeskyni taky cítil nějaké údajně strašně silné vibrace, o kterých já jsem neměl ani tušení…“ „Aha… No tak prostě pojďte za mnou.“ Šli džunglí slabých deset minut. Ginny mlčela, strnule fixovala pohledem nějaký bod před sebou, občas natáhla ruku, jako kdyby se něčeho dotýkala. Ostatní ji následovali a opatrně po sobě pokukovali. „Vidíš to taky?“ šeptla Margaret Bodiemu. „Myslíš to, jak se jí zvedají vlasy, ačkoli je tu naprosté bezvětří? Nebo to, jak kolem ní blikají malinká světýlka?“ zeptal se s úšklebkem. „Nebo snad to, jak teď právě kráčí po hladině potoka?“ doplnil fascinovaně Greg. „A jsme tady,“ řekla spokojeně Ginny, když se stromy rozestoupily a před nimi se objevilo jezero. Pak si je prohlédla a zeptala se znepokojeně: „Co je s vámi? Proč na mě zíráte jak na ducha? A proč jste vlastně všichni mokrý?“ „No… víš, brodili jsme potok,“ řekl opatrně Bodie. „Jaký potok?“ „Cítíš se v pohodě, Ginny?“ zeptala se starostlivě Margaret. „Jo… Proč bych neměla? Co se děje?“ „Hm… to by nás taky zajímalo,“ zamračil se Greg. „Předpokládám, že si neuvědomuješ, že ses v posledních několika minutách víceméně vznášela nad zemí a vyzařovalo z Tebe slabě nazelenalé světlo?“ „To jako fakt?“ „Jo… možná proto jsme na Tebe zírali jako na ducha,“ zašklebil se Bodie. „Ale to… ups…“ „Přestalo to, jakmile jsi přišla k jezeru,“ doplnil Greg. Ginny si náhle nebyla jistá, že vítězství ve včerejším losování bylo výhrou. Pro ni i pro její společníky… Byla si vědomá toho, že její znalosti magie nejsou zdaleka tak dobré jako u Snapea, který měl spoustu praktických zkušeností, nebo u Hermiony, která představovala takovou malou chodící knihovnu. „Asi jsme to kouzlo sounáležitosti trochu přepískli,“ nadhodil Bodie. „Jo… hm, možná jo,“ přikývla Ginny. „Jezero jsme našli, to je hlavní,“ přikývla Margaret. „Takže jestli se cítíš OK, mohli bychom pokračovat do jeskyně,“ navrhnul Greg. „Jo jasně… A vy jste v pořádku?“ zeptala se Ginny. „Trochu nám to vyrazilo dech, to je pravda… Přece jen, něco jiného je o kouzlech slyšet a něco jiného vidět to pak na vlastní oči… Ale neboj, my se s tím nějak vyrovnáme,“ řekla Margaret a druzí dva na potvrzení přikývli. Ginny se několikrát nadechla a zkoncentrovala. „Dobře, takže vy budete muset do jeskyně doplavat, já tam zaletím. Myslím, že nejdřív byste měli plavat na ten písčitý břeh kousek od vchodu a tam se vydýchat, abyste do jeskyně nedorazili zbytečně vyčerpaní. Já se mezitím podívám k tomu hornímu vchodu do jeskyně, jestli bychom ho případně mohli taky využít. Na tom břehu se za chvíli potkáme, jo?“ „Souhlas,“ přikývnul Bodie a už se svlékal do spodního prádla. „Mimochodem, zvládla by ses přeměnit i s revolverem za pasem? Při plavání by mi docela překážel… “ „Jasně, bez problémů. V jeskyni Ti ho čestně vrátím,“ zakřenila se na něj. „Svlékáš se, ale boty si necháváš?“ podivila se Margaret Bodiemu. „V těch se bude plavat taky dost blbě, ne?“ „To sice jo, ale zase v jeskyni se v nich bude pohybovat o dost snadněji…“ vysvětlil. Ginny už zmizela ve vzduchu. Margaret a Greg tedy následovali Bodieho příkladu a za chvilku všichni tři plavali směrem k jeskyni. …………………. Hermiona vteřinu přemýšlela, co ji to vytrhlo ze spánku. „Cítíš to taky?“ vybafnul na ni Severus. „Jo… co to je?“ řekla nejistě, po probuzení jí mozek ještě nesloužil na sto procent. „Ostrov je v pohybu… a vypouští silné magické výboje,“ odpověděl Severus a snažil se znít klidně. „Ale proč?“ „Že by slečna všechno-vím něco nevěděla?“ utrousil ironicky. „Ty to nevíš taky, tak přestaň prskat…“ obořila se na něj, náhle dokonale probuzená. Tím dohadováním se probudil i zbytek obyvatel tábora a shromáždil se kolem téhle dvojice. „Co že to vlastně cítíte?“ zeptal se Hawkey. „Teď už nic… Před chvílí to přestalo,“ odpověděla Hermiona. „Ale co?“ „Magické proudění, všude kolem. Nevíte o tom, když nejste kouzelníci.“ „Myslíš, že to nějak souvisí s tou průzkumnou výpravou?“ zeptala se zneklidněně Lisa. „Možná… tamhle nad vrcholky stromů byl na minutku vidět kroužící pták.“ „Ginny?“ „Nejspíš.“ „Mají problémy?“ „Potřebují pomoc?“ „Ticho!“ zavelel Severus a upřeně se zahleděl na Hermionu. Ta jen polkla. Dotkla se jí nová vlna magie. Tentokrát ale jiná. To při probuzení byla magie syrová, ohromně mocná a poměrně nepřátelská, magie, z které se jí ježily chlupy a jektaly zuby. Teď to bylo jako příjemně vlahé pohlazení, které ji obtočilo a potom sice zmizelo, ale zanechalo za sebou pocit bezpečí. „O co se to ti šílenci pokoušejí?“ zafuněl Severus. „Nevím, ale řekla bych, že se jim to daří,“ vydechla jako ve snách Hermiona. „Daří?!?“ „Působilo to příjemně… uklidňovalo,“ pokrčila rameny. „Tak to jsme zřejmě každý cítil něco jiného,“ podotknul Severus. „Vážně?“ koukla na něj náhle ve střehu. „Podívej se sama…“ „Nabízíš mi přístup do své hlavy?“ ujistila se. „Jo… a rád bych, kdybys mi to oplatila,“ přikývnul ztěžka. Šestice mudlů na ně fascinovaně hleděla a přemítala, co se to sakra zase děje. Severus se ujistil, že má zasunuté všechny nepodstatné myšlenky a vzpomínky a že Hermiona uvidí opravdu jen posledních pár momentů. Bylo mu jasné, že ji ta nabídka překvapila. Udělal to, protože… no, pořád bylo jednodušší pustit si ji do hlavy, než se pokoušet zformulovat do slov a vět to, co před chvílí pocítil. Několik minut na něho útočily vjemy naprosté euforie a bezbřehého zoufalství… skálopevné jistoty a zničujících obav… klidné sebedůvěry a potupných pochyb… Intenzita těch dojmů ho málem roztrhala na kusy… Když se vynořili z mysli toho druhého, hleděli na sebe jako na zjevení. „Potřebuju panáka,“ přerušila ticho Hermiona. „Dám si taky,“ hlesnul Severus. Ray jim přinesl láhev a pak se opatrně zeptal: „Nechcete nám říct, co se to sakra děje?“ „Vydržte… Potřebujeme to nejdřív rozdýchat,“ požádala s omluvným úsměvem Hermiona. ……………….. „Tak jak to vypadá nahoře?“ zeptal se Bodie, když se všichni čtyři potkali na písčité výspě před jeskyní. „Obecně ve vzduchu to vypadá tak, že tentokrát se ostrov nehýbal,“ řekla zamyšleně Ginny. „Ten průduch do jeskyně je volný, dokonce tam pořád ještě visí lano, které jste tam nechali. Dolů není moc vidět, těžko říct, jak hodně to tam je zavalené.“ „To teď není tak důležité…“ „Taky myslím. Takže teď… letím do jeskyně. Asi za pět minut můžete zvolna plavat ke vstupu. Tou dobou už bych měla mít tu obludu zneutralizovanou, jestli tam teda bude.“ „Budeme na doslech. Zařvi, kdybys potřebovala pomoc,“ řekl Bodie. „Jasně, díky.“ „Dej na sebe pozor,“ ozval se Greg a nečekaně silně ji obejmul. …………………………….. „Sfinga už se probudila,“ podotknul B.J. „Tak si s ní půjdeme popovídat, ne?“ navrhla Lisa. „Neměli bychom počkat na ty dva?“ váhala Alison a dívala se vyplašeně na Hermionu a Severuse, kteří pořád ještě vypadali dost mimo a víceméně nevnímali okolí. „Nevypadají ve formě na souboj vůlí…“ podotkl Cowley.