Ginny vletěla do jeskyně, držela se co nejvíc při stropu a zároveň pozorně sledovala hladinu pod sebou. Záhadnou obludu zatím neviděla. Co bylo zvláštní, neviděla ani mrtvá těla mant, které při své výpravě skolili Bodie se Snapem… Dosedla na břeh, proměnila se a ihned vytáhla do pohotovostní polohy svoji hůlku. Pak se shýbla pro středně velký šutr, který rázně hodila do vody. Na hladině se objeviliy kruhy… a to bylo vše. Namířila hůlku na jednoho z netopýrů zavěšených na stěnách. Nebohý tvoreček se ani nestačil probudit a už se plácal ve vodě. Ani to však obludu nepřilákalo. Ginny uvažovala o dalším postupu. Napadlo ji, že zmizení mant mohla mít na svědomí právě jezerní příšera. No… jestli je fakt spořádala všechny, je asi pořádně přežraná, usoudila Ginny. „Jak to vypadá?“ ozvalo se od vchodu. „Buď tu vůbec není nebo spí nebo se o nás nezajímá,“ odpověděla Ginny a zároveň vysvobodila netopýrka. „Tak to vyzkoušíme. Jdeme dovnitř. Jisti nás, OK?“ rozhodl Bodie. „Jasně!“ Přežraná nebo ne, pohyb tolika osob příšeru vyprovokoval… „Áaaaa!“ zavřískala Margaret, když se jí kolem nohy sevřela klepeta a začala ji stahovat pod vodu. Bodie ji okamžitě chytnul a snažil se ji udržet na hladině. Vzápětí se k němu přidal i Greg. Proti síle vodního monstra ale neměli šanci. Ginny zírala na vření ve vodě. Bylo jí jasné, že pokud teď vyšle nějakou útočnou kletbu, zasáhne spíš některého ze svých přátel než příšeru, která byla stále ukryta u dna. „Uhněte!“ zařvala tedy na Grega a Bodieho. „Na břeh, hned!“ „Přece ji tu nenecháme!“ protestoval Bodie. „Bráníte mi ve výhledu!“ „Vydrž, Margaret!“ křiknul Greg a pak už se oba s Bodiem vydali ke břehu. Ginny počkala, dokud ti dva nebyli na souši. Pak máchla hůlkou: „Accio!“ Zatnula zuby, kouzlo ji stálo spoustu sil. Už si zoufala, že se to nepodaří. Najednou se ale z vody vynořila Margaret… a pak i příšera, která ji stále držela za nohu… Celé tohle seskupení přistálo na břehu, jen krůček od Ginny… „Páni,“ zalapal po dechu Bodie, když poprvé uviděl onu obludu v celé její „kráse“. Kdyby to měl popsat, řekl by, že se jednalo o křížence mezi chobotnicí, obří želvou a krabem. Z mohutného bachratého těla potaženého jakousi krustou vyrůstalo té věci deset… hm, snad končetin nebo ploutví… přičemž na koncích čtyř z nich byla silná klepeta. Právě jedno z těchto klepet svíralo Margaret. Příšera byla pár vteřin zmatená, že je pryč ze svého přirozeného prostředí. Ale nepříjemně rychle se vzpamatovala a vrhla se na Ginny, zuřivě cvakajíc ostatními klepety. Ta uskočila a zároveň po bestii vypálila další kletbu. Zařvala bolestí, ale postupovala dál, Margaret táhla za sebou. Ginny pálila jednu kletbu za druhou, ale ve stístěném prostoru jeskyně pro ni bylo velice obtížné se držet v bezpečné vzdálenosti. Bodie se protáhnul obludě přímo před napřaženým klepetem a vytrhnul Ginny od pasu svůj revolver. Stoupnul si zády ke stěně nalevo od Ginny a zahájil palbu. Mířil obludě na hlavu… teda jestli ten malý výstupek uprostřed těla byl hlavou… V každém případě se jí to vůbec nelíbilo. Ginny využila toho, že pozornost protivníka teď byla upřená na Bodieho. Jednou dobře mířenou řezací kletbou oddělila klepeto, ve kterém byla uvízlá Margaret, od zbytku těla. K Margaret se ihned vrhnul Greg a zjišťoval, jak hodně je pošramocená. „To bylo skvělý!“ zakřičel Bodie. „Můžeš jí takhle odsekat i zbytek klepet?“ Ginny jen přikývla a vypálila další kletbu. Druhé klepeto bylo odříznuto. „A kruci!“ zaječela Ginny, když se po ní tohle klepeto ohnalo a chtělo se do ní zakousnout. Lepícím kouzle ho připlácla ke stěně, kde se dál zmítalo a zjevně si neuvědomovalo, že by mělo být správně mrtvé… „Ta bestie nemá centrální nervovou soustavu,“ upozornil Greg, když s námahou rozevřel klepeto držící Margaret, které vzápětí, poněkud dezorientované, sevřelo mezi své čelisti velký šutr a pokoušelo se ho odtáhnout jako kořist. „Odsekáváním si jen vytvoříte víc nepřátel.“ „Bájo… Tos to nemoh říct dřív?!?“ obořil se na něj Bodie. „Sorry, teď jsem si toho všimnul…“ „Nehádejte se!“ okřikla je Ginny. „Bodie, nalákej ji tamhle pod ten obrovský stalaktit.“ Bodie pokrčil rameny… a poslechnul. Poskakoval obludě před zbývajícími dvěma klepety a pomaloučku ji odváděl pár metrů do nitra jeskyně. „Bombardo!“ zařvala Ginny. Stalaktit se urval ze stropu a s obrovským zaduněním přistál obludě přímo na hlavě. Ta sebou zuřivě škubala, ale tíha kamene byla i na ni moc. „Je to… mrtvé?“ ptala se slabým hlasem Margaret. „To těžko,“ odpověděl Bodie a fascinovaně zíral na klepeta a další končetiny, mlátící v pravidelném rytmu kolem sebe. „Ale snad je prozatím zneškodněná, z pod toho balvanu by se dostat neměla.“ „Ještě bych to pojistila,“ ucedila Ginny a několika pohyby umístila další menší kameny i na končetiny, které tím znehybnila. „Co je vůbec zač?“ zeptal se Greg. „Nemám ponětí, něco takového jsem nikdy neviděla… dokonce ani Hagrid si takového domácího mazlíčka nepřitáhnul…“ ušklíbla se Ginny. „Co Margaret, jak jsi na tom?“ „Trochu pomlácená, ale nic vážného,“ ujišťovala všechny. „Pár modřin a škrábanců. Bolestivé, ale ne nebezpečné," přikyvoval na potvrzení Greg. „Takže… hm, jdeme dál, ne?“ nadhodil Bodie. „Ještě moment,“ zarazila ho Ginny. Několika jednoduchými léčivými kouzly vyčistila Margaret ty škrábance a utišila bolest. To bylo snadné. Pak se musela soustředit podstatně víc, formulky pro přeměňování byly komplexní. Za pár minut se před ní ale místo několika kamínků začaly postupně objevovat dvě silné baterky, nůž, sekera a lano. „Napadá Tě ještě něco, co bychom mohli potřebovat?“ zeptala se potom Bodieho. „Zatím ne… Páni, to kouzlení je fakt zajímavá věc. To můžeš takhle vyčarovat cokoli?“ „Jídlo a pití ne. Jinak v podstatě cokoli, o čem vím, jak to vypadá a funguje,“ přikývla. „Teda pokud znám přeměňovací formuli…“ „Formuli? Vždyť jsi jenom mávala hůlkou, nic jsi přitom neříkala?“ divila se i Margaret. „Stačí, když si ji pomyslím v duchu,“ vysvětlovala. „Tyhle přeměňovací kouzla nejsou zas tak náročný na magickou sílu. Důležitá je správná inkantace a správný pohyb hůlkou. Naopak bojové kletby je lepší vyslovit nahlas, jejich účinky se tím zesílí.“ „Tak když jsme teď zase o něco chytřejší,“ ušklíbl se ironicky Greg, „mohl bys nás zavést k Zrcadlu z Erisedu, co říkáš, Bodie?“