Kolem desáté hodiny večerní stanul Severus před Pánem Zla. „Můj Pane, nesu vám požadované lektvary.“ Voldemort se na něj podíval. „Máš pro mě nové zprávy?“ „Nic důležitého, pane. V Bradavicích se objevila žena z ministerstva kouzel, která se věnuje oblasti vzdělávání. Brumbál je díky tomu zaneprázdněn. Byl nadšený z její přítomnosti natolik, že dokonce povolil, aby si s sebou vzala svého motáckého syna,“ řekl s pohrdáním v hlase. „Z ministerstva?“ podivil se Voldemort. „O co jí jde?“ „Ano, z amerického ministerstva. Utváří program na zlepšení výuky a sleduje naše vyučovací metody,“ ušklíbl se Snape. „Ach tak,“ utrousil pohrdlivě Pán Zla. „Mám pro tebe úkol, Severusi.“ Severus k němu vzhlédl. „Odnes lektvary do laboratoře, poté půjdeme do Saisburry. Našel jsem kouzlo, které by mi dokázalo pomoci zjistit, kam se poděla druhá část artefaktu. Ty, Lucius, Belatrix, Narcisa a McNair mě doprovodíte, kdybych potřeboval vašich služeb.“ Severus mírně pokýval hlavou. Radost z toho neměl. Vydal se do laboratoře, kde zauvažoval. Jeho pozice špeha byla v ohrožení. Váhal, zda lektvary Pánovi Zla nechat, nebo nikoli. Rozhodl se pro druhou možnost a vrátil se zpět k němu. Byli u něj už i ostatní zmínění. Přemístili se do Saisburry. Voldemort se rozhlédl po domě a jeho zrak spočinul na podstavci Opertu. „Můj Pane, jak funguje to kouzlo?“ zkusil se zeptat Severus. „To uvidíš, příteli,“ řekl ledově Voldemort. „Dočkej času. Po vás chci, abyste pečlivě pozorovali a všímali si detailů, které by mi mohly uniknout.“ Započal se složitým kouzlem. Před nimi se jako v mlze objevil výjev, jak byl Opertus vložen do země. Nebylo vidět více, než válec a kouzelníka, který ho do země vkládal. Kulička v něm již musela být. Výjev se změnil a oni mohli pozorovat, jak ho Smrtijedi v létě vyzvedávají. Nervy Severuse byly napjaté k prasknutí a v kapse hábitu si nenápadně přichystal hůlku do pohotovostní polohy. Ještě byla šance, že Voldemort kouzlo zruší při výbuchu magie. Nejspíše chtěl zkusit, zda mu výjev neukáže, že by se po výbuchu Opertus rozdělil a část se zatoulala. Sledovali příchod Jeffryho, jak si přivolal válec, i to, jak zmizel. Zde měl Severus poslední šanci na přerušení. Pán Zla však pokračoval dále. Jakmile se Severus objevil na scéně a tahal z Mulciberra, co se stalo, už neotálel a přemístil se. Bylo mu jasné, že Pán Zla nechá kouzlo až do konce. Zabil by ho. Nejspíše hodně pomalu. I tak na to měl asi posledních pár vteřin. Přítomní Smrtijedi začali vytahovat hůlky. Přemístil se na Grimmauldovo náměstí a odtam poslal Brumbálovi patrona. Brumbál Severusovi povolil přístup do Bradavic Letaxovou sítí a byl zvědav, co se děje. Oznámil, že nese velmi špatné zprávy. Severus se tvářil velmi vážně. „Moje pozice špeha vzala za své, Brumbále,“ řekl přímo. Popsal mu, jak Pán Zla našel starodávné kouzlo, kterým dovedl zachytit minulý děj, který se odehrál v Saisburry. „Nyní již Pán Zla ví, že jsem ho zradil.“ „To jsem nečekal,“ řekl po chvíli Brumbál. „Já také ne,“ přiznal Snape. „Nemohl jsem vás ani kontaktovat patronem. Nedalo se s tím nic dělat,“ povzdechl si a obličej se mu zkřivil bolestí. „Hlavně že jste unikl včas, Severusi.“ „Snažil jsem se zůstat co nejdéle,“ prozradil zdrceně. „Jsem rád, že jste nepřišel k újmě, i když vaše pozice špeha byla velmi cenná.“ Snape na něj chvilku hleděl. „Omluvte mě, Brumbále,“ zavrčel a vypálil ze dveří. Severus v noci nemohl spát. Velmi často ho pálilo Znamení Zla. V laboratoři zkoušel pracovat na dokončení lektvaru, který by zamezil bolesti při jeho žhnutí. Už dlouho na něm pracoval. Víceméně od návratu Pána Zla. Podvědomě tušil, že by ho jednou mohl potřebovat. Od události v Saisburry se mu věnoval o to více. I v Payton Hill, ve chvílích, kdy si od mudlů potřeboval odpočinout. Přemýšlel, jak ho dokončit. Stačí mu už tak dva dny. Ráno byl Severus vyčerpaný bolestí i prací a na vyučování šel utlumený silnou dávkou bolest tišících lektvarů. Současně s tím cítil velkou úlevu. Již se nebude muset přetvařovat a zažívat tak vnitřní rozpory přicházející na povrch po zkušenostech z Payton Hill. Vyrazil na snídani a nejistě se zahleděl ke zmijozelskému stolu. Je dost možné, že po příletu sov studenti zjistí, co se včera stalo. Samantha s Jeffrym přišli tentokrát spolu a Samantha si místo profesorského stolu sedla vedle chlapce. Severus si při pohledu na ni pomyslel, že to mu ještě scházelo. Nejen Jeffry, ale i Samantha přátelící se s Nebelvíry. Raději se rychle nasnídal a šel do učebny. Hned první dvě hodiny měl své „oblíbené“ šesťáky. Většina přišla těsně před začátkem hodiny a rychle si posedala. Snape již v učebně byl, takže nemuseli čekat před třídou. S Harrym, Ronem a Hermionou přišel i Jeffry. „Nebelvírští dnes mají posilu? Zajímavé,“ utrousil Severus. „Na tabuli máte postup, můžete se pustit do práce. Očekávám pouze vynikající práce.“ Zmijozelští se začali ušklíbat. Harry je zpražil pohledem a pročítal postup. „Pane Malfoyi, nechtěl byste se raději věnovat práci?“ zpražil ho Severus. Draco se na profesora překvapeně zahleděl a úsměv mu zmizel z obličeje. Jeffry pozoroval Severuse i jeho studenty. Severus nevzrušeně procházel třídou a sledoval, jak si počínají. Jako vždy je napomínal, ale nesnažil se tentokrát Nebelvíry stírat, s jedinou výjimkou. „Pottere, pokud vás ještě nikdo nenaučil počítat, nemáte tu co pohledávat,“ okřikl ho, když do lektvaru hodil o žíni jednorožce víc. „Počítat umím správně,“ odsekl Harry. „To vidím,“ jízlivě poznamenal Snape a přešel k Nevillovi. „Opravdu to tam chcete vhodit?“ nadzdvihl obočí. „Pane profesore, myslel jsem, že,“ Neville hleděl bezmocně do svého kotlíku. „Nejspíše ne,“ odtušil tichým hlasem. „Scvrklofík se přidává až v další fázi,“ zavrčel Snape. „Věnujte pozornost návodu,“ upozornil ho a šel dále. „Slečno Patilová, hlídejte si teplotu. A vy, pane Zabini, se začněte snažit nebo si vysloužíte Trolla.“ V podobném duchu vedl celou dvouhodinovku lektvarů. Poté studenty propustil a bez obvyklých komentářů posbíral vzorky. Po vyučování Severus klepal na byt Samanthy a Jeffryho. Našel je oba v chodbě ve druhém patře, jelikož je v bytě nezastihl, se studenty Nebelvíru. „Slečno Simmonsová, můžete na chvíli? Vy i váš syn,“ vyrušil je. Samantha s Jeffrym se přesunuli do bytu, aby mohli profesora vyslechnout. „Co se děje?“ promluvila Samantha. „Musím vám něco říci. V noci byl Pán Zla v Saisburry. Našel kouzlo, které mu ukázalo, co se stalo s druhou částí Opertu. Viděl, jak si ho Jeffry přivolal, rozdělal a kuličku odnesl.“ Samantha na něj chvíli hleděla. „Myslela jsem, že nebylo poznat, kdo to je, když jsi ho tak složitě hledal,“ podivila se. „Ne, to ne, neví, kdo ho vzal. Již si uvědomuje, že druhá část stále existuje. A že existuje někdo, kdo ji odcizil.“ Jeffry kývl. „Vyplývá z toho něco?“ optal se nejistě. „To není vše. Pán Zla zjistil i to, že jsem o tom věděl a zamlčel mu to. Když jsem tě šel hledat, řekl jsem mu, že jdu na mudlovskou školu hledat skrývajícího se kouzelníka, kterého chce najít Brumbál. Obávám se, že Pánovi Zla brzy dojde, že ve skutečnosti jsem pátral po člověku s Opertem. Je velmi reálná možnost, že tě začne podezřívat, když jsi se tu i se Samanthou objevil v Bradavicích. Je mi líto, Jeffry, ale na Vánoce budeš muset téměř jistě zůstat zde.“ „Nechci zůstávat zde, chtěl bych být s rodinou.“ Samantha se k němu natáhla a dala mu ruku kolem ramen. „Znamená to, že už nejsi v jeho službách?“ ohlédla se s touto otázkou na Severuse. „Ano, znamená,“ přisvědčil. Samantha mírně kývla a otočila se zpět k Jeffrymu. „Chtěl bych ti vyhovět, jenže kdybys jel za rodiči, bylo by to velmi nebezpečné. Zde je bezpečno,“ odmlčel se. Obličejem mu projel záchvěv bolesti, který potlačil. „Mohl bych zařídit, aby opatrovníci dojeli za tebou sem, ale od toho okamžiku budou v ohrožení i oni. Nyní si je s tebou Pán Zla nespojí.“ „Dalo se očekávat, že se to váš černokněžník dozví,“ ozvala se Samantha. „Je mocný kouzelník.“ Severus se zahleděl na Jeffryho. „Nemusíš se obávat ani potomků Smrtijedů ve Zmijozelu. Pán Zla tě zcela jistě bude chtít živého, takže se ti nebudou snažit ublížit.“ „To mě ani netrápí.“ Kdyby tam v Saisburry nechodil na procházky, kdyby aspoň neměl své schopnosti, nestalo by se nic z toho. „Chtěl bych být sám,“ hlesl a zamířil z pokoje. Severus se ohlédl na Samanthu. „Jsem rád, že jsi tu s ním.“ „Jo,“ hlesla a usadila se do nejbližšího křesla. „Zvykám si tu.“ „Těším se, až tu začneš studenty zapřahat do volnočasových aktivit,“ ušklíbl se Snape. „Máš už nějaký plán?“ „Myslím, že tu strávím víc času, než jsem myslela. Jeffrymu rozumím. Také jsem chtěla jet domů,“ posteskla si. „Kdyby to bylo aspoň trochu možné, nebránil bych vám v tom. Nechci ohrozit vaše životy.“ „My dva si to uvědomujeme,“ přisvědčila žena. „Je nějaká šance na blízkou prohru toho kouzelníka?“ zeptala se. „Nebudu ti lhát, Samantho. Větší šanci vidím v tom, že zničíme Opertus. Po Pánovi Zla jdeme, věříme, že jednou se nám ho podaří dostat. Netušíme, kdy a jak, je příliš mocný,“ přiznal. „A také předpokládám, že nemá rád zrádce,“ hlesla tiše. Snape ztěžka přikývl. „Nejspíš půjde po tvých přátelích,“ hleděla na něj. „Nemám příbuzné, kterými by mě mohl ranit, to on ví. A stejně je to i s přáteli. Zatím,“ hlesl tiše. „Zatím?“ hlesla a pousmála se. „O těch, kterými by mě dostat mohl, zatím neví. A doufám, že se ani nedozví.“ „Nemám o sebe strach,“ pousmála se. Severus jí věnoval pronikavý pohled. „Neodpustil bych si, kdybys kvůli mně zemřela,“ přiznal a odvrátil svůj pohled. Raději přešel k oknu a zadíval se z něj. Samantha se zvedla, přešla k němu a dala mu ruku na rameno. Neřekla ani slovo, nevěděla, co by měla říct, chtěla ho jen podpořit. Severus na ni pohlédl. „Půjdu na chvíli do svého bytu,“ hlesl a odešel. Potřeboval si vzít další silný lektvar proti bolesti. Pán Zla ho začínal přivádět voláním skrz znamení k šílenství. Po večeři musí zkusit další vylepšení lektvaru. Poslední pokus selhal. Avšak cítil, že je již blízko cíli.