V sobotu k večeru se ve společenské místnosti Mrzimoru strhl rozruch. Dobrá nálada po vydařeném famfrpálovém tréninku jejich týmu byla přerušena v okamžiku, kdy ve dveřích stanul profesor Snape. Rázným krokem vešel dovnitř, se zamračeným výrazem. Ohrnul nos nad zařízením koleje a rozhlédl se po přítomných. Pak se opět otočil ke dveřím. „Hodláte vstoupit, nebo vás mám dovnitř vtáhnout násilím?“ zeptal se chladně. Draco Malfoy stál před dveřmi společenky a neměl se k tomu, aby svého profesora následoval. „Pojďte dovnitř,“ sykl nebezpečně. Draco navztekaně zamířil k profesorovi. Tvářil se vzdorovitě a probodával Snapea pohledem. Stále nemohl uvěřit tomu, co mělo následovat. Když se za profesorem objevil i Draco Malfoy, místnost pročísl šum. Nikdo nechápal, co se děje. Snape se u nich v koleji objevil snad poprvé. A co tu chce Malfoy? „Zmlkněte a svolejte i ostatní!“ chladně přikázal Snape. Mrzimorští se na jeho příkaz začali srocovat ve společenské místnosti a každý si se zájmem prohlížel profesora a chlapce ve zmijozelském hábitu. Dracovi z této pozornosti nebylo dobře. Byl zvyklý být středem pozornosti, avšak toto bylo děsně trapné. Kdyby ho Snape nepřitlačil ke stěně, nebyl by tu. „Od dnešního dne bude pan Malfoy sdílet kolej s vámi. Důvody vás nemusí zajímat. Budete se k němu chovat slušně. Opovažte se mu dělat naschvály. Prý jste tolerantní a snažíte se s ostatními vycházet. Dokažte to. Draco Malfoy je odteď jedním z vás.“ Většina mrzimorských se zatvářila vyjeveně a nechápavě. Draco tiše pěnil vzteky. Byl Zmijozel a nechtěl patřit do koleje těch ubožáků. Když mu Snape řekl, co hodlá udělat, rozkřičel se na něj. To nemohlo existovat jiné řešení? Rozuměl, že na koleji pro něj nyní nebylo bezpečno… od chvíle, kdy odešel od rodiny, byl jeho svět vzhůru nohama. Snape byl nepříčetný vzteky, když Draco jeho řešení odmítl s tím, že raději zemře, než aby trávil čas mezi těmi tupci. Když na něj Snape chtěl navléct hábit v jejich barvách, neudržel se a poslal ho do prdele. Snape běsnil. Stále se mu snažil vysvětlit, že jiná možnost není, lépe ho chránit nemohou. Výhrůžkám školních trestů do konce roku Draco odolal, bylo mu to fuk. Až když Snape prohlásil, že také může ze školy odejít, neboť nechtějí přihlížet tomu, jak se nakonec Zmijozelským povede ho dostat, rezignoval a svolil. Uvědomil si, že mimo Bradavice by ho nejspíš Lucius dostal. Někde uvnitř cítil strach. Málokdy si připouštěl svoji zranitelnost. „Ví o tom Brumbál?“ ozval se z řad studentů dotaz. „Profesor Brumbál,“ opravil ho Snape důležitě. „Jistě, je to jeho nápad.“ „Nejsme na takové situace zvyklí, pane,“ ozvala se Kathleen, prefektka koleje. „Myslím, že bychom měli vědět, proč zde Malfoy má být,“ pokračovala. „Ještě nikdy se něco takového v Bradavicích nestalo, pokud vím.“ Mluvila rozvážně a letmo hleděla i směrem k Dracovi. „To je soukromá záležitost pana Malfoye,“ odvětil. „Proč zrovna naše kolej?“ ozvala se Kate třesoucím se hlasem. Mezi řádky jí v hlase zaznívalo i další. Věděla, že Draco znepříjemňoval Teishe život a nyní měli být spolu v koleji? Draco sjel dívku pohledem a uvědomil si, že je to ta, která se často motá kolem Wieldové. Také nechápal, proč ho Snape strká zrovna sem, kde je Wieldová. On sám jí ztrpčoval život od doby, co se v Bradavicích na začátku roku objevila, a dal si s tím opravdu záležet. A jak se jí má vlastně teď podívat do očí, když jí jeho otec provedl tu hnusárnu? „Nehodlám se opakovat, slečno Riceová,“ zavrčel. Otočil se na primuse. „Pane Bellsy, ukažte panu Malfoyovi ložnici šestého ročníku. Své věci by tam již měl mít,“ přikázal nesmlouvavě a pak se otočil k Dracovi. „Pro vás platí to samé, pane Malfoyi. Očekávám, že i vy se budete chovat slušně a nebudete vyvolávat neshody,“ řekl nebezpečně. „A převlečte se!“ dodal. Draco na něj hleděl nenávistně. Toužil zmizet z dohledu těch čumilů. Nedovedl si představit, že zde bude trávit volný čas. Stále mu nedocházelo, že zde bude v bezpečí. Primus Snapea neochotně poslechl a mírně odměřeným hlasem vyzval Malfoye, aby šel za ním. Snape ho naposledy přejel očima a mířil ke dveřím. Až po odchodu profesora z koleje a Malfoye na pokoj se v koleji strhla diskuze. Nikdo nechápal, čeho byli právě svědky, a nemohli tomu uvěřit. Kate váhala, jestli se nemá za Snapem rozběhnout, ale neodvážila se. Sice z něj po Vánocích neměla tak velký strach, jako dřív, ale před chvilkou vypadal, že se s nikým bavit nehodlá. Nechtěla ho pokoušet. Po zbytek večera se trápila úvahama, jak na Draca zareaguje Teisha, až se vrátí. Jestli se ti dva snesou, to bylo ve hvězdách. - - - Teisha se za pár dní měla vrátit do Bradavic. Sice byl její příchod naplánován uprostřed týdne, ale jí to moc nevadilo. Těšila se, až nebude muset být pod neustálým dohledem a zavřená v jedné místnosti. Na jednu stranu byla ráda, že mohla být o samotě. Na druhou by přivítala nějaké rozptýlení. Od chvíle, kdy zjistila, že je v době Narcisa Malfoyová, cítila se tu nejistě. Už jí vysvětlili, že odešla od Pána Zla. Pamatovala si ji z Malfoy Manor. Vždy se k ní chovala mile, na rozdíl od jejího manžela. ¨ Sama nevěděla, co ji do školy táhne. Nejspíše potřebovala změnu. Lékouzelnice již neměla důvod dívku nechávat izolovanou. Paměť se jí víceméně vrátila, i když na svůj únos z Vánoc si nepamatovala. Měla pocit, že ji to dvakrát netrápí. Nějakou představu si udělala ze svých zranění, na základě lektvarů, které dostávala. Nejspíše ani nebylo o co stát. Cítila se dobře, až na stále trvající nevolnosti a pocity na zvracení, o kterých však lékouzelnice nevěděla. - - - Večer se za ní dostavil Snape. „Mohl bych si s tebou promluvit?“ otázal se. V první chvíli na něj Teisha udiveně hleděla, poté souhlasila a přestala se tvářit tak napjatě. „Chtěla jsem si dát čaj,“ pronesla. „V kuchyni je asi volno.“ Severus přikývl a pokynul jí ke dveřím. Mířili do kuchyně, kde se usadili – Teisha s hrnkem čaje. Držela jej v dlaních, protože ji příjemně hřál. „Pozítří by ses k večeru měla vrátit do Bradavic,“ začal Severus. Teisha se napila z hrnku. „Kdy jsme si začali tykat?“ vypálila otázku. Před nedávnem jí to vrtalo hlavou. Co si pamatovala, tak muži tykala. Severus sebou zaskočeně trhl. „Vadí ti to?“ zeptal se tiše. „Mně?“ pokrčila rameny. „Ne.“ „Když jsi mi ležela schoulená v náručí, jak jsem tě přebral od Cissy,“ tiše promluvil, „měl jsem o tebe starost. Ani jsem si neuvědomil, že jsem ti začal tykat. Nemyslel jsem na to. Stejně jako v prvních hodinách, kdy lékouzelníci bojovali o tvůj život. Pak už jsem u toho nějak zůstal. Nevypadala jsi, že by ti to vadilo,“ vysvětlil. Vlastně o tom sám doposud nepřemýšlel. „No jo,“ povzdechla si. „S Narcisou Malfoyovou jsem zatím nedovedla mluvit. Měla bych jí poděkovat, ale necítím se dobře v její společnosti,“ přiznala a opět se napila z hrnku. „Do školy už se chystám,“ vrátila se zpět k tomu, co Snape říkal na začátku. Severus těžko hledal slova. „Je zde něco, co bys měla vědět,“ nastínil. Teisha nadzdvihla obočí a hleděla na něj. „Mrzimor má nového studenta,“ řekl rozvážně. „Nějaký prvák?“ vypálila první věc, která ji napadla. „Ne,“ zareagoval. „Je v tvém ročníku. A není to nový student, jen byl přesunut ze své koleje do Mrzimoru. Jedná se o Draca Malfoye.“ Teisha se zarazila v půli doušku, zamračila se a položila hrnek na stůl. Její koutky sebou cukly, jakoby se chtěla ušklíbnout. „To jste od nového roku začali s výměnnými pobyty? A já mám jít místo něj?“ zakřenila se. Ta zpráva zněla podivně. Mohl by Snape žertovat? „Vtipné,“ zavrčel Snape. „To bychom si moc nepomohli.“ Čekal, že Teisha bude protestovat, ale že tomu bude smát… „Něco provedl, že dostal školní trest?“ Vůbec ji nenapadal důvod, proč by měl být Malfoy v Mrzimoru. „To je kvůli jeho matce?“ napadlo ji. „On snad odešel i Lucius od Pána Zla?“ Tentokrát Teisha vypadala, že nežertuje. Když ji napadly tyto otázky, zvážněla. „Nikoli. Lucius je stále služebníkem Pána Zla. Jen Narcisa od něj odešla… poté, co se Draco pohádal s Luciusem a utekl od nich. Zjistil, co znamená být opravdu Smrtijedem.“ Teisha mlčela. Vzala hrníček opět do rukou. Vybavila si Draca z léta a v myšlenkách zabrousila i k tomu, jak se ji v Bradavicích snažil neustále ponižovat. „On se už nechce stát Smrtijedem?“ „Nikoli,“ zavrtěl hlavou. „Dokonce byl kvůli tomu ochotný opustit rodiče. Změnil své smýšlení. Nyní je kvůli tomu v nemilosti zmijozelských natolik, že byla ohrožena jeho bezpečnost a šlo mu o život.“ „Hezká ironie,“ okomentovala Teisha. Vypadala, že ji tato zpráva zaujala. „Ironie?“ nadzdvihl obočí. Pokrčila rameny a nekomentovala to. „Zvládneš být s Dracem v téže koleji?“ ptal se trochu s obavou. „Nemám v úmyslu si od něj nechat něco líbit,“ zamumlala. „Nemyslím si, že by opět začal,“ řekl tiše. „Je nyní ve stejné situaci, jako jsi byla ty. A dobře si to uvědomuje.“ Teisha odložila hrnek. Právě to se snažila tou ironií říct. Uvědomuje si to. A není jí to dvakrát příjemné. „Draco ztratil všechny jistoty. Vše, na co byl zvyklý, je pryč. Je zmatený, zranitelný. I když se to snaží na sobě nedávat znát.“ „Co já s tím?“ nadzdvihla obočí. „Když si mě nebude všímat, tak já jeho také ne.“ „Děkuji,“ hlesl Severus. Teisha pouze pokývala hlavou. - - - Ve středu k večeru Teisha dorazila na kolej. Ani se nerozkoukala kolem, když na ni radostně někdo zavolal. „Teisho!!!“ jedna z dívek vstala z křesla a rozběhla se k ní. Na tváři Teishy se objevil malý úsměv. „Kate,“ oslovila ji. „Už jsem tě vyhlížela. Věděla jsem, že se vrátíš. Jak ti je?“ vychrlila ze sebe. Teisha shodila z ramen svůj batoh. „Jo, fajn,“ odpověděla nevzrušeně. „Víš už, co je v koleji novýho?“ „Myslíš Malfoye?“ optala se. „Snape mi to říkal.“ „Jo, přesně to myslím. Je to vážně divný, že je tu s náma,“ otřásla se. „Hm. Taky jsem tu s váma a neměla bych tu být,“ připomněla. „To je něco jinýho,“ zaprotestovala Kate. „Nechci to teď řešit, Kate,“ hlesla vyhýbavě. „Promiň,“ zamumlala dívka. „Půjdu si na pokoj vybalit a uspořádat věci.“ „Chceš společnost?“ nabídla se. „To je jedno,“ bezmyšlenkovitě odpověděla a chtěla jít směrem k ložnicím. „Chybělas mi,“ přiznala Kate. V té chvíli vešel do společenky Draco. Chtěl jen v rychlosti prolítnout místností a zmizet k pokojům, jako vždy, ale pohled na Teishu ho zastavil. Zaraženě na ni zůstal hledět. Necítil se v její přítomnosti dobře. Setkání s ní se obával. Teisha chapce zahlédla koutkem oka. Okamžitě upoutal její pozornost. Na obličeji se jí rozlil úšklebek. K Malfoyovi ta žlutá vůbec nešla dohromady. „Ty máš ránu, Malfoyi,“ zasmála se. Draco měl nutkání vytáhnout hůlku, ale včas se zastavil. „Vtipný,“ zavrčel vztekle. Ještě ona si z něj bude utahovat. Jako by nestačily posměšky a ponižování od zmijozelských. „To jsi vystih dobře,“ škodolibě se usmála. „Vlez mi na záda,“ zamumlal a rozběhl se k pokojům. Měl vztek. Teisha za ním hleděla a pak zdánlivě bez zájmu zmizela s Kate v ložnici.