Draco si utřel slzu smíchu a mávl hůlkou nad skleničkou. Střepy se slétly dohromady. Nalil znovu a napodruhé ji podal Potterovi. Ten ji bral oběma rukama. Druhou rukou ji pro jistotu držel za dno. Napil se. „Není špatná.“ „Není špatná,“ opakoval s pobaveným úsměvem Draco. „Ty tedy umíš pochválit,“ dodal pak ještě s křivým úsměvem a sedl si na schůdek od vany. Opřel si hlavu o její stěnu. Takže seděl vlastně k Harrymu zády. To mu maximálně vyhovovalo. „Není špatná,“ zopakoval si ještě jednou Draco potichu. „Nevěděl jsem, že tě to hodnocení až tak sebere,“ žertoval Harry. „Ne, já jen... To přesně říkával otec. Jeho největší slova chvály.“ „Promiň,“ řekl Harry, aniž by věděl, za co se vlastně omlouvá. Chvíli oba mlčeli, pak se Malfoy rozesmál. „Ne, ty promiň,“ řechtal se. „Za co?“ nechápal Harry. „Za ten tvůj holý zadek,“ smál se Malfoy dál. „Tedy, vědět, že uvidím Potterův zadek, tak si vezmu foťák a prodám to do Denního věštce,“ smál se. „Pochybuji, že by se ti to podařilo,“ zarazil ho naoko drsně Harry. „Copak, myslíš, že tvůj zadek je tak ošklivý, že i přestože je Chlapce-co-přežil, tak by ho nikdo nechtěl vidět?“ „Ne, pochybuji, že bys byl schopný zacházet s foťákem,“ odpověděl Harry a rozesmál se na celé kolo a Mafloy se ani ne po vteřině přidal. „Víš, ty vlastně nejsi takový pitomec, jak jsem si vždycky myslel,“ řekl Malfoy, když se ještě pochechtával. „Pochvala?“ zeptal se Harry pro jistotu. „Pochvala,“ utvrdil ho a podíval se na něho. Zvedl lahev a dolil Harrymu. Pak se začal zvedat. Přerovnal si župan, vzal si do ruky skleničku, kterou měl většinu doby položenou vedle sebe na schodu a otáčel se k odchodu. „Odcházíš?“ ptal se ho celkem zbytečně Harry. „Abych ti nechal soukromí, zní moje oficiální verze, neoficiální je, že nechci vidět už z tvého nahého těla víc, než jsem musel viděl.“ Malfoy chvíli stál a zíral na Harryho, pak vykročil směrem za zástěnu. „Malfoyi?“ „Ano?“ „Ty taky nejsi takový pitomec.“ „Pochvala?“ „Prosba.“ „Cože?“ otočil se Malfoy, vyvedený z míry. Nevěděl, co tím Potter míní. „Nudím se a tvoje přítomnost se dá celkem nečekaně bez problémů přežít,“ zazubil se na něho váhavě. Draco stál a váhal. „Slibuju, že si připustím pěnu.“ Malfoye to rozesmálo a sedal si zpátky na schod. „Ale rychle, prosím,“ žertoval. „Citlivko, vždyť je tu skoro tma.“ „Malfoyové mají výtečný zrak, jsme takřka bezchybnatí,“ culil se. Harry se tomu od srdce zasmál. Draco a gramatická chyba v jeho vždy perfektní projevu, byla jako otřepaná fráze „sáňky v létě“, až na to, že sáňky v létě opravdu zažít můžete, ale chybujícího Malfoye? To nikdy. Chvíli na to uslyšel Draco tekoucí vodu. Dopil skleničku a mlčel. „Malfoyi?“ „Ano?“ „Na co je ten černý kohoutek?“ nedalo to Harrymu a zeptal se. „Zkus hádat,“ odpověděl a neodpověděl Malfoy v jedné větě. „Netuším.“ „Ty netušíš věcí,“ odfrkl si Draco. „Tak to zkrátka zkus,“ vyzval ho hned vzápětí Draco, když Harry nějak podezřele dlouho neodpovídal. Jako by nepoznal nevinný vtip. Draco neodolal, opřel se lokem o koleno a otočil hlavu k Harrymu. Jeho reakce by mohla být zajímavá. Potter chvíli jen na kohoutek zíral, pak k němu natáhl ruku a váhal. Konečně ji na něj položil, ale jen ji tam tak držel. Až pak se konečně odhodlal. V tu ránu sebou trhnul a spěšně zase kohoutek zavřel. Po Dracově tváři přeběhl úsměv, když sledoval vykolejeného Pottera, který nevěřícně zíral na to málo, co vyteklo z kohoutku. Pohled Harryho „Co to mělo jako být?“ honilo se Harrymu hlavou a podíval se na Malfoye. Ten na něho zíral a šklebil se. Vrátil se zpět pohledem k vodě, na které teď plavala hustá černá tekutina. Ve chvíli ale začala klesat ke dnu. Z kohoutku se vyřinulo něho velmi tmavého a poměrně hustého. Voda to rozhodně nebyla. Zrychleně oddychoval a přemýšlel, zda se ho Malfoy nesnaží otrávit či něco takového. On by něco takového s jeho lektvarovými schopnostmi svedl. „Co to mělo znamenat, Malfoyi? Snažíš se mě zabít nebo co?“ Malfoy se rozesmál. Kdyby se jen rozesmál, ale on se vyloženě řechtal, plácl si dokonce rukou do stehna. Harry mezitím usilovně přemýšlel, zda nemá raději z vody vyskočit ven. „To bys byl asi první člověk na světě, Pottere, který umřel pohledem na čokoládu,“ smál se ještě pořád Malfoy. „Proč ti má téct čokoláda do vany, Malfoyi? Co je to za blbost?“ Malfoy se konečně trochu uklidnil. A začal věnoval pozornost tomu, co mu Harry už podruhé opakoval. „Mudlové nejsou až tak hloupí, i když vlastně neví, na co přišli. Některé látky, které čokoláda obsahuje, se opravdu přidávají do kosmetických lektvarů. Když jsem v jedné reklamě, nebo jak těm otravným scénkám říkají, slyšel, že existují čokoládové koupele a masáže, začal jsem o tom přemýšlet. Sice ani zdaleka nemají až tak výrazný účinek jako lektvary, ale příprava takové koupele je mnohem jednodušší, rychlejší a příjemnější. Na rozdíl od lektvarů nesmrdí a neštípe na kůži. Samotné nemají žádný účinek, ale když víš, co do nich přidat, tak stačí pár kapek a rázem je z obyčejné čokolády jemný elixír, který je příjemný a pomáhá udržet pleť mladou,“ vysvětloval Malfoy jako nějaký profesor a sledoval Harryho. Jen co domluvil, tak Harrymu začaly cukat koutky. „Takže ty se koupeš v čokoládě?“ ujišťoval se Harry. „V podstatě ano,“ pokrčil Draco rameny. Pro tentokrát se rozřechtal na celé kolo Harry, začal plácat rukou do okraje vany a zakláněl hlavu. Nepřestával se smát. „Malfoy se koupe v čokoládě,“ křičel a stále se smál. „Nech toho, nesměj,“ vyzýval ho Malfoy. Harry se ale pořád smál. „Vždyť jsem ti to opodstatnil, co ještě chceš?“ utrhl se na něho. „Vidět Draca Malfoye naloženého v čokoládě,“ smál se dál Harry a utíral si slzu smíchu. Hned se ale zarazil. „To byl samozřejmě vtip,“ zareagoval hned Harry. „Oh, určitě? Jsem si celkem jistý, že každý by měl mít v životě příležitost pokochat se tak dokonalým tělem,“ žertoval Malfoy a hodil vlasy jako nějaká modelka pro fotografa. Hned na to se zasmál a Harry s ním. Chvíli bylo ticho. „Ta čokoláda, co teče z kohoutku je čistá? Myslím k jídlu?“ „Ano,“ odpověděl jednoduše Malfoy. Harry se natáhl pro svou skleničku, kterou položil na okraj vany, a pustil znovu černý kohoutek. Napustil si do ní trochu čokolády. „Podej mi flašku, Malfoyi,“ prohodil. „Co chceš dělat?“ ptal se ho, když mu ji podával, ale Harry neodpověděl. Do skleničky přilil i brandy. Obě složky ale byly oddělené. Moc neváhal a zamíchal je prstem. I přes tuto snahu se obsah příliš nesmíchal, ale dokonalé to přece být nemusí. „Pottere, to je skoro svatokrádež. Víš, jak je ta brandy stará?“ „Možná je, ale mnoho výborných věcí vzniká experimentováním,“ zazubil se na něho a váhavě se napil. Připomínalo mu to hodně silnou pralinku. Malfoy na něho zvědavě zíral. „Náhodou, to vůbec není špatné,“ prohodil jakoby nic Harry, protože viděl jeho zvědavost a dopil. „Jídlo a pití v jednom, super,“ zubil se Harry a připravoval si do skleničky další várku. Natáhl ruku s novou „porcí“ k Malfoyovi. „To je tvoje sklenička, Pottere.“ „Já nemám lepru, Malfoyi,“ protočil oči vsloup. Taky dal velký důraz na „Malfoyi“, když vám někdo padesátkrát za den řekne příjmením, tak vám to půjde za chvíli krkem. Draco vzal z jeho ruky skleničku a napil se. Harry čekal, že se schválně bude tvářit zhnuseně, ale nestalo se tak. Jen co si lokl, tak dopil skleničku celou. „Nevěřil bych, ale není to špatné.“ „Chválíš?“ ujišťoval se Harry. „Chválím,“ zasmál se Malfoy. Harry naznačil pohybem ruky, ať mu podá obě skleničky a natočil další čokoládu, kterou dolil alkoholem. Jednu mu podal zpátky. „Máš cigaretu?“ zeptal se Harry. Malfoy začal šacovat svůj župan a po chvíli vytáhl krabičku. Podal jednu cigaretu Harrymu i se zapalovačem. Ten si připálil a opřel si hlavu dozadu. V jedné ruce ruce cigareta, v druhé sklenička a kolem teplá voda. Nádhera. Slyšel, že si Malfoy taky zapálil. Oba mlčeli a buď popíjeli nebo kouřili. Malfoy dopil a zvedl ruku se skleničkou nad hlavu. Asi čekal, že když ji Potter přes okraj vany uvidí, doplní mu ji. Nic. „Pottere,“ zavolal tedy. Harry zvedl hlavu a uviděl Malfoyovu ruku se skleničkou. „Teď jsem se natáhl, máš taky ruce, napusť si sám.“ Malfoy vzdychl. „Fajn, ale připusť si pěnu,“ otravoval dál Malfoy. Harry otočil líně hlavou. Naštěstí byl kohoutek s pěnou nejblíž a dosáhl na něj bez problémů, stačilo si jen na chvíli cigaretu strčit do pusy a uvolnit tak ruku. Připustil si tedy pěnu, jak chtěl Malfoy. Jen co zavřel kohoutek, tak se Draco pomalu zvedl a prošel kolem Harryho. Harry měl zrovna zavřené oči, takže tohle spíš jen tak tušil. Najednou ucítil na svém rameni teplo. Ne z vody, ale dotek. Pomalu otevřel očí a otočil hlavu. Malfoy se přes něho nakláněl ke kohoutku a opřel se o něj taky svým ramenem. Musel tedy vedle vany klečet, jinak by to nebylo možné. Čekal, co se bude dít dál. I když čekání se tomu zřejmě ani říci nedá. Během vteřiny Draco zavřel kohoutek a ze své zkroucené polohy nad kohoutky se napřimoval tak, že se jeho obličej ocitl těsně před tím od Harryho. Ten na něj jen upíral svoje tmavě zelené oči a čekal. Neměl ale na co. Malfoy ztuhl. Náhoda? Nevěděl, že je tak blízko Harryho? Na co čeká? To se tak lekl, že zkameněl? V jeho tváři se objevil zvláštní výraz, který si Harryho vyložil jako zhnusení. „Nemusíš se mě tak otevřeně štítit, Malfoyi,“ řekl možná trochu pitomě, ale takhle si zkrátka vyložil jeho výraz. „A kdo říká, že ano,“ zašeptal Draco. „Nevím, zatvářil ses tak.“ „Promiň,“ zašeptal znovu Draco. Draco Malfoy se omlouvá. A dokonce se omlouvá se za něco, za co ani nemůže. Harry roztál, vždyť po něm vyjel bez důvodu. „Ne, ty promiň,“ zašeptal teď pro změnu on a díval se mu do těch jeho zvláštních šedavých očí. Byly tak neuvěřitelné, byl přesvědčen, že nikdy nic podobného neviděl. A přesto v nich viděl nebo spíš tušil něco tak známého a krásného, co mu rozechvělo žaludek. V tu chvíli, kdy se mu myšlenky motaly tímto směrem, Dracovi přes jedno oko přepadl pramen jeho platinových vlasů. Harry cítil nutkání ho zase odhrnout a opravdu pomalu zvedal ruku, na které mu Malfoy zrovna neležel. Draco ale pohodil hlavou, aby pramen dostal zpátky tam, kam patří. Začal se pomalu zvedat, ale přesto se ještě jednou podíval Harrymu do očí a až pak se odtáhl od jeho paže.