„Dem si promluvit se s… sfingou?“ zablekotala Hermiona. „Radši bych šel pro další flašku!“ zavrhnul ten nápad Severus. „Nee… nechci,“ oklepala se Hermiona. „Druhá chutná vždycky líp než první,“ poučil ji důležitě. Alison ty dva sledovala s pobavením a mírnými obavami. „Nikam se nejde, zůstanete hezky na místě,“ oznámila jim a pokoušela se tvářit autoritativně. „Od kdy nám poroučíš?“ upřel na ni Severus s námahou zrak. „Jo!“ přikývla vehementně Hermiona a vzápětí se chytla za hlavu a postěžovala si: „Bolí jak střep…“ „Myslíš, že mě ne?“ zakňoural Severus. „Ale jak říkám, druhá flaška to spraví!“ „Ty se mě snažíš opít… už zase,“ napřáhla Hermiona obviňující prst. „Sfinga… mušíme jít za sfingou…“ Zahájila pracný proces vstávání. Severus ji chvíli přemýšlivě pozoroval a pak se rozhodl připojit. A Alison udělala tu zásadní chybu, že jim v tom chtěla bránit… „Říkám, že se nikam nejde. Seďte a ani se nehněte!“ Jenže opilcům se nemá odporovat… Zatímco do té doby se dohadovali víceméně mezi sebou, teď se jejich zájem soustředil na společného protivníka – tedy Alison… …………………………… „A co teď?“ vyslovil tu zásadní otázku Bodie. „Mysleli jsme, že tady v jeskyni přijdeme na nějakou stopu, cestu, kudy se dá z ostrova dostat. Pokud šlo jen o význam toho nápisu, ten jsme si mohli v klidu analyzovat v táboře a nemuseli jsme bloudit pralesem a bojovat s příšernou podvodní obludou…“ „To je fakt…“ přikývla sklesle Margaret. „Ale třeba tu nějaké vodítko je, jen ho nedokážeme rozpoznat.“ „Co prověřit ještě jednou zrcadlo?“ nadhodil nepříliš nadšeně Greg. „Moment… Ustupte kousek dozadu. Něco zkusím,“ řekla Ginny odhodlaně. Přiblížila se ke stěně, na které stále zářila dvě slova nápisu. Magie vířící kolem byla téměř hmatatelná. Tiše se pomodlila a doufala, že neprovede nějakou pitomost… Pak si zastrčila hůlku za pás a opatrně položila na každé z těch slov jednu ruku. Vzápětí sebou cukla, ale dotyk nepřerušila. „Co se děje?“ zajímal se Greg, ale Bodie mu naznačil, že teď by bylo vhodné být zticha a nechat Ginny se soustředit. Postupovala naprosto intuitivně… Nic takového se ve škole neučili, ani o tom nikdy neslyšela. Ale cítila, že to… snad… dělá správně. Ještě chviličku tam tiše a bez hnutí stála a nechávala do sebe proudit magickou sílu. Pak zvolna odtáhla ruce, o krůček couvla, vytáhla hůlku, zamířila ji na stěnu a zamumlala: „Revelio…“ Obě slova přestala svítit. A potom… za pár vteřin… se rozblikalo pár písmen. „á, m, s?“ zakroutila hlavou Margaret. „Nic dalšího?“ „Ne…“ odpověděl zamyšleně Greg. „Ginny je totiž sama… a náš tajemný hybatel je očividně trochu gendrově nevyvážený…“ Na pár vteřin na něj Margaret i Bodie hleděli s totálně zmazeným výrazem. Vlastně se jim nelze zas tak divit, v jejich době ještě tyhle záležitosti nebyly tak populární… „Sám,“ ozvala se Ginny, které nedělalo problémy ta tři písmena sestavit do správného pořadí. „Stojím tu sama…“ „A když se k Tobě připojím?“ zeptal se Bodie. „Vyzkoušíme to,“ souhlasila okamžitě. Bodie udělal pár kroků vpřed, takže teď stál vedle Ginny. Vzal ji za ruku a pevně ji sevřel. Reakce na sebe nenechala dlouho čekat… „p, e, ř, í, t, l,“ slabikovala opět Margaret a tentokrát si to i složila dohromady: „Přítel!“ „No vida!“ zajásal Bodie. „Funguje to!“ „Je sice moc hezké, že si s námi ten nápis povídá…“ ušklíbl se Greg, „ale že by nám to nějak pomohlo, tím si nejsem tak jistý…“ Ginny se na něj ohlédla a zamračila se. Měl pravdu, samozřejmě… Ale mohl je přece nechat se chvíli radovat, že se něco povedlo! …………………………. „Asi nám neprozradíš, o jaký záměr se podle Tebe jedná, co?“ povzdechl si Ray. „Správně,“ ušklíbla se na něj sfinga téměř přátelsky. „To byste měli moc jednoduché. Ještě vás tu čeká nějaké to dobrodružství…“ „Tak to děkujem pěkně,“ zatvářil se otráveně Hawkey. „Vám se tu snad nelíbí?“ mrkala na ně vyzývavě. „No… to jo,“ připustila Lisa, „ale nemůžeme tu přece být navěky.“ „Proč ne?“ zajímala se sfinga. Lisa, Hawkey, B.J. i Ray po sobě pokukovali. Nemá ona pravdu? Proč se vlastně tak usilovně chtějí dostat pryč? Copak jim tu něco chybí? „Ty tu chceš být navěky?“ vybafl na ni George, kterému rychle došlo, že se je zase jen snaží rozptýlit a svést ze stopy. Sfinga se na něj ošklivě zamračila. Zkazí každou zábavu… No jo, zmanipulovat vícečlennou skupinu je dost náročné. Ale třeba se jí to ještě povede… „Už jsem vám říkala, abyste se nezajímali o mě, ale o sebe,“ upozornila ho upjatě. „Jen jsem zvědavý…“ rozpřáhl ruce v omluvném gestu. To určitě… to Ti tak sežeru… Ještě si zkus hrát na popleteného dobromyslného starého pána, pomyslela si sfinga. Nehodlala se znovu dostat do potíží, když by někoho z nich podcenila. Takže si je v duchu otipovala a ihned jí bylo jasné, že na tohohle chlapíka si bude muset dávat sakra dobrý pozor. Ray se zaujetím střílel pohledem ze svého šéfa na sfingu. Lépe než kdokoli jiný znal jeho schopnosti. Umění vyjednávat… schopnost ukolébat protivníka a v nestřeženém okamžiku zaútočit… vést výslech tolika oklikami, až pozornost ochabne a pak vypálit zásadní dotaz… Karty byly v tomto případě rozdány hodně nevýhodně, ale Ray si byl jistý, že se Cowleymu podaří sfingu udolat… že jim nakonec řekne víc, než měla v plánu… Něco je ale vyrušilo… …………………… Zase na sebe chvíli nerozhodně koukali a čekali, co dál. Tentokrát ticho přerušil Bodie. „Máme tu problém…“ řekl a ukázal do nitra jeskyně. Z temnoty se ozýval šramot, který se blížil. Objevovaly se tajemné stíny… „Manty!“ vykřikla Ginny a ihned napřáhla hůlku a vztyčila před nimi štít. „Prcháme?“ zeptal se věcně Greg. „Jo,“ přikývnula. „Otázka je kudy…“ ozvala se nervózním hlasem Margaret a máchla rukou na protější stranu, kde už se taky něco hemžilo. „Musíme počkat, než vylezou z té chodby,“ usoudil Bodie. „Až budou všechny potvory v tomhle sálu, můžeme zmizet.“ Ginny jen přikývla. „Posviťte nám do těch chodeb,“ řekla Margaret a Gregovi. Ukázalo se, že zatímco ze zadní části jeskyně se blíží zhruba dvacítka mant, směrem od vchodu postupují… „Draci?!?“ zalapala po dechu Margaret. „Nějaký miniaturní druh,“ konstatovala celkem klidně Ginny. „Sice jsou malí, ale oheň chrlit umí…“ ušklíbl se Bodie a uskočil. „Vem si na starosti manty, draky nech na mě,“ rozhodla Ginny a dodala: „Vy dva pomozte Bodiemu, ale dávejte si bacha!“ Bodie přikývnul, vytáhnul revolver a zahájil palbu. S mířením se moc neobtěžoval, ale zuřivý řev napovídal, že cíl zasáhnul i tak. Ginny taky nezahálela, ale používala jen mírnější kouzla, bylo jí proti mysli drakům ubližovat, pokud to nebude nezbytně nutné. Zároveň je ale potřebovala vylákat z chodby, protože tam vedla cesta ven z jeskyně. Jenže drakům se očividně nechtělo… „To nepůjde!“ poznala brzy. „Odmítají se hnout, neútočí, prostě jen blokují tu chodbu.“ „Tak to zkusíme jinudy, snad se ke vchodu domotáme,“ navrhl Greg a zároveň nožem, který vytáhnul Bodiemu z opasku, chladnokrevně podřízl jednu obzvlášť dotírající mantu. Bylo jich ale moc a hrozilo, že brzy bude celá čtveřice těmi zubatými stvořeními obklíčena. Bodie pálil jednu ránu za druhou, Margaret se rozháněla sekerou, Greg nožem. Ginny se přestala starat o draky a taky obrátila svoji pozornost k mantám, které byly momentálně rozhodně nebezpečnější. „Zmizte, budu vás krýt!“ vykřikla Ginny a pomocí Sectumsempra roztrhla jednu mantu víceméně na dva kusy. …………………… „Víš, že Ti to rozkazování vůbec nejde?“ řekl jí poměrně mírumilovně Severus. „Sfinga čeká… tak nezacláněj!“ navázala o dost razantněji Hermiona. „Neblázněte…“ zkoušela to po dobrém Alison. „Se sfingou se baví ostatní, vy teď nejste v tom správném stavu.“ „Pche… my jsme v naprostém pařátku, že Severusi?“ ohradila se proti nařčení Hermiona. „Pořádku…“ opravil ji automaticky. „Jo… v tom taky…“ Vrávoravým krokem se vydali ke stromu, u kterého zbytek skupiny diskutoval se sfingou. Alison je rezignovaně sledovala a pak se rychle rozběhla, aby na místo aspoň dorazila před nimi. „Měla jsi je přece hlídat,“ zamračila se Lisa, když zahlédla přibližující se opilce. „Tak si to zkus sama…“ zavrčela Alison na svoji nadřízenou. Ray sice bleskově vystartoval, aby ty dva mamlase odvedl do bezpečné vzdálenosti, ale sfinga už si jich pochopitelně všimla a využila to jako záminku pro přerušení hovoru, který už se až moc dostával k tomu, co nechtěla prozradit… co neměla prozradit… „Myslím, že byste se měli věnovat svým přátelům, lidští tvorové,“ zabručela. „A já bych pro změnu uvítala trochu soukromí, moje malé už je unavené.“ Cowley zaklel, ale bylo mu jasné, že pro tuto chvíli z ní nic dalšího nevytáhnou. …………………. Margaret a Bodie už zmizeli v jedné z chodeb. Ginny zuřivě máchala hůlkou ve snaze položit mezi ně a útočící bestie co nejvíc překážek. „Co tu ještě děláš?!?“ vykřikla, když si všimla, že Greg se zatím nepohnul a zjevně ani nehodlá pohnout. „Čekám na Tebe…“ pokrčil rameny. V rychlém sledu se jí prohnalo hlavou několik odporujících si myšlenek… Zrovna on s tím kulháním už by měl dávno prchat, aby měl pořádný náskok. Ale je od něj hezké, že mě tu nenechal samotnou. Čím mi tu jako pomůže? Náhodou mu to s tím nožem docela šlo… a hlavně je to milé. „Fajn, tak jdeme!“ zavelela, popadla ho za ruku a vydala se k východu. Proběhli kolem stěny s nápisem. Ani jeden z nich si nevšiml, že písmena se opět rozblikala a místo předchozího přítele se na stěně nyní zformovalo jiné slovo…