Teisha poslední dobou nemohla pořádně spát. Měla podivné sny, ale po probuzení si toho moc nepamatovala. Vybavovala si akorát strýce a nesmyslné útržky. Netrpěla nespavostí, kterou by způsoboval spánek. Přes den nemohla na strýce přestat myslet. Měla pocit, že jí něco důležitého nedochází, případně si to nepamatuje. Během vyučování už dokázala svou pozornost věnovat látce. Její nevolnosti a pocity na zvracení už nebyly tak časté, ale stále se vracely. Dívka kvůli tomu byla podrážděnější, ale dovedla to usměrňovat. Uvažovala, že by možná zašla za madam Pomfreyovou, ale až bude mít čas. Potýkala se s učivem, které zameškala a volných chvil neměla nazbyt. V sobotu navíc slíbila mrzimorským doučko. Zašla za Snapem a učebnu si na dopoledne zamluvila. - - - Mrzimorští v sobotu netrpělivě postávali před učebnou lektvarů a čekali na Teishu. Sešlo se jich přes dvacet. Někteří jen byli nadšení, že je zase bude učit, šesťáci a sedmáci zde byli z jiného důvodu. Snape jim vyhrožoval příští týden velkým opáčkem. Jelikož byl v posledních dnech podrážděnej a nejeden z nich schytal špatný známky, Trolly si dovolit nemohli. Také Kate se na doučko moc těšila. Od Vánoc pro ni už lektvary takovým postrachem nebyly, dokonce dostala už dvě Výborný, nicméně minulou hodinu se jí opět podařil malý výbuch. Zítra bude mít školní trest a Snape jí vyhrožoval, že pokud na něm lektvar neuvaří na Výbornou, trest se jí protáhne na celý měsíc. Byla pravda, že to zkazila hlavně kvůli tomu, že se vybavovala s LaVerne, ale neměla zájem Snapea více popudit. Spoléhala proto na Teishu. Teisha dorazila v přesně stanovený čas a zatvářila se překvapeně. „Ehm, nečekala jsem, že vás tu bude tolik. To tu asi nezůstaneme jen přes dopoledne,“ ušklíbla se a otevřela učebnu. „Čím dýl, tím líp,“ ozval se jeden ze sedmáků a následoval ostatní do učebny. Teisha kroutila hlavou. „Někteří si budou muset počkat, nemůžu dělat několik věcí najednou,“ povzdychla si a vytáhla pergamen, kam si napsala, co spolužáci potřebují vědět. Začala nižšími ročníky, protože tušila, že ti z vyššího tu zůstanou nejdéle. Pozorovala, že je Snape docela nevrlý, ale neptala se ho na důvod. Mnoho spolužáků se ztrácelo při přípravě lektvarů. Vůbec nedbali na přesnost krájení, odměřování a teploty, což se na jejich práci negativně podepsalo. Další plavali v základních principech – těm doporučila, aby se to pořádně naučili. Nic jiného jim na to říct nemohla. Vrstevníci měli potíže v konkrétních lektvarech a s druhy modifikace. To už jim musela ukázat přímo při výrobě a vyzvala je, ať připraví jeden z lektvarů v učebnici, během kterého je sledovala, aby věděla, kde je potíž. Kate nechala, aby si procvičila lektvar, který potřebovala. Když před obědem zůstal v učebně jen šestý a sedmý ročník, věnovala se s nimi písemné práci, která je čeká. Vysvětlovala jim různé metody a principy, poukazovala na rozdíly mezi nimi a kdy který použít. Nečekala, že by s nimi dovedla někdy tak zaujatě hovořit. Odpovídala jim na otázky týkající se jednotlivých vlastností specifických přísad, o kterých předpokládali, že v testu bude řeč. Nakonec sama vyzdvihla další důležité věci, které by ona v testu čekala. Mohla využít i toho, že Snapea a jeho metody znala. Když po třetí hodině odpolední skončila, byla ráda, že všichni odcházejí. Necítila se dobře a žaludek měla jako na vodě. Začala uklízet učebnu, nechtěla to nechávat na spolužácích. Navíc už potřebovala být sama. „Wieldová,“ ozvalo se za Teishou. Ta se ohlédla po hlase. „Chci s tebou mluvit,“ ozval se Draco ode dveří. Teisha si ho přeměřila pohledem. „Mám práci,“ zavrčela a vzala několik lahviček. „Jak vidím, tak všichni už odešli,“ nenechal se odbýt Draco. Teisha se k němu otočila. „Co chceš?“ zeptala se neochotně. Draco přešlápl. Už pár dní s ní chtěl mluvit, vlastně od chvíle, kdy se vrátila do Bradavic. Stále na ni ale nemohl natrefit o samotě. Tahle situace byla trapná a trápila ho. „Chci se ti omluvit za otce. Nelíbí se mi, co ti udělal. Fakt by mě nenapadlo, že by tě mohl znásilnit. Já i matka se od něj distancujeme. Je mi za něj trapně,“ hlesl. Teisha na něj zůstala zírat. „To není vůbec vtipný!“ vyjela na něj zostra a lahvičky položila do bedny. Následně se napřímila a pohlédla na chlapce. „Já si ale legraci nedělám,“ řekl rozčarovaně. „Vím, že jsem na tebe přívětivý nebyl a dělal ti naschvály, ale znásilnění je moc i na mě. Takový život žít nechci. Je mi líto, že se ti to stalo a ještě víc, že ti to udělal on.“ „Draco, co se mi to tu snažíš namluvit?“ Teisha vypadala rozčarovaně, zároveň zklamaně. Myslela si, že už jí dá Draco pokoj se všemi jeho žerty. Vždyť on si z ní dělá vyloženě srandu. Ví, že ztratila paměť a teď se jí snaží namluvit, že… „Můžeš to zopakovat?“ Teprve nyní jí došlo, za co se Draco jakoby omlouval. „Myslím, že jsi slyšela dost dobře,“ zavrčel rozladěně. „Nebudu se ti omlouvat donekonečna. To, co udělal, mě mrzí, ale vola kvůli tomu ze mě dělat nebudeš.“ Otočil se k odchodu. Teisha zůstala beze slova stát na místě. Teprve po chvíli douklidila učebnu. Během té doby o Malfoyových slovech uvažovala. Nejspíše se pomátl. Snažila se to vypustit z hlavy, ale někde uvnitř se ozýval malý hlásek, co kdyby to myslel vážně. Když kráčela sklepením, poprvé začala pociťovat nejistotu z toho, že si nic z doby únosu nepamatuje. Proč nemá ponětí, co se stalo, když ji unesli? Na všechno ostatní si již vzpomněla, ale tyto chvíle jí zůstávaly z nějakého důvodu skryté. Možná bylo dobře, že si to nepamatovala. Možná by chtěla zapomenout, kdyby věděla. Co ale měla zapomenout? Co se s ní dělo?